Zatímco někteří Rusové se nakonec mohli olympiády zúčastnit, a to navzdory státem řízenému dopingu, Mezinárodní paralympijský výbor (IPC) byl vůči svým členům neoblomný.
Do dějiště her, kde se největší událost pro postižené sportovce začala odehrávat, nepustil tehdy jediného Rusa.
Z výpravy čítající 267 hlav. Funkcionáři trestali plošně. Tvrdě a bez jakýchkoliv výjimek. Úskalí kolektivní viny činovníky nezastavilo. Nic na tom nezměnil fakt, že i mnohým z ruských handicapovaných právě radost ze sportu a soutěžení pomáhá překonávat těžkosti, které jim život nachystal. Doping k lepším výkonům ve svých disciplínách často ani nepotřebují. Jeden příklad za všechny: boccia je populární paralympijský sport podobný francouzskému pétanque. Závodníci se hodem barevného koženého míčku snaží co nejvíce přiblížit Jacku – míčku bílé barvy. Provozují ho lidé s vážnými poruchami hybnosti, většinou odkázaní na invalidní vozík.
Není výjimka, aby účastníci posílali na hrací plochu míček po speciální konstrukci třeba jen nepatrným pootočením částí těla, kterou mohou ovládat. A i tito Rusové budou nyní o respekt, potlesk a obdiv diváků v Riu de Janeiro necitlivě připraveni. Kvůli užívání zakázaných podpůrných prostředků, které se jich takřka jistě netýkalo. Postižení navíc nejsou motivováni uchylovat se k podvodům tolik tučnými finančními odměnami, o které bojují nehandicapovaní. „Je to smutný den pro paralympijské hnutí, ale doufáme, že také nový začátek. Rozhodnutí potvrzuje naši pevnou víru, že doping nemá v paralympijském sportu místo,“ uvedl prezident IPC Philip Craven poté, co byl největší stát zeměkoule z her definitivně vyloučen.
Jistě, doping nemá v jakémkoliv sportu co dělat. Pokud si ale někteří Rusové zasloužili vstřícnější postoj funkcionářů, nebyli to ti zdraví…
VOJTĚCH LHOTA
Lidové noviny
Přidejte odpověď