Syn Marcely (41) z Brna zůstal po běžné operaci bez kyslíku a má rozsáhlé poškození mozku * Maminka o něj s láskou pečuje
ilustrační foto Jomphong FreeDigitalPhotos
PÁR MINUT, KTERÉ DOSLOVA ZMĚNÍ ŽIVOT CELÉ RODINY. MARCELA (41) A VÍTEK (48) KOCIÁNOVI ODVEZLI PŘED PĚTI LETY DO NEMOCNICE ZDRAVÉ DÍTĚ NA »BANÁLNÍ« OPERACI KRČNÍCH MANDLÍ. O PÁR DNÍ POZDĚJI SE MUSELI STRACHOVAT O JEHO ŽIVOT. DOMŮ SE JIM PAK MATĚJ (9) VRÁTIL S TĚŽKÝM POSTIŽENÍM. NEVZDALI TO! O MATÝSKA SE S LÁSKOU STARAJÍ I PŘESTO, ŽE MĚSÍČNĚ JE PÉČE VYJDE NA VÍCE NEŽ 50 TISÍC KORUN, A DOUFAJÍ, ŽE NOVÉ MEDICÍNSKÉ POZNATKY MOHOU MATÝSKŮV STAV ZLEPŠIT…
Marcela s Vítkem se seznámili po internetu. Přeskočila jiskra, po roce a půl byla svatba, pak Marcela otěhotněla. „Manžel věděl předem, že to bude kluk. Dokázal to ale skálopevně tutlat celých devět měsíců. Já chtěla být překvapená, a tak jsem při pořizování výbavičky, co se týká barev, vybírala různě. Určitě ale pak Matýskovi nevadilo, že jezdil v červeném kočárku,“ usmívá se Marcela. Jenže po čase začaly Matěje stále častěji zlobit angíny. I proto jeho rodiče souhlasili s doporučovanou operací krčních mandlí, banální, jak říkali lékaři. Matěj se jí podrobil ve třech a půl letech 26. dubna 2010 v brněnské dětské nemocnici.
Začal krvácet, nikdo nepomohl
První květnový den, tedy pět dní po operaci, začal Matýsek v nemocnici z krku velmi silně krvácet a musel akutně znovu na operaci. Jenže přesné místo krvácení lékaři nenašli, a tak mu do rány po mandlích všili tampony. Matěje pak odvezli na běžný pokoj, přestože mu hrozily další komplikace.
„Na noční směně byla pouze jedna lékařka, která sloužila současně na příjmové ambulanci v jiné budově a vykonávala navíc konziliární činnost po celém areálu nemocnice. Nedlouho po operaci začal Matěj zvracet a znovu krvácet. Snažila jsem se přivolat sestru pomocí pohotovostního tlačítka. Marně. Později se ukázalo, že tlačítko nefungovalo. Následně mi Matýsek zkolaboval v náručí. Lékařka, která přišla až po mnoha minutách, zjistila, že má zástavu. Zahájila resuscitaci, ale tu hned přerušila a šla si někam sama hledat ambuvak (resuscitační set – pozn. red.). Teprve až po dalších, pro Matěje kritických minutách přišel tým z oddělení ARO. Matýskovy životní funkce obnovil asi až po 35 minutách. Poté byl uveden do umělého spánku,“ vzpomíná se slzami v očích Marcela Kociánová. Později bylo Matějovi diagnostikováno rozsáhlé poškození mozku z důvodu dlouhého času bez kyslíku. Zhruba po dalších dvou hodinách začal Matěj z krku opět krvácet, tentokráte byli lékaři s nálezem přesného místa již úspěšní a krvácení zastavili. Bohužel už pozdě. „Doktoři nás připravovali na to, že Matýsek zemře. Naštěstí se rozhodl bojovat, začal opět dýchat, hýbat rukama a dokonce otevřel i oči. Odborníci říkají, že jsou děti v takovýchto situacích silnější než dospělí, což se u Matěje potvrdilo,“ tvrdí Marcela Kociánová.
Pět měsíců v nemocnici
Syna čekaly další operace, celkem pět. Tři týdny strávil s mámou v Ostravě, kde podstoupil léčbu v hyperbarické komoře (přetlaková léčba kyslíkem – pozn. red.) a terapii bazální stimulace (má za cíl zlepšit vnímání těžce nemocných pacientů – pozn. red.). „Kvůli jeho stavu jsme prosili, zda by ho mohli z brněnské dětské nemocnice přepravit vrtulníkem. Arogantně nám dali najevo, že si ho už nezaslouží a že vrtulník může blokovat pro někoho jiného. Dokonce řekli, jestli si myslím, že vrtulníky nepadají. Skvěle se k nám naopak zachovali v Ostravě. Zpočátku jsem měla strach na Matýska jen sáhnout. Obávala jsem se, že ho polámu. Ze zdravého dítěte máte človíčka, který má deset hadiček a je bez kostí na hlavě. Pomohla mi až zdravotní sestřička. Dala mi ho do náruče a odešla pryč. V Ostravě bylo úžasné, že jsem si za Matýskem mohla lehnout do postele a přitulit se k němu,“ vzpomíná Marcela s tím, že domů se syn vrátil až po pěti měsících, tedy v říjnu 2010, kdy měl slavit čtvrté narozeniny.
Půl roku skoro nespala
Následující dva roky Kociánovi upravovali byt kvůli Matějovým potřebám. „Půl roku jsem u něj seděla ve dne v noci. Měla jsem strach, že by se mu mohlo opět přitížit. Nespala jsem, protože mě Matěj potřeboval každou hodinu, každou minutu. Odpočívala jsem aspoň ve chvíli, kdy k nám přišla na výpomoc zdravotní sestřička. Bylo to šest hodin týdně. Kritické byly ale celé první dva roky. Pořád to byl pro nás šok,“ míní Marcela. Pak se dlouho u Kociánů vstávalo už ve čtyři hodiny. V tu dobu dostával Matěj první tekutiny. Přitom jich za den musí vypít litr a půl. Jídlo je mu zaváděno hadičkou do žaludku pětkrát denně. Vše musí mít rozmixované. „Dostává vše, co jíme my. Přišlo mi, že pokud to zvládne, tak proč mu to nedopřát. Někdy jí i pusou. Chutnají mu broskve s piškoty, švestky naopak vyplivoval. Ale jen tak poznáváme, zda vůbec vnímá, co chce a co odmítá. Dostává i kulaté lízátko na špejli do pusy, které si jen tak požvykuje. Odborníci říkali, že si i tak může vzpomenout na nějaký svůj silný zážitek. Matýsek má na minuty naplánovaný denní režim, kdy poslední tekutiny dostává dvě hodin před půlnocí. I v noci je nutné Matýska polohovat, odsávat a přebalovat. Musíme ho neustále sledovat.“ Matýsek rád cestuje autem, na zahrádce má svoje polohovací lehátko. Rodiče mu pouštějí pohádky z doby, kdy byl ještě zdravý. Nejraději má tu o Smolíčkovi. „Když slyší říkadla a písničky pro děti, je na něm vidět, jak je spokojený. Rád má písničky od Michala Davida nebo Jaroslava Uhlíře. Mnohé napoví »řeč« jeho těla, očí, kolikrát jako by chtěl něco povědět. Má i knížky odpovídající jeho věku. Podle zákona musí navštěvovat školu. Proto za ním chodí učitelka. Výuka probíhá formou rozpoznávání vůní, reagování na světlo, teplo, osahávání nejrůznějších pomůcek včetně jejich popisu,“ prozrazuje Marcela.
Radost a naděje jménem Honzík
Postupem času začali Kociánovi přemýšlet o druhém dítěti. Před dvěma roky přišel na svět Honzík. Druhého porodu se Marcela bála, protože dobře věděla, co se v nemocnici může stát. „Honzík byl plánovaný. Chtěli jsme řešit také normální, běžné situace a posunout se někam dál. Neznamená to ale, že by šel Matýsek stranou. Každý je trochu jiný. Matýsek byl klidnější. Sice občas udělal nějakou tu lumpárnu, ale Honzík je živější. Existuje mezi nimi jakési spojení. Matýsek pozná, když bráška přijde. Honzík se projevuje hlasově nejen ve chvíli, kdy Matěje pohladí. Pokud si má vybrat na hraní mezi více autíčky, vždy sáhne po sanitce,“ říká Marcela. Až měsíc před narozením druhého syna byli Kociánovi informováni o tom, že by Matějovi mohly v budoucnu pomoci Honzíkovy kmenové buňky, odebrané z pupečníkové krve při porodu. Ukázalo se, že z osmi základních a zásadních bodů nutné vzájemné shody vyšly všechny pozitivně! Vývoj v této oblasti jde velmi rychle dopředu a již dnes umí kmenové buňky, v některých případech, vyléčit i mozkovou obrnu. Matějovým rodičům tedy svitla naděje…
Manžel je mi oporou
Matějův kritický stav byl i zkouškou vztahu jeho rodičů. V devadesáti procentech končí podobné případy rodinným krachem, většinou novou situaci nezvládnou muži. „Bylo to těžké. V tu chvíli ale poznáte, zda se můžete na partnera spolehnout, jakou je vám oporou. Snažili jsme se věnovat i jeden druhému, ale bylo to málo. Řekla jsem si, že Matěj to sám nezvládne. Sám se nenapije, neotočí. Manžel přišel na dlouhou dobu prakticky o dva lidi. Možnost zajít do kina nebo do divadla by asi byla, ale stejně bych myšlenkami byla jinde. Pět let nevím, co je to dovolená. Musím být neustále nablízku, protože Matýsek může náhle onemocnět, a to tak, že dochází ke kritickým stavům,“ říká Marcela s tím, že myšlenka dát Matýska do ústavu nepřipadá v úvahu. „Je to moje dítě a není mi jedno, co s ním bude.
Možná by to všechny matky neudělaly, ale já to takto nastavené mám. Není vše ztraceno, ale na druhou stranu víme, že jediné, co pro něj můžeme nyní udělat, je zajistit mu důstojný život v domácí péči. Byli bychom šťastní, kdyby si s námi dokázal aspoň povídat,“ přiznává Marcela. A Vítek Kocián dodává: „Obdivuji manželku, že to dokázala.
Je ve znamení Býka, takže se hned tak nedá.“
Soud o odškodnění
Manželé Kociánovi požadují u Městského soudu Brno po nemocnici 20 milionů korun odškodného, ze kterých chtějí hradit Matýskovu léčbu. Měsíčně vynaloží na ošetření syna přes 50 tisíc korun, peníze shánějí i po sponzorech. Fakultní nemocnice Brno nechce do skončení soudu situaci nijak komentovat. Matěj má tracheostomii na podporu dýchání, vývod na odvádění přebytečné tekutiny z mozku, sondu do žaludku, musí se pravidelně odsávat a je neustále napojený na monitor. Chybí mu lebeční kosti a má deformované dolní končetiny.
Aha! pro ženy
Přidejte odpověď