Naděje dožití mužů v Česku je o bezmála dva roky nižší než průměrného Evropana

ČRo Radiožurnál

Úmrtnost na nemoci, kterým lze předcházet zdravým životním stylem nebo včasnou léčbou, je v Česku o čtvrtinu vyšší než průměr Evropské unie. Naděje dožití mužů v Česku je o bezmála dva roky nižší než průměrného Evropana, u žen je nižší zhruba o rok.

Češi a Češky jsou také na sklonku života déle nemocní. Upozornil na to dnes Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemoci a systémových rizik Syri a dodává, že situaci na tomhle poli by vedle důslednější osobní odpovědnosti za vlastní zdraví mohly zlepšit změny v oblasti prevence ekonomiky a sociálních opatřeních.

moderátorka Z jakých dat vychází to vaše dnešní upozornění?

Michala Lustigová, seniorní výzkumnice Institutu Syri Tak primárně to dnešní upozornění vychází z dat Eurostatu, který právě zveřejnil ta data o té odvratitelné úmrtnosti. Já bych možná ještě řekl, že to vlastně vychází z dat o zemřelých a zejména o příčinách úmrtí a ta odvratitelná úmrtnost je takový koncept, který vychází ze současného stavu poznání o tom, jak vznikají nemoci, takže my víme, že řada nemocí vzniká v důsledku životního stylu. Tak to jsou právě ta preventabilní úmrtí a řadu nemocí umíme léčit, ono to nelze takhle jakoby ta jednotlivá, jednotlivé příčiny úmrtí rozdělit na léčitelná a preventabilní. Asi je nám jasné, že většina onemocnění má jak tu preventabilní, tak tu léčitelnou složku. Já bych možná, jestli můžu, uvedla nějaké příklady.

moderátorka Tak ano, o ty jsem vás chtěla požádat.

Michala Lustigová, seniorní výzkumnice Institutu Syri Jo, tak z hlediska té léčitelné asi prostě takový klasický příklad, zánět slepého střeva, to je něco, co moderní medicína umí dávno léčit a je to prostě onemocnění, na které bysme neměli umírat. Z hlediska těch preventabilních, tam těch skupin je víc. Já bych třeba zmínila ty, na které účinná očkování, ale jsou to i chronická onemocnění, jako třeba zhoubný novotvar plic, u kterého víme, že v 90 % vzniká v důsledku kouření, ale můžeme sem třeba zařadit i úrazy. No, a z hlediska takových těch, takovýho jako největšího balíku těch onemocnění, které jsou jak léčitelné, tak preventabilní, tak tam bysme vlastně mohli zařadit všechna kardiovaskulární onemocnění nebo třeba diabetes.

Věra Štechrová, moderátorka No, my už jsme říkali, že v porovnání s evropskými zeměmi na tom nejsme dobře, ale jak se ta úmrtnost na tyhle nemoci mění v Česku s časem, zlepšuje se to, alespoň?

Michala Lustigová, seniorní výzkumnice Institutu Syri Tak, tím, jak nám narůstá ta naděje dožití jako taková, tak je asi jasné, že se to zlepšuje. Já bych možná vypíchla takové jako v takové oblasti, kde trošku zaostáváme nebo kde zaostáváme, kde máme určité rezervy, to je právě ta úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční, zhoubný novotvar tlustého střeva a konečníku, právě ten zhoubný novotvar plic, ale je to třeba i covid Covid-19, kde ta úmrtnost u nás je výrazně vyšší a nebo jsou to třeba i onemocnění, které souvisí s konzumací alkoholu.

moderátorka No, a co je tedy důvodem těch vyšších čísel? Je to nižší osobní odpovědnost nebo špatná prevence nebo možná i mezery systémové mezery v systému prevence? Michala Lustigová, seniorní výzkumnice Institutu Syri Já bych řekla, že vlastně se jakoby kumulují jak ty důvody na individuální úrovni, tak na té systémové, na té individuální je to přesně ten, jakoby ta nízká, nízká zodpovědnost. Možná to není jakoby taková ta dostatečná výchova k tomu, že za zdraví se zodpovídáme zejména my a ten lékař je tady až v případě, že něco nefunguje, ale možná je to i nízká zdravotní gramotnost a nějaké chybějící povědomí, k čemu vlastně jakoby ten včasný záchyt, ten screening je důležitý. A pak to jsou i takové individuální bariéry typu, že řada osob má třeba strach jak z toho vyšetření, tak prostě potom z té diagnózy a, léčby. A možná takovým jako nejčastějším je to, že značná část populace si myslí, že když nemám žádné příznaky, tak vlastně jsem zdravý, my tomu dokonce říkáme zdánlivě zdravá populace, protože osoby se domnívají, že jsou zdravé, ale když by u nich bylo provedeno nějaké vyšetření, tak budou mít nějaké onemocnění a to vlastně všechno souvisí s tou zdravotní gramotností. No, a z hlediska toho systému bych možná řekla, že víme, že v některých regionech je problém sehnat praktického lékaře, že zhruba 2 % dospělé populace nemá praktika, potom, že 50 % nechodí na prevenci. To zase souvisí jak s tou gramotností, tak možná i s komunikací, s tím praktickým lékařem, to my vlastně považujeme jakoby, nebo se ukazuje, že stěžejní ta komunikace a důvěra praktickému lékaři. Praktický lékař, pacient, tam vlastně jakoby vzniká ten základ pro tu včasnou prevenci.

moderátorka Vy jste tu několikrát zmínila zdravotní gramotnost, to je takový termín, který úplně často neslyšíme. Tak kdo by měl být tím garantem té zdravotní gramotnosti, rodina nebo možná stát?

Michala Lustigová, seniorní výzkumnice Institutu Syri Já si myslím, že by to měl být součástí výchovy ve školách, naučit vlastně naučit tu populaci, co znamená určité onemocnění, jak se může projevovat, že řada řadu můžou mít po desítky let, aniž by se to projevilo, ale to neznamená, že určitě výchova, protože se ukazuje, že vlastně ty bariéry nebo takové nějaké jako rizika se kumulují u, dejme tomu, rizikových skupin osob. Takže nemám třeba tu výchovu ke zdraví v rodině, do toho mám horší životní styl, do toho vynechávám prevenci. Takže vlastně jako podle mě jakoby cílem toho státu by mělo být zacílit na nějaké rizikové skupiny obyvatel, které jsou dobře identifikovatelné z nějakých šetření o zdraví.

Věra Štechrová, moderátorka Tolik Michala Lustigová, výzkumnice Institutu Syri. Mluvili jsme o úmrtnosti na nemoci, kterým lze předcházet. Děkuju vám, na slyšenou.