Slepá studentka pedagogické fakulty Andrea Klozová (foto) chodí na praxi mezi žáky základní školy v Liberci-Doubí. Jsme slušnější, říkají žáci o hodinách s ní.
Pod tabulí leží černá fena Elysia. Učitelka přejíždí prsty po papíře a vykládá o demokracii. Na Základní škole Kaplického v Liberci – Doubí mají sedmáci jako každé úterý „občanku“.Ale něco je tady teď úplně jinak. Mladá žena za katedrou, kterou poslouchají, na ně nevidí.Pes vedle ní je slepecký.
Nevidomá studentka pedagogiky na liberecké Technické univerzitě Andrea Klozová chodí do školy v Doubí na praxi. „Jedním okem nevnímám vůbec nic, v druhém mi zůstal světlocit,“ říká dívka z Frýdlantu, jež zvládla bakalářské studium a pokračuje v magisterském.
Na pedagogické fakultě si vybrala obory dějepis a výchovu k občanství. Nejvíc se zajímá o středověk a francouzské dějiny.A co její žáci?
„Chováme se slušně, líp než v jiných hodinách, kdy jsme někdy na pecku,“ přiznává jeden z třináctiletých kluků.“Nevěděli jsme, jak bude učit, ale zvládá to celkem dobře,“ podotýká druhý.
„To, že jsme ji poznali, je pro nás dobrá zkušenost, jak se chovat ke slepým lidem,“ dodává další.
Andrea na škole v Doubí učila v úterý už potřetí. Ředitel Pavel Zeronik si všiml, že ve srovnání s většinou učitelů mluví tiše. „Ale nevadí to. Mile mě překvapilo, jak krásně dětem říká, co právě přečte Braillovým písmem,“ upozorňuje Zeronik. „Trochu jí při výkladu chybí chození po třídě, což ale nejde kvůli uspořádání lavic do řad. Mohly by se ovšem postavit do kruhu nebo do obdélníku.“
Ředitel bere nevidomou dívku na praxi jako výzvu pro svou školu. Pouze se bál, co provede s hodinami slepecký pes ve třídě. „Kdyby narušoval výuku, nastal by problém,“ tvrdí Zeronik. „Je ale hodný, žáci kolem něj chodí, překračují ho a ani se nehne.“
Dvouletá labradorka Elysia pomáhá studentce pedagogiky od loňského listopadu. Do školy doprovází Andreu rovněž její matka Hana Klozová. Pracuje na Technické univerzitě v akademické poradně a centru podpory, které slouží handicapovaným studentům.
Se zrakovým postižením se Andrea narodila, do osmi let viděla částečně alespoň na jedno oko. Pak bohužel zcela oslepla. Do základní školy i na gymnázium chodila se zdravými spolužáky.
„Učebnice pro mě přepisovala do Braillova písma maminka,“ prozrazuje Andrea. „Ale teď už se učím hlavně ze speciálního počítače. Ten převádí naskenované materiály do wordu a pak je díky hlasovému výstupu slyším. Abych se texty ke zkouškám naučila, stačí mi poslechnout si je nanejvýš dvakrát. A někdy i jednou. Možná mám lepší sluchovou paměť, než lidé, kteří vidí.“
Dějepis a občanská nauka Andreu baví. Na škole v Doubí učila například o revolučním roce 1848, o sjednocení Itálie, o vědeckých a technických objevech, o ukrajinské krizi nebo o demokracii v Česku. V úterní hodině výchovy k občanství si zahrála se sedmáky na komunální volby.
Zeronik si umí představit, že by Andrea po ukončení studia v Doubí učila. Dívka si však myslí, že by to bylo těžké. „Svou budoucnost vidím spíše na Technické univerzitě,“ svěřuje se. „Také bych mohla dělat pro dospělé kurzy francouzštiny. Věnuji se jí deset let.“
foto na idnes.cz najdete ZDE
Přidejte odpověď