Protetické pracoviště v Ústí nad Labem spadající pod Krajskou zdravotní slaví 40. výročí svého vzniku. Zaměřuje se na mezioborovou spolupráci, čímž se v ČR řadí mezi unikátní zařízení svého druhu. Na oddělí pracuje 21 zaměstnanců. Obsluhují 24 lůžek, která jsou plně obsazená.
Primářka Jana Táborská dnes novinářům řekla, že chce nadále šířit osvětu o amputacích dolních končetin, při kterých se snaží zachraňovat tolik důležitý kolenní kloub. „Během privatizace si technické firmy zajistily svá oddělení bez lůžek. V Ústí nad Labem je protetika jediné lůžkové oddělení, kde je součástí i technik, rehabilitační část i chirurg, který amputuje a pahýly dohojuje,“ popsala primářka, proč je ústecké protetické pracoviště unikátní.
Ve zbytku republiky pacienta odoperují na chirurgii a později za ním přijde technik, který pro něj připraví protézu. Pacient je poté hospitalizovaný v léčebně pro dlouhodobě nemocné nebo je propuštěn do domácí péče, případně je přeložen na rehabilitační oddělení. „Je to časově náročné a určitě nikde neprotézují do tří čtyř týdnů od amputace v bérci (mezi kolenem a kotníkem),“ uvedla primářka. Mezioborová spolupráce je proto efektivnější a urychluje proces léčby pacienta.
Za 40 let od otevření pracoviště se změnil nejen přístup k pacientům ze strany operatérů ale také rychlost výroby protetických pomůcek. V minulosti na ně pacienti čekali i několik měsíců. Navíc jsou protézy modernější, skládají se z více dílů, čemuž tak v minulosti nebylo. V současné době se dají upravovat podle potřeb konkrétního pacienta. „Ani elektronické kolenní klouby nikdy nenahradí vaše svaly a orgány,“ podotkla Táborská. Cílem primářky je erudovat další chirurgy k tomu, aby převzali její přístup, kterým je snaha zachovat co největší část končetiny. Celosvětově je snahou snižovat počet stehenních amputací, upozornila.
Kolenní klouby lékaři z protetického pracoviště před 20 lety navzdory nepříznivé prognóze zachránili i dnes šestatřicetileté pacientce Evě. Žena tehdy onemocněla meningokokem. Díky tehdejšímu rozhodnutí Táborské a komplexní péči na protetickém pracovišti dodělala pacientka školu, nastoupila do zaměstnání jako zdravotní sestra a vychovává se svým partnerem dvě děti. „Na zdrávku jsem chodila ještě o francouzských holích, praxi jsem zvládla už bez nich,“ vzpomíná žena na období po dlouhé hospitalizaci. Na její chůzi téměř není poznat, že má dvě protézy.
ČTK
Ústecký deník
Přidejte odpověď