Celkem jednadvacet jihlavských hudebních skupin, tedy přes 120 vystupujících muzikantů, hrálo dvanáct hodin v kuse na sobotním benefičním festivalu Přijďte na koncert, pomůžete. Šlo již o patnáctý ročník. Tentokrát organizátoři výtěžek věnovali svazu neslyšících a nedoslýchavých osob.
Jihlava – Deník si s hlavním organizátorem Vítězslavem Schrekem popovídal o tom, jak akce Přijďte na koncert, pomůžete, dospívá.
– Letos se jednalo již o patnáctý ročník. Co se za těch patnáct let událo? Co se změnilo?
No, určitě jsme ušli kus cesty, na které se některé věci změnily, a některé naopak zůstaly. Dnes se hraje na dvou pódiích, máme dobrou zvukovou a světelnou techniku, obrovský zájem kapel, program pro děti, pár sponzorů, spoustu podporovatelů, a hlavně doufám, že dobré jméno a slušnou pověst. Nezměnil se účel koncertu a taky to, že nás to dělá pořád lidově řečeno pět a půl. Z původního nápadu udělat jeden velký charitativní koncert se stala každoroční tradice jihlavských muzikantů a jejich příznivců – jednou za rok se společně sejít a udělat něco pro někoho jiného. Je to vlastně taková muzikantsky „rodinná“ akce pro pár set Jihlaváků… (úsměv)
– Pamatujete si na prvotní impuls, kdy jste si řekl, tohle uspořádám, do tohohle půjdu, to má smysl…?
Pamatuji si to docela dobře. Bylo to v roce 2002, kdy šel výtěžek Nadaci pro transplantaci kostní dřeně. Myslím, že to bylo v době, kdy jsem sám přemýšlel, co dál se životem. Bylo to pro mě osobně jakési období změn. Skončil jsem po letech s podnikáním, po pěti letech jsem opustil promotérský život v Maňaně, přestal hrát s Major Major a začal hrát s China Blue… a tak mi přišlo nějak dobré zkusit někomu pomáhat. S koncertem jsem začal a profesně u toho zůstal, zatím. (úsměv)
– Jaký byl první ročník? A jak se vám organizují koncerty v posledních letech?
Technicky a organizačně to šlo už od začátku, kolem muziky jsem se motal odjakživa. Spíš nebylo úplně snadné ze začátku přesvědčit muzikanty, aby třeba zahráli úplně zadarmo pro dobrou věc. A taky sehnat peníze nebylo vůbec jednoduché. Přesto jsou kapely, které letos hrají na koncertu po patnácté… S organizací je to pořád stejně práce, ale je to víceméně rutina. Mám to nacvičené za ta léta, jen ty hodiny času, které je tomu třeba během roku věnovat, hledám stále obtížněji a obtížněji. Ale zase méně spím.. (úsměv)
– Podle čeho si muzikanty zvete?
Nevím, jestli to můžu říct…, kdo dřív na začátku roku zavolá, ten zkrátka hraje. (smích). Ne, ta nabídka zahrát je vždycky pro všechny jihlavské kapely, které chtějí svou účastí tuhle akci podpořit. Vlastně se většinou podaří tam skoro všechny napasovat, no a když se náhodou na některou jeden rok nedostane, tak hraje napřesrok. Nemá to pravidla, nechci žádná vytvářet. Vážím si každého muzikanta, který tam zahraje.
– Máte nějaké vyloženě osvědčené kapely?
Myslíte vedle všech těch, se kterými jsem za svůj život hrál a zpíval… ? (smích) Nemám. Pravda, jsou „držáci“, kteří, myslím, letos hrají po patnácté, ale statistiky nedělám. Koncert trvá dvanáct hodin a to je dost dlouhá doba na to, aby se tam vystřídala žánrově i repertoárově poměrně pestrá hudební přehlídka, ze které si může každý vybrat to, co se mu líbí.
– Jaké jsou reakce muzikantů a jaké bývají reakce lidí?
Většina muzikantů v Jihlavě tenhle koncert dobře zná a ví, proč na něm zahrát bez nároku na svůj honorář. Vědí, co se s vybraným vstupným děje. Je to o důvěře. Obecně si myslím, že ochota lidí finančně někomu pomoct je v Česku velká. Lidem záleží hlavně na tom, jestli je pomoc smysluplná a jestli peníze doputují tam, kam mají. Pak rádi přispějí a pomohou. A podle mě se většina charit takto poctivě děje, akorát pak holt stačí jeden filuta, na kterého to praskne, a je z toho mediální megapoprask a taky se to občas někomu hodí, aby mohl tvrdit, že „všici kradnů“ a že jsou všichni kolem zloději a on je ten pravý, kdo to všechno zachrání a spasí. No a někteří holt uvěří…
– Byl nějaký slabý, nebo naopak silný ročník?
Je to open air akce, pravidelně první zářijová sobota, takže o počtu návštěvníků rozhoduje hlavně počasí. Zažili jsme i ročníky, které propršely a bylo deset stupňů, ale to bylo asi jen dvakrát. Duch místního šamana Heulosu nás má docela rád. Samozřejmě, že návštěvnost ovlivní i souběh s jinými akcemi.
– Podle čeho vybíráte organizace, kterým koncert pomůže?
Ani tady nemám manuál. Vybíral jsem vždy místní organizace, které pracují ve prospěch potřebných nebo hendikepovaných. Občas jsem dostal tip, některé jsem sám oslovil, protože se mi líbila jejich práce, některé na tom zrovna byly špatně s penězi. Za těch patnáct let se vybralo přes 600 tisíc. Někdo může tvrdit, že je to málo, ale ono to není jen o těch penězích. Jeden z místních politiků se vyjádřil v tom smyslu, že je to nesmysl, to takto dělat. Že je lepší jim ty peníze dát rovnou a není třeba dotovat to formou dobročinného koncertu. Já jsem přesvědčen o pravém opaku. O lidech, kteří potřebují pomoct a o organizacích, které ve prospěch těchto lidí pracují, je třeba mluvit, vysvětlovat, lidi do toho aktivně zapojovat, aby o tom věděli a byli toho součástí. V západní Evropě je pomalu každý druhý člověk dobrovolník. U nás budujeme dobrovolnictví přes dvacet let, a pořád to nějak drhne..
DANA KŘÍŽKOVÁ
Jihlavský deník
http://www.jihlavsky.denik.cz/
Přidejte odpověď