„Jmenuji se Adam Choma a vrátila se mi rakovina,“ začíná vyprávění ve videu třiadvacetiletý bývalý florbalový hráč superligových týmů 1.SC Tempish Vítkovice i FBC Ostrava. Po prvním zjištění rakoviny a následném léčení se nemoc opět vrátila a v současné chvíli je Adam Choma ve čtvrtém stadiu rakoviny. Ve videu, které za dva dny zhlédlo přes 100 tisíc lidí popisuje svůj život od dětství, přes úspěšnou sportovní kariéru až po zjištění rakoviny. Zároveň v něm ale i kritizuje přístup ostravského onkologického oddělení.
Po úvodní operaci mozkového nádoru, chemoterapiích a léčbě na brněnské dětské onkologii byl Choma v průběhu roku 2024 v remisi. Na podzim téhož roku se mu začaly vracet bolesti, které přetrvávaly i na začátku nového roku. Ve svém veřejně sdíleném videu, které za dva dny zhlédlo přes 100 tisíc lidí, shrnuje svůj životní příběh. Věnuje se dětství, sportovní dráze, vstupu do juniorské reprezentace, prvnímu zásahu rakovinou a následnému návratu k běžnému životu.
V závěru se pak otevřeně věnuje tomu, jak podle něj systém selhal, když mu odmítal naslouchat, přestože byl stále veden jako onkologický pacient. „Cítil jsem silné bolesti v kyčlích a zádech, nedokázal jsem ani sedět ve škole. Když jsem šel na pohotovost, dali mi jen prášky proti bolesti a řekli, ať si najdu fyzioterapeuta a neurologa, neudělali mi rentgen, CT ani žádná další vyšetření. Přitom věděli, že jsem onkologický pacient,“ řekl Choma. Po absolvování CT hlavy a páteře mu však bylo sděleno, že je vše v pořádku. Nadále si ale stěžoval na obrovské bolesti kyčlí.
Kontroly v Ostravě
Po absolvování léčby po rakovině mozku a odstranění nádoru, měl pravidelně docházet na kontroly na ostravské onkologické oddělení. Důležitým bodem bylo dodržování kontrol magnetické rezonance co tři měsíce. Ostravská onkologie ale opakovaně odkládala plánované kontroly, přestože měl z Brna přesný harmonogram. „V Brně mi řekli jasně: rezonance každé tři měsíce. V Ostravě mi přednosta oznámil, že když to posuneme na čtyři nebo pět měsíců, nic se nestane,“ popsal.
Na doporučení lékařů, přestože bolest nepolevovala, docházel během dvou měsíců pravidelně na fyzioterapii, která ale nepomáhala. „Chodil jsem tam dva měsíce v kuse. Fyzioterapeutka sama nechápala, proč se stav nelepší. Nakonec jsme spolu tlačili na to, aby se udělala magnetická rezonance. S žádankou na CT kyčle od mého neurologa jsem pak šel na dětskou onkologii v Ostravě, kde mi zdravotní sestra i lékařka řekly, že žádance nerozumí, protože jsem nedávno absolvoval magnetickou rezonanci hlavy a páteře,“ vzpomíná Choma.
Recidiva nádoru
Zásadní zlom přišel až ve chvíli, kdy mu s vyšetřením pomohla kamarádka lékařka, která mu pomohla zajistit PET/CT (pozitronová emisní tomografie, při které je v těle vyhledávána postižená tkáň, pozn.red.) vyšetření v jiné nemocnici v kraji. „Díky pomoci kamarádky mi udělali PET/CT. Ukázalo se, že svítím skoro po celém těle. Zároveň nemocnice zmínila, že na CT páteře, které proběhlo v Ostravě už byly viditelné známky problému,“ řekl.
Po tomto zjištění byl následně zařazen do paliativní péče. „Mám nastavenou léčbu tak, abych měl co nejmenší bolesti a mohl co nejdéle fungovat. Beru léky, které mi umožňují normálně přemýšlet a být aktivní. Ale je mi jasné, že se to může kdykoli zlomit,“ uvedl. Fakultní nemocnice Ostrava se k případu vyjádřila prostřednictvím mluvčí Petry Petlachové. „V tuto chvíli nemocniční ombudsman shromažďuje fakta a provádí šetření. S výsledkem předně seznámíme pacienta, a pokud dá souhlas se zveřejněním údajů ze své zdravotnické dokumentace, i média,“ uvedla Petlachová za onkologické oddělení FNO.
Choma zdůrazňuje zásadní rozdíl mezi přístupem v Brně a Ostravě. „Na dětské onkologii v Brně mě brali vážně. Když jsem řekl, že mě něco bolí, okamžitě mě poslali na neurologii nebo jiné vyšetření a vše se hned řešilo. V Ostravě se mnou mluvili, jako kdybych měl 70 let a všechno už bylo jedno. Přitom mi je třiadvacet a chci žít. Ten přístup byl markantně odlišný,“ řekl.
Navrhuje i změnu systému. „Měla by existovat samostatná onkologie pro mladé dospělé, třeba od 18 do 35 let. Jsme často házení do jednoho pytle se seniory, ale to je úplně jiná situace. Mladí lidé mají jinou motivaci, chtějí žít naplno. A přístup k nim by tomu měl odpovídat,“ uvedl.
Ostravskému onkologickému oddělení ale nedává za vinu fakt, že se mu rakovina vrátila a je nyní v nejpokročilejším stadiu. „Dávám jim za vinu přístup. Jak se ke mně chovali, jak reagovali na moje potíže. To je špatně,“ řekl.
Kriticky hodnotí i zkušenosti z pohotovosti. „Byl jsem dvakrát na pohotovosti. Když jsem šel na pohotovost s obrovskými bolestmi podruhé, tak nikdo mi neudělal ani kontrolní CT nebo magnetickou rezonanci. Jen mi řekli, ať si najdu fyzioterapeuta. Až v jiné nemocnici se ukázalo, že mám nádor rozšířený v kostech,“ uvedl.
Čas s rodinou a přítelkyní
V současnosti se chce věnovat především své rodině a přítelkyni Rachel. Se španělskou studentkou Rachel se poznal ještě v Ostravě, krátce před tím, než mu byla poprvé diagnostikována rakovina. Přes vzdálenost a náročné období zůstali partnery až dodnes. Přestože video, které zveřejnil, vyvolalo obrovský ohlas, odmítá, že by šlo o útok nebo snahu se soudit. „Nechci se s nikým soudit. Mám před sebou týdny nebo měsíce života. Ale chtěl bych, aby se tenhle přístup změnil. Proto o tom mluvím,“ uzavřel.
Přiznává, že nemá klasický „bucket list“, seznam přání, která si chce splnit. V současné chvíli se snaží být oporou také přítelkyni Rachel, jejíž maminka rovněž onemocněla rakovinou. „Nechci jen sedět doma. Chci tvořit, chci ještě něco předat. Mám v hlavě další příběhy, které bych rád zpracoval formou animovaného videa. Nebudou o nemoci, ale prostě o životě,“ řekl. Už první zveřejněné video, které vyvolalo celou řadu reakcí podle jeho slov nedělal za účelem zviditelnění se. „Chtěl jsem to udělat pro kamarády a okolí. I pro rodinu, aby si to pak někdy mohli pustit. To, co se strhlo ale nečekal,“ dodává třiadvacetiletý Adam.
Kateřina Součková
Moravskoslezský deník
Přidejte odpověď