Radiožurnál
Prof. Bohdan Pomahač aktuálně vede plastickou chirurgii na Yale New Haven Hospital při prestižní Yale University a po linkách je naším hostem, tak přeji dobrý den. Nebudu zastírat tento rozhovor, předtáčíme, kolik je u vás? To musí být tak sedm ráno, ne?
00:00:18
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Sedm ráno, ano, 7:05.
00:00:20
Lucie Výborná,moderátorka
7:05, to znamená, Vy jste na cestě do nemocnice a tento rozhovor se bude odehrávat za jízdy, jak Vás tak znám.
00:00:27
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Ne, já už jsem v nemocnici, to už je v podstatě pro chirurga polovina dopoledne.
00:00:32
Lucie Výborná,moderátorka
Polovina dopoledne, to znamená, co teďka už v nemocnici máte všechno za sebou?
00:00:36
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Vizitu a přípravu na operační den.
00:00:40
Lucie Výborná,moderátorka
Náročné operace vás čekají dneska?
00:00:42
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Ne. Naštěstí, dneska ne.
00:00:44
Lucie Výborná,moderátorka
Moc by mě zajímalo, která operace je tedy pro Dr. Bohdana Pomahače taková ta z těch méně náročných?
00:00:51
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Jsou to většinou úkony, kde pacientky buďto zůstanou jenom přes noc v nemocnici, nebo dokonce jdou domů, většina jsou ženy, ale jsou tam i muži. A je to víceméně v rámci takové nějaké rutiny, že člověk z toho není nějaký nervózní, že ví, že přesně, jak to dopadne a není tam žádné drama.
00:01:12
Lucie Výborná,moderátorka
Takže jsou to estetické zákroky?
00:01:15
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
A můžou to být revize rekonstrukcí, takže ne jenom ale, že jo, jak my říkáme, každá rekonstrukce končí esteticky, takže aby ta rekonstrukce, ať už je to cokoliv, vypadala hezky a funkčně, tak to většinou trošku zahrnuje nějaké estetické úpravy.
00:01:33
Lucie Výborná,moderátorka
Já jsem si dovolila říct, jak Vás tak znám, ale je to odsledováno a bedlivě vyrešeršováno, protože Vy časem nemarníte a máte ho mistrovsky rozplánovaný. Takže já jsem si opravdu myslela, že třeba tenhle rozhovor se odehrává v autě cestou. Máte s kým si třeba v šest hodin ráno, když jedete na kliniku zatelefonovat?
00:01:55
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, dříve jsem měl do práce půl hodiny, tak jsem telefonoval hodně právě do Čech, protože ten časový odstup je ideální buď rodičům nebo kamarádům. Ale teďka to mám do práce jenom pět minut, takže dnes většinou nestihnu toho moc. Je to krátká jízda.
00:02:10
Lucie Výborná,moderátorka
Když je to takhle bedlivě rozplánováno. Řekněte mi, kdy a u čeho necháváte ten mozek úplně odpočívat.
00:02:17
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Poslední dobou je to buďto nějaký sport, anebo večer, většinou taky sport, ale v televizi.
00:02:25
Lucie Výborná,moderátorka
Takže úplně normální sezení u televize a sledování pasivní něčeho, čehokoliv?
00:02:31
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, tím člověk taky nějak tak pomůže vypnout mozek, ale mám radši tu fyzickou aktivitu, i když v této fázi jsem schopen hrát, já nevím, jednou, dvakrát týdně tenis nebo v zimě ten padel tenis, jak tomu říkají platform tenis, tak to je tak většinou všechno, co je člověk schopen za ten týden zvládnout, ale pak u víkendu je samozřejmě víc času dělat aktivní věci a odpočinout si tak.
00:02:56
Lucie Výborná,moderátorka
Různí profesionálové mívají profesionální sny, herecké sny jsou pověstné, ale slyšela jsem i o tom, že lékaři ve snech operují a někdy to dopadá velice špatně. Mají lidé jako Vy svoje profesionální noční můry?
00:03:13
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, to už se mi dlouho nestalo , popravdě řečeno, spíš jsou to nějaké mezilidské dramata a nějaké úplné nesmysly, které se mi zdají, ale málokdy je to spojené s tím, že bych byl přímo na sále.
00:03:26
Lucie Výborná,moderátorka
A už jste někdy ve snu operoval?
00:03:28
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No právě, nemůžu si ani vzpomenout, jestli někdy jo, asi bych tipl, že za ty léta, jo, ale teď si nějak tak nedovedu vybavit, kdy naposledy. Už je to hodně dlouho.
00:03:37
Lucie Výborná,moderátorka
Ráda bych pokročila k něčemu, čím jste vlastně proslul, pro co si vás nejenom Amerika, ale celý lékařský svět velice váží, a to jsou transplantace a v tomto případě už mohu říci, i retransplantace obličeje. Kolik už jich Vy a váš tým máte za sebou? Já jsem se nedopočítala.
00:03:55
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Je jich 10, a to zahrnuje jednu retransplantaci, takže u devíti pacientů.
00:04:01
Lucie Výborná,moderátorka
Retransplantace znamená, že ten obličej začal vlastně odcházet na té pacientce nebo jak si to mám představit?
00:04:10
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, v podstatě ta chronická reakce nebo to chronické odhojování, kdy ten organismus neustále bojuje s tou utkání, kterou přece jenom nějak vnímá jako cizí tak postupně vede k poškozování toho transplantovaného obličeje do míry, že není funkční a v tomto případě se to víceméně zjizvilo na nějakou takovou v podstatě tkáň, která připomíná popáleninu nebo zahojenou popáleninu a v tom bodě už nebylo možné tak nějak nic s tím dělat. Kromě toho to buď kompletně odstranit a vrátit se ke konvenční rekonstrukci, anebo retransplantovat.
00:04:50
Lucie Výborná,moderátorka
Kolik je let té pacientce?
00:04:51
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Já mám pocit, že má tak 55, možná malinko víc.
00:04:56
Lucie Výborná,moderátorka
Rozhodovala se, když jste jí nabízeli obě dvě možnosti, nebo ta volba byla pro ni úplně jasná?
00:05:02
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, paradoxně pro ni to bylo jasné. Já jsem spíš se snažil směřovat ke konvenční rekonstrukci, protože, zejména proto, že my teda nemáme žádné zkušenosti v oblasti obličejových transplantací, ale pokud víme z transplantací orgánových, tak sekundárně transplantovaný orgán, třeba druhá ledvina poté, co jedna odejde, tak málokdy vydrží dýl než ta první, takže v jejím případě ten první obličej jí vydržel skoro sedm let a byla tak nějak trošku obava, že ten druhý by nevydržel nějak moc dýl, potenciálně i kratší dobu než sedm let a proto jsem si říkal, možná by bylo lepší tak nějak dočasně tu situaci kontrolovat konvenčně a pak během 5-10 let se možná vyvinou lepší techniky, lepší imunosuprese a transplantovat potom. Ale samotná pacientka měla natolik úlevu od bolestí, které byly spojené s těma kontraktorama, s těma opravdu staženýma jizvama, že chtěla transplantaci znovu, protože tady tato situace tu znala a byla znovu v bolestech, poměrně velkých, zejména v oblasti krku, který byl v podstatě nemožné hýbat a tím sekundárně se objevily bolesti celého krku, hlavy a oblasti, které ta transplantace právě pomůže, takže jsme se nakonec rozhodli a i retransplantovat.
00:06:35
Lucie Výborná,moderátorka
Vím, že ten Afroameričan, kterého jste transplantovali, tak tomu je přes 60 nebo skoro 70, je to tak?
00:06:42
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Tomu je přes 70. Já mám pocit, že 74 nebo dokonce pět už.
00:06:47
Lucie Výborná,moderátorka
Je to složitější pro to starší tělo vlastně přijmout ten nový obličej?
00:06:54
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Paradoxně by to mělo být spíš naopak. My víme zase z orgánových transplantací, že starší pacienti vyvíjí méně imunitní reakce a orgány jim slouží déle, že to odhojování je poněkud slabší. Stejně tak jako obecně imunita už starších lidí klesá. Tak podobně tady v tomto případě to je příznivé pro transplantovaný orgán nebo obličej. Takže tady v tomto případě, když jsme ho transplantovali, kdy mu bylo, myslím, 68 nebo devět, tak v té době jsem měl pocit vzhledem k jeho celkovému zdravotnímu stavu, že snad by byla velice dobrá šance, že ten obličej mu vydrží na zbytek života. Zatím zaplaťpánbůh klepu na dřevo, všechno vychází docela dobře. /Píseň/
00:11:10
Lucie Výborná,moderátorka
Prof. Bohdan Pomahač je dneska mým hostem po linkách ze Spojených států amerických. Jak se daří vlastně všem těm devíti pacientům?
00:11:17
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, někteří už zemřeli. Byli to většinou pacienti, kteří měli nějaké jiné zdravotní problémy, ale žádný z nich teda neztratil obličej, takže u všech ten obličej tak nějak přežil až do smrti, kromě teda té jedné pacientky, o které jsme mluvili a já jsem všechny během posledních pět let měl tady na klinice a všech jsem se ptal, jestli by to dělali znovu, nebo jestli by byli ochotni to podstoupit znovu. A nedostal jsem žádnou zápornou reakci. Všichni měli pocit, že to stálo za to i přes ty drobné komplikace nebo různé problémy, které každý z nich do jisté míry prošel. Za těch 5–15 let, co jsou po transplantaci.
00:12:03
Lucie Výborná,moderátorka
Náš první rozhovor tady v Praze ve studiu, když jste v Česku byl, ve mně zanechal hluboký dojem, protože když jste popisoval ten úžas, to první napojení cév na tváři příjemce a vlastně oživnutí celého obličeje. Tak si myslím, že si to budu pamatovat až nadosmrti. Je to pořád pro Vás úžas?
00:12:23
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Vždycky je to něco úžasného a opravdu surrealistického, protože to je zážitek, který člověk zažije opravdu párkrát za život, být schopen něco takového provést a být schopen něco takového vidět, takže je to opravdu silný zážitek, stejně tak i pro mě. A taky to do smrti nezapomenu. Ale je to zároveň i součást, že jo, operace, kterou jsme vyvinuli a kterou, doufejme, budeme vyvíjet dále a bude se rozšiřovat pro pacienty, kteří ji potřebujou.
00:12:55
Lucie Výborná,moderátorka
Je to asi naivní si myslet, že když se ten obličej, který ještě není úplně přišitý, ale zatím je spojen jenom cévami, když zrůžoví a když v uvozovkách jakoby obživne, že už je vyhráno.
00:13:07
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, vyhráno úplně není, ale je to obrovská úleva, protože zejména ty cévní problémy jsou nejdůležitější nebo nej, bych řekl, nejzávažnější, pokud by vznikly hned při transplantaci, základ vlastně úspěchu je, aby cévy zůstaly otevřené, aby ten obličej zůstal v podstatě prokrvený a pak další věci můžeme následně řešit, ať už je to přesné napojení nervů, nebo je to přesné, přesné napojení podle toho, co je třeba mukózy nebo kosti, takže všecky ty ostatní věci už tak nějak ten stres opadne a dá se to postupně systematicky řešit, ale kdyby byly problémy cévní, tak tam to je v podstatě otázka života nebo smrti toho transplantátu, ne pacienta, ale toho transplantátu.
00:13:56
Lucie Výborná,moderátorka
Vy začínáte od brady, že jo? Kdybyste to měl popsat laikovi, jakým způsobem vlastně to jde krok po kroku tak, jak byste mi to popsal?
00:14:06
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Po napojení cév na každé straně krku začínáme tím, že vlastně drobnou kůstku v krku napojíme nebo přišijeme k normální kosti, který ten příjemce má, abychom vytvořili nějakou konturu krku, pak začneme umisťovat stehy na bradě, aby byla nějakým způsobem zajištěná. Většinou používáme kostní kotvy, aby zůstala ty měkké tkáně vlastně zajištěny ke kosti dolní čelisti a pak pokračujeme vlastně středem obličeje, protože ta je nejtěžší. Řekl bych jako nejhorší z hlediska dostupnosti a přišijeme mukózu v dutině ústní a pak přišijeme vlastně nos, dáme malou destičku, která připevní kostní nebo nosní kost dárce k příjemci na čelo, takže ten nos zůstane centrovaný a uprostřed a pak vlastně začneme spravovat nebo napojovat nervy a další kostní kotvy jsou většinou na oblasti líc a v horním nad horním obočím, aby ty měkké tkáně vlastně se nesesouvaly gravitací dolů.
00:15:26
Lucie Výborná,moderátorka
Existuje na to před tím nějaký model? Můžu si to představit nějak v počítači třeba?
00:15:31
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Nedá se to úplně modelovat, protože ty měkké tkáně se v podstatě mění podle kontury kosti, které jsou pod ní, takže v podstatě, ať už bychom to modelovali, jak chtěli, tak to není úplně přesné nebo přenositelné na našeho příjemce. A některé týmy používají z toho důvodu i celé části kostí, které odeberou od dárce, i když třeba nepotřebuje ten příjemce horní nebo dolní čelist, tak odeberou část kostí, které pak připevní a tím jsou schopni vytvořit větší stabilitu toho transplantátu. Ale u nás, my o tom přemýšlíme tak, že v podstatě to vytváří další nějakou morbiditu nebo potenciální problém, pokud by nedejbože se transplantát odhojil, takže tady tento postup nepoužíváme a jde opravdu o to, mít určitý cit pro tu estetiku a být schopen zejména ty kostní a kotvy dát přesně tak, aby ten obličej nevypadal nenormálně po transplantaci. Ale zároveň je tam ještě další faktor, a to je obrovský otok, který taky v podstatě změní věci během operace, takže je těžké přesně, i kdybyste měla, i kdybyste měla nějaký počítačový model, tak přece jenom je těžké tady tenhle faktor v tom nějakým způsobem zachytit. Většinou to ještě nejde.
00:16:54
Lucie Výborná,moderátorka
Kdy si jako lékař, hlavní operatér opravdu oddechnete?
00:16:59
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, skoro nikdy. Takový nějaký trochu oddech je od napojení cév, další oddech je, když pacient se dostane na jednotku intenzivní péče, ale vždycky tam může být nějaký problém. Brzy po transplantaci to můžou být buďto stále ještě cévní problémy během prvních 24 hodin, během prvních 72 hodin infekce, pak různé jiné problémy z hlediska celkového stavu pacienta. Už jsme viděli leccos. Takže dokud ten člověk, dokud ten pacient není vlastně propuštěný z nemocnice, tak si člověk nějak moc neoddechne, ono se to tak rozdrobí po ty týdny, co ten pacient v nemocnici je, že pak v nějaký moment, kde bychom chtěli otevřít šampaňské, opravdu není.
00:17:45
Lucie Výborná,moderátorka
Teď jsem chtěla říct, že si možná oddechnete až ve chvíli, kdy váš pacient, který se předtím nemohl ukázat na veřejnosti, vede svoji dceru k oltáři. Pak asi jo, ne?
00:17:54
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No.
00:17:55
Lucie Výborná,moderátorka
Máte někde ty fotky?
00:17:57
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Jo, jo. To jsou moje oblíbené.
00:18:00
Lucie Výborná,moderátorka
Víte, kdyby mě někdo takhle zachránil lidskou důstojnost a schopnost vyjít na ulici, aniž by na mě všichni hleděli, tak já bych mu asi posílala fotky docela často, ať už od oltáře, anebo z dovolené, protože bych mu byla neskutečně vděčná. Můžu si myslet, že máte něco jako takovou nástěnku, kde to vlastně všechno je?
00:18:23
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Nástěnku nemám, ale mám digitální fotky nebo pár. Není jich zas tolik, že by opravdu pacienti poslali všechno, ale mám přesně z dovolené jedné, z vedení dcery k oltáři. Bohužel fotku z graduace dcery mi neposlali, rodina neposlala, takže to jenom vím, že proběhlo, ale tu jsem nedostal a tak možná ještě pár dalších. Pacient se synem, kteří se smějou, ale hodně z nich se dá najít i přes, v podstatě přes Google.
00:18:55
Lucie Výborná,moderátorka
No, já jsem dokonce našla jednoho z těch vašich pacientů, myslím, na Instagramu, ukazuje vlastně, jak jste mu změnil život a ukazuje tu horní jizvu těsně pod hranicí vlasů a tu druhou na krku. A fakt bych to neřekla. Takový fousatý mladík, no, už asi ne, ale vypadal úplně skvěle. Vy z toho musíte mít velkou radost, ale Vy jste řekl, že od té první transplantace jste prožil šest let naprosto rozmazaně ve smyslu, že ten život letěl tak rychle, že si nepamatujete?
00:19:24
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Opravdu těch šest let byl neuvěřitelný závod vlastně všech událostí a je opravdu strašně těžké pro mě nějak tak si uvědomit, co všechno jsem za tu dobu dělal, protože jsem měl tak neskutečný nápor, že to opravdu je to rozmazané, z hlediska paměti, ale byly to dobré léta, bylo to samozřejmě, je to nadšení celého světa, je to nadšení týmu. Samozřejmě nemocnice byla pyšná na to, co jsme byli schopni dokázat, takže spousta krásných zážitků, ale ve strašném teda krkolomném spěchu a celkovém vyčerpání, které jsem během té doby taky prožíval. /Píseň/ /Zprávy/ /Píseň/
00:30:40
Lucie Výborná,moderátorka
Posloucháte dopolední Radiožurnál. Naším vzácným hostem je po linkách ze Spojených států amerických prof. Bohdan Pomahač. Vy jste se z Bostonu přestěhoval, teď jste šéfem plastické chirurgie v Yale New Haven Hospital, jak se změnil váš život ať už pracovně nebo v osobní rovině od toho roku 2021?
00:31:01
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Změnilo se to tak nějak, bych řekl, celkově. Za prvé, byla to vhodná příležitost, že přece jenom jsme v regionu, kde to není tak daleko od společenských vazeb a přátel, které jsme tady za těch 20 let, 25 let vytvořili a zároveň děti v podstatě odešly z domu už na školy, takže i tak nějak se změnil celkový rytmus našeho osobního života a tady tato příležitost se zdála být opravdu vynikající z mnoha důvodů. Být schopen nějakým způsobem vytvářet tým a mít vliv na to, jakým způsobem se bude rozšiřovat, kam bude růst, jaké programy budeme začínat a vyvíjet atd. Takže bylo to celkově velice dobrý krok, bych řekl, v mé profesi.
00:31:50
Lucie Výborná,moderátorka
A děláte ještě ten transplantační program obličejový?
00:31:55
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Jo. Takže pacienti pokračují vlastně ve svých návštěvách tady místo v Bostonu a my jsme tady vytvořili nový tým a nový program, dokonce vedeme velkou iniciativu, která je sponzorovaná zase ministerstvem obrany. 13 000 000 USD, kdy první fáze je vytvoření nějakých standardních přístupů k těmto problémům, ať už transplantace obličeje, tak i transplantace rukou. A pak na základě tady těchhle standardů, kde všichni po celé USA, i dokonce i s kolegy po celém světě, kteří nám k tomu dají svoje připomínky, tak vytvoříme nějakým způsobem standard, podle kterého bude probíhat klinická studie, a to je fáze dvě, která by měla, doufejme, začínat na podzim. Takže teď byla trošku pauza, protože jsme neměli peníze na to, abychom transplantovali pacienty, měli jsme tady dva. Jeden z nich nakonec změnil názor a nechce už transplantaci, ale jedna pacientka stále má zájem a stejně tak celá řada center pro Spojených státech mají pacienty, ale nemají peníze. Takže tady ta druhá fáze by nám, doufejme, otevřela dveře tady tyto věci zase provádět.
00:33:08
Lucie Výborná,moderátorka
Já jsem se tak rozradostnila, když jste mluvil o těch 13 milionech dolarů, protože to, co my tady slýcháme, tak je většinou spíš to, že na těch velkých amerických univerzitách se ty programy většinou katují, to znamená, že ty univerzity o tu podporu a o ty další věci, včetně financí, přicházejí. Jak vnímáte to, co se teď děje v Americe v politickém slova smyslu?
00:33:33
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Tady musí být trochu opatrný, protože dokonce je známo, že americká vláda tak nějak kontroluje Instagram a různé sociální sítě lidí, kteří cestují do Spojených států. Samozřejmě Trumpova administrativa dramaticky změnila spoustu věcí a největší dopad měly, mají daně vlastně na, teď nevím, jak se řekne indomens, ale v podstatě ty peníze, které univerzity mají na nějakých účtech, a z kterých jsou schopny hradit náklady na programy, dávat profesury, vědu a tak dál, takže tady ta daň z hlediska Yale University je ročně kolem 100 000 000 USD, kterou nikdy předtím nemusejí platit a víceméně tady ten operační rozpočet se musí tím pádem relativně výrazně snížit, aby všechny ty aktivity mohly probíhat dál, takže to byl takový nějaký největší dopad, ale většina těch zrušených programů z hlediska vědeckých byly spíše politicky zaměřené, takže nějaké ty transsexuální programy a různé věci, které byly viděny jako sporné nebo ne úplně jasné, takže tady v této oblasti, to nás se naštěstí nedotklo.
00:34:54
Lucie Výborná,moderátorka
Na Instagramu jsem u vás našla fotografii, že máte v práci i mikrochirurgické systémy, které nějakým způsobem v operativě zkoušíte, co si pod tím mám představit? Jak moc precizní to je?
00:35:08
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No máme mikrochirurgického robota, jmenuje se Simani, který v podstatě pomůže chirurgovi odstranit jakýkoliv třes a zároveň je schopen nějakým způsobem pohyb zmenšit. To znamená, já můžu doslova jako máchnout rukou ve vzduchu třeba půl metru a ten robot udělá třeba milimetrový pohyb, takže ta preciznost je daleko větší, že to převádí ty, řekl bych, obecně velice nějaké takové jako velké pohyby na velice miniaturní pohyby a tady ten rozdíl je 2–10krát, takže tím člověk, který normálně nedělá mikrochirurgii, je schopen dělat mikrochirurgii a normální mikrochirurg to má trošičku zjednodušené.
00:35:57
Lucie Výborná,moderátorka
A jak ten robot funguje? Jak si to může vlastně posluchač, který to nikdy neviděl, představit?
00:36:03
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Je to v podstatě taková bedýnka s dvěma končetinama, na které jsou připojené nástroje a ten robot se vlastně přisune do toho operačního pole, takže ty nástroje se téměř dotýkají těch cév nebo nervu, nebo co se šije, lymfatické tkáně, a pak je speciální exoskop, což je mikroskop, který ale člověk se nedívá skrz binokulár, ale dívá se na obrazovku vedle. No, a ten chirurg v podstatě sedí v rohu na křesle a má v ruce takové, jak kdybyste šla do čínské restaurace tyčinky…
00:36:40
Lucie Výborná,moderátorka
Hůlky.
00:36:42
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Hůlky nebo pinzetky, v podstatě něco takového a tím je schopen kontrolovat velice precizně ty násady, které jsou, nebo ty ruce konce těch rukou toho robota, a samotné ty nástroje připomínají mikrochirurické nástroje, které ten robot má, takže je to malinká pinzeta, malinké vlastně šitičko v podstatě. /Píseň/
00:40:07
Lucie Výborná,moderátorka
Prof. Bohdan Pomahač je dneska mým hostem. Pořád jsme na sále. Mě úplně fascinovalo, když jsem viděla nějaké sálové fotografie a pár let mých záběrů, když jste transplantovali obličej. Kolik lidí tam je, přišlo mi, že vlastně pro ta záda v těch modrých pláštích skoro nevidím ani pacienta, co tam všichni dělají?
00:40:28
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, já myslím, že je třeba asi možná 10 lidí, ale zbytek je celá řada lidí, kteří využijí příležitost a přijdou se na chvilku podívat. Ale myslím si, že zrovna jsme o tom měli debatu s kolegou z Helsinek, že přestože teda ty týmy jsou obrovské a přestože je třeba možná 50, možná 60 lidí, pokud se spočítají úplně všichni, tak si nějak tak moc nepomáháme, že to tak nějak celkově vyzní, že to je extrémně komplikované, protože opravdu, když si představíte ten obličej tam kolem toho obličeje se maximálně vedou čtyři lidi a i tak je to poměrně těsné. Asi ideální by byli dva nebo tři a tím pádem víc těch chirurgů opravdu nemůže být, ti ostatní by mohli třeba přijít vystřídat a stejně tak ty sálové sestry, tam je v podstatě jednak instrumentářka a jedna, která by mohla dodávat věci, které je třeba, takže myslím si, že trošičku se to i mediálně malinko nafouklo víc, než je třeba, ale na počátku samozřejmě ta novota tady této operace je taková, že lidi opravdu chtějí být toho součástí a bylo by, si myslím, nevhodné je tak nějak od toho, od toho, zbytečně jim tomu zabraňovat nebo vytvářet nějaké bariéry, takže pokud jsou to normální lidé, kteří běžně na tom sále pracují, tak je necháme přijít kdykoliv a odejít. Už to tak nějak nekontrolujeme do takových extrémů, jak ty první transplantace byly jenom na identifikační kartu.
00:41:59
Lucie Výborná,moderátorka
Když jste vlastně transplantovali ty první pacienty, tak ten okamžik, než oni znovu mohli zahlédnout svůj obličej, jste poměrně dost oddalovali. Dokonce já nevím, jestli jste mi to říkal Vy, že jste odstraňovali zrcadla z těch dostupných míst atd. to už teď neděláte?
00:42:19
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Ne, my jsme víceméně zjistili po prvních pár pacientech, že v podstatě ten problém není zdaleka tak velký, jak jsme se báli, že by mohl být. A pravděpodobně díky tomu, že vybíráme pacienty, tak s neuvěřitelně velkým postižením nebo poraněním, tak v podstatě i ne perfektní výsledek je tolikrát lepší, než s čím začínali. Že tam nedochází k nějakým psychologickým traumatům. Já si myslím, že naopak do budoucna začínáme se bavit o tom, jestli se dají transplantovat potenciálně, jestli to stojí teda za to, ono se to samozřejmě dá transplantovat, ale jestli by stálo za to transplantovat části obličeje, jako třeba nos nebo ucho nebo víčka. A tady toto je právě situace, kde si myslím, že musíme být daleko víc opatrní tady z tohoto hlediska asimilace té nové podoby pro pacienta, protože to není najednou až tak obrovská deformita, s kterou by člověk nebyl schopen žít a tím pádem ten rozdíl se spíš přisouvá víc té kosmetické chirurgii, kde drobné nedostatky mohou být viděny i jako obrovský problém pacientem. Kdežto tady tyto pacienti, kteří dostanou transplantaci celého obličeje, tak jsou vděční, že v podstatě vypadají aspoň trochu lidsky.
00:43:39
Lucie Výborná,moderátorka
Když se budeme bavit o té estetické chirurgii, tak existuje psychiatrická diagnóza Body Dysmorphic Disorder. To jsou lidé, kteří jsou jako velice nespokojeni s tím, jak vypadají a abnormálně vyhledávají ty operace, které by to celé ještě upravili. Jak tohle to vnímáte, když máte pod rukama, nebo když jste měl pod rukama spousty lidí, kteří skutečně nemohli vyjít z bytu, protože by to okolí nesneslo ten pohled na jejich tvář?
00:44:07
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, já jsem naštěstí těch Body Dysmorphic Disorder syndromu pacientů viděl jenom několik a naštěstí se mi podařilo na nich neoperovat, protože to je největší neštěstí, když se chirurg pustí do operací a jak jste říkala, oni nejsou nikdy spokojeni a vždycky chtějí víc a pak v podstatě to není nikdy uspokojitelné. A takže tady z toho hlediska to je známá kategorie pacientů, které naštěstí teda člověk hledá co nejvíc, aby se mohl tomu právě vyhnout, aby nevybral špatně. Tady u těchto pacientů si myslím, že tady to je úplně tak jiná rovina, co se týče toho postižení před operací, že v podstatě nedovedu si představit, že by někdo s dysmorphickým syndromem přišel o obličej a pak teda bychom dělali transplantaci, co by se teda stalo, ale tady toto opravdu ti lidi hledají základní funkce, aby jim sloužilo zase nějakým způsobem zrak, aby byli schopni dýchat, aby byli schopni lépe mluvit, aby vypadali lidsky, a to jsou věci, které my jim říkáme i před operací, nebudou perfektní, ale budou daleko lepší, než co kdy zažili po úrazu.
00:45:20
Lucie Výborná,moderátorka
Vy říkáte, že se snažíte nebýt úplně osobní, ale že stejně občas tajně, někde, když vás někdo nevidí, jste slzu uronil. Máte k někomu z těch lidí, kterým jste transplantoval obličej, nějaký opravdu hlubší vztah?
00:45:35
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Já bych neřekl, že jako hluboký, ale pokud člověk by bral, ke komu se člověk cítí tak přirozeně blíž, tak určitě tam jsou nějací pacienti, ke kterým se člověk cítí blíže než jiným, ale není to opravdu, stejně tak jakýkoliv jiný pacient, tam žádné hluboké vztahy opravdu by neměly vznikat a ten vztah musí zůstat velice profesionální. Takže to není, že bychom si, já nevím, navzájem textovali nebo nějakým způsobem byli v kontaktu. Kromě toho, pokud nemají zdravotní problémy.
00:46:05
Lucie Výborná,moderátorka
No, a koho máte rád?
00:46:07
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
Tak asi nejblíž z těch pacientů je, bych řekl, Carmen, to je zrovna ta, která měla retransplantaci obličeje, a to je díky tomu, že to je opravdu žena, která si dovedete představit, že by mohla být v podstatě členkou rodiny nebo sousedka nebo někdo ze známých. Opravdu žena, která prošla teda neskutečné drama v životě, ale zároveň je inteligentní, chápe věci, je rozumná, chová se přesně, jak by člověk doufal, že pacient se bude chovat, takže je to takové jako jednodušší se s ní tak nějak být na stejné vlně, abych tak řekl.
00:46:43
Lucie Výborná,moderátorka
Když bych teď ráda otevřela vizi budoucnosti rekonstrukční chirurgie a podívala se s Vámi do budoucna, co byste ještě rád zažil:
00:46:53
Bohdan Pomahač,plastický chirurg
No, my teď máme velice zajímavý výzkumný projekt, na který jsme zrovna dostali peníze, a to je lymfatický bypass krku pro léčbu Alzheimerovy choroby. A zjistilo se, že cerebrospinální tekutina, která filtruje skrz mozek, se sbírá v lymfatických, drobných lymfatických cévách, měkkých obalů mozku a pak, tady toto bylo, známe už celou, řadu let, ale co se zjistilo zhruba před 10 lety, je, že tady tyto lymfatické cesty vedou do hlubokých uzlin krku a zhruba před dvěma lety v Asii začali chirurgové experimentovat s tím, že začali provádět lymfatické bypassy v krku. Právě neurodegenerativní choroby a zejména Alzheimerovu chorobu s nějakými brzkými potenciálně slibnými výsledky. Popravdě řečeno, ty studie byly provedeny velice nedobře a nekvalitně, takže není v podstatě jasné, jestli tam nějaký pozitivní účinek je nebo ne. Nicméně je to natolik zajímavé, že kdyby se podařilo i jednomu z 10 nebo jednomu ze sta pacientů pomoct a opravdu nějakým způsobem zmírnit nebo dokonce zastavit neurodegenerativní chorobu. Zatím mluvíme o Alzheimerovi, ale potenciálně i Parkinson nebo jiné, tak by to mohlo být samozřejmě zajímavé. Takže my se teďka tady tímhle zabýváme do míry, že máme kolegu v Oslu, v Norsku, který vytvořil radiologickou diagnostiku, magnetickou rezonanci, kde je schopen mapovat, kde právě kontrast se dostane do kterých krčních uzlin z mozkové cirkulace. A pak v podstatě chceme najít pacienti, kteří mají radiologicky dokázanou abnormalitu tady těchto cest a zkusit, jestli lymfatickou operací, které teďka v dnešní době už děláme poměrně běžně pro lymfedém po, většinou po rakovinách, tak jestli bychom nějakým způsobem mohli tady těmto pacientům pomoct. Takže to je taková poměrně brzká studie a máme zatím v plánu operovat pět pacientů. Nevím, kdy první proběhne, ale myslím si, že by to mohlo být během pár měsíců a pak uvidíme, jestli tam opravdu něco je nebo ne.
00:49:17
Lucie Výborná,moderátorka
No, tak to se těším, že si za pár měsíců něco zajímavého přečtu nejen v amerických novinách. Prof. Bohdan Pomahač byl dneska vzácným hostem Radiožurnálu. Už nebudu rušit. Určitě Vás čeká spousta práce. Takže ještě jednou děkuju
Přidejte odpověď