Janulík: Zdravotnictví je před kolapsem

Poslanecká sněmovna ČR – Přepis

nyní vystoupí pan poslanec Janulík, následuje pan poslanec Hendrych, prosím, máte slovo.

Miloslav Janulík,
——————–
Děkuji za slovo, pan předsedající. No, já bych rád zařadil úplně nový bod, pokud možno v pátek jako bod číslo jedna, kdyby to šlo a měl by se jmenovat současná situace ve zdravotnictví. Já bych vám tady něco ocitoval, voliče, to asi bude zajímat vás jistě méně, ale nicméně námi politiky definovaná objednávka zdravotní péče je odtržená od ekonomické reality a zdravotníci jsou odsouzení bezmocně sledovat probíhající kolaps. Já jako aktivní zdravotník to můžu potvrdit, že opravdu situace se vrátila tam, kde byla někdy v devadesátých letech. České zdravotnictví je totiž dlouhodobě ovlivňováno zásadním nepoměrem mezi objednaným rozsahem zdravotní péče. Čili to, co chceme a reálně dostupnými finančními prostředky, byť tedy tyto parametry narůstají v letech Protože já sám, už to bude 40 let, co vykonávám praxi a oba tyto parametry vlastně ovlivňujou jenom politici, politická reprezentace.Zdravotní pojišťovny, které fungují v tom systému, mají povinnost vyvažovat úhrady a výdaje, to znamená, jejich bilance by měla být v podstatě nulová. V praxi na to však nemají ani skutečnou sílu, ani odvahu to veřejně přiznat, protože ten management samozřejmě je, jsou to jenom lidi a ty nepříjemné věci prostě někdo moc slyšet nechce. Že v některých regionech a socioekonomických skupinách obyvatel je kolaps už zcela evidentní. Na první pohled by se mohlo zdát, že zdravotnictví disponuje velmi dostatečným finančním zázemím, podle odhadů ministerstva zdravotnictví mají příjmy zdravotních pojištěn v roce 25 či letos dosáhnout 524 miliard korun, což představuje proti roku 24 nárůst o 5,21 %. Přesto je ale úhradová vyhláška pro rok 2025 nastavena velmi restriktivně s průměrným navýšením úhrad o pouhých 1,3 % napříč segmenty.
To už, toto je takový zvláštní nepoměr. Jasné, že náklady rostou, ale ty úhrady nám stagnují. Říkám, nemám to od redaktorů, mám to prostě z dennodenní praxi. Takto mírný nárůst úhrad zdaleka nepokrývá náklady ordinací, zejména vzhledem k inflaci, ta inflace byla velmi brutální. To, co tady teď slyšíme a ty pohádky, ty báchorky fialové, prostě toto jsou opravdu jenom báchorky, každý, kdo se podívá do peněženky, tak přesně ví, jak na tom je. Politická reprezentace navíc rozšířila pro rok 2025 nároky pacientů o nová screeningová vyšetření, pro rok 26 připravuje novelizaci vyhlášky o preventivních prohlídkách. To jsou samozřejmě žádoucí změny, ale jsou vysoce nákladné a nebudou finančně neutrální. Tradičně vláda ignoruje skutečnost, že rozpočty zdravotních pojišťoven nejsou nekonečné a už dnes se nachází ve stavu neudržitelnosti.

Udržuje se tzv. iluze stability, obava managementu zdravotních pojišťoven z politického tlaku a snaha udržet status quo vede k aktivní spolupráci i udržování iluze stability. Namísto jasného deklarování neudržitelnosti systému se snaží situaci takzvaně zachraňovat restrikcemi v úhradách, regulacemi poskytovatelů a přenášením finanční odpovědnosti na jednotlivé lékaře a zdravotnická zařízení. To jsme zažívali zejména v devadesátých letech, ale potom i v těch nultých, kdy různými regulacemi jsme byli připravováni ti jednotliví soukromí lékaři o nemalé částky. Vzpomínám si a jako byli jsme trestáni za věci, které vůbec nemůžeme ovlivnit. Já přece nemůžu pacientům odepřít nákladnou léčbu jen proto, že překročím tzv. ten můj finanční limit, kdy pojišťovna sleduje, za kolik jsem toho předepsal těch léků. A když to potom překročím a v tom segmentu dojde k tomu překročení, tak mě za to potrestá a ty peníze mě prostě vezme, ono to proběhne tak jednoduše, že když mě má poslat tu zálohu, tak si z toho ty peníze stáhne. Já prostě nemám naprosto žádnou možnost obrany a těžko můžu pak volat paní XY, že se mi před dvěma měsíci napsal nějaký drahý lék, aby mně ty peníze vrátila.To je naprosto nesmyslné, iluzorní. Tento přístup samozřejmě neřeší ty příčiny problémů, oddaluje plné propuknutí. To zvyšuje tu frustraci poskytovatelů, ti pak hledají cesty, jak to obcházet, včetně vytváření paralelních struktur. Anebo mnoho kolegů v mém věku si řekne, mě už to za to nestojí, já prostě končím, uzavřu to a půjdu do důchodu. Tady se jako Ultima ratio nebo poslední záchrana jeví morální integrita zdravotníků. To je poslední pilíř zdánlivé stability. Protože máme profesionální etiku, to je to, co vám teď říkám, prostě my to neodmítneme a uděláme to, přestože tím trpíme my, naši příbuzní nebo naše rodina, to prostě, na tom to stojí, to je disciplína, altruismus lékařů a zdravotníků, protože každý řekne, to je něco jiného, jako v servisu to neplatí, že, ale protože máte bílý plášť, každý vám řekne argumentaci. To je ale něco jiného. No, a to samozřejmě potom s sebou vleče. Jsme vystaveni rostoucí administrativní zátěží ekonomickému tlaku. Stále vyšším nárokům, máme strašně moc povinností a protože ctíme tu etickou odpovědnost a zdraví pacientů, tak tím trpíme. A tento profesionální postoj je pro politiky. Pojišťovnami je zneužíván samozřejmě léta. Jo, jako pamatuju si opravdu hodně. A systém bez adekvátní podpory vede k syndromu vyhoření, odchodům z praxe, poklesu kvality péče. No, pak se divíme, že absolventi vystudují lékařskou fakultu a odchází, jak tady říkal pan Tomio Okamura, do zahraničí, že by za to měli, měli dokonce platit a takové iluzorní věci. No, proč by to mělo platit jenom teda u zdravotníků, ať to platí u všech, u automechaniků, údržbářů, kteří jdou pracovat do Německa, tam to nikoho ani nenapadne, že by měli zaplatit za to, že tady vystudovali nebo se vyučili.

Ale proč tato argumentace jako má platit u lékařů? To mě hlava nebere. Současný stav není nový, je samozřejmě pokračováním toho desítky let, říkám, pamatuju si to opravdu skoro 40 let. A tím ale dochází k snižování dostupnosti primární a té ambulantní péče. Protože samozřejmě, když vám vypadne. Teď už jsem se dostal do takového věku, že kolegové prostě umírají a když prostě vypadne jeden kolega, tak mnohdy v tom regionu, třeba, když je to vysoce specializovaná odbornost, třeba napadá mě endokrinologie, stačí nějaká banalita, nějaký úraz a ten endokrinolog vypadne a prostě najednou je to velký problém, protože samozřejmě ten systém nějak funguje, my jsme na to nějak všichni okolo zvyklí, že tam ta kolegyně nebo ten kolega je a že mu ty pacienty posíláme a ne málo a on to prostě dokáže vstřebat a najednou tam prostě není a najednou zjistíte, že toho pacienta nebo pacientku musíte poslat do Brna 60 km. Teď je to na dlouhé Lokte, jo, se to všecko prodražuje. Ale prostě to je, to je nevyhnutelný důsledek té situace, která je samozřejmě logicky …

tady se hledají cesty, všimněte si, jak třeba zapojit jiné národnosti do toho systému, které nejsou třeba zdaleka, tak bych řekl, erudované, kvalifikované jako my máme, my jsme tady zvyklí na určité niveau, poměrně velmi přísné, máme systémy vzdělávání a tak dál. a sami se musíme učit celý život. Ale přijde někdo, nebudou konkrétní, a zjistíte, že ono to zdaleka není, tak u nás má sice v uvozovkách jako titul, ale prostě není to ono.

A když si to nepřiznáváme, tak ta kvalita tím samozřejmě trpí. A možná, že za čas budeme vzpomínat na to, jak dobré to ještě dneska pořád, jak kvalitní zdravotnictví máme, tak teď samozřejmě ta odpovědnost nebo nezodpovědnost těch konkrétních osob, my už nestojíme na rozcestí v tom zdravotnictví, už prostě tím, že už to tady konstatujeme a je to hmatatelné. Viz čísla vám řekne Česká lékařská komora. A dneska s komorou nikdo nejedná. Naposledy s ní jednal premiér – to bylo o chození v kruhu, nic se nestalo, prostě všichni pochopili, že s touto vládou už to prostě nemá smysl, že to je bohapustá ztráta času. A nevím, jestli si prostě říkají, no, tak ono po nás potopa, anebo to se pak nějak vyřeší. Nechápu to, jenom z lidského hlediska je obtížně pochopitelné.

No, a samozřejmě teď konstatujeme, že milion lidí nemá praktika. A kde se ti praktici vezmou? Teď jsem dneska nějak zachytil, jak se premiér chlubí tím, že konečně máme teda dostatek absolventů lékařských fakult, že to vyrovná. Tento číslo absolventů vyrovná počet odchodů, to není zásluha této vlády, to je zásluha té předcházející, protože ty lidi začínali studovat před šesti lety, protože chlubit se cizím peřím, to by teda tady jim šlo jako úplně luxusně. To umí na jedničku, jo, takže jestli si do toho někdo sáhl a udělal něco s tím, tak se to odehrálo u zubařů před pěti lety. A to jste ještě tady pokřikovali něco o covidu. A jenom nám okopávali kotníky. jo, škoda, škoda vzpomínat. No, a tak samozřejmě čím dál víc nám přibývá různých stížností, sporů a tak dál. Pacienti prý zvyklí na něco, teď to prostě dostávat nebudou. Nebo v čím dál horší kvalitě. Takže komora začíná být zahlcena tím rozporováním kvality poskytované péče jejich členů. Jo, protože doteďka nemáme systém standardů, jak je běžný na západ od našich hranic, kde aby měl laik představu, když přijde pacient v noci s bolestí hlavy, tak tam je standard, co se v případě bolesti hlavy vyšetřuje a ten doktor si to splní. Odfajfkuje, že udělal to, co udělat měl, a samozřejmě drtivou většinu těch případů do toho sedne a on tu příčinu odhalí a pak se může léčit. A jenom maličké procento musí pokračovat nějak v tom systému dál, ale on je tím ten lékař taky krytý, protože udělal to, co udělat měl. To, co je v daný okamžik a v danou dobu v tom daném státě považováno za standard poskytování té péče a jestli si pak někdo chce stěžovat, tak může, ale ten doktor je tím krytý. My pořád sice jedeme jako jaksi lege Artis, neboli zákonem umění, ale není to přesně definováno a vždycky tam je nějaký prostor. A samozřejmě jaksi spokojených pacientů je sice hodně, ale ti moc slyšet nejsou. Oni jsou hlavně slyšet ti nespokojeni, že, a to, že po nás chtějí věci, které jsou nesplnitelné, protože sami pro své zdraví nedělají nic a mají nadváhu a tak dál a tak dál, to já nebudu rozpitvávat.

No, a teď samozřejmě my už nedokážeme udržovat ten neudržitelný systém. Podívejte, najednou klesá objem peněz v, tom zdravotnictví, v tom pojišťovacím systému. Není to tak dávno, co se tady argumentovalo tím, jak se pojišťovnám válí na účtech peníze. Já, když jsem to slyšel, tak se mě ježily chrlupy hrůzou. Protože ty pojišťovny s těma penězma nemůžou udělat nic jiného, než, než je pustit do toho systému a platit, zaplatit za péči poskytnutou. Ale tehdy prostě tady reprezentace vzešlá, ten míč náš pětikoaliční vymyslel, že tam ještě peníze jsou, no, tak se prostě zrušila valorizace, platby za státní pojištěnce a jenom tak šmahem se zdravotnictví vzalo 14,5 miliardy, jenom tak vždycky se do zdravotnictví dolívalo a najednou se mu bralo. To jsem netušil, že bych se toho mohl dožít a zase to byl topácký ministr, vždycky Topka, když přijde ke zdravotnictví, tak to takovýmto způsobem domrví, takže to je až podivné a nepochopitelné.

A pokračuju dál s těma absolventama lékařských fakult, říkám mizí, no, oni v podstatě nemizí, ale já to řeším samozřejmě dnes a denně. Motivace těch mladých prostě vstoupit do tohoto systému a v něm vegetovat, existovat a budovat si v něm kariéru a žít tam život a mít rodinu a děti a neochota sloužit samozřejmě souvisí s tím, že prostě pokud těm lidem nedáte tolik peněz a vy jim to zásadním způsobem změnilo životní úroveň, tak je zbytečný se o tom bavit, protože jestli dneska, já nevím, hypotéka, jestli se vezmou dva mladí lékaři a mají platit 40 000 na hypotéce, no tak jako kde by na to vzali? A ještě po nich chceme, aby měli děti a nejsou zkrácené úvazky a tak dál. a když bude ten dotyčný hodně sloužit, tak jako si sice hodně vyslouží, ale vykazovat prostě 300 hodin měsíčně, to je prostě nelidské, ale takto se normálně, běžně funguje. Nikdo už se tomu nediví, všichni to považují za samozřejmost a ti lékaři mají oprávněný pocit, že jsou něčí majetek, takže nechtějí do toho systému vstupovat.Nebo jak tady potvrdí kolegové, profesoři přijdou a řeknou, my budeme pracovat ale jenom tři dny v týdnu, protože největší deviza, to říká tady kolega brázdil, nejcennější to, co máte, je čas, ten se nedá koupit, zaplatit nic a smrt nikdo neokecá, to ani nepodplatí.

No, a teď samozřejmě nám má začít dohoda řízení pro rok nebo začíná v polovině dubna, si myslím, začalo jednání zástupců poskytovatelů – řízení pro úhrady zdravotní péče v roce 2026, jo, začínalo to segmentem ambulantních specialistů, že vždycky je to zvlášť, ale samozřejmě zřejmé je jasné zatím, že tam vlastně žádné nárůsty nebudou, čili ty pojišťovny nám nebudou moci co nabídnout a my vlastně jsme museli absolvovat a vzít na svá bedra všecky inflační tlaky, kterých je samozřejmě mrak, když se to posčítá, to není prostě jenom to prosté číslo, které dneska v kumulovaně za ty čtyři roky, už jste někde, já nevím, na 33 %, čili čistá třetina i víc, a samozřejmě dopadá to úplně na všechny, nejenom na ten zdravotní systém, ale do něho vstupují, vstupují lidé, kteří jsou demotivovaní.Tím úzce souvisí, už to tady bylo zmiňované kolegyní prof. Adámkovou. Já samozřejmě to vidím takzvaně z první řady, to je pokles té porodnosti, ten pokles je tak dramatický, jo, že pro mě je úplně neuvěřitelné, že když si uvědomíte, co bude za pár desítek let, no, tak jak jsem tady svého času vtipkoval, že už se nemusí stavět školky, protože se nerodí děti, takže ty školky za chvilku budou zet prázdnotou. a nahrazovat to Imigrací to je podřezávání stromů, na kterém všichni sedíme. Takže za mě tato cesta je k ničemu a jestli se teda něco zásadního v uvozovkách neuděje v tom systému, čili zase bysme se měli vrátit k tomu systému té valorizace tak, jak se nezvalorizovaly nebo se zvalorizovaly míň důchody, tak by se měla valorizovat i ta platba za ty státní pojištěnce, tak, jak to bylo nastavené, ten systém, jak to bylo naplánováno a nekupovat nějaké stíhačky a tanky tak, jak komunisti před 40 lety, ale prostě pustit, dát ty peníze do lidí, ne do nějakých želez a pancířů a nějakých granátů. Že teď se zastavuje prostě celý ten ekonomický cyklus, protože lidi nemají co utrácet.

A argumentace jak jsou nákupní centra plná lidí s plnými košíky.,,,, No, logické, protože já když jsem byl děcko, tak byly dva obchody a neměli jsme dva mrazáky, takže se chodilo do obchodu každý den nakupovat. Dneska, když ty lidi musí z té vesnice jet jednou za týden do toho centra, tak si logicky nakoupí, aby tam nemuseli jet každý den. Čili to je naprosto pochybená, stupidní argumentace, na kterou už mám alergii, tím, že jste sem pustili ty řetězce a ty řetězce zrušily všecky malé obchody, neexistujou na vesnicích malé obchody, tak ty lidi musí vzít auto jednou za týden, jet prostě do toho centra a tam si ten košík prostě naplnit, protože tam nemůžou jezdit každý den, já jsem chodil pro ty rohlíky nebo…., já nevím, jako děcko, každý den ten obchod byl za rohem a byly dva v té dědině a dneska tam není nic,. Takže tuto argumentaci už prosím, nikdy nepoužívejte. Takže rád bych, abysme projednali zevrubně tu situaci, abychom se mohli vrátit k tomu, jak říkám, primární bod by bylo znovu obnovit tu valorizaci platby za státní pojištěnce, takže kdyby to bylo možné v pátek jako bod číslo jedna. Děkuju paní předsedající.

Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně sněmovny, předsedkyně strany /TOP 09/
——————–
Ano. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Hendrych, který má dvě přihlášky k pořadu schůze a následuje paní poslankyně Válková.

Hendrych,
——————–
Tak děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já mám přesně, jak říkala paní předsedkyně, dva body, 2 nové body, které bych rád navrhl na pořad schůze, ten první se týká zavedení jednotného informačního systému o důchodovém pojištění. O co jde? Existuje velmi užitečný nástroj zveřejněný na stránkách České správy sociálního zabezpečení, který eviduje doby pojištění důchodového pojištění všech občanů v České republice. Spousta lidí už toho využívá, dá se do této aplikace v podstatě, nebo na tyto stránky se dá přihlásit prostřednictvím identity občana, respektive i bankovní identity, ale to je jedno a tam si každý občan v podstatě zjistí i do minulosti, kolik nejen roku, ale i konkrétně dnů odpracoval, což je velmi, velmi samozřejmě dobré. Ne každý to zatím ještě využívá, předpokládám, že to bude využíváno čím dál tím víc, bohužel, však se to netýká bývalých příslušníků bezpečnostních sborů ani Armády České republiky, tam dochází k jakémusi rozdvojení ten příslušník, pokud pracuje v tom bezpečnostním sboru nebo v armádě, tak mu to eviduje vlastně to jeho příslušné ministerstvo, respektive už by to mělo být letos sjednoceno pod ministerstvo vnitra, ale u armády to pořád ještě bude zůstávat pod obranou.A co je na tom ne úplně dobrého, je to, že i dlouho po odchodu nebo v podstatě po odchodu toho člověka z toho bezpečnostního sboru nebo z armády mnoho, mnoho let v podstatě až do toho důchodu v podstatě nemá možnost zjistit, jako jo, dá to dohromady, jo. Ne každý člověk odslouží nějakých 35, 40 let v tom bezpečnostním sboru a jsou tam prostě nějaké jiná zaměstnání. Buď přené, opo nebo, mezi a nevidí to prostě komplexně. Já si myslím, že to je chyba, že v éře digitalizace Česká správa sociálního zabezpečení spadá pod ministerstvo práce sociálních věcí. Pan ministr Jurečka tvrdí, že má velice schopný tým, který mu tyhlety věci dává dohromady. Týká se to samozřejmě daleko jiných věcí, daleko jiných nástrojů, které jsou neméně užitečné, tak bych chtěl apelovat na to, abychom to tady dneska probrali, protože tohle to si myslím, že je důležitá věc. Trvá to už dlouho a stěžují si na to lidé skutečně napříč těmi bezpečnostními sbory armádou, aby se to sjednotilo a aby vlastně de facto i ti bývalí příslušníci měli v podstatě stejný vhled do těch let důchodového, do těch let důchodového pojištění, tak jako tak jako každý jiný občan.Dovolím si tento bod. Nevím, jestli je nutné. Tedy paní předsedkyně, já ještě zopakuju.

Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně sněmovny, předsedkyně strany /TOP 09/
——————–
Možná ne, vy jste napsal, vy jste poctivě napsal název, což oceňuji, musím říct, takže nemusíte opakovat, název.

mluvčí 5,
——————–
Ale v pátek, poprosil bych o pátek jako třetí bod.

Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně sněmovny, předsedkyně strany /TOP 09/
——————–
V pátek, třetí bod, ano, píšte se. Tak děkuji.

mluvčí 5,
——————–
A mám tedy tedy ještě jeden bod a ten se nazval platy příslušníků Vězeňské služby České republiky. Mě nedávno a rozhodně jsem nebyl sám. Velmi překvapilo reakce ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který tím, že ministr spravedlnosti, tak je gesčně příslušný vlastně k Vězeňské službě České republiky coby bezpečnostnímu sboru, když prohlásil v kontextu v podstatě debaty, která už se linula veřejným prostorem o tom, že by se mělo příslušníkům bezpečnostních sborů přidávat, respektive mělo by se přidávat příslušníkům Armády České republiky. Jako první o tom začala hovořit tady paní ministryně obrany, že by se mělo přidat nějakých cca osm, 10 000. Vzápětí se přidal ministr vnitra, který má pod sebou Policii České republiky a Hasičský záchranný sbor, který řekl, že by se měl rovněž přidat. Ovšem ta částka byla podstatně nižší.Ohledně toho zřejmě panovaly a panují do jakési spory, jak to nakonec teda bude nebo nebude, ale přesto jsem v tom viděl snahu obou ministrů v podstatě reagovat na tu neutěšenou situaci v bezpečnostních sborech, respektive armádě, které se potýkají s nedostatkem příslušníků, které jsou tedy, samozřejmě není to jenom o tom, ale velmi úzce jaksi navázány na platové ohodnocení, zejména u těch, kteří k těm sborům nastupují, tak ty nástupní platy jsou příliš nízké na to, aby prostě přitahovali větší počet kvalitních uchazečů. Řekněme, proto mě překvapilo, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek se nedával pro ČTK a rovněž se to dostalo do veřejného prostoru velice záhy tedy prohlásil, že příslušníci Vězeňské služby České republiky v podstatě přidáno by dostat neměli, protože už v podstatě mají dost. Já to teďka trošku volně parafrázuji.Překvapilo mě to, protože Vězeňská služba se stejně tak jako ostatní bezpečnostní sbory a stejně tak jako Armáda České republiky dlouhodobě potýká s nedostatkem lidí. Hodně lidí odchází a přichází jich málo a aktuálně je to zhruba nějakých 900 lidí nebo něco kolem 950 lidí i s civilními zaměstnanci, ale ti tam tvoří menší část, většinou se to týká příslušníků bez tohoto bezpečnostního sboru a ta situace, když se podíváme trošku jako do konkrétních reálií, je dokonce taková, že detenční ústav, respektive ústav pro výkon zabezpečovací detence, kteří byl, který byl slavnostně otevřen někdy v roce 2020, 22, tak byl zase slavnostně uzavřen, respektive zakonzervován o rok a půl později, a to proto, protože věznice Pankrác, pod kterou ten detenční ústav spadá, má prostě tak málo lidí ve služebním poměru k dispozici, že v podstatě nebyla schopna ten detenční ústav provozovat.Naštěstí existují i další kapacity v Brně a v Opavě, kde tedy ti chovanci retečních ústavů jaksi mohou, mohou být, ale troufnu si říct, že to je poměrně ostuda otevřít, něco vybudovat, zrekonstruovat, otevřít a za rok a půl to zavřít právě proto, že nemám lidi a že nejsem schopen vlastně naplnit ty stavy, tak si nemyslím, že to je dobrá vizitka, která se v podstatě táhne nejenom tedy za ministrem spravedlnosti, ale i za vládou České republiky. Těch problémů je víc, kdyby neexistovaly nebo kdyby neexistovaly tzv. výpomoci, kdyby nejezdili příslušníci bezpečnostních sborů z jiných věznic České republiky takzvaně vypomáhat do věznice Pankrác, ale i do jiných věznic, tak bychom to tady mohli zavřít. A to říkám bez nadsázky, skutečně je tam tak zoufalý podstav i s těmi, kteří, kteří na tu výpomoc jezdí a bez nich už by to vůbec nešlo. prostě, takže nevím, jo, jak by se vláda České republiky stavila k tomu, kdyby prostě Vězeňská služba oznámila, že má prostě, tak, že je v takové situaci personální, že nemůže prostě provozovat nějakou konkrétní věznici a musí uzavřít a jak by se ta věc celkově řešila?Proto mi to překvapilo. Nerozumím tomu a myslím si, že bychom to měli probrat i v kontextu těch platů dalších bezpečnostních sborů i armády, byť tedy primárně mě teda zajímá postoj ministra spravedlnosti k Vězeňské službě, kterou má pod sebou a já jsem přesvědčen o tom, že Vězeňská služba České republiky je velmi důležitou součástí vnitřní bezpečnosti naší země. Děkuju. A ještě tedy pro forma v pátek, paní předsedkyně jako čtvrtý bod.

Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně sněmovny, předsedkyně strany /TOP 09/
——————–
Jako čtvrtý bod. Dobře. Děkuji.