KAPITOLA 4
V té době začal být lord Hardcastle každodenním hostem v High Elms.
„Můj vlastní dům je pro mě velmi ponurý, mohu k vám často přijít na hodinu nebo tak nějak, aniž bych měl pocit, že vás ruším?“
A pan Warden ho přivítal, ale varoval ho, že High Elms mu bude připadat víc než “ponurý”.
„Pro mě je to místo tiché a ponuré jako hrobka nebo hřbitov, ale jsem si jistý, že přítomnost skutečného přítele, jako jste vy, bude pro paní Wardenovou velkou útěchou, když jsem pro ni tak smutný společník.“
Tak se stalo, že denně kolem poledne bylo možné lorda Hardcastla spatřit, jak vyjíždí strmou alejí, která vedla k domu pana Wardena, a vrací se zpravidla za soumraku ke své osamělé večeři, neboť protože byl sirotek a neměl žádného blízkého příbuzného a byl přirozeně studijní a zdrženlivé povahy, do jeho soukromí jen velmi zřídkakdy zasahovali náhodní návštěvníci nebo známí.
Postupem času však často přijímal pozvání pana Wardena, aby u něj poobědval a přespal, a při těchto příležitostech se celé dopoledne věnoval paní Wardenové a jejím zaměstnáním; poté se po obědě procházel nebo jezdil na koni s panem Wardenem. Takto uběhl týden nebo deset dní; Frank Varley a jeho skupina dobrovolníků mezitím usilovně pátrali.
Pak náhle postihla vesnici Harleyford nečekaná pohroma – vypukla epidemie neštovic, která hrozila být virulentní. Podkoní pana Wardena, který navštívil jednoho z vesničanů, se nakazil a vrátil se do High Elms, aby tam onemocněl a zemřel. Pan Warden, obvykle laskavý a ohleduplný ke svým podřízeným osobám, si nechal poskytnout nejlepší místní lékařskou radu, jakou bylo možné sehnat, a navíc ošetřovatele a všechny schválené dezinfekční prostředky atd. z nemocnice pro horečku v Dunwichi, i přes tato opatření. Když lord Hardcastle jednoho rána vstoupil do domu, přivítala ho hospodyně s tváří tak protáhlou a melancholickou, že hned poznal, že se přihodilo nějaké nové neštěstí.
„Co se děje, paní Nesbittová?“ zeptal se, aniž by čekal, až stará dáma promluví, „nakazil se váš pán nebo paní, a pokud ne, co se stalo?“
„Obávám se, pane, že oba onemocněli,“ odpověděla hospodyně smutně,
„poslala jsem pro doktora Millse a doktora Haywarda a dvě další sestry z nemocnice, ale zatím nikdo nepřišel. Ach, pane! Lucy Williamsová nějakým záhadným způsobem zmizela; od včerejšího večera ji nikdo neviděl. Zdá se,“ dodala stará dáma a spínala ruce, zatímco jí z očí pršely slzy, „jako by na dům padla kletba. Kde to všechno skončí! Nebesa vědí: třesu se při pomyšlení, kdo bude další na řadě.“
To byla skutečně překvapivá zpráva, i když se možná nedalo očekávat nic jiného vzhledem k situaci v High Elms. Zdraví manželů Wardenových bylo značně podlomeno dny a nocemi napětí, kterými prošli. Nebylo by proto překvapením, kdyby byli dalšími oběťmi nemoci. A co se týče Lucy Williamsové, nesledovali snad tu dívku a nečekali, až se pohne nějakým směrem? Nebyl však čas ztrácet čas spekulacemi, bylo třeba jednat.
Lord Hardcastle napsal Varleymu krátký vzkaz …
,,Okamžitě zanechte pátrání a tahanic, máte na práci něco jiného. Lucy Williamsová zmizela. Okamžitě přijeďte. Než dorazíte, budu mít shromážděny všechny potřebné informace a připraveny k předání do Vašich rukou. Pokud budete chtít, můžete je předat inspektorovi Hillovi ze Scotland Yardu. Mohlo by to ušetřit čas. Vyrazte, pokud možno, vlakem ve 14:10.
HARDCASTLE"
Tento vzkaz odeslal jeden z podkoních a nasedl na svého vlastního koně, ušlechtilého ryzáka, který uměl jet jako vítr, když bylo potřeba. Bohužel panovala nejistota, kde se Varley nachází. Na faře ho v těch dnech vídali jen málo a jeho práce ho v poslední době zavedla do lesa vzdáleného asi čtyři nebo pět mil.
Tam se muž na pokyn lorda Hardcastla vydal pátrat, bohužel jen proto, aby po dalším bezvýsledném pátrání viděl, jak se dobrovolníci vracejí jinými cestami. Po dotazu zjistil, že Varley odjel ještě dál k nejbližšímu poštovnímu městu, nejspíš po nějaké falešné stopě. Tam ho opět následoval a naštěstí se s ním setkal na pomalé jízdě směrem k domovu, snad s myšlenkou na to, že další den zbytečného pátrání skončil a kde bude nejlepší zítra znovu pokračovat.
Přečetl si Hardcastlův vzkaz a pak se podíval na hodinky. Ručičky ukazovaly dvě hodiny.
„Tady,“ vykřikl v dokonalém víru vášně a rozčilení, „jsem nad tímhle popleteným lesem ztrácel drahocenný čas a skutečná práce na mě teprve čeká! Ta holka bude mít čtyřiadvacet hodin náskok před námi. O půl sedmé večer jede vlak! Do Londýna dorazí kolem deváté. Policie, předpokládám, se hned ráno pustí do práce! Musím říct, že ta dívka má slušnou šanci na útěk, ale díky bohu, že se konečně dá něco udělat! Tady,“ zavolal na podkoního, „jeďte vedle mě a řekněte mi všechno, co o té dívce Williamsové a jejím útěku víte!“
Muž však neměl co říci, kromě toho, že dívka zmizela. Veškeré informace získal z druhé ruky a stejně jako hospodyně a ostatní služebnictvo vypadal muž téměř zmaten z podivných událostí, které se v domácnosti odehrávaly v tak rychlém sledu.
Lord Hardcastle mezitím pečlivě shromažďoval všechny informace o dívčině zmizení a postupně vyslýchal všechny sluhy.
Ukázalo se, že předchozího večera v deset hodin večeřela jako obvykle s ostatním služebnictvem, nebo se o to spíše pokoušela, protože si stěžovala, že se cítí velmi špatně, že ji bolí hlava a záda, a prohlásila, že není schopna jíst. Jedna ze služebných se jí vysmála dotazem, zda ji bolí hlava stejně jako v době, kdy byl v domě detektiv Hill. To se setkalo s rozhořčenou replikou, načež dívka naštvaně opustila místnost, jak si ostatní mysleli, aby si šla lehnout. Druhý den ráno se u snídaně pro služebnictvo neobjevila a hlavní hospodyně, u níž byla Lucy poněkud oblíbená, se rozhodla, že jí dopřeje trochu volnosti, protože si myslela, že dívka možná opravdu potřebuje odpočinek a klid.
Čas plynul a paní Nesbittová, zaměstnaná domácími záležitostmi, si na Lucy Williamsovou vzpomněla až kolem půl jedenácté; když pak šla za ní do jejího pokoje, našla dveře zamčené a na opakované klepání nedostala žádnou odpověď. Aniž by se poradila se svým pánem, požádala jednoho z mužů, aby dveře rozrazil, a když vešla dovnitř, zjistila, že v posteli nespí a v pokoji je velký nepořádek. Nestačili o tom informovat svého pána, než u něj spěšně zazvonili a on nařídil, aby okamžitě poslali pro doktora Haywarda, protože paní Wardenová i on se zdaleka necítili dobře.
„Jsem zasažen na těle i na duchu, Nesbittová,“ řekl smutně.
„Na tom už moc nezáleží, teď už nám toho k životu moc nezbývá.“
Paní Nesbittová se ho neodvážila informovat o čerstvém neštěstí.
„Jsem opravdu vděčná, pane,“ řekla příchozímu lordu ubohá stará dáma,
„že jste přišel do domu, abyste mi z ramen sňal část té těžké zodpovědnosti.“
„Ukažte mi Lucyin pokoj, paní Nesbittová,“ řekl lord Hardcastle.
Hospodyně ho okamžitě zavedla do pokoje pro služebnictvo.
„Je pokoj přesně v takovém stavu, v jakém jste ho našla?“ zeptal se, když Nesbittová otevřela dveře, aby mohl vstoupit.
„Vskutku, pane, a bohužel musím říci, že je. Pomyšlení, že by nějaká mladá dívka v tomto domě mohla opustit pokoj v takovém stavu, je nad mé chápání.“ A znovu si povzdechla.
Lord Hardcastle se pozorně rozhlédl. U nohou postele stála napůl otevřená krabice s částečně vytaženým obsahem. Šaty, čepec a vycházkový kabátek ležely na židli, zřejmě tam byly naházeny ve spěchu, a v krbu byla navršena celá hromada ohořelých dopisů. Tu a tam se ohořelé útržky rozlétly po podlaze, nejspíš při rychlém přecházení a opětovném procházení dívky, když se chystala k útěku.
„A když si pomyslím, že jsme včera večer mohli všichni uhořet v postelích,“ sténala hospodyně, „co jí na tom záleží, zlá holka je to!“
„Řekněte mi, paní Nesbittová,“ přeruší ji lord Hardcastle, „víte, jakou měla Lucy Williamsová garderobu? Kolik myslíte, že měla čepců nebo klobouků?“
„To je to, co mi vrtá hlavou, pane. Vím jistě, že měla jen dva, protože mi teprve včera řekla, že si právě teď nechce koupit další, kdybychom náhodou museli pro naši drahou mladou dámu truchlit, a stěžovala si, že oba jsou tak ošuntělé, že se stydí, když ji v nich někdo vidí. A tady jsou oboje, musela odejít z domu bez ničeho na hlavě.“
„Nebo v něčím jiném!“ poznamenává lord Hardcastle.
„Bylo to včera, co říkáte, že mluvila o svých čepcích; podle jejích poznámek bych si domyslel, že ji útěk napadl až na základě posměšků té druhé služebné. Její plány by tudíž nebyly řádně vyzrálé ani dobře promyšlené. Tím lépe pro naši šanci ji najít. Řekněte mi, paní Nesbittová, zda byste mohla vy nebo někdo jiný říci, co je obsahem šatníku slečny Wardenové a zda se k němu Lucy Williamsová mohla nějak dostat.“
„Po odchodu naší drahé mladé dámy se o něj starala výhradně ona, pane. Víte, paní Wardenová a všichni ostatní měli Lucy tak rádi a důvěřovali jí, že jí všechno nechali v rukou, kromě šperkovnice, kterou odnesli do pokoje paní Wardenové. Nevěřím, že by někdo jiný než Lucy mohl s jistotou mluvit o tom, co slečna Wardenová měla nebo neměla.“
„Půjdeme teď, jestli dovolíte, do pokoje slečny Wardenové,“ řekne lord Hardcastle a ještě jednou si prohlédne neuklizenou komnatu. „Tyto dveře musí být zajištěny a zapečetěny, dokud si policie pokoj neprohlédne. Podívám se, jestli po sobě náhodou nenechala nějaké dopisy.“
Při prohlídce zásuvek a krabic však žádné písemnosti nenajdou a hospodyni se zdá, že z dívčina šatstva bylo odstraněno jen málo, pokud vůbec něco.
Za hodinu má lord Hardcastle připravený malý balíček pečlivě sepsaných poznámek, které Varleymu pomohou a poradí.
Nemám čas, napsal, abych vám podrobně sdělil základy, na nichž spočívají mé domněnky, jen jsem si do puntíku poznamenal jednu nebo dvě skutečnosti, které jsem nade vší pochybnost zjistil, a jednu nebo dvě myšlenky, které by vám snad mohly být užitečné.
Za prvé, dívčin útěk, pokud byl zamýšlen v nějaké budoucí době, rozhodně nebyl myšlen na dnešek, až do včerejší pozdní noci. Jsem si tím jist na základě spěchu a skrovnosti jejích příprav.
Za druhé, neodešla ve svých vlastních šatech, ale nejspíš v šatech slečny Wardenové; v každém případě v jednom z čepečků a vycházkových kabátků slečny Wardenové.
Za třetí, nejspíš si přivlastnila i další majetek slečny Wardenové, protože pokoj mladé dámy a jeho obsah zůstaly v její výhradní péči.
Z toho vyplývá (za čtvrté), že pravděpodobně odjela vlakem do Londýna, přičemž dnes ráno cestovala prvním vlakem, neboť by se ráda zbavila své kořisti a odvážila by se tak učinit až v metropoli.
Za páté, dívka odešla velmi nemocná. Mám dojem, že má v těle neštovice, které ji mohou vzít život.
Za šesté, její jedinou přítelkyní v Londýně, pokud mohu zjistit, je slečna nebo paní Kempeová, která bydlí na Gresham Street North 15, High Street, Hackney.
překlad a úprava: Nikola Bílá
Přidejte odpověď