ČRo Plus
Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona, který významně posunul dosavadní právní úpravu soužití homosexuálních párů v České republice. Namísto registrovaného partnerství se hovoří o partnerství, ale nikoliv o manželství těchto lidí a mění se také jejich možnost adopce dětí. Navrhovatelé zákona proto byli na tiskové konferenci s výsledkem hlasování spokojeni, i když nedosáhli všeho. S komentářem přichází publicista Jan Vávra.
mluvčí 3,
——————–
Kompromis, ve který vyústilo středeční hlasování našich poslanců o manželství pro všechny, je sice podle předkladatelů zákona solidním úspěchem, ale na sociálních sítích převládá smutek a zklamání. Nelze se divit. Názory poslanců se dost liší od postojů větší části české společnosti, která je vůči stejnopohlavním párům značně tolerantní, rozhodně mnohem tolerantnější, než je třeba k migrantům z islámských zemí, místo aby řešili skutečné problémy naší doby, vyžívají se naši konzervativní politici v kulturních válkách. Kromě manželství pro všechny. Bojují proti istanbulské úmluvě LGBT, komunitám Green dealu a obecně ekologickým otázkám. Zákon se teď posouvá do senátu, že by senátoři rozhodnutí dolní komory zvrátili, je ale málo pravděpodobné, senát je ještě konzervativnínější než Poslanecká sněmovna. Nabízí se samozřejmě otázka, proč jsou naše politické elity vůči současnému vývoji ve světě nedůvěřivější než většina populace? Ve většině zemí? Je tomu totiž naopak. V případě senátu lze argumentovat věkovým složením. Momentálně je věkový průměr senátorů skoro 58 roků, ovšem svalovat vše na věk nelze. Mezi poslanci, kteří odmítli zrovnoprávnit svazky homosexuálů a heterosexuálů, bylo i hodně mladších členů sněmovny.Naši konzervativci rádi hovoří o hodnotové politice a tvrdí, že hájí tradiční křesťanské hodnoty, na kterých je založena západní civilizace, staví ovšem jen na jednom proudu evropské tradice a zcela zapomínají na tu druhou, neméně důležitou západní tradici, tou je osvícenství, tedy tradice kritického myšlení a svobodného rozhodování jedince a na ní navazující filozofické směry. Liberální politické strany zatím nejsou schopny tuto osvíceneckou tradici zvednout a postavit ji na úroveň křesťanské. Přitom obě jsou pro nás stejně důležité. Liberální voliče nejvíce stahují Piráti, ale zřejmě nejsou přijatelní pro všechny levice, která je ve většině vyspělých zemí přirozenou zastánkyní liberálních názorů, u nás vymřela, stejně jako hrají čeští konzervativci. Vyšší ligu, než by odpovídalo názorům veřejnosti, má v ateistickém a vůči církvím nedůvěřivém národě katolická církev silnější postavení, než by odpovídalo stále klesajícímu počtu věřících. Úspěch lobbingové strategie katolické církve dokládají třeba velkorysé restituce. Důraz na manželství jako výhradně svazek muže a ženy, je ze strany našich konzervativců trochu pokrytecký, protože více než 40 % českých heterosexuálních manželů stejně nedodrží katolickou církví vyžadovanou nerozlučitelnost a rozvádí se. Současná společnost se prostě teologickými doumaty řídí čím dál méně, pokud lidé volí strany, hlásí sice ke konzervativismu, je to hlavně proto, že tyto strany slibují vrátit českou společnost zpět do blíže neurčených starých pořádků a ochrání i před důsledky globalizace a napětí ve světě. Za touto politickou nabídkou ano, ODS, kdu a SPD. Otočit kolem dějin zpět ale většinou není konzervativní. Přesvědčení politiků, ale čistě marketingový kalkul, i proto by si liberálnější část české společnosti zasloužila silnější politické zastoupen.
mluvčí 1,
——————–
Spory o soužití homosexuálních párů vedly dlouho mimo jiné politici KDU-ČSL, strany, která disponuje velkým poslaneckým klubem, ale v průzkumech volebních preferencí se v poslední době propadá. Je to mimo jiné tím, že má smůlu na svá témata. Míní komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko.
mluvčí 4,
——————–
Ze všech vládních vládních opatření na ozdravení veřejných financí nakonec asi sklidila největší odpor důchodová reforma a omezení valorizace penzí. Přitom se ukazuje, že to díky vysoké inflaci, na kterou je navázáno, bylo nutné. Důchodový účet se propadá. A hlavní tváří tu byl ministr práce a sociálních věcí, předseda KDU-ČSL Marian Jurečka, který oznamoval nepříjemné zprávy. Také další sociální témata jsou s ním spojena, vždyť je má v rezortu. Nehledě na nechtěnou pozornost v aféře s nočním vánočním večírkem po střelbě na Filozofické fakultě. Obojím se nepřevedl jako nejlepší komunikátor s veřejností. K tomu se lidovci pravděpodobně ještě vrátí na blížícím se sjezdu a Jurečka mezitím představuje reformu sociálních dávek, která může být spojena s tradičním naříkáním radikální opozice. Jak masivně a beznadějně jsou zneužívány, o čemž nicméně nesvědčí statistiky a fakta, spíše se to opět dotkne sociálně potřebných a bude další prostor pro ztrátu politických bodů. A rok se změnil a jsou tu protesty zemědělců, jak těch radikálních, tak všech ostatních a na koho to padá politicky? Na ministra zemědělství Marka Výborného, jinak též bývalého předsedu KDU-ČSL, toho, který nastoupil po politickém lidoveckém omylu s nominací Zdeňka Nekuly, který se projevil tak nekompetentně, že ho strana raději sama tiše stáhla, což on ale hlasitě doprovodil dalšími kontroverzními výroky, které už raději straníci taky ani nekomentovali. Výbornému bylo vyčítáno, že k zemědělství nemá žádný vztah. Ať zkušený politický harcovník nikdy nešel ani kolem něj. Bralo se to a asi oprávněně, že to je personální krize. Zatím si nestojí tváří tvář. Traktorům, v ulicích zase tak zle, některé rozumné požadavky zemědělců slibuje řešit. Jenže z tak hrozivého střetu by zřejmě nevyšel nepošramocen snad ani prvorepublikový zemědělský profesionál Antonín Švehla. Nemají snad politikové KDU-ČSL nějak smůlu na třaskavá témata? Jako by je v tom politikové ostatních stran koalice zlomyslně máchali, není asi pak divu, že strana se dále propadá a nebýt koalice spolu, neměla by už asi mnoho šancí obstát v nějakých ještě volbách, v těch do Poslanecké sněmovny to vypadá na zisk hluboko pod pětiprocentní hranicí, přitom poslanecký klub paradoxně čítá nejvíce členů v historii strany právě díky koalici s ostatními stranami, jenže ani žádná koalice nevydrží, pokud partneři budou mít pocit, že její členové už jim nepřinášejí žádný zisk. To by je na jedné straně mohlo motivovat, aby stranu ještě více nestrkali podvodu, ale politika je řemeslo vcelku nesentimentální, a pokud politik neobstojí, žádné lítosti se nedočká. Jestli tedy čeká KDU-ČSL řádný sjezd, asi by to měl vzít v úvahu, jenže zdá se, že personální nedostatek trvá a strana působí značně dezorientovaně. Skoro už možná přišel čas vsadit na nějakou divokou kartu, tedy zkusit to s někým nadějným, zatím nepříliš obecně známým. KDU-ČSL určitě stále disponuje potenciálem v nižších patrech politiky, to se v politice občas vyplácí.
Přidejte odpověď