V dnešní době, kdy studenti neustále hledají nějaký přivýdělek, se nabízí celá řada příležitostí. Zajímavou, ale ne až tak známou možností je osobní asistence.
Pardubický kraj – PAVLA ŠIKOVÁ strávila dva roky jako osobní asistentka v Praze a v současnosti také spolupracuje s benefičním festivalem Hudba pomáhá. „Asistence je podle mě práce, která má opravdový smysl. Díky asistenci mohou lidé s postižením dosahovat svých snů a být v životě šťastní,“ říká.
– Co to vlastně je asistence? Jak byste ji popsala vlastními slovy?
Osobní asistence je sociální služba poskytovaná lidem, kteří si běžné denní činnosti nejsou schopni obstarat sami. Díky této službě mohou lidé s postižením nebo třeba senioři žít samostatný život a nebýt tak závislí na nějakém pobytovém zařízení. Tuto službu vykonává osobní asistent. Ten je v podstatě taková kompenzační pomůcka – líbí se mi toto přirovnání, protože vystihuje myšlenku osobní asistence.
– Co všechno asistence obnáší?
To je docela těžká otázka. Každý klient je jiný a má své individuální potřeby. Asistent pomáhá v oblastech mobility, stravování, oblékání, komunikace, chodu domácnosti, hygieny a péče o zdraví. Někdo potřebuje asistenci celý den a při každé činnosti, kterou se rozhodl vykonávat. Jinému zase stačí pouze několik hodin denně. Celodenní asistence je problematická, protože lidé s postižením si ji často nemohou z finančních důvodů dovolit.
– Jaká je vaše vlastní zkušenost s osobní asistencí?
Když jsem šla studovat do Prahy, chtěla jsem si najít práci při studiu. Dva roky jsem pracovala jako brigádnice v organizaci Asistence. Jedná se o neziskovou organizaci, která pomáhá lidem s tělesným a kombinovaným postižením. Mají několik služeb, jednou z nich je právě osobní asistence. Jejich poslání zní „rozpouštíme vnitřní i vnější bariéry“. Osobně se mi to moc líbí, díky jejich službám mohou lidé chodit do práce, bydlet sami, vzdělávat se nebo třeba společensky žít. Tím rozpouštějí vnitřní bariéry a naplňují své sny a cíle. Vnější bariéry představují fyzické překážky.
– V čem se asistence liší od jiných zaměstnání?
Hodně specifické je to, že asistent dost zasahuje do soukromí klienta. Aby vše fungovalo, musí být mezi nimi určitá důvěra. Asistent je povinný o všem, co se na asistenci děje, zachovat mlčenlivost. Je to práce s lidmi a ta je vždy náročná. Důležitá je zde trpělivost, upřímnost a důstojné chování ke klientovi. Asistent je profesionál, neměl by si tahat své osobní starosti do práce. Měl by všechnu pozornost věnovat klientovi. Samozřejmě to nejde vždycky, a proto je ze všeho nejdůležitější komunikace, aby se oba správně chápali a bylo jim při asistenci dobře.
– Může osobního asistenta dělat kdokoli?
Určitě to nemůže dělat každý. Člověk pro to musí mít určité předpoklady. Skoro na každé asistenci totiž něco nevyjde podle plánu. Často dochází ke krizovým situacím. Musí to proto dělat lidé, kteří jsou stabilní a v těchto situacích umí zachovat klidnou hlavu. Může to začít u problému, že je rozbitý výtah nebo nejede metro. Může se také stát to, že asistent zaspí nebo mu ujede autobus a klient na něj musí dlouho čekat. Někdo to pochopí a někdo ne. Proto je důležité, aby asistenti uměli s klienty komunikovat, ale také znali své hranice.
– Jaký má pro tebe asistence smysl? Co tě na této práci baví?
Díky asistenci mohou lidé s postižením dosahovat svých snů a být v životě šťastní. Stále se setkávám s lidmi kolem sebe, kteří mají předsudky vůči lidem s postižením, někteří se jich i bojí. Baví mě tuhle bariéru probourávat a seznamovat lidi s tím, že postižení žijí běžný život jako my a mají stejné potřeby. Je krásné pak vidět, že klienti mohou bydlet sami, rozvíjet se a rozhodovat o sobě.
– Jak se tedy mohou lidé k asistenci dostat?
Pokud chtějí asistovat, tak stačí vyhledat organizaci, která tuto službu poskytuje. Samozřejmě je k tomu potřeba i vzdělání. Některé organizace potřebný kurz asistenta v sociálních službách poskytují svým lidem zdarma. Tento kurz není nutné mít hotový před tím, než člověk s touto prací začne. O osobní asistenci je také možné najít informace na sociálních sítích, na internetu nebo na akcích, jako je náš benefiční festival Hudba pomáhá.
– Co děláte v týmu projektu Hudba pomáhá?
Pečuji o rodinu, které se daný ročník věnuje. Jsem v podstatě prostředník mezi rodinou a týmem Hudba pomáhá. Snažím se je podpořit v tom, aby se nebáli vystupovat na veřejnosti, aby neměli strach. Jsem člověk, na kterého se mohou vždy obrátit. Řeším s nimi technické problémy – bariérový přístup, kde parkovat, jak se dostat na místo, co se bude dít, jak budou koncerty probíhat… Organizuji s nimi také schůzky, snažím se jim být oporou a chodím s nimi na všechny akce.
– Proč jste si zvolila zrovna tuhle pozici?
Souvisí to s mým oborem a patří to k sociálním pracím. Pracuji přímo s rodinou, mohu je podporovat, pomáhat jim v tom, co potřebují. Je to věc, která mě naplňuje a práce, kterou chci dělat v celém svém životě. Každá rodina je jiná a každá také potřebuje něco jiného. Prací s nimi se vždy učím spoustu nových věcí.
—
Letošní ročník festivalu Hudba pomáhá ukončí vánoční koncert 25. 12. od 18 hodin v Šemberově divadle ve Vysokém Mýtě.
Orlický deník
http://orlicky.denik.cz/
Přidejte odpověď