ČRo Plus
Snad každý lékař má svoji zásobu příkladů nadužívání zdravotní péče, počínaje pacienty, kteří si přijdou k praktikovi jen tak popovídat, přes výjezdy záchranky k banalitám až po nadbytečná mnohačetná vyšetření. Zamezily by ale podobným případům poplatky, které by museli pacienti platit? Potřebuje české zdravotnictví vyšší spoluúčast pacientů? Hosty dnešního Pro a proti jsou Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě.
A Milan Kubek, prezident České lékařské komory, dobrý den.
Pane Kubku, jestli se nic nezměnilo, tuším, že vy jste zastáncem vyšší spoluúčasti pacientů.
Milan Kubek, prezident České lékařské komory
——————–
Tak já bych odpověděl na tu vaši otázku, kterou jste řečnickou položil, co potřebuje naše zdravotnictví, naše zdravotnictví potřebuje především větší množství peněz, protože my vydáváme na zdravotnictví 8,8 % českého hrubého domácího produktu. Sousední Němci 12,5. Česká republika je hluboko za průměrem vyspělých evropských zemí, ale přitom naše zdravotnictví chceme mít kvalitní a chceme mít dostupné. A tady je zásadní nepoměr, že za ty stávající peníze to prostě není možné a vláda, není to jenom tahle, byly to i vlády předcházející, odmítají vesměs řešit ten nepoměr, kdy občané mají ze zákona, a je to jistě správně, třeba Amerika nám to závidí, velice široký nárok na zdravotní péči. Díky tomu výsledky českého zdravotnictví jsou velmi kvalitní, ale pojišťovny nejsou schopny zaplatit za tu péči v reálných cenách. Ony platí to, co rozhodují politici a politici nás zdravotníky drží pod krkem, vydírají nás, je to situace asi taková, jako kdyby vám někdo řekl, že vám zaplatí za 5 rohlíků, ale vy těch rohlíků prostě musíte za ty peníze prodat 10.
Jan Bumba, moderátor
——————–
A v tomto kontextu tedy nemůže dále /souzvuk hlasů/.
Milan Kubek, prezident České lékařské komory
——————–
Je potřeba zvýšit peníze do zdravotnictví, na spoluúčast se nemůžeme dívat jako na další zdroj peněz, protože ona vždycky zatěžuje obyvatele nerovnoměrně, u nás zatěžuje především seniory, je orientovaná především na léky. Řada lidí platí za léky jako mourovatí a velký prostor tam není. Co se týká spoluúčasti, ta má spíš efekt výchovný, aby lidé opravdu zdravotní péči nezneužívali, jsou to ty klasické zbytečné výjezdy zdravotnickou záchrannou službou a tady opravdu Česká lékařská komora již před více než 2 lety upozornila, že ten devadesátikorunový poplatek už dávno nemá tu hodnotu a že by se měl valorizovat aspoň na úroveň 200, aby ta nějaká jeho regulační úroveň zůstala zachována, ale je určitě neracionální vytvářet takové bariéry, které budou určitou část populace odrazovat od čerpání zdravotní péče. A oni ne všichni lidi jsou zneužívači, dokonce si myslím, že většina lidí jsou slušní lidé, kteří zdravotní péči nezneužívají. A pro nás je takovým varováním to, co se stalo ve stomatologii, kdy v současnosti sice ze zákona, všichni si platíme zdravotní pojištění, máme nárok na zdravotní péči i stomatologickou, ale ve skutečnosti řada lidí vůbec nesežene stomatologa, který by byl ochotný pracovat na smlouvu s pojišťovnou. A když se podíváte na to, jak vypadají ústa chudých lidí v České republice, tak vidíte, kam by to mělo dospět, to určitě není cesta pro tu klasickou velkou medicínu.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Určitě se dostaneme ještě k tomu výchovnému efektu, jak to nazval Milan Kubek, ale teď se obracím na Jakuba Hlávku a dluží mu tu první otázku, jestli si myslí, že by české zdravotnictví uzdravila vyšší spoluúčast pacientů?
Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě
——————–
Velmi krátce, řekl bych, může to být dobrý sluha za určitých podmínek, ale i zlý pán. A Česká republika patří mezi tři země na světě, které mají nejnižší finanční bariéry v dostupné péči, což je velmi unikátní. My samozřejmě máme trošku podfinancované, zdravotnictví, ale ty zdroje se tam velmi zásadně navýšily, asi zčásti na těch 8 % HDP za posledních několik pár let. Takže vlastně není to jenom otázka čistě objemu peněz, ale jak ty peníze využíváme, kdybychom za současných podmínek, kdy to zdravotnictví nefunguje zcela efektivně, hledali další zdroje, například skrze spoluúčast, trošku by se nám mohlo vymstít, že by ty peníze tam přišly, ale vlastně nevedly úplně k nejlepším výsledkům. Takže pokud zvážíme tam, kde ta evidence ze zahraničí je silná, že spoluúčast může mít svou roli, tak jsou to u těch jakoby kontaktů se systémem, které mají nízkou přidanou hodnotu, ale zároveň musí to být velmi dobře nastaveno tak, aby to právě, jak zmiňoval pan doktor Kubek, neohrozilo ty nízkopříjmové nebo třeba seniorní pacienty, pro které asi 5 % z nich jsou zdravotní výdaje, více než 30 % jejich měsíčního příjmu. Takže pro některé skupiny obyvatel v Česku navyšování spoluúčasti může být skutečně rizikové. A ještě bych zmínil poslední věc, my máme pocit, že platíme za zdravotnictví málo, ale třeba ve vztahu k výdajům domácností platíme víceméně stejně jako Američani, kolem 3 % ročních výdajů, takže takový ten stereotyp, že české zdravotnictví je levné pro pacienty a že si toho neváží. Nejsem si jist, jestli v těch číslech je to úplně pravda. A v některých třeba datech Eurostatu na evropské úrovni už vidíme, že jsme o 0,1 % výš, než je průměr Evropské unie v té spoluúčasti, takže není to ani tak, že bychom platili ty nejnižší čísla, ale považuje se to, že ty finanční bariéry, které zatím vidíme v Česku, jsou relativně malé.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pane Hlávko, a váš názor na ten, znovu opakuji, výchovný efekt, jak rozšířený je problém nadužívání zdravotní péče?
Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě
——————–
To bychom všichni velmi rádi věděli…
Jan Bumba, moderátor
——————–
Nejsou data, nejsou čísla…
Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě
——————–
…pohotovosti, takže bohužel se to systematicky nesbírá. Každý lékař má anekdotální zkušenosti, to je pravda. Ale právě, jak zmiňoval pan doktor Kubek, je pravděpodobné, že většina pacientů ten systém takzvaně nezneužívá a kvůli 2. 3, 5 % lidí asi není dobré nastavit politiku, která by vlastně mohla ohrozit zbytek. A ty takzvaně zneužívače by vlastně moc neovlivnila, protože to jsou lidi, pro které pětistovka za návštěvu urgentu kvůli předpisu, který nechtějí dělat v pracovní době, tak je taky asi úplně neodradí. Takže nejsem si jistý, ta čísla prostě bohužel nejsou, ale sám bych intuitivně nečekal, že to bude obrovská část českých pacientů.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Dá se to vůbec nějak dobře definovat, co už je možné považovat za zbytečné čerpání zdravotní péče, pane Kubku?
Milan Kubek, prezident České lékařské komory
——————–
No, to je samozřejmě velmi obtížné, protože to je do značné míry subjektivní a záleží i na podmínkách, v kterých daný pacient žije. Pokud žijete na vesnici a praktického lékaře nemáte dostupného, pokud nemáte dostupnou lékárnu, tak prostě hledáte pomoc tam, kde se dá. Nemůže se vám nikdo moc divit, že pojedete ve večerních hodinách na urgentní příjem do okresní nemocnice. Samozřejmě ale jsou jiní lidé, kteří tak, jak zmiňoval pan Hlávka, prostě nejenom nechtějí ztrácet čas v pracovní době, a tak si radši zajdou k lékaři odpoledne nebo po večerech. Arbitrárně stanovit hranici je velmi těžké a pokud tedy bychom zvyšovali spoluúčast, tak určitě je to možný, opravdu ten poplatek za tu pohotovostní službu, určitě je na místě uvažovat znovu o platbách za hotelové služby v nemocnicích, tomu se zcela nesprávně říkalo regulační poplatky, pacient prostě tady nemůže regulovat, jestli bude či nebude hospitalizován podle toho, jestli bude připlácet dvě stovky na jídlo, ale prostě ano, hotelové služby v nemocnicích nejsou vesměs součástí léčby, ale znovu si uvědomme, to není řešení, problém českého zdravotnictví, české zdravotnictví je strašně podfinancované a já se pokusím vysvětlit velice stručně, proč tomu tak je. My jsme si před více než 30 lety nastavili odvod zdravotního pojištění na úrovni 13,5 % z příjmu, 4,5 % zaměstnanec, 9 % zaměstnavatel. Navíc máme určité skupiny, které jsou nejrůznějším způsobem zvýhodňovány, ale to ponechme stranou. Před těmi 30 lety byl medián věku v České republice 36 let, teď je 44. Zestárli jsme o 8 let. Díky úspěchu zdravotnictví máme obrovské množství lidí, kteří jsou v seniorním věku a bude jich stále víc, ti lidé ovšem jsou chronicky nemocní, mají několik chronických nemocí, jejich léčba je velmi ekonomicky náročná. Navíc za 30 let se úplně změnila medicína, každý nový lék je účinnější, ale vždycky dražší, každý nový přístroj je účinnější, lepší, ale vždycky dražší a my prostě nemůžeme se snažit maximálně jaksi valorizovat ty hodnoty o inflaci, to prostě nejde. Ve všech vyspělých zemích výdaje na zdravotnictví rostou a musí růst rychleji, než jaksi roste inflace. A u nás došlo ke skokovému navýšení plateb za státního pojištěnce a tedy peněz do zdravotnictví za Babišovy vlády v době covidu, ale současná vláda bohužel nevyužila ten peněžní polštář k tomu, aby něco se zdravotnictvím udělala, aby provedla nějaké reformy, o kterých neustále mluví, ztratili jsme 4 roky. A teď jsme v situaci, že peníze dochází, zdravotní pojišťovny najíždí na mělčinu a prostě politici se k tomuto problému nehlásí. Česká lékařská komora je prakticky jediná instituce relevantní, která v dané chvíli říká, že za stávající peníze je prostě kvalita a dostupnost zdravotní péče neudržitelná, že všechny ty věci, o kterých hovoříme, ať už je to spoluúčast nebo digitalizace, a tak dále, to jsou prostě takové pomocné prostředky, o kterých můžeme donekonečna diskutovat, ale není to řešení toho opravdového problému, toho zásadního finančního nepoměru. A my jako lékaři odmítáme, aby populističtí politici zprava nebo zleva řešili ten problém tím způsobem, že to přehodí na nás na lékaře, že nás prostě drží pod krkem a tlačí nás, abychom bez ohledu na vlastní náklady prostě pod cenou prodávali zdravotním pojišťovnám zdravotní péči, na kterou občané mají nárok, tak buď politici musí omezit nároky pacientů, a to my jako lékaři si moc nepřejeme, protože opravdu chceme léčit kvalitně, anebo musí do zdravotnictví zajistit peníze, nebo dojde k té zubařské stezce, kdy lékaři ze zoufalství začnou za nejrůznějších důvodů vybírat legálně či pololegálně od pacientů peníze. A kam to vede? Tomu opravdu svědčí ta ústa chudých lidí, kam dospěla česká stomatologie, kdy reálně formálně máme všichni nárok, ale reálně spousta lidí se ke stomatologické péči na základě veřejného zdravotního pojištění, které platí, vůbec nedostane.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pane Hlávko, slyšeli jsme od prezidenta České lékařské komory závažná slova, je opravdu české zdravotnictví i z vašeho pohledu tak strašně podfinancované?
Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě
——————–
To je samozřejmě komplexní otázka. Některé sektory ano, například oblast primární péče, bych řekl, že by si zasloužil větší podporu, naopak zase oblast akutní péče, té lůžkové péče, kde máme téměř 50 000 lůžek a která nejsou úplně efektivně využita, tam bych řekl, že ty zdroje nejsou velmi adekvátně a přiměřeně využity té hodnotě, kterou vytváří. Takže nemyslím si, že je možné tak jako paušálně říct, že když nalijeme do českého zdravotnictví více peněz, dostaneme lepší výsledky. Spíš bych se pokusil realokovat některé zdroje uvnitř systému, typicky se třeba mluví o těch sociálních hospitalizacích v nemocnicích, kde vlastně nemáme kam ty starší obyvatele přesouvat do dlouhodobé následné rehabilitační péče a tak dál, která je levnější, ty nemocnice jsou dražší, ale prostě ten systém takto vlastně čerpá tu péči, a to skoro polovina výdajů ve zdravotnictví jdou do akutní péče, takže já bych byl opatrný a takto paušálně to nějak charakterizovat. Jsou ale země, jako je třeba i Singapur, které dávají na zdravotnictví ještě méně než my a jsou efektivnější, takže zjevně se dá vlastně dosahovat lepších výsledků za méně peněz, ale v tu chvíli se musí velmi striktně pracovat s daty, musí do toho skutečně být co nejmenší politický vliv a vlastně co nejvíc odborného vhledu, který dokáže potom některé parciální zájmy vyrovnat a vlastně podívat se na to komplexně a říct, tady máme prostor ke zlepšení, tady možná utrácíme víc, než je potřeba. A je pravda, že stárnutí populace vede ve všech zemích, západních zemích, ve Švýcarsku i ve Švédsku, k tomu, že se výdaje na zdravotní, sociální služby navyšují postupně, ale z mého pohledu by to nemělo být první řešení. Nejdříve bych zatlačil na tu vnitřní efektivitu uvnitř systému jako takového.
Jan Bumba, moderátor
——————–
, pane Hlávko, Milan Kubek zmínil dvě konkrétní věci, poplatky na pohotovosti a tzv. hotelové služby v nemocnicích. Dobrá cesta?
Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě
——————–
Domnívám se, že je to částečně asi dobrý zdroj financí, navíc třeba, kdybychom jenom valorizovali, v uvozovkách, ten poplatek za pohotovost z toho roku 2015, kdy byl zaveden na 90 korunách, tak jsme někde na 140 korunách dneska, on to ale není úplně zásadní zdroj příjmů, pokud takový člověk přijde na pohotovost, tak to často stojí stovky, ne-li tisíce korun, takže vlastně těch 150 Kč by tam vlastně takový zdroj úplně nebylo navíc. Ty hotelové služby v nemocnicích se domnívám, že mohou vlastně být odůvodnitelné vzhledem k tomu, že i nízkopříjmoví obyvatelé musí platit za stravování, za nějaké základní ošacení. Na druhou stranu musí zároveň většinou třeba platit během hospitalizace náklady na bydlení. A my víme, že nevím, 6 %, 7 % české populace je v exekuci, vlastně jsou lidé, kteří mají víceméně finanční problémy i s nízkými stovkami korun. A tam bych byl velmi opatrný, aby to nevedlo k tomu, že třeba ti, kteří mají, já nevím, srdeční selhání, ale jsou v té složité rodinné situaci, tak budou se tlačit z té nemocnice ven, protože si to nebudou moci dovolit, takže nějaké ochranné limity by tam měly být. Ale je pravda, že třeba to stravování, aby bylo i kvalitnější v těch nemocnicích, tak by vlastně do jisté míry bylo podle mě docela v pořádku, ale jenom bych pohlídal to, že se nestane, že někdo bude bez jídla takzvaně, když si to nebude moct zaplatit z nějakých jiných důvodů.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Ve sněmovně je teď ve třetím čtení novela zákona o zdravotních službách, která by měla zpřesnit, za co smějí lékaři požadovat poplatek. Pane Kubku, potřebuje české zdravotnictví takovou úpravu? Potřebuje nějaké přesnější vymezení v tomto směru?
Milan Kubek, prezident České lékařské komory
——————–
Ta úprava neřeší vůbec nic. Je to typická růžová mlhovina, které vypouští pan ministr Válek a je v tom obrovské množství falše, protože on na jednu stranu říká, lékaři, tytyty, vy nesmíte vybírat žádné peníze, ale na druhou stranu nezajistí to, aby zdravotnická zařízení mohla fungovat, to znamená, nezajistí to, aby pojišťovny platily za zdravotní péči reálné ceny. Takže to je obrovská míra falše. A je i příznačné, že například ono umožnění, aby pacienti si dopláceli rozdíl mezi tím, co třeba nějaká zdravotní pomůcka stojí a tím, co je ochotna hradit zdravotní pojišťovna, aby nemuseli ty dražší materiály platit celé, tak i toto pan ministr neměl odvahu reálný, nějakým způsobem normálním předložit a ilegálně to tam vpašovával jako poslanecký návrh poté, co celý zákon už prošel připomínkovými řízeními a pak se divil, že mu to poslanci hodili na hlavu, takže to jenom prostě takový alibismus. Říkám, vláda ve zdravotnictví pozitivního neudělala vůbec nic, měla obrovskou šanci, kdy ve zdravotnictví po covidu a poté předchozí vládě zůstaly opravdu desítky miliard korun. Měla 108 poslanců ve sněmovně, většinu v Senátu, měla většinu krajů. Nakonec jsme vládě ještě zvolili velice příznivě nakloněného a přátelského pana prezidenta. A výsledek je, že vláda neudělala vůbec nic a teď bude tvrdit, že prostě najednou všechno zachrání. Ale reálný plán, co se zdravotnictvím dělat, nepředkládá, jak dostat do zdravotnictví opravdu velké peníze, abychom získali čas na nějaké strukturální změny, protože já plně souhlasím s tím, co říkal pan Hlávka, ano, potřebujeme velké množství sociálních lůžek, ale to znamená, že potřebujeme obrovské investice na vybudování této infrastruktury.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Ale pan Hlávka taky mluvil o tom, že je potřeba celý ten systém zefektivnit a podívat se na to, jestli…
Milan Kubek, prezident České lékařské komory
——————–
To jsou takové, to jsou takové obecné řeči, on každý systém samozřejmě má nějakou přirozenou rezervu, manažeři říkají, 2, 3, 4 % najdete v každém systému, ale my nehrajeme o 2, 3, 4 %, zdravotnictví opravdu potřebuje desítky miliard korun na to, aby zdravotní pojišťovny platily za zdravotní péči reálnou cenu a aby občané mohli dostávat to, na co mají nárok ze zákona. Nebo je druhá cesta, kterou já nepropaguji, ale je to také legitimní, prostě nechť politici řeknou, občané, my vám osekáme zdravotní péči a nebudete muset víc platit, zdravotnictví bude levné, ale nebude dostupné, nebude kvalitní, tak si, občané, vyberte, ale není možné tvrdit, pacienti, občané, máte všichni vždycky nárok všude na všechno, ale reálně nezajistit dostupnost té péče a její zaplacení.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Je, pane Hlávko, opravdu tou hlavní chybou, že pojišťovny prostě neplatí lékařům dost a lékaři jsou možná i nuceni k tomu vybírat různé poplatky, které by tedy teď měla nějak zpřesnit ta novela, kterou jsem zmiňoval.
Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě
——————–
Řekl bych, že to ještě není ten nejdůležitější problém, ale třeba problém, který souvisí s tím, kolik ten lékař má času na pacienta a kolik za to dostane uhrazeno, je velká míra administrativy. Takže my vidíme, že v těch datech zase se ukazuje, že polovinu času průměrný lékař stráví papírováním. Takže když pan Kubek říká, že vlastně by měli dostávat více, tak ale vlastně říkáme, že třeba ta návštěva musí trvat 20 minut, ale z toho polovinu stráví ten lékař třeba zapisováním věcí, které v moderních systémech už by byly všechno integrované napříč poskytovateli a tak dál. Takže tam je pravda, že ano, bylo by fajn asi najít další zdroje, ale jak vidíme to stárnutí populace, jak vidíme naši fiskální situaci na národní úrovni, bude to velmi náročné. Já se jako vůbec nebráním tomu diskutovat potřebné investice, ale že by se našlo desítky nebo stovky miliard navíc jen tak, to bude velmi složité. Spíše bych tlačil na tu efektivitu, a nemyslím si, že to je v rozsahu 2, 3 %, ale klidně 20, 30 %, které ten systém má právě kvůli té byrokracii, kvůli tomu, že pacient má vlastně spoustu návštěv u doktora za rok, ale ne každá návštěva má tu vysokou přidanou hodnotu. To, že třeba praktici nekoordinují péči o chronicky nemocné, tam je tolik jako individuálních věcí, které je potřeba otevřít. Já vím, že pan Kubek říká, že to jsou takové obecné komentáře, ale ona opravdu například ta digitalizace strašně pomůže, pokud jeden lékař nebude, nebo jeden lékař zapíše anamnézu jednou a všichni další lékaři už uvidí to stejné ve strukturované podobě, nebudou muset opakovat ten stejný třeba zákrok nebo diagnostiku, protože prostě teď poskytovatelé nesdílí tato data, a to jsou obrovské zdroje neefektivity, samozřejmě poplatky, samozřejmě valorizace třeba toho poplatku za urgent asi dává smysl, ale prostě, jak jsme se bavili, nebude to strukturální řešení těch současných vážných problémů.
Jan Bumba, moderátor
——————–
A máte, pane Hlávko, stejně kritický pohled na počínání této vlády, včetně té novely zákona o zdravotních službách?
Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě
——————–
Já se domnívám, že opravdu ten potenciál využit nebyl, nejsem uvnitř té politické diskuze, já jsem akademik, takže vlastně neznám úplně ty důvody, proč některé věci byly nebo nebyly dělány, ale je pravda, že za 4 roky vlastně nevidíme třeba velmi zásadní transformaci toho lůžkového fondu, VZP nebo pojišťovny si daly za cíl transformovat 5 000 lůžek, povedlo se jenom asi 2 000 lůžek transformovat a my můžeme vlastně z toho akutního lůžkového fondu vzít i třeba 7 nebo 10 000 lůžek a transformovat je na dlouhodobé nebo následná lůžka, takže ten potenciál je obrovský, mrzí mě, že k němu, že nebyl využit, ale jak pan doktor Kubek určitě ví, prostě politika je politika. A já si myslím, že my musíme vést kvalitní veřejnou diskuzi a asi bych nespěchal k nějakým jako útokům, konkrétní lidi, protože vím, že v té diskuzi my potřebujeme najít každého spojence a ať už teď současná nebo ta další vláda budou mít prostě obrovský úkol, aby to zdravotnictví, jak říká pan doktor Kubek, zůstalo kvalitní, dostupné. To myslím, že budeme chtít všichni.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Ještě prosím, jeden pohled nebo úhel pohledu na možnou vyšší spoluúčast. Myslíte, že by mohla vést k tomu, že by lidé více začali dbát o své zdraví, aby nemuseli víc platit, pane Kubku?
Milan Kubek, prezident České lékařské komory
——————–
Tak pár lidí ano, většina určitě ne.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Většina ne, proč myslíte?
Milan Kubek, prezident České lékařské komory
——————–
Primární prevence… No, protože jsme lidé a lidé jsme chybující, víme, co nám škodí a přesto to děláme a budeme to dělat dál, protože nám to chutná, protože se nám to líbí, protože nás to baví, ale primární prevence je opravdu pole neorané, a to není jenom ta včasná diagnostika, preventivní vyšetření, ale opravdu primární prevence, výchova ke zdravému životnímu stylu. My 17. června lékařská komora děláme takovou veřejnou debatu se stínovými ministry těch politických stran, které mají reálnou šanci dostat se do sněmovny. A jedna z věcí, na kterou se jich určitě budu jako moderátor ptát, je, co uděláte pro primární prevenci, pro výchovu ke zdravému životnímu stylu? Například proč se na školách, proboha, děti neučí výchovu ke zdraví, učí se spoustu nesmyslů, ale to, co má stěžejní význam pro jejich budoucí život, co má nakonec i stěžejní význam pro ekonomiku a udržitelnost našeho státu, pro národní bezpečnost, to se prostě děti neučí, takže tady je spousta rezerv.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pane Hlávko, myslíte si vy, že by případná vyšší spoluúčast mohla lidi motivovat k tomu, aby o sebe začali více dbát o svoje zdraví, prostě s vidinou toho, že když to neudělají, tak budou muset víc platit.
Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě
——————–
Tohle to bohužel taky v zahraničí moc nefunguje. Co ale funguje, je, když jsou lidé v méně vyloučených lokalitách, například když bohatneme jako společnost, tak vyšší ekonomický nebo příjem domácnosti vede k tomu, že ta domácnost potom si může koupit lepší potraviny nebo má třeba i vlastně více prostředků na zdravý životní styl a tak dál, takže to, co funguje v zahraničí, je snižování překážek, v tom, aby lidé vlastně mohli se rozhodovat co nejzdravěji, jak říká pan doktor Kubek, třeba zdravotní gramotnost je dostatečná jenom asi u poloviny české populace, takže opravdu edukace bude dávat smysl, ale je to edukace například lékařů, my často vidíme lékaře, kteří se nechovají podle té moderní medicíny a například zrazují některé pacienty od očkování na chřipku, a to je velmi efektivní intervence, kde patříme mezi země, které jsou téměř nejméně proočkovány na chřipku, a pak z toho vidíme ty respirační problémy, které pak se propisují do ekonomiky jako takové, takže tam se schovává třeba několik miliard, ne-li desítek miliard korun ročně kvůli preventabilním onemocněním respiračního typu. A zde bych apeloval na to, aby lékařská komora, ale i další odborníci vlastně přemýšlejí nad tím, že to nemůžeme hodit na pacienty, kteří každý se snažíme nějak zdravě žít, někdo víc, někdo méně, ale abychom si uvědomili, že to je to celospolečenské prostředí. Jsou to daně, jsou to pobídky třeba u zaměstnavatelů, anebo třeba to vzdělání ve školách, ale není dobré říct. Pacienti se o sebe nestarají a my to víme nejlíp a prostě někoho osočovat, to na lidi moc nezabírá. Hledat ty pozitivní cesty a snižování překážek.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pánové, děkuji vám oběma za to, že jste si udělali čas pro naši dnešní diskuzi. Na shledanou.
Přidejte odpověď