Tereza s Apertovým syndromem se připravuje na srpnové mistrovství ČR v paradrezuře koní
KOLÍN Levá, pravá. Pečlivě vysedávat, jinak jezdec snadno ztratí na klusajícím koni balanc. Desetiletá Tereza Dubcová zvládá tuhle nesnadnou disciplínu bravurně. Je to pro ni přitom mnohem náročnější než pro její vrstevníky.
Tereza se narodila s Apertovým syndromem, což je srůst prstů na rukou i nohou a také špatné srůsty lebečních švů. Při narození neměla jednotlivé prsty, ale jen shluk kostí a svalové hmoty. Do svých sedmi let prodělala na 45 operací rukou a nohou, k tomu náročnou operaci hlavy a očí. Díky skvělé práci lékařů má dnes na rukou všech deset prstů, byť jen minimálně pohyblivých, a úspěšně navštěvuje třetí třídu v normální škole, kde jí pomáhá její asistentka.
Významnou roli sehrála v léčbě Terezky hipoterapie, léčebná jízda na koni, jež jí pomohla ke zlepšení jemné i hrubé motoriky, rovnováhy, k lepší orientaci v prostoru a celkové koordinaci pohybu. Brzy se koně stali její láskou a chtěla s nimi trávit více času než jen při léčebných hodinách. Její chuť, ale i talent pro opravdovou jízdu na koni záhy poznala i trenérka Zuzana Fialová. „Terezka ke mně chodila od čtyř let na hipoterapii a potom i na ježdění a zvykla si na mě. Když jsem se s manželem a dětmi odstěhovala z Kutné Hory do Sloupna u Nového Bydžova, kde manžel zdědil dům, Terezka řekla, že nechce nikoho jiného než mě, a začala za mnou jezdit,“ říká s úsměvem Fialová.
Její cesta k práci s koňmi nebyla jednoduchá. „Jezdit na koni jsem si přála odmalička, ale protože mám velmi těžkou zrakovou vadu, čekala mě ke koním dlouhá a nesnadná cesta. Proto jsem se před šestnácti lety – už jako dospělá žena a matka čtyř dětí – rozhodla, že budu pomáhat handicapovaným dětem plnit jejich sen jezdit na koni. Zabývala jsem se hipoterapií a paradrezurou, tedy sportovním ježděním handicapovaných. Dnes trénuji Terezku, která je velmi nadějnou jezdkyní a ve svých deseti letech má dobré předpoklady pro závody v paradrezuře,“ dodává Fialová.
Terezka se postupně v ježdění natolik zlepšila, že s ní Fialová začala trénovat na paradrezurní závody. S poníkem Raráškem, kterého jí zapůjčila trenérčina dcera Barča, se loni zúčastnila dvou paradrezurních závodů, kde obsadila 3. a 1. místo. Ukázalo se, že tato dvojice, Terezka a Rarášek, je naladěná na stejnou vlnu a báječně jim to spolu jde. „Proto bych ráda Terezku připravila na účast na srpnovém mistrovství ČR v paradrezuře a na zářijové finále paradrezurního poháru,“ říká Fialová.
Terezčina matka Lenka Dubcová vozí dcerku do Sloupna třikrát týdně. „Terezka nesmí kvůli koním zanedbávat školu, naopak jsou pro ni motivací. Až když se naučí, může jet na trénink,“ říká paní Dubcová. Potvrzuje to i Zuzana Fialová, podle níž je výhodné, že si ve Sloupně mohou pronajímat krytou halu místního jezdeckého oddílu i večer, když už má Terezka vše do školy hotové.
Podle paní Dubcové je pro Terezku povzbuzením i to, že jí celá škola v Červených Pečkách, kam chodí, velmi fandí: „Když jsou nějaké závody nebo soustředění, tak mě paní učitelka žádá o fotky a vyvěšuje je na školní webové stránky a tak trochu se s nimi chlubí.“ Dubcová podotýká, že jde o normální školu, která integruje i další handicapované děti. „Do vyššího ročníku chodí dva kluci a ti jsou, myslím, lehce autističtí,“ dodává Dubcová.
Terezku ke koni pročetly děti
Celý trénink vyjde na desítky tisíc korun. Při přípravě na samotné závody potřebuje Zuzana Fialová kvůli problémům se zrakem pomoc zdravého profesionálního trenéra. Další výdaje jdou na pronájem haly třikrát týdně, aby se dalo trénovat za každého počasí. Nedílnou součástí příprav, a tedy i nákladů je pronájem přívěsu a profesionální přepravy koní na závody. Nakonec je nutné zaplatit startovné, ustájení koně a pomoc asistenta. To vše je nutné k tomu, aby se Tereza mohla zúčastnit všech paradrezurních závodů v Česku a aby se mohla kvalifikovat na mistrovství ČR 2016.
„Náklady jsme spočítali na 95 tisíc korun a požádali o pomoc projekt Čtení pomáhá a byli jsme rádi, že naše žádost byla zařazena loni koncem roku a již letos 18. ledna potřebnou částku děti načetly,“ říká paní Fialová. V rámci projektu čtou děti základních i středních škol významná díla české i světové literatury a získávají za to virtuální finanční odměny, jež mohou věnovat na podobné cíle, jako je Terezčina účast na mistrovství ČR.
„Tu částku jsem dostala já a musím vše přesně vyúčtovat, včetně krmení pro koně a dalších položek,“ zdůrazňuje Fialová. Dodává, že Terezka v posledních měsících dost vyrostla, v dubnu jí už bylo deset let a poník Rarášek pro ni začíná být malý. „Proto třeba poslední závody absolvovala na Finnovi, což je fjordský kůň. Je trochu větší a je již takovou přípravkou na velkého koně,“ líčí Zuzana. Říká, že je lepší, když Terezka jezdí na více koních, protože každý kůň má jiný rytmus, jinak dlouhý krok, jiný pohyb hřbetu a podobně a střídáním koní se jezdec zdokonaluje. „Časem dojde řada na velkého koně, ale to je ještě dost daleko,“ uzavírá trenérka.
—
Fakta
Když se řekne
– Hipoterapie je rehabilitace pro děti a dospělé s fyzickým postižením, jako je například dětská mozková obrna. Jako stimul a rehabilitační prvek se při tom využívá přirozený pohyb koně v kroku, který se promítá do trojrozměrného pohybu koňského hřbetu, jenž se stává pro terapii skvělou balanční plochou. Dnes je trendem i psychoterapie pomocí koní. Koně je totiž možné zapojit i do terapie lidí s duševními poruchami, jako je deprese, poruchy nálad, schizofrenie či poruchy příjmu potravy. Na terapii se podílí odborně školený personál v čele s psychoterapeutem, psychologem, psychiatrem apod.
– Parajezdectví je sportovní vyžití pro jezdce se zdravotním znevýhodněním, který se s ohledem na svoje postižení učí aktivně jezdit na koni, voltižním cvikům nebo vede koně v zápřeži, případně se účastní sportovních soutěží.
Jan Horák, spolupracovník MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď