Desetina tuzemské populace se v současnosti ocitá pod hranicí příjmové chudoby. Jinými slovy, v České republice je v současnosti v příjmové chudobě uvězněn víc než 1 milion lidí. Podle statistiků jde především o samoživitelské domácnosti s dětmi a také samostatně žijící seniorky a seniory nad 65 let. Co je varující z dat Českého statistického úřadu? Každoroční dynamický nárůst příjmové chudoby o víc než jeden procentní bod každý rok, a to od počátku covidové pandemie.
Nejen o příjmové chudobě bude dnešní Fokus, při jehož sledování vítám vás, diváky zpravodajské Čtyřiadvacítky České televize i publikum tady v radlické kulturní sportovně. Naše pozvání dnes přijali studentky a studenti Gymnázia Tomáše Garrigua Masaryka v Litvínově, Střední odborné školy Morava v Brně, pražského Gymnázia na Zatlance a také pražského Gymnázia Na Vítězné plání a studentky a studenti stipendijního programu organizace ROMEA.
Hosty první kapitoly dnešního Fokusu jsou ekonomka, bývalá zástupkyně České republiky při Světové bance Jana Matesová a mé pozvání přijal také bývalý premiér, bývalý guvernér České národní banky, ekonom Jiří Rusnok.
Už jsem to, Jiří, zmiňoval v úvodu. Víc než milion lidí pod hranicí příjmové chudoby a od covidové pandemie jednoprocentní nárůst každý rok. Proč se s tím smiřujeme?
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
Tak já doufám, že se s tím nesmiřujeme. To by bylo hodně znepokojivé, protože to nejvzácnější, co tato země má, jsou její občané. My nemáme ani ropu, ani to lithium nás nezachrání, se obávám. Máme lidi a ti lidi jsou prostě klíčoví mimo jiné i pro ekonomický potenciál této země.
Václav Moravec, moderátor
——————–
A když jsem tu úvodní otázku provokoval, zda se s tím nesmiřujeme. Ten jednoprocentní nárůst každý rok a překročení milionu obyvatel, kteří v České republice jsou pod hranicí příjmové chudoby, to není ukázka smiřování se s tím, nebo myslíte, že by mohlo být hůř?
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
Vždycky může být hůř, ale je to znepokojivé. Jednoprocentní nárůst, pokud to tak je, jeden procentní bod navíc je hodně, to je prostě 10, 11 % a každý rok víc. To by bylo špatné, pokud by to mělo pokračovat. Čili na to musí reagovat jaksi vláda. Musí na to reagovat ta politická reprezentace. Říkám, já samozřejmě mám zúžený pohled trochu makroekonoma zejména, ale i ten prostě jednoznačně říká, že to je věc společenského, veřejného zájmu, o kterou se musíme starat.
Václav Moravec, moderátor
——————–
A vy jako makroekonom jste se během své politické i odborné kariéry věnoval penzijním a sociálním systémům a z těch dat Českého statistického úřadu, ze kterých čerpám, tak kupříkladu u samostatně žijících lidí starších 65 let je pod hranicí příjmové chudoby 38 % z nich. Co to o sociálním a penzijním systému vypovídá?
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
No takhle, samozřejmě ten penzijní systém není vůbec, jako on není samospásný. Bohužel já si myslím, že to je spíš odraz jednak určité struktury té chudoby v té společnosti jako takové už v době ekonomické aktivity, která se může do jisté míry přenášet i do toho penzijního věku, protože samozřejmě ten penzijní systém je nějakou derivací pracovního trhu posunutou v čase, čili nějakým odrazem. A pokud samozřejmě ten penzijní systém není striktně postaven jenom na tom boji proti chudobě ve stáří, a to je zase komplikace v tom, že by byl potom vlastně nezásluhový, zas by všichni kritizovali, že vlastně neodráží to úsilí na tom trhu práce, to pracovní nasazení, tak ono vždycky významnou část těch lidí, které takto počítáme do nějaké kategorie chudých, budou tvořit senioři. To bude vždycky a je to všude na světě, u nás dokonce relativně ještě méně než v naprosté většině jiných zemí. A dokonce si myslím, že se to v posledních letech spíš zlepšilo u těch seniorů. Tam je to spíš podle mě o tom, že ti jednotlivci, senioři, pokud zůstane žena nebo muž sám, už potom ovdoví, tak by měli mít možná větší šanci dosáhnout na ty ostatní sociální transfery mimo důchod, protože ty důchody by měly opravdu být nějak navázány na ten pracovní trh, na tu kariéru předchozí. A tady se obávám, že u nás ti penzisti jako vlastně jsou vyloučeni z těch dávek tím, že vlastně o nich nevědí, nevědí, jak by si o ně požádali, nemají tu asistenci. Takže tam si myslím, že třeba u této specifické skupiny je to řešení.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Jenom si řekněme, že příjmová chudoba člověku hrozí, pokud nemá ani 60 % mediánu čistého příjmu, což v současnosti pro jednotlivce v České republice je přibližně 16 000 Kč. Jano, přikládáme datům o té příjmové chudobě při všech těch diskuzích o státním rozpočtu, snižování deficitu, stejně tak sociální a penzijní reformě, dostatečnou váhu v České republice?
Jana MATESOVÁ, ekonomka
——————–
Tak já myslím, že v České republice obecně nepřikládáme dost váhu datům, anebo ne té významné struktuře dat, protože některá se vyzvihují a mohou často vyvolávat i klamný dojem. Já navážu na to, co řekl pan Rusnok, že my jsme, ačkoliv to velmi silně pociťujeme a ti lidé, zejména teda senioři, kteří jsou osamělí, mají potřeby, které jsou nákladné, zdravotní potřeby, všechna ta péče okolo, velmi nákladné v tom vysokém věku a navíc zůstali sami, tak jejich situace je velmi nezáviděníhodná. Nicméně i v rámci Evropské unie my jsme v té příjmové chudobě seniorů v porovnání se zbytkem populace pořád druzí nejlepší za Slovenskem.
Václav Moravec, moderátor
——————–
A když si vezmeme příjmovou chudobu jako takovou, teď už milion lidí, tak Finsko, Dánsko, Česká republika, Slovinsko a Slovensko jsme v čele žebříčku zemí, kde je nejmenší část populace v příjmové chudobě, což by nás ale asi nemělo uklidňovat.
Jana MATESOVÁ, ekonomka
——————–
No, určitě nás to nemůže uklidňovat, protože to opravdu velice zatěžuje ty lidi, kteří v té příjmové chudobě jsou. Ale musíme se smířit s tím, že tržní ekonomika a demokratický systém je takový, jaký je a že aby člověk neupadl do chudoby, je potřeba se taky o to hodně snažit. A vy jste ještě v tom věku, kdy se, tady místní publikum, kdy se snažit můžete a snažte se, protože máte před sebou celý život a máte šanci získat kvalitní vzdělání a také ale v těch penzijních systémech si založit spoření na důchod, protože u nás se často mluví o tom, že v poslední době to pořád slyšíte, že důchodci v jiných zemích Evropské unie, jejich průměrný důchod je vyšší podíl průměrné mzdy než u nás, jenomže tam ten jejich celý důchod nefinancují ti, kdo teď pracují, ale jenom část. Ten zbytek tvoří většinou u zaměstnavatelů, někdy i povinně v celém státě, prostě když člověk nastoupí do zaměstnání, tak zaměstnavatel přímo ve smlouvě mu říká, řekne „tuhle část z vaší mzdy vám budu odkládat na spoření, na které si nesáhnete, já vám k tomu přidám jako zaměstnavatel často mnohonásobně nebo několikanásobek a s tímhle fondem svým penzijním potom, když budete měnit práci, přejdete k dalšímu zaměstnavateli a teprve když dosáhnete věku pro nárok na výplatu důchodu, tak tyhle výnosy z toho fondu investovaného za celé ty roky vám budou přilepšovat v důchodu“, a to může být půlka nebo víc toho celkového důchodu. U nás, bohužel ti, kteří jsou dnes staří a sami, neměli šanci si takhle naspořit.
Václav Moravec, moderátor
——————–
To, tím jsem právě chtěl také zmínit to, že v průběhu jednotlivých kapitol nepochybně budeme mluvit o tom, zda lidi, kteří mají hluboko do kapsy a ten milion lidí, kteří jsou pod hranicí příjmové chudoby, tak jestli je příliš nestigmatizujeme, že oni si za to mohou sami, protože nebyli dostatečně aktivní v mládí, což nepochybně ten problém spíš může zhoršovat, než aby ho řešilo.
Jana MATESOVÁ, ekonomka
——————–
Řešilo určitě, tak u seniorů to, u stávajících seniorů je to určitě tenhle problém, protože je už ta změna společenských poměrů zasáhla ve věku, kdy část z nich nebyla schopná využít ty výhody, vydělat si na těch nových výhodách otevřené ekonomiky, to, že mohli cestovat, mohli se zaměstnat někde v zahraničí nebo vzdělat nebo prostě začít podnikat a neriskovat, že přijdou i o to, co mají při tom. Takže to je tahle část. Pak je druhá část, že u nás skutečně potřebuje veliký rozvoj, systém sociálního zabezpečení ve stáří. To až politici dospějí do té fáze, kdy jim to bude hrozit, tak možná začnou téhle problematice věnovat víc pozornosti. Ale zase dnešní publikum, vy tu šanci máte, takže to, co člověk udělá v mládí, na tom opravdu potom staví. Já vím, že pro vás dívat se 50 let dopředu je strašně dlouhá doba, ale ono bohužel na to, aby stáří mohlo být relativně zabezpečené, na tom je skutečně potřeba začít pracovat velmi brzy, nejlépe ještě teda v době studií tím, že člověk nějak se snaží jako houba vsáknout co nejvíc poznatků, protože vy všichni jste generace, která opravdu neví, co bude dělat, jaké profese budou. Vy potřebujete strašně široký rozhled, abyste se potom v tom, jak se bude svět měnit, uplatnili bez ohledu na to, jak budou profese zanikat a nové vznikat.
Václav Moravec, moderátor
——————–
O tom bude řeč ve třetí kapitole s Filipem Matějkou a Lucií Trlifajovou jako dalšími hosty. Ukazuje nárůst lidí pod hranicí příjmové chudoby i nevyužitý ekonomický potenciál země? Když se podíváme na ty další žebříčky, které máme k dispozici z vašeho pohledu jako ekonomů, Jiří.
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
Ukazuje, bohužel, určitě. Navíc k tomu je třeba připočítat to, že naše demografická situace je podobná jako u většiny těchto demograficky zralých, relativně bohatých zemí, to znamená, ubývá nám lidí v produktivním věku, přibývají nám lidé v těch seniorských kategoriích. A o to více je naléhavé využít všechny, kteří tím věkem potenciálně mohou prostě k tomu potenciálu přispět. A tady já vidím jako klíčové u těch mladších lidí, samozřejmě počínaje nejmladšími, kteří jsou tady s námi, dělat všechno pro to ve všech těch politikách, abychom měli ne rovnost příjmů, ale rovnost šancí. Tu šanci pokusit se mít to, co chci, dosáhnout, prostě být úspěšný v té soutěži, protože život je jakási soutěž taky mimo jiné, abych byl na konci nebo v průběhu toho života samozřejmě šťastný. Nikdo, kdo pořád prohrává, není šťastný. Tak prostě dát těm lidem maximálně tu výchozí příležitost co nejrovnější. Tady opravdu, to si myslím, že je ten klíč, který může hodně ovlivnit jednak ty všechny ty vládní politiky, školské, zdravotnické, bytové atd.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Vy s tou zkušeností premiéra, ministra financí, byť nebyly tak časově dlouhé jako čtyřletý mandát a byly přerývané, proč se nedaří naplnit tu příležitost šancí? Nebo jaké jsou brzdy rovnosti šancí v českém systému a váš dluh, který, když se podíváte i za svou politickou kariérou, tady vidíte?
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
Tak to je asi hrozně komplexní, ale začíná to tím prostě, jestli si skutečně tuhle tu věc dobře uvědomujeme jako společnost. Já se obávám, že to, že to uvědomění není dostatečné, že si neuvědomujeme to, že je ve prospěch všech, i těch, kteří se třeba narodili do lepších podmínek, tak je i pro ně dobře, aby tato země prosperovala, pokud možno s relativně co nejvyšší soudržností i touto sociálně ekonomickou soudržností. To nejde opravdu jenom o ty, kteří mají třeba ty horší startovací podmínky, protože když se nám podaří vytvořit přerozdělováním těch, řekněme, veřejných statků, služeb, to, aby i ti ostatní měli pokud možno podobné podmínky, tak vlastně vygenerujeme z toho potenciálu víc, protože se i z těch ostatních lidí více lidem podaří dosáhnout výborné vzdělání, lepší zaměstnání, lepší příjmy a nakonec budou uspokojeni jako všichni. Takže já si myslím, že tam to začíná. Já neříkám, my patříme k těm lepším i v tomto směru, dostupnost vzdělání je u nás velice slušná, ale vidíme třeba velké regionální rozdíly. To je třeba věc podle mě, která se u nás podceňuje, že samozřejmě nejsme Austrálie. Všude se dá jakoby dojet, ale přece jenom šance člověka, který žije v Praze, třeba na mít dobrou střední školu než člověka, který žije v mém rodném Moravskoslezském kraji nebo v Severočeském kraji, jsou různé. A tady to jsou role pro tu vládu, prostě ta vláda má instituce typu Ministerstvo školství, inspekce školská, která by měla dbát na to, že ta veřejná služba je všude poskytována přibližně na stejné úrovni. Samozřejmě nikdy to nebude, absolutní rovnost neexistuje, ale hodně záleží na tom prostě, jak budou ty jednotlivé instituce, to není jenom na tom vrcholku vlády, o ministrech a premiérech, to je prostě o tom každém místě v té hierarchii, která by měla i na toto prostě myslet, protože se nám to všem vrátí pozitivně.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Proč nevyužíváme ten potenciál, pokud byste měla navázat na Jiřího Rusnoka?
Jana MATESOVÁ, ekonomka
——————–
Navážu, ale zmíním ještě jednu skupinu předtím, kterou vláda jasně by mohla adresovat a nedělá to, nedělá to dostatečně. U nás je ta chudoba opravdu poměrně přesně definovaná těmi sociálními skupinami, kterých se týká. Mluvili jsme tady o jednočlenných domácnostech seniorů, kteří už nemají možnost sami tu situaci moc napravit nebo velká část z nich ne.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Nebo samoživitelských rodin.
Jana MATESOVÁ, ekonomka
——————–
A pak ty samoživitelské rodiny, samoživitelé a samoživitelky. A tady vláda ale opravdu strašně zanedbává jednu věc, že je potřeba, abychom v ekonomice měli podstatně větší podíl a snadno dosažení částečných úvazků. To je důležité i pro ty seniory, kteří ještě mohou pracovat, tak aby si mohli přilepšit k důchodu. V Nizozemsku, v Nizozemí 80 % žen pracuje na zkrácené úvazky. My jsme jedna ze zemí, ty ostatní jsou tady i z těch zemí, které bývaly za železnou oponou, které mají nejnižší podíl částečných úvazků v celé ekonomice. Firmy říkají, ono je to těžké, my musíme jinak organizovat práci, nejde to, ale to zrovna to Nizozemsko, které, ve kterém 80 % žen a v celkové populaci 50 % lidí má částečné úvazky, ukazuje, že to zkrátka jde. Vždyť část těch firem působí tam a firmy ve stejných sektorech tam působí. Jenomže je to prostě obtížné, trošku nákladné na začátku to přenastavit, čili vláda by například tohle měla adresovat tím ne, že znevýhodní dohody, aby to nešlo řešit formou dohod, třeba ty krátké úvazky, ale že firmám dočasně, já nevím, na rok, na dva roky zvýhodní přechod na částečné úvazky, a to hodně vylepší sociální situaci všem těm skupinám, které by chtěly pracovat, nemohou pracovat na plný úvazek, mají malé děti, o někoho pečují, staré rodiče třeba, anebo už fyzicky nevydrží. A zároveň by to pomohlo státnímu rozpočtu, že jo, v těch odvodech.
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
Já bych navázal na paní kolegyni. Souhlasím, ano, flexibilita trhu práce obecně je problém. A tady jako vláda asi nepřeorganizuje tu práci, kterou si musí organizovat zaměstnavatelé, ale je tam jeden moment parametrický, politicko-ekonomický, my totiž máme bohužel špatně strukturovaný daňový systém. My strašně zatěžujeme práci zdaněním. Nemyslím daní z příjmů, ta je nízká, ale sociálním a zdravotním pojištěním, které dokonce je vlastně typ rovné daně, takže o to více relativně zatěžuje ty nižší výdělkové skupiny, kterým naopak by se mělo víc pomáhat, ale kdybychom přenesli váhu, a mluví o tom ekonomové tady 30 let, že jo, více z toho zdanění práce na zdanění progresivní u příjmů, majetku a dalších těchhle těch věcí, tak jak je to přibližně v těch vyspělých zemích tak by to mimo jiné i velmi pomohlo právě třeba té flexibilitě i formou těch krátkých úvazků, že jedna z bariér podle mě, těch krátkých úvazků je, že se to vlastně svým způsobem nikomu nevyplatí, jo, ani tomu zaměstnavateli, ani tomu potenciálnímu uchazeči.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Koloběh ekonomiky v nadsázce našeho animátora, který otevřel další část, protože dnes večer tady s námi v Radlické kulturní sportovně se ptají studentky a studenti středních škol, kteří jsou dnes večer s námi, a to Jany Matesové a Jiřího Rusnoka. Kdo položí první otázku.
Anežka PILCHOVÁ,
——————–
Dobrý večer. Jmenuji se Anežka Pilchová a jsem z Gymnázia Na Vítězné pláni a ráda bych se zeptala obou hostů, jelikož jsme se potýkali s vysokou inflací, ráda bych se zeptala, zda, kdybychom přijali euro, jestli bychom se s ní vypořádali lépe, jelikož ta určitě měla nějaký efekt na lidi s nedostatečným příjmem.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Tak kdo začne? Jano?
Jana MATESOVÁ, ekonomka
——————–
Tak moje odpověď je ne, euro není z hlediska inflace, tím asi ne, tedy pokud jde aspoň o to, kam nám inflace vyletěla, protože euro samo, nebo měna, kterou platíte, není sama tím jediným faktorem inflace. My máme dneska inflaci druhou nejvyšší v Evropské unii stále, ale Slovensko je před námi, Maďarsko je před námi, platí eurem, v některých, promiňte, Maďarsko je vysoce před námi, protože má velice nerozumnou hospodářskou politiku v mnoha směrech, opravdu tam si nechoďte pro žádné inspirace, ale i Slovensko bylo před námi. Pravda je, že dneska ty země, které platí eurem a měly velmi vysokou inflaci, že jim klesá mnohem rychleji, to je velké téma pro pana exguvernéra, protože za jeho vedení, nebo kdyby byl stále guvernérem, tak asi jsme někde jinde, říkám s plným vědomím toho, co říkám. Vezmu příklad, tři pobaltské země, tím náporem ekonomických souvislostí agrese Ruska proti Ukrajině byly postiženy mnohem více než my. Inflace jim vyletěla na více než 24 %, v září loňského roku 22,5 v jedné a 22 v té třetí. A dnes ta jejich inflační čísla jsou 4,1, 4 a 3,5. Čili klesla jim inflace velice hluboce víc než u nás. Jasně to ukazuje, že když tady u nás některé instituce, třeba antimonopolní úřad, říkali jsme malá ekonomika, ono se u nás těžko bojuje, u nás nemůže být velká konkurence, no, tak malé ekonomiky jsou ty pobaltské. Zároveň se říká, určitě je na tom trochu pravdy, spotřebitelé u nás byli nezkušení s tak vysokou inflací, čili ve chvíli, kdy začali prudce růst ceny v lednu 2022, ale částečně už předtím, tak nakupovali do zásoby a prodávající si řekli fajn, tak můžeme zvýšit, ještě dál, lidé nakupují, ale ta nezkušenost v pobaltských republikách byla určitě úplně stejná, možná ještě vyšší, protože tam tedy ty doby vlády komunistů byly tvrdší ekonomicky, ale mají centrální banku ve Frankfurtu, která řídí jejich měnovou politiku a určitě to nějakou roli má. Nicméně já si myslím, že v současné době z řady jiných faktorů je opravdu důležité, ne kvůli té inflaci, opravdu důležité, abychom euro přijali co nejrychleji.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Vztah eura a inflace, Jiří Rusnoku, a odpověď.
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
Já se připojím k paní Matesové. Samotná účast v eurozóně nerozhoduje o té momentální inflaci a jejím nejvyšším bodě, to pěkně dokumentovala na těch některých členských zemích, byl to skutečně velmi komplexní problém spíš struktury ekonomiky typu předchozího rozvoje a tak dále, takže to by nám samo o sobě nepomohlo. Jiná věc je, jestli jsou jiné důvody, proč bychom měli o tom velmi vážně debatovat, a to myslím, že jsou, ale bohužel ta debata, bych řekl, se úplně jako věcně zatím nevede.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Vy jako studentka, jak pociťujete inflaci, jestli se vás to v těch každodenních životech, když se ptáte na inflaci, dotýká, jak vy jako nejmladší generace to pociťujete?
Anežka PILCHOVÁ,
——————–
Tak zajisté to do jisté míry pociťujeme. Musím říct, že spousta kroků za mě ještě dělají tedy rodiče, to se rovnou přiznám, ale snažím se, určitě jsem začala více přemýšlet o investicích a sama jsem začala investovat, aby se my peníze zhodnocovaly a ta inflace se jich tolik nedotkla, ale to asi zatím takhle jenom krátce.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Ale to je právě to, že ta vysoká inflace způsobuje to, že máme čím dál víc hluboko do kapsy a nutí nás to, nutí nás to nad tím přemýšlet. Děkuju mnohokrát i za tu otázku, i za tu odpověď. Kdo se ptá jako druhý v té první části dnešního Fokusu. Dobrý večer.
Erik DANKO,
——————–
Dobrý večer, jmenuji se Erik Danko a za Střední odbornou školu Moravu mám dotaz na pana Rusnoka, možná lehce mimo právě probíranou debatu, ale chci se vás zeptat, pane Rusnoku, jestli jste učinil za vašeho působení na místě guvernéra České národní banky nějaká rozhodnutí, kterých dnes zpětně litujete, a ta rozhodnutí, dejme tomu, měla výraznější vliv na dnešní ekonomické dění a jestli byste teda naopak vyzdvihl nějaké rozhodnutí, na které jste nejvíce pyšný a které se nejvíce povedlo? Děkuju.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Tak nejdřív se bude Jiří Rusnok kát jako exguvernér.
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
To jste mi dal těžkou otázku, protože v tom opravdu velkém množství těch rozhodnutí vybrat. Ne, já jako nelituju zásadně ničeho. Nemyslím si, že bychom za mého spolurozhodování, protože tam rozhoduje 7 lidí, nejenom ten guvernér, učinili nějakou zásadní makroekonomickou, nebo zejména měnově politickou chybu, toho si nejsem vědom, samozřejmě byla to někdy těžká rozhodnutí a jsou to rozhodnutí, kdy volíte menší zlo většinou.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Stýská se vám potom rozhodování o menším zlu?
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
Nestýská se mi po tom rozhodování. Všechno má svůj čas. A když se ptáte na to, tak asi jsme z dnešního pohledu mohli být ještě rychlejší v tom počátku, kdy jsme viděli, že se asi blíží nějaká významnější inflační vlna, že to není jenom nějaký záchvěv, ale když vezmu, že jsme byli vlastně jedni z prvních na světě a šli jsme na úroveň, která potom už vlastně zůstala až dodneška a mnozí nás kritizovali, že jsme se úplně zbláznili…
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
A dodnes vás kritizují…
Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
…že tady chceme pohřbít ekonomiku. Tak ono se ukázalo, že jsme byli málo razantní, tak to jsme možná mohli být trochu více razantní z dnešního pohledu. Jinak…Chvála smrdí, to bych nerad. Já myslím, že jsme věci dělali tak, jak se měly dělat, a to opravdu ocení až nějaká budoucnost a historie.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Já děkuji za otázky a děkuji prozatím první dvojici dnešního Fokusu, děkuji vám za pár okamžiků se opět uvidíme. Díky.
Přidejte odpověď