Janička Oupěchová z Českých Budějovic trpí dětskou mozkovou obrnou a je odkázána na invalidní vozík. Žije s maminkou, která se o ní stará a snaží se ji vést k co největší samostatnosti. Založily proto sbírku na portálu Donio, kde se snaží vybrat 800 tisíc korun, aby si mohly dovolit koupit speciálně upravené vozidlo s nájezdovou plošinou pro vozíčkáře.
Jana Oupěchová prožila normální těhotenství a její porod, i když císařským řezem, nebyl komplikovaný. „Janička byla otočená koncem pánevním a narodila se naprosto v pořádku, vážila tři kila,“ vzpomíná Jana Oupěchová na první chvíle s dcerou. Po propuštění z nemocnice se ale vše změnilo, když malé Janičce vyrostla na krku bulka. „Následoval kolotoč lékařů, ale nikdo si s tím nevěděl rady. Až na oddělení neonatologie podstoupila dcera magnetickou rezonanci, která ukázala na porušený sval a následovala diagnóza dětská mozková obrna,“ popsala maminka nemocné Janičky, která byla až do svých dvou let upoutaná na lůžko.
V Janičky třech letech začaly s maminkou jezdit do lázní, kde se věnovaly rehabilitacím, hipoterapii a také Vojtově metodě, díky čemuž se dívčin stav zlepšil a dokázala sedět i držet hlavičku. „Do lázní jsme jezdily pravidelně každý rok, až do dceřiných desátých narozenin. V osmi letech začala díky pravidelnému cvičení chodit o berlích, bohužel poté onemocněla salmonelou a kvůli ochablému svalstvu usedla trvale na vozík,“ řekla Jana Oupěchová s tím, že nyní už do lázní nejezdí, jelikož pro ni bylo jak po fyzické, tak po psychické stránce velmi těžké vše absolvovat. „Janička přeci jen roste a pro mě bylo každý rok těžší a těžší ji uzvednout, abych ji mohla přesunout do bazénu nebo na masážní stůl,“ vyprávěla maminka nemocné dcery. Od té doby do lázní jely už jen jednou, v Janiných dvanácti letech, a nyní cvičí jen doma, u lékařů nebo ve škole s fyzioterapeuty.
Zvažují chraněné bydlení
Nyní je Janičce sedmnáct let, ale protože trpí lehkým mentálním postižením, nachází se v osmé třídě a její stav odpovídá dětem zhruba patnáctiletým. „Dcera chodí na základní školu do centra ARPIDA. Tam mají možnost rozdělit první ročník do dvou let i opakovat třídy. Janička se tam učí základům všech předmětů a po ukončení základní docházky může nastoupit na jejich Praktickou školu dvouletou,“ řekla Jana Oupěchová. Praktická škola dvouletá je propojena činností sociálně terapeutických dílen a sociální rehabilitace a s ergodiagnostikou. Žáci tak získají možnosti, co by mohli dělat, až školu ukončí a budou plnoletí. „Ve škole s dcerou hodně cvičí a pomáhají jí, ale jsou věci, které s ní musím probírat sama a postupně ji připravovat na to, aby byla víc samostatná a dokázala se o sebe postarat, až tady nebudu,“ svěřila se její maminka, kterou momentálně trápí myšlenky na budoucnost. „Dcera má mě, kamarády ze školy a dochází za ní dobrovolnice z organizace Temperi. Ale brzy bude dospělá, přijdou k nám na posouzení jejího stavu, začne pobírat invalidní důchod. Ale nevíme, jakého stupně a na jak dlouho, případně jestli ji nebudou chtít zbavit svéprávnosti, což bych nechtěla,“ dodala Jana Oupěchová. Přemýšlí také nad možností chráněného bydlení, dceru tam ale nechce poslat dříve, než bude i mentálně dospělá, aby jí vše mohla vysvětlit a probrat s ní, co bude dál. A také aby dceru ujistila, že tu pro ni vždy bude.
Kromě dětské mozkové obrny a lehkého mentálního postižení trpí Janička ichtyózou, tedy vzácným kožním onemocněním, které způsobuje suchou a svědivou pokožku. „Musím Janičce připravovat olejové zábaly a jednou týdně ji naložit do vany, kde z ní odrolím veškerou starou kůži,“ popsala maminka. Janička má i oslabenou imunitu, často je proto nemocná a nemůže do školy. K tomu se přidalo i částečné vykloubení kyčle, kvůli kterému jí hrozí operace a pravidelně musí s maminkou jezdit na injekce botulotoxinu. Mezi věci, které Janička každodenně potřebuje, se řadí invalidní vozík, polohovací postel se speciální matrací, zvedák do vany, vertikalizační stojan a automobil, kterým ji její maminka vozí nejen do školy, ale i k lékařům, na výlety nebo na keramiku, kterou má Janička ráda.
Sbírka na speciálně upravené auto
Na začátku října Jana Oupěchová založila sbírku na Doniu, kde chce vybrat 800 tisíc korun na úhradu speciálně upraveného vozidla s nájezdovou plošinou pro vozíčkáře. To stojí celkem 1 075 864 korun a pro Janičky maminku je tato suma nedosažitelná. „Pokud by se vybralo méně peněz, budou použity především na částečnou úhradu automobilu. Pokud by se vybralo více, využijeme přebytek na odlehčovací službu, údržbu auta a povinné ručení,“ napsala Jana Oupěchová na webové stránky Donia, kde lidé mohou najít její sbírku pod názvem Auto s rampou pro Janičku – klíč k její samostatnosti. Zároveň by maminka Janičky chtěla uspořádat charitativní koncert, na kterém by zahrála skupina metalová skupina Seven. „Když můžeme chodíme na jejich koncerty. Nyní nám nabídli zahrát přímo pro nás, a to bez nároku na honorář. Potřebovala bych ale sehnat volné prostory, kde bychom takový koncert uspořádali,“ dodala Jana Oupěchová. Sbírka na Doniu vyprší za čtyřicet tři dnů a vybralo se na ní zatím 35 911 korun.
Barbora Klempířová
Českobudějovický deník
Někdy se mezi řádky podobných příběhů dá najít něco, co hřeje ještě dlouho po dočtení. U Janičky a její maminky je to klidná síla, s jakou zvládají všechno, co jim život přinesl. Je v tom spousta něhy, trpělivosti i odvahy, která si na nic nehraje. Znám z blízka, jak náročné je cestovat s vozíčkářem, a jak moc může speciálně upravené auto změnit každodennost. Není to jen dopravní prostředek, ale brána k větší samostatnosti, k malým radostem, které jiní považují za samozřejmost.
Přeju Janičce i její mamince, aby se sbírka podařila a mohly díky tomu dál žít život, který má prostor pro svobodu, přátele i úsměv. Takové příběhy si zaslouží víc než jen obdiv – zaslouží si naši pomoc.