Čtyřiačtyřicetiletá Katka Janíkovičová z Prahy byla před třiceti lety normální dospívající děvče. Pak ale začala náhle trpět nechutenstvím a neustálým nutkáním na záchod. Do toho během krátké doby zhubla o pětadvacet kilo.
„Nevěděla jsem vůbec, co se děje,“ uvedla. Nejdříve šla k obvodnímu lékaři, pak se jí ale udělal absces mezi půlkami. „Nakonec jsem strávila dva měsíce na interně, kde jsem lítala po vyšetřeních a lékaři zkoušeli kde co,“ vypráví.
Ve finále Katku poslali do Prahy, kde jí v roce 1988 diagnostikovali Crohnovu chorobu. „Vůbec jsem tehdy netušila, o čem se to mluví,“ popisuje. Po několika vyšetřeních byla Katce nasazená léčba. Jakmile se její stav zklidnil, musela na operační sál.
„Po probuzení mi lékařka sdělila, že museli odebrat část tlustého střeva. Navíc bylo poškozené i tenké střevo, takže jsem musela za rok na další operaci,“ konstatuje.
Když měla Katka před maturitou, její zdravotní stav nebyl vůbec dobrý. Byla často unavená a v noci nemohla spát. Přesto školu dodělala a nastoupila do práce. „Po dvou měsících jsem ale musela dát výpověď, protože člověk s Crohnovou chorobou je značně fyzicky omezený,“ říká. Nesmí totiž například nosit těžké věci nebo setrvávat dlouho ve stejné poloze. Byla tak celý rok na neschopence.
Potom Katce přiznali invalidní důchod. „Od té doby si přivydělávám na brigádě v administrativě, abych se trochu rozptýlila. Vycházejí mi tam hodně vstříc,“ komentuje.
Každoroční předstoupení před posudkovou komisi, která rozhoduje, zda máte na důchod nárok, člověka ale podle ní psychicky dost vyčerpává. „Musím navíc přiznat, že za celé roky jsem potkala pouze jednu lékařku, která měla s nemocí zkušenost a měla pro mě pochopení, jelikož stejnou nemocí trpěl její manžel.“ V nejtěžších stavech nemoci se podle Katky opravdu nedá dělat nic jiného než jen spát. „Je vám špatně, máte bolesti a jste vůbec rádi, že přejdete do koupelny nebo na záchod,“ popisuje. „Když vám pak lékař potvrdí, že se váš stav zhoršil, spadnete s psychikou dolů a musíte najít sílu se vyškrábat zase nahoru.“
RODINA MĚ DRŽÍ NAD VODOU
O tom, že Katka patří mezi mimořádně těžký případ s Crohnovou chorobou, svědčí i fakt, že má za sebou už osmnáct vážných operací. Ona ale své nemoci nepodlehla a rozhodla si užívat života plnými doušky. Během práce se seznámila se svým budoucím manželem a po nějakém čase začali toužit po dětech. Ačkoli jí gynekolog nedoporučoval těhotenství, podstoupila Katka umělé oplodnění a v roce 2005 se jí ve 32. týdnu narodila dvojčata.
Rodina ji nyní drží nad vodou. Ve chvíli, kdy přijde stav vyčerpání a bolestí, je Katčin manžel připravený její roli plnohodnotně zastoupit.
Pokud to nejde, sebere Katka veškerou sílu a přemůže se. „Kvůli dětem musíte fungovat. Když byly menší, musela jsem jim namazat chleba nebo je odvést do školy, ať se dělo cokoli,“ říká.
Za posledních osmnáct měsíců musela Katka na operační sál dvakrát. Po zákroku se podle ní její stav vždy na dva až tři roky zlepší. Takže, jak je na tom teď? „Cítím se relativně dobře, hlavně se tomu nepoddávám, protože vždy může být hůř. I když je to někdy těžké, lidé si musí uvědomit, že se s Crohnem dá žít, a to je důležité,“ dodává Katka Janíkovičová.
CROHNOVA CHOROBA
Je nevyléčitelné onemocnění s chronickými záněty střev. Pacientů neustále přibývá. V České republice trvá přibližně deset měsíců, než se dotyčnému diagnóza určí. V Evropě je průměr diagnózy dokonce dva roky. Možnosti terapie jsou dvě. První je operace, při které se postižený úsek tenkého, nebo tlustého střeva vyjme. Další možností léčby jsou léky. Na začátku 21. století se u pacientů začala používat biologická léčba, která zásadně změnila léčebné výsledky k lepšímu. Problémem je, že Crohnova nemoc je choroba na celý život, ale efektivita první generace biologické léčby je krátkodobá. Průměrná doba, kdy na ní může pacient být, je pět let, pak na ni jeho organismus přestává reagovat, nebo má vedlejší účinky v podobě infekcí.
ANDREA GRUBNEROVÁ
Pražský deník
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď