Stěhování lidí s mentálním postižením

Pardubický kraj připravuje stěhování lidí s mentálními a dušeními poruchami z hradů a zámků do malých skupin v samostatném bydlení. Uvolněné historické budovy by pak měly sloužit veřejnosti. Jde například o hrad Rychmburk, zámek Bystré u Poličky nebo klášter ve Svitavách.

Lucie CHYTILOVÁ, redaktorka:
Malé garsonky s vlastní koupelnou a kuchyňským koutem namísto hradních pokojů se společnou jídelnou. Kouzlo takzvané transformace péče spočívá ve větší samostatnosti. Chválí sí ho i Anna Eliášová, která už se přestěhovala do chráněného bydlení.

Anna ELIÁŠOVÁ, :
Pro mě to byla dobrá změna. Naučila jsem se tam vařit, uklízet, prát prádlo, žehlit.

Lucie CHYTILOVÁ, redaktorka:
Jiný případ: Ladislav Horák je opatrovník svého těžce mentálně postiženého bratra, který je v ústavu na zámku v Bystrém u Poličky více než 50 let. Myslí si, že samostatné bydlení je nad jeho možnosti.

Ladislav HORÁK, :
Stěhování by pro něho nebylo vhodné, protože on má malou míru samostatnosti. Osobní potřeby není schopen samostatně vykonávat.

Lucie CHYTILOVÁ, redaktorka:
Úředníci i ředitelé domovů slibují individuální přístup.

Pavel ŠOTOLA, radní Pardubického kraje:
Jednotlivé domácnosti budou obslouženy personálem, tak aby naplnily potřeby klientů, to znamená někde bude toho personálu potřeba více, bude potřeba i 24 hodinový provoz, někde jenom 12hodinový.

Jakub VÁVRA, ředitel, Domov na hradě Rychmburk:
U těch klientů, kteří říkají, že se nechtějí stěhovat, se budeme snažit, aby mohli zůstat v té obci v Předhradí, kde je teď hrad, protože se tam chystáme vystavět další objekt.

Lucie CHYTILOVÁ, redaktorka:
Prostory hradu Rychmburk opustí lidé s duševními nemocemi do čtyř let. Krajský úřad už teď hledá pro hrad využití.

Roman LÍNEK, náměstek hejtmana Pardubického kraje:
Na zámek, na hrad, si myslím, že nepatří sociální služby, ale patří to pro široké veřejné užití, pro cestovní ruch.

Lucie CHYTILOVÁ, redaktorka:
Na výstavbu a koupi nového bydlení pro sociální péči potřebuje kraj 140 milionů korun. Chce využít evropské dotace. Potřeba bude ale také přibližně 80 nových pracovníků v přímé péči. Ti se ale kvůli nízkým platům shánějí těžko. Lucie Chytilová, Česká televize.

Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka:
Jak a kde budou žít mentálně postižení po smrti svých rodičů – problém, který řeší řada rodin. Podle Společnosti pro podporu mentálně postižených mnoho lidí odmítá ústavní péči. V případě té ambulantní údajně chybí dostatečná finanční podpora a chráněných bydlení je málo.

osoba:
Tam, jak je to skosený, tak tam vlastně bude narovnaná střecha a na střeše té garáže by měla vzniknout dřevěná přístavba.

redaktorka:
V Říčanech bydlí 16 let. Posledních 5 let Machovi řeší, co bude jednou s jejich mentálně postiženým synem. Z domu se rozhodli udělat chráněné bydlení.

osoba:
A tady je teda současná naše ložnice, kde vlastně by měl vzniknout jednoho dne dvoulůžkový pokoj.

redaktorka:
Sami si na menší byt přestaví nynější garáž. Zbytek domu bude sloužit jejich synovi a dalším klientům. Bydlet tam budou taky asistenti.

osoba:
Až my tady nebudeme, tak chceme zabránit tomu, aby byl syn v kleci někde zavřenej.

redaktorka:
21letý Honza zatím navštěvuje zvláštní školu. Odpoledne je doma. Machovi se bojí,
že po jejich smrti by mohl skončit v ústavní péči. A to nechtějí. Mnoho podobných rodin to podle nich řeší pozdě, většinou v důchodovém věku.

osoba:
Tak v tu chvíli oni vlastně začínají řešit, co s tím dítětem, dospělým, který je zvyklý na nějaký režim, budou dělat. My jsme se rozhodli, že to budeme řešit dřív.

redaktorka:
Kromě nákladů na přestavbu domu počítají i částkou potřebnou na počáteční provoz. Ročně to odhadují zhruba na jeden milion. Spoléhají především na úspory a sponzorské dary.

Jan MACH, :
Proces získání té dotace a jejich specifikace je strašně složitá, speciálně na investiční celky.

redaktorka:
Součástí plánu je i to, aby si klienti dokázali sami vydělávat.

Jan MACH, :
A tady tudy vlastně půjdou do práce ze svého bydlení.

redaktorka:
Hned za domem plánuje pan Mach včelí farmu. Klienti tak budou moct etiketovat a prodávat med. Na přilehlém pozemku taky vzniká park. O ten budou pečovat. Rodině patří jen část území, zbytek si od kraje a radnice pronajímají za symbolickou korunu.

Jan MACH, :
To je všechno v jednom místě, bydlení, práce, potažmo zábava.

redaktorka:
Machovi doufají, že celý projekt by se mohl rozběhnout do 10 let, v době, kdy půjdou do důchodu. Plány mají, čekají jen na stavební povolení. Barbora Měkotová, Česká televize.

Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka:
A podrobnosti k tématu teď s Ivanou Ambrosovou, předsedkyní Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice. Pěkný večer. Vítejte.

Ivana AMBROSOVÁ, předsedkyně, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR:
Dobrý den.

Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka:
My jsme viděli poměrně unikátní případ, kdy rodiče řeší budoucnost svého mentálně postiženého syna opravdu megalomanským projektem. Jak ho ale řeší většina rodičů v podobné situaci?

Ivana AMBROSOVÁ, předsedkyně, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR:
Tak, já bych vám oponovala. Megalomanským projektem. Já si myslím, že tohle je úplně krásný, ideální příklad toho, jak by se toho ty rodiče měli chopit a já se obávám, že to i jedna z takových málo cest vedou k tomu cíli a k to mu výsledku, protože spousta rodičů, my třeba zastupujeme 6 tisíc členů lidí s mentálním postižením, jejich rodin. Takže máme určitý přehled o tom, dělali jsme i výzkumy v minulých pěti letech, jak by si představovali tu budoucnost. A přesně rodiče si jí představují tak, že dítě nechtějí dát nebo na poslední možnosti až to dítě dát do ústavu sociální péče, v současné době jsou to domovy pro lidi s postižením, abychom byli přesní v termínech a mají představu o tom, že by měli bydlet v nějakém menším, komunitním bytě v chráněném bydlení, v podporovaném bydlení v případě tam, kde bydleli doposud s nějakou asistenční službou. Ovšem do této sféry se line strašně málo peněz.

Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka:
A je takových míst tady vůbec dostatek?

Ivana AMBROSOVÁ, předsedkyně, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR:
No, určitě není. Já si myslím, že právě třeba v těch lokalitách mimo Prahu v regionech je ta situace ještě horší. Co se týče Prahy, tak tam určitá lůžka, místa v chráněným bydlení i v podporovaném bydlení jsou, ale jsou v daleko menší míře než ta lůžka, která jsou v těch domovech pro zdravotně postižené. To znamená 55 lůžek a podobně. Takže často jsou i třeba pro pražské klienty mimo Prahu, jo. Takže vlastně ti klienti jsou vyloučené z té své komunity od rodiny, od přátel, od toho třeba i nějakého možného zaměstnání a jsou vlastně umístění potom mimo tu lokalitu. Což není samozřejmě cílem. Cílem těch rodin je, aby zůstali v to přirozeném prostředí minimálně aspoň v té lokalitě, aby mohli za nimi jezdit tetičky, sourozenci, další příbuzní, což si myslím, že právě chybí nebo není to dostatečně podporováno.

Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka:
A změnilo se nějak, když mluvíte o nedostatečné podpoře, třeba přístup státu právě k těmto hnutím?

Ivana AMBROSOVÁ, předsedkyně, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR:
No, já si myslím, že trošičku je tam problém i v tom, že vlastně stát v roce 2015 přesunul financování sociálních služeb plně do kompetencí krajů. Takže vlastně co kraj, tak individuální přístup a vlastně samostatná sociální síť nebo síť poskytovatelů sociálních služeb. Takže co kraj to něco jiného. Takže já si myslím, že pokud ty rodiče nebudou apelovat a nebudou spolupracovat s těmi kraji a budou se snažit zespoda tlačit na to, aby těch služeb v tom malém rozsahu, to znamená těch rodinných typů bylo víc, tak seshora se toho příliš nedočkáme. Takže mě se tenhle ten příspěvek moc líbil.

Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka:
A o jakou podporu tedy vůbec můžou rodiny žádat, když tedy respektive ze státu se přesunula ta pravomoc na kraje, mohou se třeba rodiče takových dětí obracet na kraje o nějakou finanční podporu o nějakou, s žádostí o nějakou dotaci?

Ivana AMBROSOVÁ, předsedkyně, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR:
Standardně žijí neziskovky, které, třeba jo jsem i já zakladatelkou, provozuji chráněné bydlení, takže tu zkušenost mám, tak my žijeme z jednoletých grantů. Takže žádáme každý rok vlastně o grant na příští rok a nevíme, jestli ho dostaneme, jestli ho dostaneme v plném rozsahu, v jakém rozsahu dostaneme, takže my těm rozvoji těch služeb moc plánovat nemůžeme. Hlavně ty kapacity jsou omezený i finanční. Ten /nesrozumitelné/ na Prahu je podle mě poddimenzovaný. Ten, co se dostával vlastně od státu. Protože tam těch služeb je relativně hodně a vlastně, když si představíte ten komplex těch peněz a budou vznikat nové služby, tak vlastně na ty stávající zbývá míň. Takže pokud se to nepřesune opravdu z těch velkých zařízení, který jsou finančně poměrně náročný, tak pokud se to nepřesune do té neziskové sféry nebo i prostě hlavně ne do té sféry těch malých bytů, malých zařízení, malých chráněných podporovaných asistenčních služeb do tý ambulantní sféry, tak prostě, tak si myslím, že to není kde brát.

Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka:
Paní Ambrosová, děkuju vám za informace a za účast v Událostech v regionech. Pěkný večer.

Ivana AMBROSOVÁ, předsedkyně, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR:
Já vám taky děkuji, hezký večer.