Na Štědrý den v roce 2023 obrátila naruby život Zuzany Polanské ze Stříbra na Tachovsku dopravní nehoda na motorce, která ji upoutala na invalidní vozík. Zuzka je bojovnice, snaží se ze všech sil, aby byla opět oporou své malé dcerce i rodině. „Jsem trvale na vozíku, za svou dcerou se už nerozeběhnu a pocit z jízdy na motorce už také neprožiji. Ale to neznamená, že nemůžu prožít jiné krásné chvíle,“ říká. Zuzka se teď obrací s prosbou o pomoc s financováním rehabilitačního přístroje prostřednictvím sbírky na portále Donio.
Život 44leté Zuzany Polanské byl až do 24. prosince 2023 plný aktivit: „Milovala jsem procházky v přírodě, fotografování. Objevovala nová místa. Výlety jsem si užívala jak na motorce, tak i s mou malou parťačkou Aňulí,“ vypráví maminka školačky Aničky, která v září nastoupila do první třídy.
Na Štědrý den roku 2023 zasáhla Zuzku i celou její rodinu obrovská tragédie: „Vyjeli jsme si na vánoční moto projížďku, jak se říká, jen kolem komína. Cestu mi zkřížil nepozorný řidič vozidla. Přišel náraz do předního nárazníku auta a já přelítla přes kapotu a dopadla na zem. Náraz byl bohužel fatální. Došlo k vážnému poranění krční páteře, zlomenině žeber, zlomenině lopatky a pneumotoraxu. Po probuzení v Ústřední vojenské nemocnici Praha byli lékaři vůči jakýmkoli prognózám mého stavu velmi zdrženliví. Podstoupila jsem dvě operace páteře a další zákroky potřebné k zajištění životních funkcí. Jakmile jsem byla schopná sama spontánně dýchat, byla jsem převezena do nemocnice v Motole na Spinální jednotku, kde jsem začala rehabilitovat. Po třech měsících hospitalizace jsem pokračovala v rehabilitaci v Rehabilitačním ústavu Kladruby, kde jsem strávila další skoro čtyři měsíce,“ popisuje události, které jí zcela změnily život Zuzana Polanská.
Domů ke své rodině se vrátila až po několika měsících v srpnu 2024. „Od té doby se snažím plně rehabilitovat. Dojíždím na elektroakupunkturu, pomocí níž se snažíme aktivovat zádové a břišní svaly. A postupně se to daří. Dalším krokem je snaha mě vertikalizovat,“ sděluje Zuzana s tím, že nutností je stálé zlepšování kondice pomocí rehabilitací. „Jedním ze skvělých rehabilitačních přístrojů je exoskelet Unilexa, díky kterému se mohou postavit na nohy a ´chodit´ v domácím prostředí. Co je na něm super, je to, že pomáhá k prokrvení dolních končetin, zabraňuje odvápnění kostí a stimuluje svaly. Zlepšuje krevní oběh, funkci orgánů a střevní peristaltiku. V neposlední řadě zkvalitní život a ulehčí běžné domácí práce,“ vysvětluje.
„Exoskelet jsem už vyzkoušela a mám plánované další nácviky. Musím se nejdřív exoskelet naučit používat, aby pak plnil funkci, jakou má. Bohužel tuto úžasnou rehabilitační pomůcku nehradí pojišťovna a pořizovací cena je 385 560 Kč, což je pořádná částka.“ dodává Zuzka. K pořízení těchto „náhradních nožiček“ jak říká, potřebuje podporu prostřednictvím sbírky na Doniu. V záplavě všech těch potřebných věcí, pomůcek, zdravotních služeb, ale i kvůli přestavbám a úpravám zázemí peníze, které měla rodina našetřené, rychle ubývají.
Pro Zuzku jsou teď nesmírně důležité zdánlivé maličkosti, které jsou pro spoustu lidí naprosto všední: „Jen ta představa, že stojím u kuchyňské linky a opět dosáhnu na skříňku s talíři či skleničkou a svobodně si ji vyndám je neuvěřitelná! Že z ledničky vytáhnu vajíčka a udělám dceři ráno palačinky… Vím, jsou to maličkosti, pro zdravé lidi všední, ničím nezajímavé záležitosti. I pro mě takové byly. Ale nyní jsou to maličkosti, které mi dávají pocit svobody a potřebnosti,“ uzavírá.
Pokud chcete Zuzce pomoci, můžete přispět na pořízení rehabilitačního přístroje prostřednictvím sbírky na portále Donio: https://donio.cz/nohyprozuzku?
Veronika Krátká
Plzeňský deník
Přidejte odpověď