Někteří z vás na něm už možná byli, jiní se do kina třeba ještě chystají. Řeč je o českém filmu Dream Team, jenž si začátkem roku odbyl svou premiéru. Snímek o tom, jak se milující otec snaží splnit sen svému synovi s mentálním postižením i za cenu podvodu, láká diváky do kinosálů. Málokdo ale možná ví, že k podobnému příběhu skutečně v nedávné minulosti došlo. Pojďme si jej nyní připomenout.
„Rázný basketbalový trenér Marek se ocitá před volbou, zda má podlehnout pokušení podvodu, nebo zůstat věrný hodnotám fair play, a to všechno jen proto, aby splnil sen svému synovi s mentálním postižením,“ píše se v oficiálních materiálech k filmu Dream Team, v němž hlavní roli trenéra hraje Martin Hofmann a Šimona, jeho syna s mentálním postižením, Martin Polišenský.
Šimon má sen, touží po tom zahrát si basketbal na paralympiádě. Otec mu chce toto přání splnit, ale nedaří se mu dát dohromady tým basketbalistů s postižením. Vidina splnit přání synovi je ale silná, a tak kývne na plán souseda sestavit manšaft z hráčů, kteří budou mentální postižení předstírat. Do Ria se nakonec opravdu jede, tam však trenér zjistí, do jak velkého průšvihu se dostal…
Tady je na čase s vyprávěním obsahu filmu přestat, aby se neprozradilo příliš. Můžeme tak jen doufat, že Markovi svěřenci nedopadli tak jako basketbalisté Španělska na paralympijských hrách v roce 2000 v Sydney.
Co se tenkrát stalo? V létě před více než pětadvaceti lety hltal celý svět cestu španělských košíkářů až na absolutní vrchol, ke zlatým medailím z paralympijských her. I tehdy za vším byl muž, jenž měl handicapovaného potomka, místopředseda Španělského paralympijského výboru Fernando Martín Vicente.
Z dvanácti hráčů, kteří do Brazílie odcestovali, měli jen dva mentální postižení. Jedním z nich byl Ramón Torres, jenž tenkrát vyjádřil pochybnost o nových hráčích v týmu. Bylo mu řečeno, že je vše v pořádku. Nebylo…
Neblbněte, poznají to
Dvojice hráčů s mentálním postižením se k týmu připojila až těsně před cestou do Jižní Ameriky. Jedním z těch zdravých byl amatérský basketbalista Carlos Ribagorda, jenž pracoval jako novinář a celý podvod nakonec pomohl rozkrýt. „Pár měsíců před paralympiádou mě pozvali do týmu. Všude ale byli jen samí zdraví hráči. Všichni spoluhráči mi navíc říkali, že stejně všichni ví, že sport mentálně postižených je fraška,“ vyprávěl s odstupem hráč, jemuž bylo v té době pětadvacet roků.
V tu chvíli dospěl k rozhodnutí, že je potřeba vše řádně prozkoumat a prošetřit.
První zápas proti Portugalsku. Španělé v derby Pyrenejského poloostrova vedli už o 30 bodů. A kouč španělských reprezentantů udílel na střídačce poněkud netradiční taktické pokyny. Ať prý kluci neblbnou, aby se nepoznalo, že jsou zdraví.
Ribagorda už tehdy ve spolupráci se svým domovským magazínem Capital plánoval materiál, jenž pomohl vše odhalit. To však až po skončení turnaje, který Španělé suverénním způsobem ovládli. Ve finále přehráli Rusko o čtyřiadvacet bodů. „Myslím, že aspoň tři jejich hráči byli taky úplně zdraví,“ je přesvědčen.
Jenže se i s jeho vydatným přispěním zjistilo, že basketbalisté vůbec nepodstoupili požadované testy, které měly prokázat IQ nižší než 75, což byla podmínka ke startu.
„Z 200 španělských sportovců v Sydney nejméně 15 nemělo žádný fyzický ani mentální handicap – neprošli ani lékařskými ani psychologickými vyšetřeními,“ citovala navíc Ribagordu BBC. To vše prý s cílem získat paralympijské medaile a tím posléze pozornost dalších sponzorů.
Po návratu, který proběhl v co největším možném utajení, aby náhodou někdo něco nepoznal, novinář a basketbalista v jedné osobě vzal svou medaili a zaslal ji Mezinárodnímu olympijskému výboru. Pak vydal svou reportáž.
Rozjel tím dlouholeté vyšetřování, během kterého byly španělským basketbalistům medaile odebrány, Fernando Martín Vicente však vše popíral. Nakonec mu však byla prokázána vina a přišla i veřejná omluva.
Aféra však měla mnohem dalekosáhlejší důsledky. Na dlouhých dvanáct let byly sporty lidí s mentálním postižením vyškrtnuty z programu paralympijských her. O možnost splnění snu o účasti na vrcholné světové akci tak přišlo mnoho sportovců, než se v Londýně v roce 2012 sportovci s mentálním postižením dočkali návratu.
A jak dopadl skandál pro jeho hlavní aktéry? Po třinácti letech padl u soudu verdikt. Z původně devatenácti obviněných dostal trest jen Fernando Martín Vicente. Pokutu ve výši 5400 eur, tenkrát v přepočtu na koruny necelých 140 tisíc.
Dnes je systém mnohem propracovanější a neomezuje se pouze na test inteligence, ale jde o sérii různého testování. Sleduje se také vliv mentálního postižení na výkon v jeho nejrůznějších hlediscích, navíc jsou sportovci pozorně sledováni klasifikátory přímo během svých sportovních výkonů.
Martin Slabý
Deník.cz
Přidejte odpověď