V městských parcích je Infekční každé druhé klíště  

ČT 1 – Události

Je jich víc a hlavně jsou infekčnější. Tak vědci popisují podstatný rozdíl mezi klíšťaty v městských parcích a kupříkladu v lesích.

Následky kousnutí můžou být velmi vážné a dlouhodobé, tito paraziti přenášejí různé nemoci, nejčastěji lymeskou boreliózu nebo virovou klíšťovou encefalitidu.

Běžný návrat z práce. Martinu Šlajferčíkovi ale změnil život.

Martin ŠLAJFERČÍK, pacient
——————–
Bylo to po cestě domů na kole parkem a pak sem domů, našel jsem si klíště v pravý ruce, ale bylo tak malinký, že jsem si myslel, jestli to není taková ta vystouplá piha.

redaktor ČT
——————–
Po pár týdnech se objevily první příznaky, šlo o klíšťovou encefalitidu, neléčitelnou nemoc. Martin šlajferčík se tak musel znovu učit chodit.

Martin ŠLAJFERČÍK, pacient
——————–
jo, kdybych chtěl, tak já to prostě nenatáhnu a nezvednu. Tuhle nohu jo, ale tuhle vůbec. Ta, jako díky ní, že aspoň trošičku je osvalená, tak nejsem na invalidní vozíku.

redaktorka
——————–
Klíšťová encefalitida se u klíšťat vyskytuje vzácně, celorepublikový průměr je okolo 2 %, lékaři přesto doporučují se pravidelně očkovat.

Naopak nejběžnější je bakterie, která způsobuje lymeskou boreliózu, právě tu objevili vědci nejčastěji i u městských klíšťat, a to hlavně kvůli přenosu z drobných savců.

Kateřina Kybicová, vedoucí NRL pro lymeskou boreliózu SZÚ
——————–
Když si představíte ten městský park, který je obklopený těmi domy, tak oni ty hlodavci nemají moc kam utéct a ty klíšťata přenáší toho patogena teda na další generace těch myší, a proto ten patogen je v těch městských parcích a drží se tam.

redaktor ČT
——————–
Konkrétně tady na pražském Petříně objevili vědci bakterii borelií u třetiny zkoumaných klíšťat a situace ve zbytku hlavního města je podobná. Jednou z pěti testovaných bakterií bylo infikováno zhruba 44 % klíšťat, riziko nákazy roste s množstvím klíšťat, závisí na jejich aktivitě, kterou určuje hlavně počasí a roční doba.

Václav Hönnig, Parazitologický ústav Biologického centra AV ČR
——————–
Pro aktivitu klíšťat je v těch zimních obdobích naprosto zásadní právě ta teplota. V městské oblasti mají obecně o něco vyšší teplotní průměry než ty lesní mimo města.

redaktor ČT
——————–
Při procházkách v městských parcích by tak lidé měli dodržovat stejná pravidla jako při výletu do lesa, tedy použít repelent. A po návratu domů se zkontrolovat.
——————–
Projekt Klíšťata ve městech zkoumal městské parky a lesoparky ve všech 13 krajských městech. Za prvních osm měsíců vědci nasbírali přes 3000 klíšťat, infikovaných bylo téměř 1500 z nich, tedy 44 %. Zkoumali celkem pět druhů bakterií, které u člověka můžou vést k rozvoji některé z infekčních nemocí, vůbec nejčastěji, konkrétně u každého čtvrtého klíštěte se objevila bakterie, která způsobuje lymeskou boreliózu. Velký rozdíl byl i mezi jednotlivými kraji, vůbec nejvíc infikovaných klíšťat bylo v Olomouci, celkem 60 %, přes polovinu se pak dostala i další města, konkrétně Liberec a Zlín. Naopak nejméně infikovaných klíšťat bylo v Ústí nad Labem, necelá třetina. Chytit klíště nejen v lese je možné už teď. Přesvědčili jsme se o tom s kamerou na pražském Petříně, o kterém už byla řeč. Aktivní začíná být tento parazit od pěti stupňů nad nulou, v jarním období mu navíc vyhovuje i relativně stálá vlhkost, díky které se může na hostitele uchytit téměř kdykoliv během dne. Klíšťatům naopak vadí sucho, v horkých dnech tak člověku hrozí největší riziko ráno.

Jan VOTÝPKA, parazitolog, Přírodovědecká fakulta UK
——————–
Když se tady podívám do mobilu, tak mi to hlásí kolem 15 stupňů, 15 stupňů je dostatečně vysoká teplota na jejich aktivitu. Začíná lehce poprchávat, takže vlhkost je pomalu stoprocentní, a to také těm klíšťatům vyhovuje.

redaktorka ČT
——————–
Takže asi bych měla použít repelent.

Jan VOTÝPKA, parazitolog, Přírodovědecká fakulta UK
——————–
Tutově.

redaktorka ČT
——————–
Do jaké výšky stříkat?

Jan VOTÝPKA, parazitolog, Přírodovědecká fakulta UK
——————–
Největší šance, že se to klíště na člověku uchytí, je tak do výšky kolen. Pokud bychom byli někde na golfovém hřišti, kde by skutečně byla ta extrémně nizoučká tráva, tak tam ta klíšťata asi nebudou. Tohle je optimální tím, že dosahuje nějakých těch pět, 10, možná 15 cm, tak to je dostatečné, aby se nám to klíště vyskytovalo.
Vlajkovali jsme ani ne minutu a chytli jsme hned několik klíšťat. Tady se můžeme podívat, sameček je nápadně menší než ta samička.

redaktorka ČT
——————–
Nebezpečné je tohle klíště, to je ta samička, sameček nikoliv. Saje a taky šíří nemoci totiž jen samice. V trávě na hostitele čeká. Nevyhledává ho aktivně.

Jan VOTÝPKA, parazitolog, Přírodovědecká fakulta UK
——————–
Ono kupodivu to své okolí vnímá nožičkama, a to tady na koncích tohohle prvního páru nožiček, to znamená, že když to klíště číhá někde na té vegetaci, tak takovýmhle způsobem jako skenuje to své okolí a dokáže odhadnout, odkud se k němu blíží ten hostitel.

redaktorka ČT
——————–
Napovídají mu třeba otřesy, ale hlavně oxid uhličitý, který vydechujeme, nebo pot. Kromě vyšší trávy se paraziti nejčastěji vyskytují taky v houštinách. Hlavně proto, že spadnou ze skrývajících se divokých zvířat, narazit tam na ně pak mohou ta domácí.
Je potenciál, že se to přenese i na člověka, může třeba člověk tomu klíštěti vonět víc?

Jan VOTÝPKA, parazitolog, Přírodovědecká fakulta UK
——————–
Ne, v tuhletu chvíli, kdy se tam to klíště zakousne, tak už není vůbec šance, že by se pustilo a šlo hledat nového hostitele.

redaktorka ČT
——————–
A že by přelízalo?

Jan VOTÝPKA,
——————–
Ne, to ne.

redaktorka ČT
——————-
Mýtus je podle parazitologa Jana Votýpky i to, že by klíšťata padala na lidi z korun stromů.