Sehnat byt je pro vozíčkáře v Anglii noční můrou

Ve Velké Británii žije 11 milionů handicapovaných. Ukazuje se však, že když si chtějí pronajmout nějaký vhodný byt, objeví se naprostý nedostatek pochopení. Realitní agenti vše ještě zhoršují.

Paul Carter:
Jmenuji se Paul Carter a jak vidíte, jsem handicapovaný. Teď jsem šťastný, bydlím v bezbariérovém bytě. Byla to však bitva ho najít. Slyšel jsem, že podobně na tom jsou i další, proto se vydávám hledat odpovědi na otázku, proč musíme bojovat.

Myslím, že realitní agenti nepohlížejí na handicapované lidi jako na dobré potenciální zákazníky.

Phoebe:
Vyzkoušela jsem všechno, ale všude jsem narazila na zeď a cokoliv zkouším, to nefunguje. Teď si jdu prohlédnout byty, které mi realitní agenti nabídli jako bezbariérové.

Phoebe je 22 a poslední 3 roky se snažila najít bydlení a hledá stále. Celá ta štrapáce byla pro ní extrémně náročná a stresující.

Phoebe:
Ano, spoustu míst ani nestojí za to vidět nebo mě vláčejí na místa, o nichž mluví jako o bezbariérových, a to nejsou. Takže jsem uvízla a můžu jenom čekat na telefon a cítit se jako v pasti, protože pár míst, která se nabídnou, jsou rychle pryč. Pokud nejsi pořád v kontaktu, tak o ně přijdeš.
Takže to sežere spoustu času.Doslova nejsem schopna dělat nic jiného než hledat bydlení.

reportér:
Měla jsi dosud vůbec štěstí? Našla jsi cokoliv vhodného?

Phoebe:
Opravdu ne. Buď je to místo někde daleko od civilizace, domek uprostřed ničeho, nebo jde o byty, které jsou v přízemí, ale jsou tam schody.

moderátor:
Boj mladé ženy je ohromující. Mě však hodně znepokojují problémy, které má s realitkami ukazujícími nevyhovující bydlení. Musím zjistit, jak rozšířený problém to je, takže jsem na telefonu a počítači a hledám vhodné bydlení pro vozíčkáře.

Další, kdo bojuje s hledáním bydlení, je Zoë. Trvalo jí 6 měsíců, než si našla bydlení v Bathu a s realitními agenty měla podobné trable.

Zoë:
Byla jsem ve styku s několika realitními makléři, ale upřímně řečeno, jejich povědomí o potřebách a znalosti vhodných bytů nebyly nic moc. Když ti ani nejsou schopni říct, jestli mají koupelnu a na jakém podlaží jsou, jestli je tam výtah, jen bla bla bla, je pak těžké něco najít, takže jsem zkomplikovala realitním agentům život otázkami a ověřováním. Když mi zavolali zpět, dali mi asi polovinu odpovědí.

reportér:
Myslíš, že jde o obecné nevědomosti agentů o potřebách handicapovaných?

Zoë:
Ano, myslím. Je nedostatek povědomí o našich potřebách a neexistuje vlastně trh s byty pro nás. Asi se tím agenti často nezabývají nebo nesetkají, proto nic nevědí. Je to ovšem opravdu problém. Až jednou pochopí, že trh bytů pro handicapované by měl fungovat, začnou být vstřícnější a něco vytvoří.

moderátor:
Sdružení Trail Blazers je celonárodní síť mladých handicapovaných lidí. Nedávno publikovali zprávu zdůrazňující neschopnost realitních agentur, majitelů domů i místních úřadů řešit bydlení postižených.

Zoë:
Myslím, že realitky se nedívají na handicapované jako na potencionální zákazníky, proto v podstatě ignorují jejich potřeby a vůbec nepřemýšlejí o informacích, které by nemocní mohli vyžadovat.

moderátor:
Když jsme si tuto schůzku domlouvali, jasně jsme stanovili, že musí být přístup pro vozíčkáře a realitní kancelář sdělila, že byt je vhodný.

vozíčkář:
Schody z ulice i do domu. Předpokládal jsem, že agent vzdá další předvádění, ale on mě vede dál. Výtah opravdu není, byt je v přízemí s dalším schodem. Přestože nejsem schopen se tam dostat, agent stále tvrdí, že výtah mi pomůže. Po 10 minutách ovšem pochopil.

vozíčkář:
No to teda bylo něco. Nemůžu skoro pojmenovat, jak hrozné to bylo. I agent byl na rozpacích. Je to na příkrém kopci, od silnice čtyři velké schody na chodník, ty musím vylézt. Je to opravdu ponižující. Nechci přelézat z auta pokaždé, když se potřebuju někam dostat, prostě to bylo tak hrozné, jak to jen mohlo být. Kdybych si měl spočítat čas, hodiny svého dne stráveného zcela nesmyslně prohlížením podobných hrůz, moc bych se na sebe zlobil. Bylo to prostě příšerné.

moderátor:
Ovšem funguje úspěšný vzor, který vám ověří, jestli je pro handicapované přístupné prázdninové ubytování. Bylo by tak těžké ho aplikovat na trhu s nemovitostmi?

realitní makléř:
My jsme zavedli pravidlo o přístupu sdělované v nabídce majitelů a obchodníků. Napíšou podrobný popis nabízeného ubytování a přístupnosti. Máme vzor pro ubytování bez stravování, to má docela dost společného s trvalým ubytováním v pronájmu.

moderátor:
Chtěl jsem se dovědět, co si o tom myslí stínová ministryně pro handicapované Ann Maguire.

Maguire:
Myslím, že vláda se musí začít podobnými věcmi vážně zabývat směrem k realitním kancelářím a majitelům domů. Měli by to udělat. Když mohou dělat jiné věci, nechápu, proč by nemohli udělat tohle.

Je problematika handicapovaných tak bolestivá?

Maguire:
Vždy existuje nějaké nebezpečí. Jak víte, je to vnímáno jako okrajová záležitost mimo hlavní proud politiky. Stále více lidí si uvědomuje, že zdravotní handicap není něco okrajového. Může se jich to dotknout každou chvíli, proto by to mělo být ve středu zájmu.

moderátor:
Je jasné, že k dosažení změny musejí realitní kanceláře chápat handicapované zákazníky naprosto stejně jako ostatní.

moderátor:
Povídali jsme si s 20 realitními agenty v Bathu a navštívili 5 bytů. Z těch 5 byl jen jeden vhodný. Já osobně si myslím, že je to nepřijatelné. Kancelář, která nás poslala do bytu se třemi schody venku i před dveřmi, je členem Asociace realitních kanceláří se zkratkou ARLA. Tam říkají, že u využití služeb jejich členů si můžete být jisti zkušeností a profesionalitou agentů. Tak jsme se jich zeptali, jestli je přijatelné, že jeden z jejich členů nabízel k pronájmu byt, který byl zcela jasně nevhodný, přestože jsme jim dali k dispozici veškeré detaily, řekli nám, že se nemohou vyjádřit, protože náš pořad neviděli. Rovněž nám řekli, že v jejich kodexu chování se uvádí, že členové nesmějí diskriminovat postižené. Dále jsme se ptali, zda považují za průchodné využití podobných postupů, jaké jsou již běžné u prázdninového ubytování, tuto otázku ignorovali.

Phoebe:
Zůstanu tady u svých rodičů. Je to milé místo k životu. Určitě by bylo fajn být nezávislá, ale ne za každou cenu. Žít někde v hrůze nebo v horších podmínkách.

tv Barrandov