Rachitida, neboli řídnutí a deformita kostí, silné bolesti, dětská mozková obrna, epilepsie, mentální retardace. Osud tříletému Honzíkovi z Petrovic na Ústecku nerozdal zrovna dobré karty. Kvůli své zranitelnosti a bolestem nemůže cestovat autobusem. Proto jeho rodiče založili sbírku na Doniu a touto cestou se snaží získat dostatek financí, zhruba půl milionu korun, na automobil který uveze krom jeho a rodičů i to, co potřebuje mít sebou, včetně kompenzačních pomůcek a vozíčku.
Jeho maminka Jana Pivoňková vysvětlovala, jaké Honzík dostává kvůli bolestem záchvaty vzteku. „Proto je nepředstavitelné jezdit z vesnice autobusem do městské nemocnice. Neustojí, když s ním jede větší skupina cestujících a v záchvatu na ně útočí,“ smutně popisovala. „Neustále nás kvůli tomu z autobusu vyhazují. Ať prý si jezdíme autem, jenže mi ho nemáme, protože si ho kvůli nedostatku peněz nemůžeme dovolit,“ pokračovala Honzíkova maminka.
Každodenní život s Honzíkem je velmi náročný. Je zcela odkázán na pomoc rodičů. Doma potřebuje neustálou asistenci a venku je převážen v invalidním vozíku, protože se rychle unaví a má bolesti. Stále na plenkách, krmí ho, oblékají, koupou. Vyžaduje neustálý dohled vzhledem k možnosti epileptického záchvatu.
Navštěvuje mnoho odborných lékařů, včetně neurologie, ortopedie, endokrinologie (kvůli poruše růstu), protetiky (má ortézy na denní nošení a polohovací ortézy na noc), psychologie, imunologie a genetiky. Čeká ho vyšetření oční, foniatrie, psychiatrie, ergoterapie a logopedie. Přitom zpočátku všechno vypadalo dobře, včetně porodu. Zhruba do půl roku po narození bylo s Honzíkem vše v pořádku. „Během těhotenství jsem měla jenom těhotenskou cukrovku, kterou jsme léčili inzulinem,“ řekla maminka Jana.
Pak ale pediatr poslal Honzíka na neurologické vyšetření kvůli opožděnému vývoji. Od té doby se jeho stav začal zhoršovat. Chodit začal opožděně a pouze po špičkách. Diagnóza? Dětská mozková obrna, potvrdilo ji i vyšetření magnetickou rezonancí, která odhalila výrazné poškození mozku. Loni v únoru 2024 chlapec nečekaně doma zkolaboval. Chvílemi nedýchal, nereagoval, modral, třásl se a měl křeče. Přijely dvě sanitky, podaly mu diazepam, napojily ho na přístroje, nasadily kyslíkovou masku a převezly do nemocnice.
„Strávili jsme na dětské klinice dva týdny plné strachu a obav o jeho život. Honzík podstoupil četná vyšetření, odběry krve, RTG kostí, dostal kapačky a další. Bohužel mu k tomu, co ho potkalo, navíc diagnostikovali rachitidu čili křivici, kterou má už od narození, ale tahle zákeřná nemoc se projevila teprve až v akutním stadiu s křečemi. EEG poté, jakoby toho nebylo málo, potvrdilo epilepsii. Honzík totiž prodělal epileptický záchvat, který trval zhruba patnáct minut. To je velmi dlouhý, život ohrožující stav,“ vzpomínal na osudný den tatínek Antonín.
Po dvou týdnech lékaři chlapce propustili z nemocnice domů. S doporučením, aby se šetřil, jelikož trpí kombinovaným postižením, mentálním i pohybovým. Loni v září se musel do nemocnice vrátit. Kvůli zkráceným achilovkám na nohou podstoupil operaci. Užívá vápník, vitamín D, antiepileptika, doplňky stravy na podporu imunity, léky na bolest a diazepam na první pomoc.
Vzhledem ke složité situaci bylo vyhlášení veřejné sbírky na Doniu jedinou možností, jak sehnat peníze na nový, dostatečně prostorný, automobil. Jana a Antonín mají totiž ještě dalšího syna. I on je mentálně postižený a trpí spastickou diparézou. „Naštěstí v lehkém stupni. Pečujeme o oba s maximálním nasazením. Není to jednoduché, máme strach a obavy, aby se Honzíkův stav nezhoršil. Momentálně je stabilizovaný, ale pravidelně absolvujeme kontroly v nemocnici a další vyšetření, která jsou pro něj nevyhnutelná. Moc vás prosíme o pomoc,“ dodal tatínek Antonín.
Janni Vorlíček
Ústecký deník
Přidejte odpověď