ČT 1 – Události
Až čtvrtina tuzemských žen může podle lékařů trpět poruchou příjmu potravy. Léčí se ale jenom zlomek. Pacientů přibývá hlavně mezi mladými. Ve věku od 14 do 18 se počet za poslední dekádu zdvojnásobil. Podle odborníků ze Všeobecné fakultní nemocnice hrají velkou roli i sociální sítě.
Dominika Smoláková, autorka knihy
——————–
Ešo se narodil mezi barevné papoušky, ale on je šedý a má problémy s jídlem a koktá a myslí si, že ty papoušci ho nemají rádi.
redaktorka ČT
——————–
Hlavní hrdina dětské knihy Dominiky Smolákové, inspirovaný jejím příběhem. V dospívání si prošla poruchou příjmu potravy a řešila i psychické obtíže. Na začátku byla touha odlišit se i zalíbit ostatním.
Dominika Smoláková, autorka knihy
——————–
Já jsem trpěla bulimií dva roky, od 14 do 16 let. Léčila jsem se i klinicky.
redaktorka ČT
——————–
Poruchy příjmu potravy se výrazně častěji vyskytují u žen. V pražské Všeobecné fakultní nemocnici ročně hospitalizují okolo 70 pacientek. U mužů se číslo pohybuje mezi jedním až čtyřmi případy. Společenský tlak na výkon, ale i sledování často nerealistických ideálů krásy na sociálních sítích může dle odborníků vést k rozvoji nemoci. Vyzývají k většímu vnímání varovných signálů.
Hana Papežová, vedoucí centra pro poruchy příjmu potravy
——————–
Vyhýbání se jídlu, změny váhy a změny nálady, protože ta změna hmotnosti vede k tomu, že ten člověk je víc labilní.
František Krch, psycholog a psychoterapeut, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN
——————–
Já jsem teda někdy ale překvapenej, jak ty rodiče dlouho vydrží si nevšimnout těch základních příznaků. Špatný je, že spousta rodin taky nejí společně.
redaktorka ČT
——————–
Právě rodina a přátelé nakonec sehráli podle Dominiky zásadní roli v tom, vymanit se z koloběhu, přejídání, zvracení a deprese, pomohlo i psaní.
Dominika Smoláková, autorka knihy
——————–
Když jsem psala první kapitolu, tak jsem opravdu chtěla nebýt, a když jsem to dokončovala to dílo, tu knížku, tak jsem naštěstí už jako na tom byla tak, že jsem se usmívala.
redaktorka ČT
——————–
S knížkou teď navštěvuje školky i školy. Snaží se mladší generaci předat to nejzásadnější.
Dominika Smoláková, autorka knihy
——————–
Jakmile se naučíš mít rád sám sebe a přijmeš se takový, jaký jsi, pochopíš, že tě ostatní mají rádi taky.
moderátor
——————–
A téma teď probereme. Naše pozvání přijali Hana Papežová, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
A také Markéta Gajdošová, popularizátorka zdravé výživy a nutriční terapeutka. Hezký večer i vám.
Paní Papežová, co může být nejčastěji spouštěčem těch příjmů, poruch příjmů potravy?
Hana Papežová, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy
——————–
Tak záleží na tom, v jakém věku. Nejčastěji, jak jste zmiňoval, vznikají v té adolescenci a tam jsou to takové stresy, které mohou pro toho mladého člověka být nějaké podstatné, a to je třeba rozchod s přítelem nebo navštěvovat nové školy, kde nemá už ten jedinec takovou pozornost, jako měl předtím, anebo rozvod rodičů anebo nějaké hádky v rodině, ale může to být právě i nemoc někoho z rodičů.
Jakub Musil, moderátor
——————–
Proč se to teď jaksi zdvojnásobuje? Pokud jsem správně četl ta vaše data u těch mladých lidí, ten počet, který s tím má problém?
Hana Papežová, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy
——————–
Tak není to jenom u nás, je to celosvětově ten nárůst a je to daný zase několika faktory. Jedním z těch faktorů je vlastně taková nejistota, neschopnost zvládat stres a problémy v té adolescenci, hledání vlastní identity, což dneska je problém. Nevím, co chci. Nevím, kdo jsem. To, co se snažíme, aby ty děti ve výchově získaly, tak dnes jako by jim to scházelo.
Jakub Musil, moderátor
——————–
S čím se setkáváte vy, paní Gajdošová, ve své praxi? S čím mladí lidé bojují? Proč spadnou do těchto problémů?
Markéta Gajdošová, popularizátorka zdravé výživy a nutriční terapeutka
——————–
Těch důvodů je tam samozřejmě několik, jak tady bylo zmíněno, a je určitě důležitý doříct, že je to vždycky multifaktoriální záležitost. Takže byť bych tady možná dneska měla a mohla mluvit víceméně jen, pouze o výživě, tak je potřeba doříct, že to není jen problém jídla, že to jídlo je něco, na čem můžeme sledovat to, co se projevuje, co se děje, jaký tam jsou potom dopady, ale je tam samozřejmě vícero důvodů, který bývají opravdu pro každého unikátní a skládají se tam do takového pilíře, který má, dejme tomu, i genetickou základnu kolikrát, nebo standardně, ale vždycky je to potom nějaká spoušť, která přijde. A jak bylo zmíněno, tak většinou stiskne tu finální spoušť.
Jakub Musil, moderátor
——————–
Jak velkou roli v tom všem pak hrají nějaké příklady, které vidíme kolem sebe a zvlášť pro mladé lidi sociální sítě?
Markéta Gajdošová, popularizátorka zdravé výživy a nutriční terapeutka
——————–
Já si myslím, že naprosto enormní a ne vždycky v tom pozitivním slova smyslu, protože dneska jsme samozřejmě obklopení tím, že sledujeme životy ostatních lidí, inspirujeme se tím, hledáme tam možná někdy takový návod na život a bohužel i kolikrát návod na to, jak má v uvozovkách vypadat to stravování a obzvlášť u mladších generací. Je v podstatě běžnou záležitostí, že je tam vyhledávaný ten obsah typu, co jsem dnes jedla, jak vypadá můj den na talíři, jak vypadá, jak mám dosáhnout toho a tamto. A ty vzorce nebývají vždycky od základu úplně správně přednastavovány, a to potom samozřejmě taky buduje úplnou deziluzi o tom, co to je vlastně správně zdravě jíst nebo jakým způsobem se o sebe starat i mnohdy v jiných oblastech, než jenom v té výživě.
Jakub Musil, moderátor
——————–
Ty problémy sociálních sítí, to je něco, co teď také zvyšuje ten podíl těch mladých lidí, kteří bojují s těmito problémy?
Hana Papežová, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy
——————–
Rozhodně, jak jsme slyšeli, tak vlastně tam můžou být, čemu my říkáme, toxické obsahy, nepravdivé, propagující různé dietní postupy, které toho člověka mladého mohou poškodit. A vlastně je to taky třeba o stigmatizaci obezity, o té nejistotě v životě a taky tam hraje roli nespokojenost s vlastním tělem, nenávist k vlastnímu tělu, což je dneska docela velké téma.
Jakub Musil, moderátor
——————–
Jaké největší nepravdy, mýty se objevují na těch sociálních sítí, které vás vyloženě zlobí a říkáte si, tohle teda nám vůbec nepomáhá.
Hana Papežová, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy
——————–
Tak těch mýtů je mnoho a je to o těch dietách velice často, o zdravé výživě, která je podávaná někdy v extrémním, v extrémní poloze. Takže je to vlastně takový nátlak na nějakou až patologickou posedlost zdravou výživou, a to je třeba nebezpečné. Nebo jsou mýty, že poruchy příjmu potravy vznikají jenom v těch 12, 13 letech, ale my už víme, že poruchy příjmu potravy vlastně vznikají v každém věku, že vznikají v celém světě. Dříve to bylo vlastně taková nemoc západního světa a dneska vznikají v Japonsku, v Jižní Americe a všude vlastně máme kolegy, kteří se potýkají s podobnými problémy.
Jakub Musil, moderátor
——————–
Když už k tomu dojde a lidé řeší podobné problémy, paní Gajdošová, jak tomu pomoct? Co by měli dělat v té chvíli?
Markéta Gajdošová, popularizátorka zdravé výživy a nutriční terapeutka
——————–
Pokud bych měla odpovědět tím ideálním scénářem, tak bych tady mluvila o multidisciplinárním přístupu několika odborníků, zmínili bychom tady nejrůznější zdravotnický profese a opravdu jako i soulad těch lidí v procesu léčby. Realita ne vždycky vypadá podle toho učebnicového scénáře. Takže co bych tady řekla, vyloženě jako tu praktickou radu, ta brzká intervence, samozřejmě je tam naprosto zásadní nečekat, neodkládat, nečekat na to až v uvozovkách, něco bude až příliš špatný, až si něco zaslouží tu pomoc. Lidsky řečeno, pokud cítím, že je někde nějaký problém, nějaký nesoulad nebo ho vidím, tak o tom mluvit, otevírat v bezpečným prostředí a snad jenom v tom bezpečným prostředí sdílet tu starost nebo tu možná disonanci, která tam zrovna je.
Jakub Musil, moderátor
——————–
Jak to vycítit u svých dětí, že zkrátka něco není v pořádku a jak jim potom pomoci?
Hana Papežová, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy
——————–
Tak když máte dobrý vztah se svými dětmi, tak poznáte, že se něco s nimi děje jiného. Můžou měnit váhu, měnit chování, vyhýbat se jídlu, mohou ztratit zájmy o své předchozí koníčky, třeba mohou být smutný, labilní, emočně se změnit. Takže to, co je základ, je mít dobrý vztah se svými dětmi, být pozorný k jejich problémům. To si myslím, že je základní, protože ta rodina v tomhle věku je hodně důležitá.
Jakub Musil, moderátor
——————–
Jak vybalancovat ty věci, které jdou možná trochu proti sobě? Mluví se často o obezitě dětí, o tom, že se nehýbou, přejídají se, jí nezdravé potraviny a na druhou stranu se pak mluví o těch ideálech krásy atp. Jak tohle vybalancovat?
Hana Papežová, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy
——————–
No, bohužel narůstá obezita u dětí, a to je jeden ze špatných, velmi špatných prediktorů i těch poruch příjmu potravy, třeba anorexie, která vzniká z obezity, může to vlastně být takové spektrum kontinuum, kdy to dítě z obezity se dostane zase na opačný konec toho spektra a jak to vybalancovat. Tak samozřejmě jsou tam, jak jsme slyšeli genetické faktory, jsou tam faktory toho rodinného stravování, myslím si, že je hodně důležité věnovat adekvátní pozornost tomu jídlu a tělu. Ne třeba to, co učíme v prevenci nevěnovat pozornost tolik tomu jídlu a nehodnotit jídlo, třeba děti jenom podle výkonu, ale prostě podporovat je i v jiných oblastech a nesmí to být jenom na ten výkon. I sportovní třeba excesivní cvičení je teď taky velký problém.
Jakub Musil, moderátor
——————–
Hana Papežová, Markéta Gajdošová, dámy, mockrát vám děkuju, přeju hezký večer.
Přidejte odpověď