Vystudoval střední školu, pracuje už ve druhém zaměstnání a má několik koníčků. Vít Bulawa z Jablunkova dokazuje, že i s handicapem lze žít aktivní život. „Vím, kam s handicapem mohu, a kam s ním naopak nemohu. Rozvojem techniky se ale handicap smazává,“ říká pětadvacetiletý Jablunkovan, který se narodil nevidomý.
Braillovo písmo se učil ovládat už ve školce, protože se ho naučily také učitelky. „Bylo zvykem, že děti s nějakým postižením nastupovaly do školy o rok později, rodičům se to povedlo prodloužit o dva roky,“ vypráví zvučným hlasem Vít Bulawa. V osmi letech nastoupil do speciální základní školy v Opavě, která byla určena pro nevidomé. „Byla to škola internátního typu. Velice těžce jsem snášel odloučení od rodiny. Mamka pak naštěstí zjistila, že do základní školy v Písku chodil už jeden nevidomý žák. Nebyl problém přestoupit,“ řekl Vít Bulawa s tím, že kromě češtiny a matematiky absolvoval předměty společně s žáky se zdravým zrakem.
„Nebylo mi odpuštěno nic, jen na písemky z češtiny a matematiky jsem měl více času,“ říká s úsměvem pětadvacetiletý Jablunkovan s tím, že negativní zkušenosti s chováním okolí nemá. Na opavskou základní školu se ale vrátil a absolvoval tam osmou a devátou třídu, kvůli lepší přípravě na třineckou střední školu.
Po základní škole absolvoval v Třinci obor ekonomické lyceum. „Mluvící programy pro nevidomé byly naštěstí velmi komfortní. Střední školu jsem mohl vystudovat díky notebooku, na kterém jsem psal písemky a zápisky,“ popisuje sympatický Vít Bulawa. Pomohla mu také knihovna v Praze, ve které mají nevidomí přístup ke knihám ve formátu, jenž umožňuje následné přečtení technikou. „Nedovedu si představit, že bych zápisky psal na Pichtově stroji, který jsem používal na základní škole. Navíc Braillovopísmoje větší,takževše je obsáhlejší. Zdravé děti měly v čítance článek o deseti stranách, ale v Braillově písmu měl třicet,“ vysvětluje Bulawa.
Rok po absolvování maturity nastoupil do zaměstnání, kde po telefonu nabízel kancelářské potřeby. Postupně ale zjistil, že na tuto práci nemá povahu. Později začal spolupracovat na projektu Mobility for All, což dělá dodnes. „Obce a města si mohou nechat opravit třeba chodníky, aby byly bezbariérové. Já sháním informace o městech – jaké tam jsou možnostiapodobně,“vyprávíVít Bulawa.
Jeho velkým koníčkem je železnice. „Díky internetu mohu zjišťovat technické informace – třeba proč to na lokomotivě funguje tak, jak funguje,“ směje se Bulawa. Rád poslouchá hudbu a jezdí na dvoukole. „Máme docela rozvětvenou rodinu, pořád někam chodíme,“ pochvaluje si. A kam by chtěl směřovat v budoucnosti? „Financování projektu, na kterém se podílím, je zajištěno do roku 2020. Pak se uvidí. Kdybych ale neměl handicap, viděl bych se jako strojvedoucí,“ uzavírá Vít Bulawa.
Noviny Region Frýdecko-Místecko
Přidejte odpověď