Howard Tucker je zjevení. Ve věku, kdy většina jeho vrstevníků už dávno odpočívá na lavičce v parku, on stále přednáší budoucím lékařům, působí jako právní konzultant a každý den si dopřává tři míle chůze. Tato každodenní rutina není pro něj jen otázkou kondice – je to filozofie života.
Tucker, který získal lékařský titul už v roce 1947, se specializoval na neurologii, a právě zájem o mozek a jeho funkce mu poskytl důkladné porozumění tomu, jak si uchovat svěžest a zdraví do pozdního věku.
Jeho jméno figuruje v Guinnessově knize rekordů jako „nejstarší praktikující lékař světa“ . Během svého života léčil vojáky v Koreji, učil medicínu na prestižních univerzitách, složil advokátské zkoušky a stále radí v lékařsko-právních případech.
Ale i přes všechny úspěchy tvrdí, že tím nejdůležitějším je nepřestávat být aktivní – mentálně, fyzicky i sociálně.
„Důchod je moderní past. Lidé přestanou pracovat, přestanou se učit nové věci, přestanou se stýkat s ostatními – a začnou chřadnout,“ říká Tucker. Sám se rozhodl do důchodu nikdy neodejít.
Podle studií, které cituje, má pokračující pracovní aktivita pozitivní vliv na zdraví mozku – snižuje riziko demence, Alzheimerovy choroby a depresí. Práce udržuje mozek aktivní a tělo v pohybu. A Tucker není výjimkou – i ve věku přes sto let má jeho mysl bystrost, kterou by mu mohl závidět leckterý padesátník. Jeho denní režim je přísně strukturovaný. Vstává brzy ráno, věnuje se cvičení, vzdělává se, přednáší a pracuje na případech. Důležitá je i pravidelnost a rutina, která dává jeho dni rytmus. Tento způsob života není výsledkem náhody, ale vědomého rozhodnutí – Tucker věří, že pokud dáváte tělu i mysli podněty, odmění se vám výdrží.
Jedním z klíčových pilířů jeho dlouhověkosti je každodenní fyzická aktivita. Chůze je podle něj podceňovaný zázrak – nejenže zlepšuje kardiovaskulární zdraví, ale také stimuluje mozek. Tucker si denně dopřává tři míle na běžeckém pásu a pokud je počasí příznivé, vyráží i na sněžnice nebo pěší túry. Kromě toho udržuje svou mysl neustále aktivní – studiem, psaním odborných posudků a výukou. Díky této aktivitě má i v pokročilém věku pevnou postavu, silné nohy a žádné problémy s rovnováhou – což je v jeho věku mimořádné.
Ale nejde jen o tělo. Právě kombinace pohybu a mentální stimulace vytváří synergii, která posiluje oba systémy.
Když se ho lidé ptají, jaký je recept na dlouhý a kvalitní život, odpovídá bez váhání: „Držte se dál od cigaret, alkoholu a nenávisti.“ Tucker nikdy nekouřil, alkohol pije jen zřídka a věří, že hněv a zášť jsou jedovaté nejen pro psychiku, ale i pro tělo. Zvlášť důležité je podle něj nemít v sobě negativní emoce – stres totiž zvyšuje krevní tlak, podporuje záněty v těle a zhoršuje kognitivní funkce. Tucker doporučuje nenechat se unést každodenními stresory.
„Neztrácejte čas nenávistí, ta vám zkrátí život,“ tvrdí. Místo toho radí kultivovat vděčnost, empatii a smysl pro humor – tři kvality, které podle něj posilují odolnost vůči nepříznivým okolnostem.
Jedním z největších tajemství dlouhověkosti je podle Tuckera smysl života. Mít proč ráno vstát z postele, mít pro koho žít, mít co tvořit. Jeho rodina hraje v jeho životě zásadní roli – se svou ženou je přes sedmdesát let, mají čtyři děti a mnoho vnoučat. Vztahy udržuje živé, rodinné večeře jsou pro něj svátkem. Dokonce jeden z jeho vnuků, Austin Tucker, natočil o dědovi dokument „What’s Next?“, který mapuje jeho neobyčejný život a filozofii. Tento film ukazuje, že i ve věku přes sto let může být člověk inspirací, hybatelem a pozitivní silou pro své okolí.
Jednoduchá strava Tucker nevěří na zázračné diety. Jeho jídelníček je prostý, ale vyvážený. Snídá většinou ovoce, cereálie a pije čaj. Oběd často vynechá – tvrdí, že mu to pomáhá udržet mysl ostrou. Večeře bývá jednoduchá: ryba, zelenina, trochu rýže nebo brambor. Sladkosti si neodpírá, ale vše s mírou – občas si dopřeje zmrzlinu nebo kousek dortu. Neřídí se módními trendy ve výživě, ale selským rozumem. Vyhýbá se průmyslově zpracovaným potravinám a jí v pravidelných intervalech. Nehladoví, ale ani se nepřejídá – rovnováha je pro něj klíčem.
Život je nikdy nekončící příběh Howard Tucker nemá v plánu zpomalit. „Život je smrtelná nemoc,“ říká s úsměvem. „Ale to neznamená, že bychom ho měli jen přežívat. Každý den je dar a příležitost naučit se něco nového.“ Připravuje se na oslavu svých 103. narozenin a přemýšlí, jakou novou profesní výzvu by mohl přijmout. Uvažuje o psaní knihy, možná o dalším dokumentu – a hlavně o tom, že nikdy nesmí ustat v pohybu.
zdroje:
https://nypost.com/2025/05/31/health/worlds-oldest-practicing-doctor-reveals-enemy-of-longevity/ https://vinnews.com/2022/07/18/a-100-year-old-jewish-doctor-in-cleveland-is-officially-the-worlds-oldest-practicing-physician/
Přidejte odpověď