Dejme si šanci. Školáci v Příbrami se učí toleranci k postiženým při osobním setkání

Jsem ve třídě jedné z příbramských středních škol, ve třídě plné studentů, kteří se nejistě dívají směrem, kde společně s pracovníky Nalžovického zámku a zdravotně postiženými klientkami sedím. Hodina začíná poněkud jinak, než jsou zvyklí.

Příbram – Tváře mladých studentů se pomalu mění a s různými emocemi se jejich oči upírají na plátno projektoru. Začíná film, který odkrývá mnoho let obestřených tajemstvím, film o tom, jak kdysi žili zdravotně postižení lidé v Nalžovickém zámku.

Takto začíná každá naše návštěva, jednotlivě po školách. Představujeme studentům život zdravotně postižených v podobě, v jaké ho žili před několika lety a věřte, že by to nikdo z vás nechtěl zažít…. Naproti tomu porovnáváme, jak ho žijí teď a jaký kus cesty udělali pod novým vedením a personálem Nalžovického zámku. Mentálně postižené klientky slečna Adriana a Žaneta, které ve filmu se svými zpověďmi účinkují, sedí vedle mě a dívají se společně s námi. Pociťuji respekt a velký obdiv za to, že zvládly natáčení a že se na to dokáží dívat v klidu za přítomnosti cizích lidí. Tyto dvě ženy žily v ústavu v nedůstojných podmínkách, chodily na procházky jen v určenou hodinu, jen okolo nádvoří, někteří klienti se na vycházky nedostali vůbec. Tyto dvě ženy zažily hromadnou osobní hygienu, kdy čekaly bez oblečení ve frontě, než na ně přijde řada. Někdy musely umýt jiného klienta, ač to příslušelo pracovníkovi zařízení.

Dnes už ve třídě povídají po skončení filmu o tom, jak žijí v chráněném bydlení v Příbrami a jak se naučily o sebe starat, telefonovat, nakupovat, žehlit, vařit. Velmi oceňují možnost pracovat. Můžou jezdit sami autobusem. Prostě výčet činností pro vás běžný, ale pro ně ještě nedávno nedostupný. Věříme, že právě u takto mladých lidí, jakými jsou studenti škol, dokážeme probudit respekt, empatii, ohleduplnost a hlavně poznání. Vážit si sám sebe, být vděčný za své zdraví a bytí. Věříme, že pokud dnes potkají postiženého člověka, nebudou se odvracet a přijmou fakt, že tito lidé si zaslouží žít mezi námi a ne v ústraní a izolaci. Tým Nalžovického zámku, který stojí za touto změnou, i nadále chrání a brání práva těchto lidí. Nezapomínejme, že i přesto, že mají svá omezení, velmi citlivě vnímají lidskou ignoranci, či zlobu. Smysl projektu vidíme především v osvětě. Čím více lidí bude zasvěceno, tím bezpečnější pro klienty z Nalžovic bude tento svět, kde začínají žít sami.

Ředitelka Nalžovického zámku Lenka Mottlová, pod jejímž vedením proces transformace probíhá, říká: „Cílem projektu je studentům středních škol přiblížit život zdravotně postižených a důvody, které nás vedou k opouštění ústavu v Nalžovickém zámku. Je zcela jisté, že život v komunitě je pro všechny strany obohacující. Proč by měli postižení žít v lokalitách bez kontaktu s okolím, v prostředí, které je limituje a nevede je k jejich seberozvoji? Podílet se na tomto projektu nás všechny moc baví!“ Naše poděkování patří všem studentům, kteří tento projekt absolvují a velké díky patří vedení, včetně profesorů Gymnázia Příbram, Gymnázia Pod Svatou Horou Příbram a Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické, kteří nám umožnili tento projekt uskutečnit.

SYLVIA PÍPALOVÁ
Příbramský deník
http://www.pribramsky.denik.cz/

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.