„Zjistili jsme to náhodou. Mirečka bolelo ucho a měl teplotu, proto jsme vyrazili k dětské lékařce,“ říká Jana.
ilustrační foto
Protože je syn od narození sledován na nefrologii, byla jsem vycvičená pokaždé přinést i ranní moč. Ovšem tentokrát v ní byl aceton. Paní doktorka udělala ještě krevní testy a podezření se potvrdilo.
Hladina cukru v krvi byla velmi vysoká, museli jsme hned do nemocnice.
NEJSME V TOM SAMI
Teprve tam, když se nás na JIP ptali na typické příznaky cukrovky (časté močení, žízeň a hubnutí), jsme si uvědomili, že je všechny měl, jen my jim přikládali jiný význam.
Hubnutí jsme si vysvětlovali tím, že se vytáhl do výšky, časté močení prochladnutím, na větší žízeň jsme pořídili větší skleničky. Konečně mi došlo, že má Mirďa cukrovku. Na celý život… Před propuštěním nás navštívila paní z občanského sdružení Dítě s diabetem, nabídla pomoc a možnost přihlásit se k nim.
Stali jsme se členy a rádi se účastníme jejich akcí.
Mireček si našel nové kamarády a zažívá s nimi spousty dobrodružství.
Nás zas povzbuzuje, , že nejsme sami, , že máme stejné starosti jako rodiče dalších ších postižených dětí.
tí.
DOMA LÉČÍ PLYŠÁKY
Pobyt v nemocnici na syna zapůsobil – hrajeme si teď doma na doktory a jeho plyšáci mají cukrovku.
Nejdřív jdou na JIP, dostanou různé hadičky, pícháme jim injekce a měříme glykemii.
Mireček naštěstí nemá problémy s dodržováním diety. Nikdy si sám jídlo potají nevezme, vždy se zeptá, jestli to či ono smí jíst, jestli jídlo obsahuje cukr a jestli je zrovna doba jídla. Z poličky na sladkosti se stala polička na inzulin. Sladkosti jsou na ní také, ale Mirďa dobře ví, že jsou nachystány jen pro případ hypoglykemie.
ZVLÁDÁ TO DOBŘE
Když se nemoc projevila, byla jsem zrovna podruhé na mateřské, takže jsme byli společně doma. U cukrovky jde o život, nedá se čekat, musíte se rychle učit. Počítat sacharidy v jídle, aplikovat inzulin, měřit glykemie a při tom co nejnormálněji žít.
Vždycky jsme synovi při měření říkali, jakou hladinu cukru v krvi má a jestli je to dobré, nebo špatné. Taky jsme mu s manželem opakovali, kolik jednotek které jídlo obsahuje a kolik jich může sníst. Zautomatizoval si všechno jako čištění zubů.
Když se vrátil do školky, koupili jsme kuchařkám digitální váhu a vždycky před obědem jsem mu přišla změřit glykemii a aplikovat inzulin. V batůžku měl mobil, aby paní učitelky mohly kdykoli zavolat.
JEN ŽÁDNÉ DRAMA
Na základní škole jsme pak poučili paní třídní učitelku i vedení a od třetí třídy přešel Mirek na léčbu inzulinovou pumpou, kterou si ovládá sám. Jídelně jsme zase zapůjčili digitální váhu a já vždy do jídelníčku zapíšu gramáže příloh pro paní kuchařky. I když je synovi už jedenáct let a chorobu dobře zvládá, strašákem pro nás jsou i budou nemoci – abychom diabetes zvládli, i když bude zvracet, mít teplotu atd. Přestože je cukrovka všudypřítomná, snažíme se žít normálním životem a nedělat z ní drama. * Jana P., Ostrava
Hledejte pomoc H Onemocněli jste vy nebo O někdo z vašich blízkých n diabetem? Nezůstávejte sami a bezradní! Podporu a zkušenosti nabízejí pacientská sdružení. Důležité informace, aktuality v léčbě, nové možnosti s a no a rady pro nemocné a je jejich blízké, nejrůznější diabetické pomůcky apod. najdete diabe na www www.hlidejsizdravi.cz.
Chvilka pro tebe
Přidejte odpověď