Pomáhají lidem s handicapem a přináší jim to starosti i radosti. Jejich práce je velkým posláním. Seznamte se s ILONOU MIKUŠOVOU a MIROSLAVOU ČERVINKOVOU
Dlouhá Ves – Starosti, obavy, ale také velkou radost a naplnění přináší práce v Orionu jeho ředitelce ILONĚ MIKUŠOVÉ a sociální pracovnici MIROSLAVĚ ČERVINKOVÉ.
Sdružení, které poskytuje služby dětem s handicapem a jejich rodičům, potřebuje každou korunu. Závislé je na dotacích od státu, příspěvků sponzorů i rodičů.
– Pro své klienty děláte opravdu hodně. Funguje pro ně denní centrum, které nabízí mnoho aktivit, poskytujete osobní asistenci, ale pořádáte i víkendové akce a pobyty. Kam chodíte pro tyto nápady?
Č.: Hodně nám pomáhá, že samy máme postižené děti. Z vlastní zkušenosti víme, co by chtěly a co by je bavilo. M.: Ale není to jen o tom, na akcích, které pořádáme, se setkáváme s rodinami a povídáme si s nimi. Zjišťujeme, co by chtěly a jaké aktivity by je zajímaly. Pak už hledáme peníze, jak všechno zrealizovat.
– Najít je asi nebude jednoduché… Máte velké „nervy“ s finanční otázkou?
Č.: Bohužel stále nefunguje víceleté financování, abychom věděli, jak to bude například v příštích třech letech. Nevíme, co bude za rok. Jestli budeme mít na nájem. M.: Víme, že něco dostaneme… Č.: Ale kolik, to nevíme. Je to velmi stresující. M.: Doufáme, že nás stát vždycky podpoří.
– Byla někdy doba, kdy jste si říkaly, dál už to nezvládneme?
M.: Na profesionální úrovni fungujeme od roku 2007. Hodně jsme využívali dotací Evropské Unie, díky tomu Orion získal dost peněz na chod a vybavení. Č.: A teď jsme první rok bez těchto evropských projektů. A první rok musíme zvládnout sami. Jsme odkázáni jen na dotace ministerstva. M.: Oblast sociálních služeb, na které ministerstvo prostředky poskytuje, je docela úzká. Spektrum našich služeb je širší. Musíme proto shánět peníze i jinde. Č.: Rušit nic nechceme. Víme, že aktivity „navíc“ jsou velmi potřebné a je o ně zájem. Náročné je i sehnat granty. Je tam velká konkurence neziskovek, uspějete kupříkladu v jednom případu z deseti. Je to velmi náročné.
– Co se řadí mezi aktivity „mimo sociální služby“?
M.: Například pobyty, exkurze, terapie, poradenství pro rodiče, přednášky, ale také nákup motomedu a dalších důležitých pomůcek, výroba reklamních placek, které se klienti věnují…
– Kdo vám může pomoci?
M.: V podstatě každý, kdo chce udělat dobrou věc. Jednotlivci i firmy. Kdokoli nás chce podpořit, může poslat částku na náš účet. Stačí se jen domluvit.
– Co je další metou? Cílem, kterého byste chtěli dosáhnout?
M.: Je jich několik. Momentálně se snažíme vybrat peníze na cvičební stroj motomed a chceme doplatit rekonstrukci. Č.: Rádi bychom navíc zakoupili další stroj pro pracovní terapii – přístroj na výrobu reklamních předmětů. Naši klienti už vyrábí placky. Chceme jim zajistit pracovní uplatnění, jejich postižení nedovoluje, aby chodili do zaměstnání.
– Proč je pro klienty pracovní terapie tak důležitá?
Č.: Když jsem studovala, učili nás, že dítě i dospělí jsou jen tak postižení, jak k nim ostatní přistupují. K dospělým postiženým je třeba přistupovat stejně jako k těm zdravým a vytvářet jim stejné podmínky. Učit je pracovat, postarat se o sebe a rozhodovat o sobě. M.: Nechceme, aby svůj čas promarnili, ale aby měli radost, že něco dokázali a měli radost ze svého života.
– Je kontakt s dalšími postiženými dětmi pro vaše klienty hodně důležitý?
M.: Určitě, ale nejen on. Důležitý je i kontakt se zdravými. Je dobré, když vidí jejich vzorce chování. Pro zdravé děti je to také přínosem. Vidí, že svět není jednobarevný. Č.: Ano, ukazuje jim to, jak se mají k postiženým chovat. M.: Díky Orionu lidé vědí, že narozením postiženého dítěte nic nekončí, že jsou organizace, které jim pomohou.
– To zní, jako byste tu byli jedna velká rodina. Jaké vztahy máte se zaměstnanci?
M.: Naši zaměstnanci jsou skvělí lidé. Jak ti, kteří pracují v centru denních služeb, tak ti, kteří se věnují osobní asistenci. Rodiče se na ně mohou spolehnout. Jsou pohodoví, usměvaví a mají úžasné nápady.
– Jak se zapojují rodiče?
M.: Vědí, že se peníze vrátí jejich dětem, proto například vyrábí předměty, které prodáváme na jarmarcích a podobně.
– Finanční situace rodin dětí s handicapem přitom může být složitá. Nemám pravdu?
M.: Je to velká zátěž. Některá postižení vyžadují celodenní servis, maminka zůstává doma a její příjem rodině chybí.
– Jak hodnotíte přestěhování Orionu z centra okresního města do Dlouhé Vsi?
Č.: Měli jsme strach, že tu budou naši klienti uzavření. Ale není tomu tak. Do města chodí několikrát týdně – na poštu, do cukrárny a podobně.
– Někteří z vašich klientů jsou vozíčkáři. Jak je na tom okresní město s bezbariérovými přístupy a nájezdy?
M.: Zlepšuje se to. Město se stará, aby byly nájezdy přizpůsobené vozíčkářům. Čeká nás však zima, kdy je problém se sněhovými bariérami. Č.: Jsou ale věci, které se nezlepší. Můj syn je vozíčkář a máme problém na rychnovském náměstí. Vzhledem k tomu, že jde o historickou část města, kostky tu budou vždycky. S vozíkem se na nich špatně manipuluje.
—
O Orionu
Orion má zhruba třicet zaměstnanců. Někteří pracují v centru denních služeb, někteří jako osobní asistenti.
Se sdružením spolupracuje přes sto rodin. Do centra denních služeb dochází kolem padesáti klientů. Chodí sem děti, mládež i dospělí. Věnují se různým aktivitám – podobně jako v domech dětí.
Orion jim zajišťuje svoz i rozvoz. Jen loni za dopravu zaplatil 250 tisíc korun, které získal i díky prodeji kalendáře. Ten však letos nevytváří. Na dopravu proto také shání peníze.
Centrum uvažuje o tom, že zaměstná zaměstnance se změněnou pracovní schopností – tedy například vozíčkáře. Orion už spolupracuje s úřadem práce.
BARBORA ZEMANOVÁ
Rychnovský deník
http://rychnovsky.denik.cz/
Přidejte odpověď