Diskriminace seniorů je ve společnosti více než diskriminace genderové

ČT 1

pořad Sama doma

Dr. Lucie Vidovičová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity

moderátorka Myslím, že o genderové diskriminaci se mluví docela často, ale o té věkové vlastně ne tak úplně často, kolik jí kolem sebe máme?

mluvčí 3, Máme ji mnohem dokonce víc než v té genderové. Ten rozdíl v tom, kolik to diskutujeme, je něco, co mě samotnou trošku zaráží, protože opakovaně ze sociologických výzkumů, které třeba i na institutu práce a sociálních věcí realizujeme, je vidět, že dokonce násobně častěji jsme diskriminováni na základě věku a nějakou formu věkové diskriminace v zásadě v životě potká každý z nás, ať už jsme mladší nebo starší nebo středního věku. Ona se nezřídka kombinuje s tou diskriminací na základě pohlaví, protože i v období, která třeba jsou takové jakoby utlumenější z pohledu věkové diskriminace, tak ženy bývají věkově diskriminovány častěji, takže ty věci se kombinují nezřídka, ale přesto v průměru zhruba v současné době kolem 30 % české populace reportuje, že třeba v posledním roce se setkali s nějakým znevýhodňujícím jednáním na základě věku a hrozně zajímavé je, že to má takový v průběhu toho života nebo pro různé věkové skupiny tvar, něco jako fajfka, kdy velice silně tu věkovou diskriminaci prožívají respondenti mezi 18 a 30 lety, pak je relativně klid do nějaké padesátky a pak to zase strmě stoupá. Přece kolem roku 2007 ten podíl byl jenom 19 %, takže jsme vlastně téměř zdvojnásobili tenhle ten podíl a u těch juniorů jsme dokonce na 50 %, což je obrovské číslo, že by vlastně půlka jako mladší populace referuje o tom, že se k ní choval někdo špatně. Na základě věku.

mluvčí 4, Už víme, proč to tak je, proč se ta čísla horší.

mluvčí 3, A tahle ta cesta nás ještě čeká do těch analýz. Nicméně zdá se, že Česká republika dlouhodobě jednou z nejageističtějších společností v Evropě, možná i celosvětově, on těch výzkumů zase ani není tolik. Právě to je další handicap, který máme vůči té diskriminaci na základě pohlaví, která je mnohem častěji prozkoumána, takže i ty důvody tak spíš jako odhadujeme, nicméně je to určitou fascinací, věkem, jak je pro nás důležitý. Jakkoliv jdeme životem, tak už se narodíme a samozřejmě na nás přilepená ta nálepka toho věku a postupně oslavujeme nebo někteří neradi, ale někteří velice rádi oslavují ty přechody, ale i třeba v legislativním nebo v zákonech je spousta takových různých položek, kdy najednou s nějakým věkem něco můžeme nebo nesmíme, jsou nám dávána různá práva a povinnosti, ale i v té vlastně mezilidských vztazích, v té interakci se často setkáte s tím, na tohle seš ještě moc mladá, na takovej názor. Nebo je nad 30, měla bys mít děti, anebo naopak na tohle seš třeba moc starý, stará třeba na to, aby si vstupoval do politiky, to je takový častý názor, který zase spousta Čechů a Češek podporuje.

Barbora Černošková, moderátorka Zmínila jste termín ageismus, takže ten s tím tedy úzce souvisí a o tom mluvíme.

mluvčí 3, Někdy se to používá jako synonyma, ale Světová zdravotnická organizace vlastně hovoří o tom, že ageismus je to, jak přemýšlíme, jak cítíme, jak jednáme vůči ostatním lidem na základě jejich věku, ale i vůči sami sobě, protože ageismus má takovou zvláštní formu, že ať už ty stereotypy, předsudky nebo ta diskriminace, která do toho patří, vlastně můžeme mít nejenom vůči ostatním lidem kolem ale i vůči sami sobě. A někdy takový ten pocit, na tohle už jsem stará, abych třeba nosila krátké sukně, tak je takovým příkladem, který se často používá v tom, že to je takový agismus vůči sám sobě.

Barbora Černošková, moderátorka Máme se dnes zabývat především tedy diskriminací seniorů, jak ohrožená je to skupina v souvislosti právě s tímhle tím světonázorem.

mluvčí 3, A velice je to, je to vlastně často taková první indicie, kterou člověk se doví, že je vnímán jako senior právě z toho důvodu, že mu třeba není poskytnuta nějaká služba, nebo že ho někdo hrubě osloví třeba v prostředku hromadné dopravy, ale je vidět, že i ty prostředí nebo ty kontexty, ve kterých se to objevuje, se postupně vlastně mění s tím, jak jdeme tím životem a mění se a roste. Takže i, jak jsem říkala, zhruba od té padesátky. Respondenti tedy stále častěji hovoří o tom, že se setkávají s věkovou diskriminací i na trhu práce, což je vlastně zvláštní, protože ta je tedy zakázaná zákonem u nás jako jediná a už vlastně poměrně dlouhou dobu ale v ostatních kontextech takový zákon není. Dříve se i diskutovalo, že by právě třeba věková diskriminace v oblasti služeb nebo zboží měla být vlastně postavená mimo zákon, ale ten zatím tedy neexistuje. A ty debaty kolem toho vlastně i utichli. A potom jsou to další oblasti, jako jsou právě třeba poskytování služeb, a to nejenom těch pečovatelských, abychom si nemysleli, byť právě třeba hrubé zacházení s velmi starými seniory se považuje za vlastně extrémní projev ageismu, extrémní projev toho, že nejenom, že každý věk, každá věková skupina jsou jiné, ale že jsou kvalitativně odlišné, že nějaké věky jsou horší, že lidé, kteří mají určitý věk, tak vlastně nemají třeba právo na svá všechna lidská práva nebo na to abychom s nimi zacházeli důstojně a potom se to v tom extrému může projevit právě i těmi věcmi, které překračují zákon právě třeba v péči o seniory, ale třeba Kancelář veřejného ochránce práv řešili a velice úspěšně případ, kdy vlastně starší manželé chtěli vycestovat do zahraničí, ale nebyla jim poskytnuta kreditní karta, protože už měli vyšší věk a když si nemůžou mít kreditní kartu, tak nemohou si půjčit auto, takže se obrátili na Kancelář veřejného ochránce práv a tam vlastně oni byli schopni jako upozornit tu banku, aby zasáhla, aby vlastně tuhletu diskriminační praktiku upravila, což se tedy vlastně na základě toho jejich podnětu stalo.Tak to mně přišlo jako hezký příběh, že určitě se vždycky oplatí se ozvat.

Barbora Černošková, moderátorka Mně to přijde naprosto příšerný příběh o tom, jak jsme nevyspělá společnost. mluvčí 3, A s dobrým koncem. V tomhle případě.

mluvčí 4, Pánbůh zapleť za to. Zmiňovala jste trh práce, ten pracovní trh, jak se tam projeví ten ageismus, jak se tam projeví ta diskriminace. mluvčí 3, Stále častěji? V těch našich výzkumech vyplývá, že si vlastně Češi a Češky myslí a zřejmě oprávněně že právě na věku na trhu práce velice záleží, a to ve všech možných oblastech, ať už při přijímání do práce, při odměňování, při nabízení nějakýho dalšího vzdělávání, tréninku a potom i při propouštění. Bohužel ty příklady toho, že vlastně v té skupině 50, 55 plus máme veliký podíl lidí, kteří jsou dlouhodobě třeba v registru nezaměstnaných, což právě se ukazuje, že je takové jakosi křehké místo, kde, a někdy zaměstnavatelé mají pocit, že ti lidé už jsou staří, už budou nevíkonní, nemocní a vůbec jim nenabízejí vlastně ta místa nebo je ani nezvou třeba k pohovorům, ale netýká se to vlastně jenom, dejme tomu, třeba nějakých pozic, které bychom očekávali, že třeba to tělo už bude nějaké unavenější, nebude zvládat, ale mají s tím problémy vlastně lidé třeba i ve středním managementu a jednou takovou, a to nevíme, jestli to je zdroj nebo vlastně důsledek ageismu nebo věkové diskriminace je to, že často vlastně pracujeme ve věkově vlastně velice stejnorodých týmech, to znamená, že my se ani nemáme moc příležitostí učit o tom, jak jednotlivé generace fungují, jak spolu mluvit a potom, když třeba kolem třeba i 40, 45 chcete někam nastoupit nově a ten tým je velice mladý, tak oni mají třeba obavy vás přijmout, protože najednou přinášíte něco jiného, na co oni nejsou zvyklí v té a své, vlastně tomu říkáme homogenita, prostě, že jsou si hodně podobní, takže tyhle ty drobnosti, které v současné době už třeba personalisté uvažují o tom, že jak mají nastavené systémy, výběry těch uchazečů, protože to dneska už čistí takzvaně AI a tam často právě přes nějaké, byť tedy tam nemůže být explicitně věk, ale nějaké zkušenosti a podobné věci vlastně takhle skrytě věkově diskriminují, protože vlastně ani nedostanou starší uchazeči a příležitost vlastně předvést své dovednosti.

mluvčí 4, Dá se tomu bránit….

mluvčí 3, Někdy velmi obtížně, protože ona tahle ta věková diskriminace je v nás velice hluboce zakořeněná a my v té odborné debatě se bavíme i o tom, co je vlastně opakem ageismu, jestli to, aby jsme byli úplně věkově slepý a vůbec vlastně se o věku nebavili a nebyl pro nás někde důležitý, anebo naopak, na druhé straně, abychom ten věk vlastně oslavovali, abychom byli na něj hrdí, abysme se jakoby nestyděli vlastně říkat, kolik nám je let. A ono to má i ty praktické dopady, že v řadě kolonek máme uvádět nebo někde dokonce musíme uvádět věk, ale mě možná už nazrala doba na to, abychom se ptali, jestli je to nutné teď na poslední, v posledním období. Mě vlastně přivedlo k uvažování, když jsme dostali volební lístky, tak tam je vždycky napsaný věk zaměstnání. A také otázka, jestli vlastně je to informace, která jakoby je nutná a zrovna ta debata kolem nízkého věku nových poslankyň je přesně vlastně ukázkou toho, jak AGE funguje, jak je násilný, jak se ten věk stává vlastně tématem k diskuzi.

Barbora Černošková, moderátorka Jaké kolem toho bylo. Haló. Lucie, moc vám děkuju za další úžasně zajímavou debatu. A musím říct, že u nás na fakultě sociálních věd, na katedře žurnalistiky máme velmi nehomogenní tým z hlediska věku a je to úplně úžasné. Já to prostředí miluju a opravdu bych ho přála každému.

mluvčí 3, Určitě. Přeju to vlastně i divačkám a divákům.

mluvčí 4, Moc díky za návštěvu.