Rozhovor s vedoucí Klubu Křišťál Klatovy Miloslavou Matějkovou
Klatovy OE Zdravý jedinec si jen těžko dokáže představit, jak se cítí člověk trpící duševním onemocněním.
I proto byl před deseti lety v Klatovech založen klub Křišťál, dříve Krystal. Chyběl mi tady kontakt s lidmi s psychickým onemocněním, proto jsem založila pro ně klub, kde bychom se mohli společně scházet. Za svůj největší úspěch považuji to, že náš klub tady funguje už deset let a že o sobě dává vědět,“ říká koordinátorka a vedoucí klubu Miluše Matějková, s níž přinášíme rozhovor.
– Můžete nám představit váš Klub Křišťál?
Klub Křišťál je volnočasový klub, který sdružuje lidi starší 18 let zejména s duševním onemocněním a potížemi v částečném nebo plném invalidním důchodu i jejich rodinné příslušníky, blízké příbuzné a přátele. Jsme pacientské občanské sdružení. Děláme všechno, co nás baví a co dokážeme. Děláme rukodělné práce, malujeme, skládáme básničky, píšeme autorskou poezii, vytváříme krásu podle našich představ a na výstavách ji pak představujeme veřejnosti.
– Proč jste v Klatovech založila klub Křišťál?
Sama jsem onemocněla jako mladá. Měla jsem psychické problémy a chyběl mi tady kontakt s lidmi s duševním onemocněním, se kterými bych si mohla povídat, se kterými bych mohla něco vytvářet. Měla jsem kamarádky ze školy, jen žádná neměla čas. Tenkrát to pro mne bylo docela hrozné, ani jsem nechtěla mezi lidi vycházet, takže nastala izolace. A tehdy jsem si našla na internetu Krystal Plzeň. Jednoho dne jsem zvedla telefon a v něm se ozvala Anna Maršáková a pozvala mne do Krystalu do Plzně. Tím vlastně všechno začalo. Paní Maršáková poznala psychickou nemoc. Sama si vyzkoušela, co všechno obnáší deprese a chtěla lidem s tímto onemocněním pomáhat, proto založila klub Krystal v Plzni. Asi rok jsem do Plzně dojížděla. Pak jsme založili svůj vlastní klub v Klatovech, protože tehdejší vedoucí plzeňského Krystalu pan Liška mi nabídl, že náš klub může být součástí jejich klubu. Anajednou jsem se dostala k práci koordinátorky a vedoucí klubu. Bohužel Anny na naši oslavu už nepozvu, protože nedávno zemřela.
– Kde a jak jste hledala první klubové členy a kolik jich máte dnes?
Po všech našich psychiatričkách v Klatovech, paní doktorce Krejčiříkové, Baštařové, Náměstkové, v nemocnici u pana primáře Navrátila a u psycholožky Novákové, jsme roznesli náš letáček a naplánovali schůzku. Sešli jsme se 8. listopadu 2006 v salónku v Družbě. Pamatuji, že tenkrát na schůzku přišlo 10 lidiček, kteří jsou dodnes našimi členy. Během další schůzky přibyli další 2. Dnes máme v klubu 21 členů a dva klienty. Každý náš člen má jiné onemocnění. Někdo má maniodepresivní psychózu, někdo deprese, psychotické stavy, poruchu osobnosti, schizofrenii, zkrátka každý je trošku jiný. Ze začátku jsme pořádně nevěděli, co v klubu budeme dělat. Nejprve jsme kopírovali Plzeň, ale záhy jsme přišli na to, že máme jiné možnosti, protože naši členové se rádi věnují ručním pracím, nebo rádi píší autorskou poezii, fotografují, malují, hrají na hudební nástroje, prostě mají nadání. Takže jsme zjistili, že můžeme dělat úplně jiné činnosti než v Plzni. Tam vlastně chodí po výstavách, na koncerty, chodí tancovat.
– Jak to u vás funguje?
Setkáváme se každé úterý od 8.30 do 11.30 hodin v Centru Klíč (Vídeňská 9), kde máme klubovnu. Naši klienti přijdou, uděláme si kávu, vyřídíme finanční věci, nějaké organizační a pak začíná program. Na programu je trénování paměti s lektorkou Mgr. Moserovou, relaxujeme v solné jeskyni, nebo vyrábíme rukodělné věci, ať už jsou to přáníčka, nebo nějaké věci pro radost, které máme na velikonoční a vánoční výstavu. Také se věnujeme recitaci, zkoušíme básničky na vystoupení. Hlavní naší náplní je sestavovat kulturní programy pro Oblastní charitu a Domovy důchodců. Někdy děláme výlet nebo procházku, s Klubem seniorů navštěvujeme společně jednou za měsíc filmové představení v kině Šumava. Dále rádi chodíme na výstavy, ale hodně jich také sami pořádáme. Pravidelně se účastníme velikonoční a vánoční výstavy v Klubu seniorů. Když je někdo z našich klientů nemocen, navštěvujeme je v nemocnici, byli jsme za nimi i v psychiatrické léčebně v Dobřanech. A jestliže si ti psychicky nemocní neumí vyřídit některé záležitosti na úřadech, tak s tím jim také pomáháme. Naši činnost máme na webových stránkách www.klubkristal.klatovsko. cz, které dělá můj manžel. Máme i svůj časopis Křišťálek, který dělá pan Vosmik.
– Co se vám za těch deset let povedlo, z čeho máte radost?
Radost mám z některých našich členů. Jsou mezi nimi básníci, kteří píší básně OE Jaroslav Kříž, Iveta Bzenecká a Petr Kocfelda. Potom máme člověka, který krásně maluje OE Jindřich Vosmik. Jsou zde lidé, kteří dělají krásné ruční práce OE paní Kaisrová, Hlinková, já, Michalka Kaviová. Teď mezi nás začala chodit i nevidomá Jana Davidová a úžasně zapadla do kolektivu. Jsou tam hudebníci, kteří hrají na piáno, na kytaru, a já mám radost, že někteří lidé už si našli svoje zájmy. Třeba Ivetka Bzenecká zpívá v chrámovém sboru. Je to o tom, že už se tak nespoléhají na náš klub, ale prostě si našli to svoje. Většinou je veliký problém projevovat se na veřejnosti, někdy i jít mezi lidi. Ale už jenom to, že si prostě složí svoji básničku a s tou potom na veřejnosti vystupují, je to obrovský pokrok, protože ti lidé na to nebyli zvyklí. Přišli k nám do klubovny, dali si limonádu a odešli. Za ty roky, co chodí do našeho klubu, na sobě udělali obrovský kus práce. Myslím, že je důležité, aby ti lidé byli neustále něčím zaměstnávaní, abych jim vymýšlela činnosti. Ale zaměstnání není proto, že bychom my z toho měli nějaký zisk, ale aby jim to dělalo radost. Mámradost i z toho, že po deseti letech náš klub funguje. Dnes slavíme kulaté výročí a můžeme se ohlédnout, a víme že za námi něco zůstává.
– Chodí některý z vašich klientů také do práce?
Ano. Mám velikou radost, že občas někdo i chodí do práce. To, že člověkmánějakou povinnost a musí, i když je psychicky nemocný, má různé problémy, nechce se mu, bojí se lidí, ale tu povinnost prostě má aspoň dvakrát v týdnu, je také obrovský kus odvahy. Jednak si vydělá trošku peněz, jednak je to zadostiučinění, že prostě něco dělat může. V Klatovech je Second hand, kde pracuje jedna naše klientka. Mám radost z toho, že tam dostala uplatnění, prostě umí nabízet hadříky, jednat s lidmi a dnes je z ní úplně jiný člověk. Vklubu máme i člena, který je z Domažlicka a pracuje v Meclově, kde vyrábí krásné věci ze dřeva. Prostě ho to chytlo a práce se dřevem ho nesmírně baví. Pak máme členy, kteří třeba jen roznáší letáky z Kauflandu, protože rádi chodí.
– Co máte před sebou? Co připravujete?
Máme před sebou velikonoční výstavu v Klubu seniorů. Teď už chystáme vystoupení ke Dni matek a v červnu budeme mít v klatovské čítárně výstavu Pozdní jaro. Na léto plánujeme třídenní rekondiční pobyt v Kašperských Horách, kde provozujeme vycházky v krásné šumavské přírodě, trénujeme paměť a cvičíme jógu.
– Co byste chtěla na závěr vzkázat čtenářům?
Čtenářům bych vzkázala, že my, lidé s duševním onemocněním, máme problémy a že v podstatě dnes se to může stát každému. Chtěla bych, aby odhodili předsudky a podívali se, co vlastně lidé s duševním onemocněním dokážou. Posláním našeho klubu je i destigmatizace duševních onemocnění ve společnosti. A těm, kteří už mají nějaké psychické problémy, bych chtěla vzkázat, aby to nevzdávali, ale aby to zkoušeli. Jednou to nepůjde, ale pak to najednou jde. Za ta léta můžu říct, že mě hodně pomohlo to, že jsem zkoušela.
Hana Jakubčíková Sádlíková
Týdeník Klatovska
Přidejte odpověď