Olympijský oheň uhasl v Paříži 11. srpna, ovšem ruch ve francouzské metropoli neutichl. O necelé tři týdny později vystřídali olympioniky jejich paralympijští kolegové. A také oni nabídli světu mnoho úžasných zážitků a příběhů. Připomeňte si úchvatné tažení teprve šestnáctiletého Davida Kratochvíla, ale i další nezapomenutelné chvíle.
Ten nejkrásnější příběh pro Česko přinesl nevidomý plavec David Kratochvíl. Teprve šestnáctiletý hoch oslňoval celý svět svými výkony, které korunoval kompletní sbírkou medailí. Na paralympiádě se přitom mohl objevit už před čtyřmi lety. I tenkrát si účast vyplaval, ovšem přenechal ji svému kolegovi Miroslavu Smrčkovi, který byl naopak na sklonku kariéry a tokijská paralympiáda pro něj byla poslední velkou akcí.
Gesto se mu bohatě vrátilo v Paříži. Už po prvním závodě měl tenhle kluk z Halže na Tachovsku splněno. Vždyť právě získal paralympijské zlato. „Hned z prvního závodu je z toho zlato, takže splněný sen. Přeju to každému, aby to někdy zažil, protože je to splnění životního snu,“ rozplýval se Kratochvíl. A to ještě netušil, co ho čeká dál.
Ke zlatu ze čtyřstovky volným způsobem přidal stříbro ze znakařské stovky a bronz z polohového závodu na 200 metrů. V posledním závodě mu navíc čtvrtá paralympijská medaile utekla o jednu jedinou setinu sekundy. „Fakt to naštve,“ ulevil si jinak ale šťastný David Kratochvíl, jemuž k úspěchu vydatně pomáhali i jeho rodiče, kteří mu dělali tapery, tedy ty, kteří mu vždy dávali vědět, že se blíží obrátka.
Velmi populární postavou byl v Paříži i Morteza Mehrzad. Aby ne, vždyť je vskutku nepřehlédnutelný. Se svými 247 centimetry vysoko ční nad kýmkoliv, kdo je kolem něj. Jeho obrovská výška, s níž íránský volejbalista jen o čtyři „čísla“ zaostává za oficiálně nejvyšším mužem světa, ale občas přináší i určitá úskalí.
Třeba v tom, kde bude Morteza spát. Před třemi lety v Tokiu se sportovec, jenž se narodil se vzácným onemocněním zvaným akromegalie, která se projevuje nadměrnou produkcí růstového hormonu, uvelebil na speciální posteli vyrobené přímo jemu na míru, ve francouzské metropoli měl smůlu. Lůžko nedorazilo a dvojnásobný paralympijský vítěz musel spát na zemi. Ani tohle úskalí mu však nezabránilo v tom získat už třetí paralympijské zlato.
Předstíral, aby mohl bránit vlast
Svět obletěl také příběh ukrajinského volejbalisty Dmytra Melnyka. Tomu ani handicap, po autonehodě má jednu nohu kratší, nezabránil v tom, aby bránil svou vlast proti Rusku. Dokonce kvůli tomu předstíral, že za jeho špatnou chůzi můžou špatně padnoucí boty. Jinak by se do armády nedostal.
Od své jednotky však musel odjet, aby mohl hájit ukrajinské barvy na paralympiádě. „Než jsem odjel, bylo jich pětatřicet. Pevně doufám, že to tak zůstalo,“ věřil v Paříži. „„Díky Bohu nemám v jednotce ženy. Ne proto, že by byly špatné v boji. Ale proto, že by mi přišlo děsivé nechat ženy někde, kde je velmi vysoká pravděpodobnost, že vás zabijí,“ svěřil se volejbalista, jehož tým v Paříži vyhrál až v posledním zápase, proti domácím Francouzům vybojoval sedmé místo.
Velké pozornosti se dostalo i lukostřelkyni Jodie Grinhamové. A nebylo to kvůli její růžové kštici, která jí povlávala pod kšiltovkou. Divák u pařížské Invalidovny totiž nemusel být ani příliš ostražitý, aby si všiml, že britská reprezentantka není na souboj se soupeřkami sama. Byla totiž v sedmém měsíci těhotenství.
Palce držel Grinhamové celý svět. K její cestě za vytouženým dítětem totiž vedla cesta plná strastí. S partnerem se o miminko pokoušeli několikrát, bohužel však několikrát o dítě přišli. „Když se to stalo potřetí, bylo to jako: to už si děláš srandu?“ vyprávěla jednatřicetiletá závodnice.
A její sportovní výsledek? Z Paříže si odvezla dvě medaile, bronzovou z individuální soutěže a zlato ze závodu dvojic.
Martin Slabý
Deník.cz
Přidejte odpověď