ČT 1 – Události
Zhruba každý desátý člověk v Česku využívá sociální služby. Celkem v nich pracuje skoro 132 000 zaměstnanců, další tisíce ale chybí.
Právě lidem, kteří se starají o seniory, děti i nemocné, dnes Asociace poskytovatelů udělila ceny Pečovatel nebo Pečovatelka roku. Podobné akce a kampaně mají.
Kateřina Holubová vyráží z kanceláře do firmy, kde handicapovaní renovují nábytek. Ve zkušební době jim bývá oporou, zároveň se snaží, aby si pak práci udrželi.
Kateřina Holubová, vedoucí sociální rehabilitaci, Diakonie Litoměřice
——————–
Jak víte, jak hluboko máte škrábat?
klient
——————–
To vidím. Podle tohohle, podle tý barvy.
Kateřina Holubová, vedoucí sociální rehabilitaci, Diakonie Litoměřice
——————–
Vyřizujeme nástupní dokumenty a potom vlastně během zkušební doby s tím klientem chodíme na asistenci na pracoviště.
redaktorka ČT
——————–
V litoměřické diakonii pracuje 10 let, pomáhá lidem s postižením, aby se zvládli osamostatnit.
Kateřina Holubová, vedoucí sociální rehabilitaci, Diakonie Litoměřice
——————–
Nejvíce asi děláme invalidní důchody, pak jsou to různý nácviky, co se týče bydlení, aby si uměli uvařit, aby zvládali nakoupit.
redaktorka ČT
——————–
Z Litoměřic dnes Kateřina Holubová dorazila do Prahy. Zvítězila v kategorii terénní pracovník v sociálních službách.
Kateřina Holubová, vedoucí sociální rehabilitaci, Diakonie Litoměřice
——————–
Je to práce, kterou dělám ráda, naplňuje mě a myslím si, že mě to jako poposune dál ještě.
redaktorka ČT
——————–
Že toto ocenění je motivační?
Kateřina Holubová, vedoucí sociální rehabilitaci, Diakonie Litoměřice
——————–
Určitě ano.
redaktorka ČT
——————–
Národní cenu Pečovatelka roku si odnesli lidi z pobytových a ambulantních služeb, ale taky sociální pracovníci nebo manažer. Komise vybírala zhruba ze 120 lidí, kteří se dostali do úzké nominace. Tady na novoměstské radnici jim organizátoři chtěli poděkovat a zároveň upozornit na důležitost tohoto povolání.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Abysme ukázali široké veřejnosti, že ta profese má smysl, že by si těch lidí měli více vážit.
redaktorka ČT
——————–
Podle průzkumů lidé sociální práci vnímají jako psychicky a fyzicky náročnou, zároveň ji ale nevnímají jako prestižní nebo dobře ohodnocenou. A to je podle odborníků třeba změnit.
Hana Sklenářová, ředitelka, Diakonie ČCE
——————–
Je velmi těžké sehnat kvalitní zaměstnance do sociálních služeb a také je v nich udržet.
Simona Bagárová, zakladatelka a ředitelka organizace MILA
——————–
Chtěli bysme se dotknout hlavně témat kompenzace psychické a fyzické zátěže. Zhruba 80 % pečovatelů odpracuje až 19 dvanáctihodinových směn v měsíci.
redaktorka ČT
——————–
Od příštího týdne se proto organizace začne setkávat s vedením služeb pro seniory. S výstupy se pak chtějí obrátit na stát.
Asociace poskytovatelů sociálních služeb eviduje tisíce neobsazených míst. Loni chybělo skoro 3000 pracovníků, nejvíc pečovatelé, všeobecné i praktické sestry a taky sociální pracovníci. Počet tři roky je trojnásobný. Registrovaných sociálních služeb je v Česku přes 5 500. Pečují třeba o třetinu lidí starších 80 let ve stacionářích, v domovech pro seniory i v těch se zvláštním režimem nabízejí skoro 100 000 lůžek, to ale nestačí. Míst v podobných zařízeních je dlouhodobě velký nedostatek. Už čtyři roky se věnuje práci ošetřovatele Antonín Honsa z Karviné. Roky se živil jako horník. Prostředí šachty ale vyměnil za dům se zvláštním režimem. Přiznává, že je to těžká práce, která ho ale naplňuje.
Na první pohled působí osmačtyřicetiletý Antonín Honsa jako tvrdý chlap, narodil se v hornické rodině a sám ještě před čtyřmi lety pracoval jako zámečník na dole.
Antonín Honsa, pečovatel
——————–
Byl jsem na armádě, na Darkově a na ČSM, a jak v ČSM utlumovali už všecko, tak mě propustili a tam bylo vlastně taková, nevím, jestli kampaň nebo něco, co jmenovalo Nová šichta, oni nám tam nabízeli kurzy, já nevím, tam bylo asi z 20 kurzů. A mě zaujalo právě tohle, to pečovatelství.
Natálie Hagen Flajžíková, redaktorka ČT
——————–
A proč? Čím vás to zaujalo?
Antonín Honsa, pečovatel
——————–
Já nevím. Mě to vždycky k tomu táhlo asi tím, že mamka byla na vozíku.
redaktorka ČT
——————–
Po kurzu ošetřovatelství nastoupil do karvinského nového domova. V domově se zvláštním režimem pečuje o 38 seniorů s demencí nebo jiným duševním onemocněním, všechny už důvěrně zná.
Seniorům pomáhá s hygienou i jídlem, často je polohuje a obléká. Právě polohování klientů považuje za asi nejtěžší část práce.
Antonín Honsa, pečovatel
——————–
Je to stejně náročná práce jak havířina. No, v globalu úplně něco jiného, ale je to fyzično.
Natálie Hagen Flajžíková, redaktorka ČT
——————–
V práci často slouží i 12 hodin v kuse. Duševní pohoda je podle něj u ošetřovatele ještě důležitější než dobrá kondice. Práce s lidmi je totiž psychicky náročná.
Antonín Honsa, pečovatel
——————–
Musí být ta psychika dobrá, jinak by to nemohl nikdo dělat.
klientka domova se zvláštním režimem
——————–
Je všude, všude ho je slyšet, já ho slyším, zase jsme jeli. Aha, tady Toník.
Antonín Honsa, pečovatel
——————–
Určitě mě to naplňuje, každý den se do té práce, jak jdu, tak se těším prostě. Jsem tady rád.
redaktorka ČT
——————–
Řada klientů ho považuje za nejoblíbenějšího ošetřovatele.
Podle Antonína Honsy je to možná i proto, že si s nimi často a rád povídá.
Přidejte odpověď