Začlenit handicapované lidi do pracovního procesu nebývá jednoduché. Existují ovšem zařízení, které jim k tomu pomáhají. Také na Opavsku se nachází sociálně terapeutické dílny, v nichž postižení do sebe vstřebávají základní pracovní návyky.
Jedna taková například funguje při Charitě Hlučín. Jedná se však o sociální službu a klienti zde nepobírají mzdu. „Máme to od roku 2007. Předtím u nás byla takzvaná chráněná dílna, kterou jsme však přestali provozovat o rok dříve,“ vysvětloval ředitel hlučínské charity Lukáš Volný. Podle něj se sice zařízení pokouší handicapované připravit na práci v chráněné dílně nebo v klasické firmě, avšak úspěšnost je nízká. „Podaří se to jen ve velmi malém procentu případů. Lidé se k nám vrací. Důvody jsou různé. Samozřejmě rozhoduje míra postižení. Pro některé je zaměstnání náročné, nestačí na něj a podobně. Tito lidé u nás nevykonávají těžkou práci. Jedná se třeba o výrobu keramiky či suvenýrů, ruční práce a další. Nejde o to, aby ten nebo onen výrobek zvládli udělat perfektně. Spíš záleží na tom, aby si byli schopni připravit pracoviště, fungovat na něm a v neposlední řadě ho i uklidit. Dostáváme do nich základní pracovní návyky. To je základ,“ pokračoval dále Lukáš Volný. Ten moc dobře ví, že postižení to na volném trhu práce nemají snadné: „Od svých kolegů vím, že v některých společnostech byli jenom kvůli dotacím. Zaměstnavatel na ně bral peníze, ale de facto pro ně žádnou práci neměl. Byli tam zbytečně, což je příklad zneužívání.“
O úroveň výše nad sociálně terapeutickou dílnou stojí tzv. chráněná pracovní místa, která fungují na principu zařízení, které se dříve oficiálně nazývalo chráněná dílna. Zde jsou handicapovaní klasickými zaměstnanci. „Berou mzdu, ale i my se snažíme, aby si jednou byli schopni najít práci v normální společnosti. Nechceme,aby u nás zůstali napořád. Z takových padesáti procent se nám to i daří. Spolupracujeme s úřadem práce a zabýváme se činnostmi, které právě postižení mohou vykonávat. O žádnou těžkou práci nejde. Vzhledem k postižení by to ani nebylo možné,“ komentoval ředitel hrabyňské charity František Horsák a vzápětí dodal: „Momentálně máme třicítku zaměstnanců. Ti jsou na třech různých pracovištích. Jedno máme v Hrabyni. Zde se jedná třeba o tiskařské nebo kompletační práce. Další je v Ostravě¬ ¬Koblově, kde se třídí elektroodpad. V Polance nad Odrou pak máme třídírnu oblečení. Handicapovaným se snažíme pomáhat. Jejich situace na volném trhu práce není jednoduchá.“
Dlouhodobé zkušenosti s postiženými osobami mají i některé firmy. Jednou z nich je třeba opavský FROS ZPS. „Zaměstnáváme je od roku 2004. Momentálně jich je u nás 220, ale v minulosti jsme evidovali i 300 pracujících se zdravotním postižením,“ poznamenal jeden z ředitelů a jednatelů společnosti Tomáš Fládr. Tito lidé kompletují věci pro jiné firmy: „Například pro Lanex rozplétají lana a dělají z nich panenky.“ Při nízké nezaměstnanosti a nedostatku pracovních sil mohou být i handicapovaní nedocenitelní. „Lidí je málo. Potýká se s tím celá řada firem. U pracovníků s postižením je skvělá jejich pracovitost, píle a chuť do práce. Samozřejmě nezvládnou to co zdraví. Na činnost, kterou zastane pět zdravých, připadá osm až devět handicapovaných, ale právě díky vlastnostem, o nichž jsem hovořil, jsou pro nás velmi důležití,“ doplnil Tomáš Fládr.
PETR DUŠEK
Region Opavský a Hlučínský
Přidejte odpověď