Jsou děti, co nečtou. A jsou děti, co číst nemohou. Jednoduše proto, že nevidí, nebo když je kromě slepoty trápí tělesné postižení, kvůli kterému knihu neudrží v ruce. Právě pro ně je určen projekt Krajské knihovny v Liberci.
Liberecký kraj – Jako autorka je pod ním podepsána Dagmar Helšusová. V jejích šlépějích kráčí Radka Vojáčková z dětského oddělení.
V čem spočívá? Knihovna vybere dětskou knihu, kterou načtou samy děti. Doposud byly ze základek a středních v Libereckém kraji, po 13 letech se projekt stal natolik známý, že se do konkurzu přihlásila i dívenka z Prahy – Čelákovic.
POHORŠOVNA
„Bylo to fuj! Přímo fujtajxl! Místnost vypadala jako stará školní třída. Nevětralo se tu nejmíň sto let a vzduch smrděl jako tchoří ponožky. A ke všemu bylo léto. PRÁZDNINY!“ Tak začíná knížka renomované dětské autorky Daniely Fischerové s názvem Pohoršovna o malých strašidlech, které ne a ne zlobit. Právě tu četly děti letos.
Do konkurzu se jich přihlásilo 150. Režisérka ani porota to rozhodně neměly lehké. „Děti musí umět dobře číst, nesmí mít vadu řeči a musí se barvou role hodit do příslušné role,“ vysvětluje Radka Vojáčková.
Přihlásit se může kdokoli. Děti od 3. tříd po středoškoláky. Mezi nejlepší podle ní patří ti z frýdlantského gymnázia.
POZOR, JEDEM!
Vyhrát v konkurzu je začátek. Pak nastává zcela profesionální herecká práce pod vedením režisérky dabingu. Začíná se zkouškou, minimálně dvakrát se jede „naostro“. Pasáže režisérka sestříhá a výsledkem je profesionální CD, které v recenzi ocenil i web Naposlech.cz.
„CD putuje do ústřední zvukové knihovny v Praze, do škol nebo třeba dětské nemocnice v Motole. Určitě to není jen nějaké dětské čtení, ale profi CD,“ dodává Radka Vojáčková.
Role vypravěčky se ujala herečka Andrea Elsnerová, hudbu složil Matěj Kroupa z Dejvického divadla.
MAMINKA Z OBCHODKY
Jednou z těch, kteří se stali protagonisty zvukové knihy je i sedmnáctiletá studentka Obchodní akademie v Liberci Kristýna Zíková. V příběhu vystupuje v roli maminky.
Byl to tvůj výběr?
Kdepak, na konkurzu jsem dostala role ježimámy a ježibaby. Když jsem dočetla, řekli mi, že mám takový milý hlas… To je konec, řekla jsem si, protože s milým hlasem ježimámu ani ježidítě zrovna přesvědčivě nenamluvíte. Aspoň jsem to zkusila, řekla jsem si a odešla. Týden nato mi naše profesorka češtiny Tereza Podholová řekla, ať se za ní stavím v kabinetu, že prý má pro mě scénář. To bylo překvapení!
–
-A jak se ses o konkurzu vůbec dozvěděla? Z knihovny?
Ne právě od paní profesorky.
– Kdo tě připravoval? Chodíš třeba do dramaťáku?
Připravovala jsem se sama. No připravovala, moc času jsem neměla, do toho škola, brigáda. Ale základ byl, abychom text perfektně znali.
– Komu bys CD doporučila?
Všem! Je to moc vtipný příběh a i když to není klasická pohádka, přináší i poučení. Myslím, že se Pohoršovna bude líbit každému.
Liberecký deník
http://www.liberecky.denik.cz/
Přidejte odpověď