Narození dnes šestnáctiletého Michaela doprovázela řada komplikací. Podle lékařů měl strávit celý život ve vegetativním stavu, kdy pacient jen leží a neví o světě. Po předčasném porodu začal totiž krvácet do mozku a lékaři jeho matce doporučovali život dítěte dál nezachraňovat. Ona se ale nedala. Dnes její syn míří na prestižní IT gymnázium a rád by jednou studoval i vysokou školu.
Letos je to šestnáct let, co Michael, kterému maminka Leona Cohen neřekne jinak než Míša, prodělal po předčasném porodu ve 25. týdnu těhotenství závažné krvácení do mozku. Kvůli masivnímu krvácení do obou mozkových komor utrpěl vážné poškození obou mozkových hemisfér.
Novopečená matka dvojčat se dle lékařských prognóz musela začít smiřovat s tím, že její chlapec bude celý život nehybně ležet ve vegetativním stavu v posteli. Připravovali ji i na možnost, že Míša vůbec nepřežije. On ale všem vytřel zrak, je samostatný a míří na prestižní IT gymnázium. Myslí si dokonce i na vysokou školu. Jeho maminka nyní žádá o podporu na školné ve sbírce na portálu Znesnáze21.
Hrozilo, že nepřežije
Poslední měsíc před porodem měla Leona Cohen velké nevolnosti. Nicméně i přesto se zdálo, že jde vše podle plánu. První den 26. týdne těhotenství se však dvojčata, která ve svých 37 letech čekala, rozhodla vydat se na svět. V tu chvíli začal boj o jejich životy.
„První dva dny se zdálo, že je všechno relativně v pořádku. Druhý den po porodu jsem však nemohla v noci spát. Zhruba ve dvě ráno mě přepadl pocit, že něco není v pořádku. Dostala jsem o děti šílený strach a prosila jsem sestřičku, aby zavolala na ARO pro nedonošená miminka, jestli je všechno v pořádku,“ sdílí maminka prožitky z doby, kdy se Míša a jeho sestřička Gábinka narodili.
Během oné osudné noci se nejprve zdálo být vše v pořádku. V půl třetí ráno však lékaři zjistili, že Míša začal krvácet do plic a jeho stav je kritický. O dva dny později navíc ultrazvuk odhalil, že rovněž masivně krvácel do obou mozkových komor. V tu chvíli chtěli podle slov Leony Cohen lékaři boj o Míšův život vzdát.
„Zdálo se jim, že nemá smysl bojovat. I kdyby prý přežil, bude natolik postižený, že kvalita jeho života bude na tak nízké úrovni, že by bylo lepší ho prostě odpojit od přístrojů. A kdyby přežil, bude mi jen ležet nehybně v posteli jako lidská květina, která by nevěděla o sobě, o mě, o světě, neviděla by, neslyšela, nehýbala se a celý život bych ji krmila sondou,“ pokračuje Míšova maminka.
Navzdory prognózám
Taková byla prognóza. S tou se však maminka chlapce odmítala smířit. Nedovedla si představit, že by svého právě narozeného syna nechala záměrně „dodýchat“.
„Takto to nazvali lékaři, ale v mé mysli znělo: nechám tě se dusit, synku, dokud se neudusíš. I navzdory strašlivé prognóze jsem tohle prostě nedokázala. Přesvědčila jsem lékaře, že Míšu přes to všechno chci. A že jsem ochotná se o něj starat, i kdyby se naplnila nejhorší varianta,“ popisuje boj o záchranu svého syna Leona Cohen.
Lékaři jejímu přání nakonec vyhověli. Připravovali ji ale na to, že ani jejich snaha zachránit dítěti život nemusí být úspěšná. Míša byl po krvácení nehybný a pod silnými opiáty, aby necítil bolest.
„To mi bylo hodně do pláče. Stála jsem nad ním, držela dvěma prsty centimetrovou pěstičku miminka, které vážilo méně než pytlík mouky, a brečela. Slzy jsem už ani neutírala, tekly mi prostě proudem. Vypadalo to, že skutečně bude takhle ležet celý svůj život. Přesto jsem ale cítila, že musím věřit a bojovat,“ popisuje maminka náročné okamžiky.
Chce studovat v zahraničí
Uplynulo šestnáct let a Míša dnes díky své obrovské síle a bojovnosti míří na prestižní IT gymnázium. A to i přes fyzické postižení tří končetin.
„Míša má za sebou úspěšné fungování na běžné základní škole. Dokonce nepotřeboval ani asistenta. Prospíval v náročné třídě s rozšířenou výukou přírodovědných předmětů a nyní byl přijat na 1. IT Gymnázium v Praze Satalicích,“ raduje se ze synových úspěchů maminka ve sbírce na dobročinném portálu Znesnáze21.
Dodává, že tento směr je pro jejího syna jednou z mála možností, jak být v dospělosti soběstačný. Kvůli fyzickému postižení končetin pro něj totiž manuální práce nepřichází v úvahu.
Škola ho přijme, ale ne zadarmo
Vedení gymnázia Míšu i přes jeho hendikep rádo přijme, a to s pochopením a plnou podporou. Jedná se ovšem o soukromou školu, jejíž školné musí Míšova rodina uhradit.
„Pomozte Míšovi naplnit jeho sny a dosáhnout finanční soběstačnosti, aby nemusel být závislý na státních dávkách. Vaše podpora může Míšovi otevřít dveře k lepší budoucnosti a umožnit mu žít plnohodnotný a nezávislý život,“ žádá o podporu Míšova maminka Leona Cohen.
Pokud se podaří vybrat více peněz, budou prostředky použity na podporu Míšova dalšího studia. Konkrétně na studium na některé ze soukromých vysokých škol, nebo na jeho velký sen – studium v zahraničí.
Míšovi lze na školné i rehabilitace přispět ZDE: https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pomozme-misovi-s-ochrnutim-naplnit-jeho-sny#o-sbirce. Sbírka byla vypsána na 130 tisíc korun.
Kateřina Němcová
Frýdecko-místecký a Třinecký deník
Přidejte odpověď