ČT 24
Bez jizvy se od nás nikdo nevrátí. Otázkou ale je, jaká ta jizva bude, a to je něco, s čím umíme pracovat. Říká odborník na popáleniny doc. Robert Zajíček. S kolegy řeší nejen fyzické, ale také psychické jizvy, a to jak u pacientů, tak i u jejich blízkých. Možnosti léčby popálenin a poškození kůže se hodně posouvají, kdy a jak pomáhá kůže umělá a kdy kůže od dárců, jak lékaři trénují mozek a celé tělo pomocí virtuální reality? Co se děje v organismu při zásahu elektrickým proudem? A co změnit doma, aby byla pravděpodobnost popálení co možná nejmenší? Vítejte ve světě vědy a otázek současné společnosti. Začíná, Hyde Park civilizace. Pane docente, vítejte, dobrý večer. Prosím, co jsou v léčbě dnes hranice možností?
doc. Robert Zajíček
——————–
97 % našich pacientů přežívá. Vrací se zpátky do života a ta otázka zní, jaký je ten život, jaká je kvalita života? A to my teď řešíme. My už si myslíme, že už dál nedokážeme jít, že ta chirurgická hranice 97 % úspěšnosti u našich pacientů je stejná jako mají ostatní centra v Evropě nebo ve světě. Teď je otázka, jaká je kvalita života našich pacientů a jak se s následky zranění vyrovnávají v životě…
moderátor ČT
——————–
Jaké možnosti v posunu toho, co dnes dokážete s ohledem na kvalitu života, nabízí teď a do budoucna, myslíte. Bude nabízet umělá kůže, případně třeba léčba pomocí virtuální reality.
mluvčí 1,
——————–
Těch možností je celá řada, ale ten problém je zcela zásadní, protože my nejsme schopni řešit větší ztráty kožního krytu než 90 %, pokud pacient utrpí stoprocentní ztrátou čili žádná kožní buňka nezůstane zdravá, tak ten pacient umírá, a to je otázka vědy, aby někdo v laboratoři vyrobil kůži, která je připravená bez použití buněk pacienta, což je budoucnost, o které si myslím, že já se nedočkám.
moderátor ČT
——————–
Nejlepší je, pokud se k vám nikdo nedostane , popálenina vůbec nevznikne.
Robert Zajíček,
Přesně tak, my říkáme, my jsme oddělení, které nerado vidí pacienty, protože ten úraz je velice dramatický a velmi komplikovaný a my jsme rádi, když moc pacienti prostě nejsou.
moderátor ČT
——————–
Co tedy nastavit doma, aby bylo riziko co možná nejmenší, pokud jde o děti, jsou to především kuchyně a také obývák, případně koupelna, co si mají teď diváci zkontrolovat ve své kuchyni.
Robert Zajíček,
Tak já myslím, že na prvním místě zkontrolovat, co dělají děti, protože pojďme si říct, základní věc je dávat na děti pozor, co děti dělají. A druhá věc je podívat se na to, jestli náhodou, když vaří momentálně někdo večeři, jestli to je na té první plotýnce, jestli není lepší to posunout na tu vzdálenější plotýnku, jestli ty ubrusy jsou zabezpečené, jestli náhodou není někde Hrníček s čajem, odložit ho na vhodném místě, kde nedosáhne na to batole, které běhá kolem nás. Jestli ta fritéza, ve které je horký olej, není moc blízko, jestli ten kabel, který vede od konvice, není příliš dlouhý, nastavovaný třeba prodlužovačkou, těch věcí je celá řada.
mluvčí 2,
——————–
Co v koupelně?
Robert Zajíček,
No horká voda, to je velmi nebezpečná záležitost. Pokud se děti koupou, maminka si odskočí třeba pro ručník do jiné místnosti, a to dítě otočí pákovou baterií na tu teplou vodu a dojde k opaření. .. Například tato je velmi častá záležitost.
moderátor ČT
——————–
Tedy pákové baterie se radí vyvarovat.
Robert Zajíček,
Je třeba si dávat pozor a napouštět vždy jako první studenou vodu a tu teplou vodu přidávat a ve velké opatrnosti a dívat se na to, co dělají ty děťátka, které jsou kolem.
moderátor ČT
——————–
Na webu 70 stupňů. Cz jsou podrobnosti o tom, jakým způsobem se chovat, na co si dát pozor a také, jaká je první pomoc. To je také web, na kterém se píše mimo jiné, že ročně vyhledá v republice lékařskou pomoc asi 9000 popálených dětí. Pokud sjedete níže, tak tady najdete také odkaz na první pomoc při popáleninách.
mluvčí 3,
——————–
Z těch 9000 dětí, které potřebují ošetření, jsou asi třetina batolata, 1200 dětí ročně je u nás hospitalizováno, tvoří to zhruba 44 % všech hospitalizací lidí, kteří se dostanou do nemocnic kvůli popáleninám. U dětí jsou to tedy velmi často opařeniny, u dospělých hraje tu roli plamen. Při jakých situacích, nejčastěji nepozornosti… Většinou je to přilévání benzínu při zapalování ohně, neopatrná manipulace s výbušninou, neopatrná manipulace s akcelerátory hoření, párty, táboráky…
moderátor ČT
——————–
Celkově ale počty popálenin klesají ve vyspělém světě, díky čemu?
Robert Zajíček,
Díky prevenci, v tom třetím světě je naopak popálenin čím dál tím víc. A souvisí to právě s tím, že tam není žádná bezpečnost a prevence je principiálně minimální.
moderátor ČT
——————–
Základní pravidlo je dávat pozor, prevence je ideální, když se ale už něco stane. Důležité je postupovat správně při první pomoci.
Jaroslav Zoula, redaktor ČT
——————–
Jako první je nejdůležitější co nejrychleji zamezit dalšímu zranění, uhasit oheň, vypnout vodu nebo co nejopatrněji přerušit kontakt s elektřinou, připálený oděv, ovšem nechat na zraněném, ale sejmout vše ostatní, co jde. Hodinky, řetízky nebo náušnice, které by mohly kvůli otoku zaškrtit část těla a hned poté začít chladit ideálně studenou vodou a co nejdéle, minimálně 20 minut při vážném popálení ale jen obličej, krk nebo ruce, žádné masti nebo zásypy, místo případně jen přikrýt čistým mokrým obkladem. V takovém případě je zraněný připravený na převoz do nemocnice, ať už rychlou záchrannou službou nebo s pomocí blízkých. Jaroslav Zoula, Česká tv.
Daniel Stach, moderátor ČT
——————–
Častá chyba, chlazení, příliš dlouho.
Robert Zajíček,
Podchladí se ta kůže, tím pádem dochází k smrštění cév v kůži a ta plocha se nám prohlubuje. To je první varianta a druhá velmi nepříjemná věc je, že hypotermie je velice nebezpečná, zvlášť pro dětské pacienty, kteří podlehají hypotermii častěji než dospělí pacienti, a proto doporučujeme chladit pouze určité lokality, jako je třeba obličej, krk a ruce nebo genitál, maximálně do 5 % povrchu těla a 5 % povrchu těla odpovídá zhruba pěti dlaním toho pacienta.
moderátor ČT
——————–
pak jsou další věci, na které se musí dávat pozor především určité věkové kategorie. Proto byla také připravena kampaň Jedna blbá fotka zaměřená Na teenagery.
Varování před elektrickým obloukem. Jak velká část populace neví, že se vůbec nemusí dotknout elektrického vedení tak, aby dostali takovouhle ránu.
Robert Zajíček,
No, to je zajímavé zjištění. Dělali jsme takový průzkum mezi dětmi na základní a střední škole, kolik dětí neví, že se nemusí ani dotknout a může se přesto stát součástí elektrického pole a může dojít k tomu nebezpečnému jevu, který se jmenuje elektrický oblouk. A zjistili jsme, že 30 % dětí na základních školách a na středních školách o tom vůbec neví. Tak jsme si říkali, že by bylo fajn je informovat, přinést jim nějakou informaci o tom, co elektrický oblouk dokáže, jak může být nebezpečný.
moderátor ČT
——————–
Proto také vzniknul web elektrický oblouk. CZ, kde jsou mimo jiné velmi detailní videa, na které se také podíváme, které ukazují to, co se děje, když figurína se přibližuje k elektrickému vedení a dochází k vytvoření toho elektrického oblouku. Proveďte nás, prosím.
Robert Zajíček,
Tak ta vzdálenost zhruba 2 m se uvádí a ta figurína ukazuje a krásně demonstruje to, že se nemusí ta figurína dotknout a stává se součástí toho pole. Dojde k výboji, který se spojí s tou figurínou a ke kontaktu principiálně toho těla s elektrickým polem a potom k závažnému úrazu, kdy ten pacient většinou padá z nějaké výšky třeba toho vagonu nebo má další poranění …
moderátor ČT
——————–
Jak často se to stává,
Robert Zajíček,
nepříliš časté zranění, ale velice závažné, je to zranění u teenagerů, je to velké procento popálené plochy a jsou to velmi komplikovaná zranění právě tím, že ti pacienti nemají jenom dost závažné popáleniny, ale zároveň jsou i často poranění, mají nitrobřišní, nitrohrudní poranění, končetinová, zranění, poškozenou páteř, což pramení z toho pádu těla z velké výšky.
moderátor ČT
——————–
Natočili jste také další části toho videa, kde je vidět i ta extrémní teplota, která tam vzniká.
Robert Zajíček,
A teď, když to ukážete ve zkráceném záběru vysokorychlostní kamerou, která snímá zhruba milion snímků za vteřinu, a to je 200 milisekund, tam je vidět ionizovaný vzduch, čili ta horká plazma, která jde proti té figuríně a co dělá ten elektrický oblouk na tom lidském těle a jak je závažné to zranění. A ta teplota je extrémní, to jsou tisíce stupňů, naštěstí v řádově milisekundách.
mluvčí 2,
——————–
Přesto obrovský nárůst.
Robert Zajíček,
Obrovská energie, ano. A obrovské důsledky.
moderátor ČT
——————–
Co se potom děje v organismu jako takovém, co se stane uvniř našeho těla. Při teplotě elektrického oblouku až 14 000 °C.
Robert Zajíček,
ve většině případů těm pacientům vzplanou vlasy. To vidíte na tom obrázku, k čemu dochází na té figuríně, zvlášť v těch partiích toho obličeje, krku a hrudníku. Je to velmi nepříjemná záležitost, často s trvalými následky a my vídáme úrazy, které jsou 60, 70 % povrchu těla v případě elektrického oblouku a jsou to úrazy u populace teenagerů, což je populace, která je velmi, řekněme, komplikovaná po všech stránkách léčby, takže je to velmi nebezpečný úraz a my se snažíme mu předcházet a právě těma kampaněma míříme na ty teenagery, snažíme se jim říct, toto nedělejte, to je nebezpečná věc, a to jednak tím, že edukujeme přes ty weby anebo jim říkáme, dávejte si pozor, co děláte, může k tomu dojít, což je taková ta kampaň Vagonáři CZ, která ukazuje ty vagonáře, děti, které lezou na vagony.
Daniel Stach, moderátor ČT
——————–
Tam navíc jsou to materiály, které jsou dostupné pro školy, které můžou používat ve výuce fyziky.
Robert Zajíček,
Přesně, je to v angličtině, je to v češtině, jsou tam videa, jsou tam testy pro studenty, je to takový nástroj pro fyzikáře, aby dostali do ruky něco, co moderním způsobem ukazuje na těch krásných záběrech vysokorychlostní kamery, co se děje v organismem, jak ten elektrický oblouk působí a zároveň je tam příběh naší pacientky Simony, která přežila těžký úraz a která dokáže o tom mluvit a demonstrovat a říkat to, co se vlastně přihodilo a co se jí stalo, jaké to mělo následky A mluví o tom velice otevřeně a velice pěkně. Čili spojení vlastně edukace a prevence do jednoho moderního materiálu, který je bilingvální, navíc ještě v angličtině, takže ho učitelé používají i na výuku angličtiny.
moderátor ČT
——————–
Pokud jde o elektrický proud, nemusí to být vždycky takovýto zásah, může jít i o něco úplně jiného, kdy na první pohled třeba na ruce bude vidět jenom malý malinký kousíček porušené tkáně. Tady je simulace, na které se zkoušelo. Ukazuje se, co se děje nejdřív v reálném čase, v reálném průběhu a potom také zpomaleně. Proveďte nás, prosím, co se děje?
Robert Zajíček,
To je velmi zajímavá sekvence, protože ukazuje, co se děje v organismu, v okamžiku průchodu el. proudem, to je trošku něco jiného než ten oblouk. Ano, to je kontakt. Víte, tkáně lidského těla jsou různě vodivé, nejlepší vodivost mají samozřejmě svaly, nervově cévní svazek, cévy, nervy a nejhorší vodivost nebo největší odpor tomu proudu kladou kosti a tady vidíte, jak ten el. proud vlastně běží těma tkáněma, které jsou vodivé, narazí na tu kost, uvolní se velké množství tepla, které principiálně v uvozovkách uvaří ty svaly, které jsou kolem těch kostí, a my říkáme medikům… Podívejte se, úraz el. proudem, čili ve smyslu kontaktu je jako ledovec. To, co vidíte, a to je ta drobná tečka, kterou vidíte tam při tom vstupu, neodpovídá tomu, co je uvnitř a co se děje kolem těch svalů…
moderátor ČT
——————–
Na první pohled Nic se nestalo, ve skutečnosti ale extrémně vážné, s doživotními důsledky.
Robert Zajíček,
Přesně tak, protože jsou postiženy další orgánové systémy, často srdce, ledviny, játra a cesta toho proudu v organismu může být různá a může postihovat různé orgány v různé míře, ta vodivost může být velmi různá, čili my často nevíme úplně přesně, jaké škody napáchá a vidíme to v průběhu léčby, která je velmi komplikovaná. Uvádí se, že až 50 % těch úrazů končí nějakou amputací.
moderátor ČT
——————–
Vy jste zmiňoval Simonu, vaší pacientku, bývalou dámu, která se poranila právě poté, co lezla na vagon. A mluví o tom, mluví o tom i v kampani Vagonáři.
mluvčí 8,
——————–
Schováte nějaký psychický újmy, ale neschováte jizvy, ty na vás každý uvidí a každý na ně bude zírat a jich se nedá zbavit, prostě budete je mít do konce svýho života a nikdy na ně nezapomenete. Vždycky tu bude ta připomínka blbosti, kterou jste udělal.
mluvčí 2,
——————–
Ona dál pomáhá, že.
Robert Zajíček,
Simona je skvělá holka, která dokáže krásně mluvit o tom, co se jí přihodilo, krásně to komunikuje a ukazuje to ostatním dětem a ukazuje to v kampaních. Je takový ambasador vlastně celého toho projektu elektrický obouk.CZ a vagonáři.CZ a dělá neskutečné množství velmi zajímavé preventivní práce na školách, prostě všude kolem sebe. Takže my moc děkujeme. Protože já si myslím, že ten fenomén toho, že ti lidi vlastně vidí toho reálného člověka, kterému se to přihodilo a ten krásně popíše, co se mu stalo a k čemu to vedlo, tak to je nejlepší prevence.
moderátor ČT
——————–
Ona sama prožila ten úraz v okamžiku, kdy byla teenager. Jak vy říkáte, velmi složité období pro léčbu z mnoha důvodů, jak pomáháte z toho psychologického hlediska takovým pacientem.
Robert Zajíček,
Tak víte, teenangerské období je velice fragilní, z hlediska té psychiky jsou to částečně děti, částečně dospělí, chvilku se chovají jako děti, chvilku jako dospělí. Velmi špatně se predikuje, jak ten pacient se bude chovat na tom oddělení a ty následky v tom světě, který je goodlooking, už máme krásné reklamy, všichni jsou moc hezký, všichni vypadají krásní a najednou máme dítě, které má na třeba 60 % povrchu těla jizvy, jak se s tím vyrovná to dítě v budoucnosti? Jak to vlastně bude s navazováním dalších vztahů se spolužáky, partnerské vztahy a podobně. Je to velmi těžké, zvlášť v téhleté době těch různých reklam a toho beauty byznysu.
moderátor ČT
——————–
Vy vždycky zdůrazňujete, že řešíte s týmem psychiku pacientů i jejich blízkých, proč i jejich blízkých.
Robert Zajíček,
třeba takové opařené dítě, má u nás maminku, která je nedílnou součástí té léčby a maminkám říkáme, podívejte, vy jste součástí našeho týmu, protože pokud vy nebudete v pořádku po psychické stránce, tak to dítě taky ne, ono podvědomě to vycítí a nebude se nám hojit ta psychika a motivace se hojit hraje obrovskou, klíčovou roli, proto se snažíme ty rodiče co nejvíc zavzít do té léčby, aby s námi spolupracovali a říkáme, pojďte, společně budeme léčit vaše dítě, aby se z toho dostalo co nejdříve.
mluvčí 2,
——————–
Co dáte třeba na parapet?
Robert Zajíček,
No, ta motivace je velmi důležitá. Měli jsme třeba chlapečka, který měl popáleniny 90 % povrchu těla a rodiče mu koupili koloběžku, tak jsme ji dali na parapet, on se na ní vždycky díval a vlastně ta koloběžka byla pro něj symbol toho, co bude v budoucnu, že jednou na té koloběžce pojede, máme fotku, jak na té koloběžce jezdí ještě na oddělení. Já si myslím, že ta motivace toho mozku a motivace se někam posunout je prostě elementární věc pro to, aby se naši pacienti uzdravovali a my na to hodně spoléháme.
mluvčí 2,
——————–
Proč jste zrušili velké vizity?
Robert Zajíček,
Protože velká Vizita je taková vlastně společenská návštěva u lůžka toho pacienta a tam přichází většinou přednosta nebo primář kliniky a bavíme se, jak se pacientovi daří a ta péče je velmi multidisciplinární, a my se snažíme, aby ten pacient se posunul dopředu, je třeba pomaličku jakoby posouvat celou řadu věcí, jak je pacient živený, kolik třeba jako má kalorií, jak má léčbu bolesti, jak se cítí psychicky, to znamená, co říká psycholog, co říká nutriční terapeut…co říká náš intenzivista? Jak je na tom po stránce plic, dýchání, jak je na tom po stránce mikrobů, jak je na tom po stránce léčby, takže součástí té vizity jsou rehabilitační pracovníci, mikrobiologové, farmakologové, naše sestry, které s těma pacientama jsou každý den, ty hrajou obrovskou roli, protože oni ho vidí, jak on se chová a my všichni se vlastně potkáme v jedné místnosti a každý, včetně chirurgů, může říct svůj názor a snažíme se najít nějaké konsenzuální řešení té situace a snažíme se toho pacienta všichni posunout nějakým stylem dopředu, protože pouze jeden zásah do jednoho toho systému neznamená, že ten pacient se posune dopředu, my můžeme operovat, jak nevím jak… pokud pacient je špatně živený, tak se nám nezahojí, pokud pacient není psychicky v pohodě, tak se nám taky nezahojí, takže všechno dohromady na jednom místě, každý se může vyjádřit a posouvá nás to dopředu, protože my se učíme, ať odborností, jak oni přemýšlí, jak se na pacienta dívají. Já myslím, že to je velmi zajímavá koncepce, jak se o těch pacientech bavit.
moderátor ČT
——————–
Je to péče komplexní a také velmi často celoživotní. Platí to i u ukrajinské holčičky, která se opařila v březnu roku 2022. Zvrhla na sebe horkou vodu, kterou její rodiče ohřívali proto, aby mohli vykoupat své dcery, protože netekla teplá voda. Protože Rusové útočí na Ukrajinu.
VIDEO
Jaroslav Zoula, redaktor ČT
——————–
K českým expertům jezdí od března 2022, kdy jí bylo 18 měsíců.S popáleninami na 60 % těla jí velké šance nedávali, ale nakonec jí zachránili život.
Robert Zajíček, přednosta Kliniky popáleninové medicíny FNKV
——————–
Když jsem na Ukrajině, na misi, tak jsem jí viděl, jak tam běhá po obýváku, tu svoji pacientku. Měli jsme z toho radost. Dokonce myslím, že mě poznala, dokonce mí podala ručičku, což jsem se divil a bylo to hrozně emotivní..
Jaroslav Zoula, redaktor ČT
——————–
Kvůli válce nemohla na Ukrajině dostat potřebnou péči, i proto do Česka jezdila a jezdí na další operace, které potřebuje. Kvůli tomu, jak roste.
Robert Zajíček,
Děti rostou rychleji, než roste ta jizva a tím pádem se kůže části končetin nebo části těla pacienta může zkracovat a omezovat pacienta v rozsahu pohybu, takže bychom rádi tu jizvu uvolnili a místo té jizvy, která tam je, dali umělou kožní náhradu.
Jaroslav Zoula, redaktor ČT
——————–
nový trend v oboru umělý materiál, který je oproti náhradám třeba z hovězího kolagenu bezpečnější. Hlavně kvůli menší náchylnosti k infekcím.
Robert Zajíček,
Ty základní buňky, které máme v kůži, které se jmenujou fibroblasty, ho využijí jako lešení a postupně ty pacientovy vlastní buňky šplhají po tom lešení, které vytváří ten materiál, a produkují vlastní kolagen, čili my vlastně tomu pacientovi vytvoříme takovou elastickou podložku, která výrazně zlepší elastické parametry té nové kůže.
Jaroslav Zoula, redaktor ČT
——————–
Jako první ji v Česku dostala Zdeňka Kitl, kterou o její vlastní kůži připravila stafylokoková infekce.Jak její, tak případ malé Julie ukazuje, že péče o takováto zranění je péčí na celý život, pro lékaře, ale hlavně samotného pacienta a jeho rodinu.
Jaroslav Zoula, Česká televize.
Daniel Stach, moderátor ČT
——————–
Tohle je fotka z Ukrajiny, jaká tahle návštěva pro vás byla?
Robert Zajíček,
No, měl jsem možnost jet na misi, podívat se na ukrajinská popáleninová centra ve Lvově a v Kyjevě a měl jsem nabídku, že bychom se mohli podívat za Julinkou domů, tak si říkám, tak to musím využít. Takže jsme jeli tou limuzínou, do takové vesničky, která byla blízko Lvova a jak jsme projížděli, říkali, tam je ten domeček a já jsem se na ten domeček podíval a viděl jsem Julinku v tom okně jako na té fotce, tak mi to připadalo, že to je skvělá věc, že ji tam vidím v tom domečku, kde byla se svojí sestřičkou celkem spokojeně a s maminkou, tak to bylo takové hezké shledání doma v jejím domácím prostředí. Tak jsem měl z toho hrozně hezkej pocit.
moderátor ČT
——————–
Vy jste začali pomáhat ukrajinským kolegům hned 10 dní po začátku války, kdy jste poslali to, co jste věděli, že budou potřebovat, co jste poslali….
Robert Zajíček,
Materiál. Popáleniny potřebují speciální roušky, speciálně materiály většinou na léčbu, speciální prostě věci, které standardně nejsou na chirurgických odděleních. A my přesně víme, co potřebujou, protože to jsou kolegové, kteří pracují na stejných pacientech jako pracujeme my, takže jsme zorganizovali společně s Medevakem a Červeným křížem pomoc a velice rychle poslali kolegům materiál a zprostředkovali jsme taky poslání materiálu z ruské popáleninové společnosti z Curychu. Třeba poslali přístroje atd. čili my jsme byli takovým mostem mezi Západem a Ukrajinou a pomáhali jsme od počátku.
moderátor ČT
——————–
A to platí dál, protože otevíráte dveře k těm moderním postupům.
Robert Zajíček,
No, tak snažíme se kolegům ukázat to, co děláme, co by mohli zlepšit třeba v té péči. Na druhé straně se spoustu věcí učíme. Kolegové na Ukrajině jsou velice učenliví. A navíc léčí neskutečné množství zranění, která standardně v Evropě nevídáme, a to jsou poranění válečná a vlastně mají zkušenosti, takže to je vzájemná spolupráce, že to není jenom, že my učíme je, ale oni učí i nás,…
moderátor ČT
——————–
Vy jste také připravili web, který na webu Careforscar org, kde je popsáno, jakým způsobem se správně starat o jizvy doma. Proč je to tak důležité ve srovnání s tím, co získáváme v České republice?
mluvčí 1,
——————–
u každého pacienta, který přežije úraz, následuje dlouhodobá velice náročná rehabilitace pod vedením rehabilitačního týmu, u nás rehabilitační tým, který se snažil s holčičkou i s maminkou pracovat a zjistili jsme, že ve Lvově prakticky neexistuje speciální rehabilitace, že ta holčička nedostane speciální péči rehabilitačního pracovníka, že jediná šance, kterou máme, abychom měli hezký výsledek u Julinky, bylo edukovat maminku, tak jsme naučili její maminku pracovat s jizvama, protože Julinka si nedojede s maminkou někam do Lvova, protože nenajde ani toho rehabilitačního člověka, který tam je, protože ten je momentálně alokován na rehabilitaci válečných zranění. Čili jediná šance, která je, je naučit rodiče s tím pracovat a říkáme si, takových pacientů bude celá řada. Pojďme udělat takový web nebo takovou velice jednoduchou instruktážní formu toho, jakým způsobem cvičit jizvy, aniž potřebujete specializovanou péči, to znamená protahovat, tlakovat a promazávat, a to může dělat každý z nás, anebo příbuzní, anebo jeho rodina, maminka, brácha, táta, to je úplně jedno. A to je právě ten web, který se jmenuje careforscar, ten je určen pro self rehabilitation. Čili rehabilitace je doma, aby ti pacienti doma dokázali s těma jizvama, které nejsou pouze po popáleninách, to jsou jizvy po různých měkkotkáňových defektech. Třeba u těch vojáků, kteří utrpí zranění ve válce, jak s tím pracovat, aby ty následky byly co nejmenší.
Daniel Stach, moderátor ČT
——————–
Careforscar tedy potom ale vhodné i pro další země světa.
Robert Zajíček,
my si myslíme, že ano, my si myslíme, že právě to, že ukážeme lidem, jak se dá cvičit doma, že může zlepšit kvalitu života pacientů v zemích, jako je třeba Afghánistán, Irák, Sýrie a podobných zemích, kde dostupná rehabilitační péče není.
moderátor ČT
——————–
To, co je dnes možné v České republice, je obrovský posun toho, koho dokážete zachránit. Liší se to pacient od pacienta, liší se to případ od případu, ale kam se posouvá ta hranice z hlediska procenta popáleného těla? Kam dneska si říkáte, tady se ještě neposouváme do té hranice. Kdybysme si nevěřili, že pacient nepřežije.
Robert Zajíček,
Tak ten zlomový moment je stoprocentní kožní ztráta. To je jasné.
Prostě nejsme schopni, když pacient nemá kůži, pacienta už zachránit a pak je otázka, kolik té kůže ještě můžeme odebrat tomu pacientovi, abychom tu kůži nahradili, to znamená, když pacient má 90 %, tak my máme pouze 10 % povrchu těla k tomu, abychom těch 90 nahradili, což už je taková hranice, která je velmi tenká, většinou přežívají dětský pacienti, kteří mají velkou regenerační schopnost, u těch dospělých pacientů je ten posun někde kolem 40, 60 %, to záleží opravdu na tom, v jakém stavu ten pacient je, kolik mu je let a podobně, ale u dětských pacientů v těch zemích, které mají tu péči perfektně postavenou, tak přežívají pacienti ztrátu kůže 90 % maximálně….
moderátor ČT
——————–
Jakou roli v té pomoci aktuálně hraje umělá kůže?
Robert Zajíček,
No, tak v dnešní době klíčovou v tom smyslu, že dokážeme pomoci umělé kůže velice rychle schovat a zavřít pod nějaký kryt velké procento povrchu těla, ale stále potřebujeme ty buňky toho pacienta, musíme použít kůži pacienta, abychom to překryli….
moderátor ČT
——————–
Vy ji máte před sebou, půjčíte mi ji, prosím. To je reálná umělá kůže.
Robert Zajíček,
To je umělá kůže, která je syntetická, není na bázi hovězího nebo hovězího kolagenu, je tvořená biodegradabilním polyuretanem, která se vloží do lůžka rány pacienta a ty kožní buňky po ní rostou, šplhají jako po lešení a produkují vlastní buňky a vlastní kolagenní elastická vlákna, takže potom ta výsledná jizva je výrazně elastičtější. Trvá to zhruba čtyři týdny minimálně, ale po čtyřech týdnech potřebujeme stejně pacientovy buňky, abychom sloupli takovou tenkou fólii, která je na povrchu a dali tam ty buňky, čili vlastně je to kůže, která je pouze náhrada dermální, čili pouze určité části toho kožního krytu, není to náhrada, která by byla definitivní ve všech těch vrstvách kůže, které jsou principiálně dvě.
moderátor ČT
——————–
Využití třeba právě té hovězí kůže, jaké má výhody, nevýhody.
Robert Zajíček,
Tak hovězí kolagen, víte, oni ty bakterie mají rádi cizí kolagen, čili jakmile překryjete bakterii kolagenem, tak zajásá a začnete ho prostě pojídat, čili velké množství infekčních komplikací, které vídáme při používání těch náhrad, které byly na bázi hovězího kolagenu…. to je syntetická matrix, která právě redukuje ty infekční komplikace a taky ta porozita toho materiálu je taková, že pokud ta bakterie tam zůstane, zůstane pod tím jako schovaná, takže my jsme s tím nadšeni z toho důvodu, že právě máme menší infekční komplikace a výborné funkční a kosmetické výsledky.
moderátor ČT
——————–
Pro představu, tohle je zhruba tak centimetr čtvereční, kolik stojí takový centimetr čtvereční umělé kůže?
mluvčí 1,
——————–
300 Kč a 1 % povrchu tělesného dospělého člověka je zhruba 160, 170 cm2.
mluvčí 2,
——————–
Dostupnost tohohle materiálu a jeho budoucnost
Robert Zajíček,
Já myslím, že budoucnost je skvělá, protože to se vyrábí někde v továrně. Nepotřebujete k tomu hovězí kolagen. A já si myslím, že postupně se bude navyšovat výroba a ta cena se bude samozřejmě snižovat. Takže já myslím, že to je velká budoucnost.
moderátor ČT
Čím je pro naše tělo a pro náš mozek kůže?
Robert Zajíček,
kůže a mozek pochází ze stejného embryonálního listu, a má společný základ. Stejně jako nemůžeme žít bez mozku, nemůžeme žít bez kůže, můžeme žít možná bez ledviny, protože ledvinu dokážeme nahradit, ale kůži nikdy.
moderátor ČT
——————–
Proč nedokážeme transplantovat kůži.
Robert Zajíček,
No, protože kůže je strašně komplikovaný orgán, je tam celá řada interakcí. Víte, otázka pigmentace, otázka třeba jenom toho, že se potíme, třeba v sauně, že vlastně jsme schopni zvládnout teplotu o 100 stupních v sauně díky tomu, že máme kůži, jinak bychom to nedokázali. A to je otázka právě toho, jak ty cévy fungujou, že se dokážeme potit, navíc kůže je obrovský receptor, že se dotýkám teď tady toho stolu, to, co cítím, tak to je otázka vlastně kůže, že tady je teplo, že tady cítím vibrace, to všechno je díky obrovskému množství receptorů, které jsou v kůži a které můj mozek informují o tom, co se děje kolem mě Kromě toho navíc ta kůže hraje roli v tom, že vím, kde je moje ruka v té propriocepci, takže kůže dává obrovské množství informací do mozku, pokud tu kůži ztratím, tak ty informace také ztrácím.
moderátor ČT
——————–
V České republice platí, že pokud člověk nevyjádří nesouhlas, je dárcem orgánů, jak se využívá kůže od dárců.
Robert Zajíček,
Já si myslím, že to moc není rozšířená informace mezi laickou veřejností, ale mezi orgány patří kůže a my ji využíváme k záchraně životů. Dá se posmrtně odebrat kožní štěp, bere se jenom v tenoučké vrstvě. Navíc na těch místech, které odebíráme, tak to vůbec není vidět a ta kůže se zpracovává, zmražuje se ve speciálních, v naprosto certifikovaném procesu, ve tkáňové bance a my ji mužem využít právě k záchraně životů. Protože když pacient ztratí kůži, tak mu vlastně vrátíme kůži zpátky, není teda jeho, je to jen dočasná záležitost, ale vrátíme ji zpátky. V tom okamžiku ten pacient přestává ztrácet tělesnou teplotu, má ochranu proti infekci a my máme čas, abychom využili té nepopálené části, kterou má na sobě, abychom ji transplantovali, abychom ji využívali a tak je to vlastně jen provizorní záležitost …
moderátor ČT
——————–
Na jak dlouho většinou můžete využít právě tuhle provizorní záležitost?
Robert Zajíček,
Je to otázka, tak 10-14 dnů maximálně, než dochází k rejekci jako odpovědi toho organismu…
moderátor ČT
——————–
Platí tady, že můžete využít po delší dobu, pokud je to třeba nějaký blízký příbuzný, pokud je tam nějaká takováhle genetická vazba. Jinými slovy, že ničí kůži. Přijmu spíš než někoho jiného.
Robert Zajíček,
Já si myslím, že jediná varianta, která přichází v úvahu, kde se kůže nějakého dárce stává kůži trvalou, je v případě jednovaječných dvojčat, v těch ostatních případech dochází k reakci. Ve většině případů dochází k rychlému odhojení těch kožních štěpů, pokud se nechají delší dobu než třeba 14 dnů, tak záleží na imunitním odpovědi toho pacienta a pacienti, kteří jsou v imunosupresi, tak ta doba, kdy ta kůže tam zůstává, je trošku delší.
moderátor ČT
——————–
Máte v tuhletu chvíli vaší banku připravenou dostatečně? Jinými slovy, potřebujete víc dárců.
Robert Zajíček,
Potřebujeme dárce, protože ta kůže, která se zamrazí, tak se dá až dva roky skladovat. A třeba v případě neštěstí bychom ji potřebovali, protože potřebujeme operovat rychle velké množství pacientů, takže potřebujeme mít nějakou zásobu. My v dnešní době u nás, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, která je unikátní v tom, že to je jediná Fakultní nemocnice, která má tkáňovou a kožní banku, tak máme 42 dárců v roce 2023 za rok. A to pokrývá spotřeby zhruba toho centra, ale potřebovali bychom nějaké zásoby pro případ nějakých mimořádných situací.
moderátor ČT
——————–
Vy jste si tuhle banku vytvořili sami doslova a do písmene.
Robert Zajíček,
Tak my jsme vlastně rozšířili tu oční banku, která vyrábí náhrady rohovky o možnost používání kůže a kožních štěpů
moderátor ČT
——————–
Jediná tohoto typu v republice.
Robert Zajíček,
Jediné nekomerční zařízení v České republice na fakultní nemocnici.
moderátor ČT
——————–
Pokud jde o léčbu samotnou, některé části můžou být pro pacienty bolestivé, jsou léky, které tiší bolest, ale například převazy bolestivé být můžou, a proto lékaři hledají cesty, jak od bolesti ulevit. Pomáhá třeba virtuální realita.
VIDEO
Jaroslav Zoula, redaktor ČT
——————–
Může odvádět pozornost při bolestivých procedurách.Třeba jako při výměně obvazu u popáleného pacienta. Projekt testovali i na vinohradské klinice popálenin..
Zatímco lékaři ošetřují zraněná místa, pacientka plní jednoduché úkoly ve virtuální zimní krajině, pohyb ovládá pomocí oční kamery a volba krajiny nebyla náhoda.
mluvčí 11,
——————–
Když jste ve virtuální realitě, tak se více prohloubí váš pocit, že jste v nějakém příjemném prostředí, v našem případě takovým jako chladivě uklidňujícím, mnohem ochotněji, než když jste jako v realitě někde tady na převazovně.
Jaroslav Zoula, redaktor ČT
——————–
Většina pacientů reagovala příznivě, hlásili zmírnění bolesti až o 40 %.A to i ti, kteří s podobnými technologiemi neměli předchozí zkušenosti. Slibná přišla i samotným lékařům.
mluvčí 12,
——————–
Je to určitě rozptýlení od toho převazu, od bolesti, od nějakýho strachu. I pacienti potom i po převazu třeba měli zájem dál ještě v té virtuální realitě pokračovat a dál si jako s tím pohrát.
Jaroslav Zoula, redaktor ČT
——————–
U části pacientů ale může hrozit nevolnost. A obecně jsou tyto technologie nevhodné pro epileptiky. Nebo Klaus.Pokud se osvědčí u lidí s popáleninami, budou se zkoušet i v dalších oborech. A nejen tam, kde je potřeba tlumit bolest. Jaroslav Zoula, Česká televize.
moderátor ČT
——————–
Jak často a jak moc pomáhá tahle cesta v praxi?
Robert Zajíček,
No, já jsem nadšen, protože většina těch pacientů to strašně chválí. oni vlastně se odpoutají, přestanou mít úzkost, přestanou mít strach, jedou si tou zimní kanadskou přírodou. Ta zima je zvolená schválně, protože to je vlastně proti tomu původnímu mechanismu, čili tomu popálení a oni jedou tou kanadskou přírodou, padají vločky a oni si tam hrajou různé hry a postupně se ještě víc ponořujou do té virtuální reality a vlastně přestávají vnímat to, co jim děláme, což je vlastně fantastická věc a já tomu hrozně moc fandím. Já myslím, že to je nějaká budoucnost. A používáme to u některých pacientů, u nás na převazovně, pokud to pacienti samozřejmě chtějí.
moderátor ČT
——————–
Jak na to ale někdy třeba zareagují. Dostali jste se do toho, že řekli, tak tohle opravdu ne. A tohle nechci, bojím se toho z jakéhokoliv důvodu.
Robert Zajíček,
Tak jeden z pacientů, ono to je spíš jako legrační historka, tak byl nespokojen. Já jsem za ním přišel a ptal jsem se ho, proč jste byl vlastně nespokojen s tou virtuální realitou? Proč jste na to nadával v uvozovkách, on říkal, prosím vás, viděl jste někdy medvěda v zimě? Já jsem říkal, no vidíte, to mě nenapadlo, oni přece spí ti medvědi, já jsem říkal, a ten pacient to neakceptoval, protože mu připadal medvěd v zimě jako nelogický, ještě navíc to je hnědý medvěd, že, a v zimě asi by tam měl být ten polární medvěd. Je to vlastně jenom ukázka toho, jak ten mozek reaguje, jak s tím mozkem se dá pěkně pracovat a jak to vlastně funguje.
moderátor ČT
——————–
Vy se posouváte navíc ještě dál, máte studii, která se jmenuje avatar, podpořená Technologickou agenturou České republiky, která vytváří dojem, že přestože leží na lůžku, tak chodím. Proč je to důležité?
Robert Zajíček,
Víte, naši popálení pacienti jsou pacienti, kteří mají, my tomu říkáme totálně senzomotorická deprivace, popálený pacient ztrácí kůži, jak jsme se bavili o tom, že kůže je orgán, který dodává velké množství informací do mozku okolním prostředí. Ty pacienty umisťujeme často do takových vzdušných lůžek, která jsou perfektní pro případ popálení oblasti zadní části trupu, na druhé straně nám ztrácí pacienti propriocepci, čili polohocit. Oni neví, kde vlastně v tom prostředí jsou. Často mají popálené obličeje, popálenou hlavu, často neslyší, často ti pacienti ani nevidí a jdou na operační sál. A tam jsou podrobeni náročným zákrokům a ten mozek vlastně ztrácí ty informace z té periferie. A jedna z cest je snažit se ten mozek obalamutit pomocí takové kinestetické iluze, pomocí těchto čidel, která vidíte, vytváříme vibrace a pokud ty vibrace jsou synchronizované z počítače, tak ten mozek má pocit, že se to tělo hýbe, a to tělo se sice nepohnulo ani o milimetr, ale mozek má tu informaci a když k tomu přidáme virtuální realitu a synchronizujeme to dohromady, jak vidíte na tom obrázku, tak vlastně ten mozek dostane informaci, že chodí, že chodí někde v lese a my vlastně ten organismus a ten mozek se snažíme z toho nemocničního pokoje vyvést do nějakého virtuálního prostředí a snažíme se , aby ty mapy, které jsou v tom mozku toho našeho stereotypu chůze atd. nezmizely, aby tam pořád zůstaly, protože nás zajímá kvalita života, aby ten pacient se rychle vrátil domů, aby neměl to, čemu říkáme polyneuropatii, což je velmi nebezpečná věc, kterou má až 80 % lidí, co jsou na intenzivní péči popálených pacientů, je to už možná i podstatně víc.
moderátor ČT
——————–
Navíc u popálenin platí, že jsou velmi energeticky náročné pro tělo, takže si tělo potom bere hodně svalové hmoty. Lidé rychle přichází o svoji svalovou hmotu.
Robert Zajíček,
No, my to sledujeme, my to počítáme každý den. Jsou pacienti, kteří ztrácí 500 g hmoty denně, čili to je obrovské množství svalové hmoty, kterou ztrácí, a to ty pacienty intenzivně živíme a měříme, kolik kalorií potřebují… Ten úraz je neskutečně energeticky náročný. Ty ztráty jsou extrémní.
moderátor ČT
——————–
Teď používáte ale tuhle metodu, abyste oblafli mozek, který díky tomu může lépe hojit tělo. Z dlouhodobého hlediska, to je to klíčové, jak pomáhají třeba i moderní lůžka, která se můžou upravovat, přidávat další možnosti toho, jakým způsobem pro toho pacienta pomáhat už během té léčby, když u vás leží a nemůže se hnout.
Robert Zajíček,
A to je velmi zajímavý efekt, že pacienty velice časně vertikalizujeme, ano, ten pacient, který je odsouzen k tomu, že musí ležet týdny u nás na jednom lůžku, tak my ho zvedáme, takže se na nás jakoby dívá relativně velice brzo z výšky. Ono to je velmi důležitá věc, protože my nejsme zvyklí na to, že ležíme. To tělo je nastaveno na to, že vlastně stojí a že se hýbe a naši pacienti se nehýbou a rozhodně nestojí, takže my to vracíme zpátky, pod tím prizmatem toho našeho paradigmatu – Pojďme těm pacientům co nejdřív vrátit jejich život.
moderátor ČT
——————–
Proč je pro vás tak velký problém, antibiotická rezistence?
Robert Zajíček,
No, pokud si vezmeme, na co naši pacienti umírají, tak to v dnešní době už není popáleninový šok, to bylo dřív, díky intenzivní péči jsme schopni zvládnout šokové období relativně efektivně, u většiny pacientů problematické období těch opakovaných kožních transplantací, té imunosuprese, těch náročných operačních zákroků a bakterií, které samozřejmě všude jsou a pokud máte na těle nějakou mrtvou tkáň, tak ty bakterie využívají tu mrtvu tkání jako svůj zdroj, milujou prostě popáleniny, takže my máme celou řadu bakterií, které jsou velmi rezistentní na pacientech, a pokud ten pacient nemá dostatečné množství rezerv, tak podlehne bakteriální infekci a ta rezistence těch bakterií prudce narůstá celosvětově nejenom u nás, takže to je pro nás velké téma.
moderátor ČT
——————–
Proto nejenom řešíte, jaká antibiotika použít a nová antibiotika nemáme. Bohužel se neobjevují, ale řeší to také stavební úpravy. Tohle je pohled do Izraele. Konkrétně Šeba Medical Centre, kde jsou připravená jednotlivá lůžka a místnosti, tak, aby se zamezilo co možná nejvíc rezistentních kmenů se tam dostat a nákaze bakteriální k pacientovi vůbec v uvozovkách přiblížit, co byste potřebovali na Vinohrady, jak by to mělo vypadat? Takový pokoj, box pro člověka, který má závažné popáleniny a hrozí u něj tedy velké komplikace kvůli antibiotické rezistenci.
Robert Zajíček,
Tak nás čeká velká rekonstrukce celého centra, která je právě dělaná tak, abychom ty pacienty dokázali efektivně izolovat, abychom měli laminární proudění, které odhání ty bakterie jedním směrem. Abychom dokázali vytvořit ideální prostředí, jakým způsobem izolovat toho pacienta od ostatních pacientů, abychom minimalizovali přítomnost těch sester třeba na tom boxu a u některých materiálů atd. čili to je neskutečná podmínka právě toho, abychom udrželi ty bakterie, pokud možno pod kontrolou, samozřejmě klíčový je pořád ten personál, sestry jsou vycvičeny, nejenom sestry, samozřejmě si mají mýt a dezinfikovat ruce a dodržovat základní opatření, my máme perfektně vyškolený tým a daří se nám, si myslím, že na to, jak máme velké množství pacientů v těžkém stavu, tak se nám daří ty bakterie držet relativně pod kontrolou.
moderátor ČT
——————–
Zmiňoval jste, že se učíte od kolegů z Ukrajiny, kteří mají teď bohužel hodně velkou část těch případů, jak velká část popálenin se podle těch dostupných informací děje právě ve válce.
Robert Zajíček,
No, se uvádí, že až 20 % válečných zdanění jsou termická traumata, a to záleží samozřejmě na způsobu vedení té války a u koho to počítáte. Taky se to špatně počítá v těch zemích, ve kterých se statistiky prakticky nevedou, ale množství těch nepřímých, kde ti pacienti jsou popáleni, to je třeba ta Julinka, kdy vlastně v nestandardních podmínkách ta populace žije a dochází k těm úrazům, protože prostě se dělá všechno úplně jinak, než se dělalo předtím. A těch lidí je relativně hodně.
moderátor ČT
——————–
Bohužel dostáváme zprávy o tom, že v bojích jsou také využívané látky, které by se k lidem snad neměly ani přiblížit, jako je bílý fosfor. Vy jste na to dělali s kolegy testy a zkoušeli jste, co se děje, jakým způsobem to funguje? Co se stane na těle, když se tam dostane bílý fosfor?
Robert Zajíček,
teď jsem na Ukrajině viděl pacienta, který měl popáleniny bílým fosforem, říkal jsem si, snad to není možný, opravdu to existuje? Tady vidíte na videu samovznícení toho fosforu, to je látka, která se samovznítí na vzduchu při relativně nízké teplotě. To jsme vlastně jenom posvítili světlem, tou kamerou, na tu částečku toho fosforu a ten fosfor takhle nám vzplál před očima a navíc má tu schopnost, že penetruje tou tkání, že proniká do hloubky, tady to vidíte na modelu prasečí kůže, jak to vlastně probíhá reálně, jak ten bílý fosfor se spotřebovává a jak proniká hlavně tou tukovou tkání do hloubky, což je velmi nebezpečné po té chirurgické stránce, protože to dělá ty hluboké defekty zasahující až někam do oblasti svaloviny, kostí a podobně, fosfor je toxická látka, a když vidíte, jaký kouř tam vzniká, tak ten obsahuje celou řadu toxických látek, které potom toho pacienta mohou zabít a kromě toho ještě způsobí změny iontů, takže pacienti umírají, uvádí se, již při desetiprocentním postižení povrchu těla. Tak je to úplně děsivá věc pro nás, pro popálenináře a doufám, že se s tím nikdy nesetkáme. A tam je vidět ta devastace té kůže po hoření fosforu, je to velmi nebezpečná věc, která asi půjde vidět na dalším videu, a to je právě to, že ten fosfor vlastně pořád hoří, na Ukrajině se používá v rámci první pomoci bláto, kdy vlastně na ten fosfor dají mokré bláto a tím to schovají pod to bláto. Vidíte, jak jsme použili třeba gázu, vlhkou gázu, kterou jsme celkem efektivně to hoření zastavili, protože se fosfor ponořil pod vodou, ale jak jsme to odkryli, tak to znovu začalo hořet. Tady vidíte to bláto, které jsme přiložili, které sice chviličku tomu zabránilo, ale vidíte, že jakmile se k tomu dostane vzduch a vyschne to, tak znovu začne hořet, čili pro mě jako pro chirurga to bylo úplně neskutečné, protože pořád něco hořelo kolem mě a pořád jsem nevěděl, co bude kdy hořet. Jo, a tady na videu vidíte tu gázu, kterou jsme přiložili, jak vlastně ošetření rány bylo velice efektivní, protože ten fosfor se vsákl do té gázy, čili jsou dvě možnosti, buď se fosfor spotřebuje, anebo další možnost je, že ten fosfor se ponoří pod vodu a nemá přístup ke vzduchu.
mluvčí 2,
——————–
Ale do té doby prohoří.
Robert Zajíček,
Do té doby prohoří do hloubky a jsou to velmi závažná zranění. My naštěstí s tím nemáme zkušenosti, ale…. Vidíte, jak to začne znovu hořet. Ne, je to fenomenální a velmi nebezpečné.
moderátor ČT
——————–
Tohle si říká o spolupráci s armádou na všech možných různých úrovních, dalo by se říct, nejenom tou českou, ale i zahraničí. Předpokládám.
Robert Zajíček,
Ano, samozřejmě my máme otevřenou náruč, my chápeme, že armáda potřebuje specialisty, které třeba nemá, protože nemá popáleninové centrum. Všude ve světě armádní sektor a civilní svět spolupracuje a my si myslíme, že dokážeme a můžeme armádě pomoct. A jedna z těch prvních vlaštovek naší společné spolupráce bude společný film na téma bílý fosfor. Jeho prevence, jeho léčba, hašení fosforu, první pomoc a následná chirurgická léčba.
mluvčí 2,
——————–
Proč děláte popáleniny?
Robert Zajíček,
říkám, že to je vlastně hrozně hezký a krásný obor, který přináší nejenom mně, ale přináší celému týmu obrovskou satisfakci. My jsme to teďka s paní primářkou hodnotili, kolik u nás je lidí, kteří u nás pracují 20 let a déle na klinice, a to jsou všechno fandové, já si myslím, že ten obor mohou dělat pouze ti, kteří jsou fandové a my máme takovou zvláštní zkušenost, my se všechno, co děláme, tak se snažíme na to dívat s perspektivou trajektorie života našich pacientů, všechno, co děláme, děláme proto, že nejenom zahojíme pacienta, to je jeden ze zlomů té léčby, ale to, co bude potom, jak se ten pacient vrátí zpátky do života a snažíme se, aby se vrátil, pokud možno tak, jako byl předtím a vidíme boj velkého množství lidí se zraněním, které má neskutečné následky a neskutečné problémy, který je pro pacienta velice inspirativní v tom, jak se s tím vyrovnám, jak v tom životě prostě bojuju, jak se pacient snaží a my můžeme jít s ním a my ty pacienty vlastně sledujeme celý život, takže pacienty, které jsme operovali, když jim bylo 10, tak teďka je potkávám už jako dospělé pacienty, takže my vlastně máme velmi hezké vztahy s naší komunitou pacientů, podporujeme je, máme to celé jako neziskový sektor, který podporujeme a pracujeme s dětma, pracujeme se svýma pacientama, přináší nám to obrovskou satisfakci, protože ze začátku vidíte člověka, který je ve strašném stavu, u kterého si myslíte, že určitě může umřít. A vidíme tu celou měsíční léčbu a tu energii do toho vloženou. A pak stejného pacienta vidíte za 10 let třeba, jak je spokojenej.
mluvčí 2,
——————–
Kdo je tohle….
mluvčí 1,
——————–
Kačenka? Kačenku jsme léčili
Když jí bylo sedm let, byly to první jarní prázdniny. Tady jsou její fotky. Vidíte, tady je Kačenka taková ještě holčička, která s náma jezdila na, kempy, které organizujeme pod spolkem, pak Kačenka roste, Kačenka se stala potom vedoucí a sama pomáhá popáleným dětem, pomáhá nám v těch táborech a tady vidíte Kačenku, jak má omotaného dalšího našeho dětského pacienta, jak blbnul na pláži v Bulharsku, kde organizujeme popáleninové kempy a máme z Kačenky radost, pořád je s náma, máme velice hezké vztahy všichni v rámci té naší komunity, které nás drží nad vodou, a to je ta odpověď na tu otázku, proč to vlastně děláme – právě proto, že máme lidi, jako je třeba Kačenka.
mluvčí 2,
——————–
Ona vám poslala dopis, že….
Robert Zajíček,
No, já jsem shodou okolností dostal v tomhletom týdnu dopis, víte, od Kačenky a Kačenka mi píše milý Roberte, tykáme si s našima pacientama… v první řadě ti ze srdce Děkuji za to, že jsi mi pomohl postavit se na nohy, teď mohu k oltáři přijít po svých a protože jsi byl v mém životě přítomen u těch nejsmutnějších chvil, radosti a smíchu jsme si užili pomálu, ráda bych ti to trochu vykompenzovala, dorazíš v nejkrásnější den mého života? S láskou Káťa.
Robert Zajíček,
Káťa se bude vdávat. Já jsem pozvaný na svatbu. Já si myslím, že to je pro nás, nejenom pro mě, já jen reprezentují skupinu lidí, kteří se o pacienty starají, pro nás je tohle cíl té péče, a proto si myslím, že popáleniny jsou hezký obor.
moderátor ČT
——————–
Děkuju moc za vaši pomoc i celému vašemu týmu, děkuji vám za rozhovor
Přidejte odpověď