A11 TV
přepis
mám tu svého dnešního hosta, kterým je pan Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením České republiky. Pojďme si Národní radu pro osoby se zdravotním postižením představit. Co děláte, jaké vaše poslání?
mluvčí 23, Naše poslání je obhajoba zájmů osob se zdravotním postižením. Jsme střechovou organizací, sdružujeme 80 celostátních organizací lidí se zdravotním postižením a asi 250 organizací na krajské úrovni máme tak zhruba dosah, řekněme, možná na čtvrtinu lidí se zdravotním postižením, to znamená až 300 000–300 000 lidí. Ostatní ti lidé se zdravotním postižením o nás také vědí, ale my nemáme, řekněme, na něco úplně přímý dosah naším základním posláním je abychom na úrovni politické řeknu, lobbovali možná ale obhajovali zájmy osob se zdravotním postižením. To znamená, aby zákony, které se přijímají, všechny zákony, pamatovali na to, že je tady dneska velká skupina více než milionu lidí, která má specifické podmínky života a potřebuje, aby ty zákony, které se přijímají, byly přizpůsobeny tomu jejich životu, aby je mohli nějak využít, aby nebyli odsuni ti stranou, aby nebyli prostě někde v pozadí a mohli rovně žít jako ostatní lidé, to říkám velmi obecně A teď to řeknu konkrétně. Například teď se nově projednává stavební zákon v Poslanecké sněmovně. Je to ta novela, která má urychlit stavební řízení proti tomu my nic nemáme, ale je tam jeden problém. Je tam špatně formulovaná přístupnost prostředí. Takže jsme podali pozměňovací návrh, podali poprosili jsme poslance, jestli by ho mohli podat my nemůžeme podávat návrhy přímo. Už jsem mluvil s předsedou hospodářského výboru, teď bude zasedat hospodářský výbor. A my se pokusíme obhájit třeba tuto věc. To je konkrétní to, co děláme. To znamená, že my musíme mít odborníky, odborníky na stavební právo, na sociální politiku, na zdravotnictví, na dopravu. To je velmi důležitá, důležitá věc, ale i na MMR, protože to je výstavba a tohle všechno. My musíme mít na to odborníky a samozřejmě, protože peněz je vždycky málo, tak musíme ty funkce kumulovat. Takže ti odborníci jsou trošku multifunkční, musí umět víc těch odborností než jenom tu jednu, protože to bychom si prostě nedovedli, neuměli bysme to zaplatit. A i takto je to mizéria.
mluvčí 2, S těmi penězi je to takový neustálý problém. Jak se říká. Jaké podmínky musí spolek splnit, aby se stal členem Národní rady?
mluvčí 1, Ten to je úplně jednoduché. Ten spolek, jeho členové, toho spolku musí být víc 50 % z toho členstva musí být lidi se zdravotním postižením. To je to minimum, který musí každý spolek splnit a nic víc. Toto je to hlavní kritérium. Ten spolek musí prokázat, že členy toho spolku je, že lidé se zdravotním postižením je více v tom spolku než těch lidí zdravých. Protože my chceme, aby ti lidé sami se zdravotním postižením, pokud možno i v těch spolcích, byli aktivní, aby je třeba vedli. Třeba je takovým úzusem, že Národní rada má vždycky v čele lidi se zdravotním postižením, prostě protože znají tu problematiku. My říkáme, lidé se zdravotním postižením jsou největší odborníky na zdravotní postižení, proto tohle na tom trváme a zatím se ještě za těch 26 let nestalo, že by, že by v čele byl někdo jiný než člověk se zdravotním postižením.
mluvčí 3, Vy máte pracoviště v každém kraji? Ano. Kolik celkem lidí pro Národní radu pracuje?
mluvčí 1, Helejte. My máme dvě takový hlavní nohy v té Národní radě. Je to jednak odborné sociální poradenství, kde pracuje větší část těch lidí. A pak je to přímo to zastupování lidí se zdravotním postižením, které, které obhajuje zájmy lidí se zdravotním postižením. Dohromady máme zhruba 100 zaměstnanců a ono je to tak, že řada těch lidí se zdravotním postižením pracuje třeba na kratší úvazek. To znamená, že těch lidí máme víc nežli těch celých úvazků. Těch celých úvazků je zhruba 60, 60, ale dohromady je to 100 lidí, protože samozřejmě lidé se zdravotním postižením nedokáží pracovat po celý den, mají různá omezení a my samozřejmě jako organizace, která hájí jejich práva, musíme všechna tato omezení respektovat a musíme vždycky ty pracovní podmínky přizpůsobit tak, aby jim vyhovovaly.
mluvčí 3, Jaké jsou nejčastější důvody, proč se na vás lidé obracejí?
mluvčí 1, Tak nejčastější důvody jsou teďko z důvodu diskriminace. Pak je to to, že ten stát jim v něčem nevyhověl, nesplnil ten jejich nárok, když oni se domnívají, že mají na něco nárok. Anebo samozřejmě se na nás obracejí i třeba například, že jim nebude předepsán vozík nebo že někde je nějaká bariéra, kterou oni nezvládají a různé takovéto věci. Nejvíc se dneska obrací teda lidé na to odborné sociální poradenství a to kolem příspěvku na péči, což je, řekl bych, hodně velký problém invalidních důchodů a asi nepřiznání dávky na pomůcky.
mluvčí 3, To znamená, to jsou ty, dá se říct, nepříznivé sociální situace, kvůli kterým se na vás obracejí?
mluvčí 1, Ano, nepříznivé sociální situace. Já jsem to chtěl říct konkrétně. Aby si to lidé dokázali představit.
mluvčí 3, Jak často se stává, že lidé neznají svá práva a možnosti právě v této oblasti?
mluvčí 1, Strašně moc. Loni se třeba na nás obrátilo 25 000 lidí, tak velká síla těch lidí. A je vidět, že i když my se snažíme dělat osvětu. Máme časopis, máme Facebook, máme YouTube kanál, tak přesto ti lidé pořád nemají úplné informace o tom, o co mohou požádat, na co mají nárok nebo jak se mají chovat nebo jakým způsobem požádat a podobně. Ta neznalost u těch lidí je poměrně velká a i když se zdá teďko, že je třeba umělá inteligence, že by mohli si leccos najít v té umělé inteligenci, tak naopak ten zájem je větší a větší podle toho, jak rychle se mění zákony. Ono je to totiž problém, že my často měníme zákony a ti lidé se v tom hůře a hůře orientují. Takže potřebují pořád nějaké poradenství.
mluvčí 3, Vy se snažíte i podporovat pracovní uplatnění osob se zdravotním postižením? Jaká je aktuální situace na trhu práce právě ve vztahu ke zdravotně postiženým osobám.
mluvčí 1, Tak především to jedno z našich klíčových aktivit, že se snažíme co nejvíce pomoci tomu, aby lidé Se zdravotním postižením pracovali. Člověk je tím, co dělá, to je prostě pravda. A když nedělá nic, tak je v té společnosti přece jenom upozaděn. Může se vám i dařit dobře, ale přece jenom ta práce je za prvé… Máte v sobě nějak kolem sebe nějaký kolektiv sebe si sám vážíte, že nežijete na úkor jenom druhého a podobně. Čili dává to prostě mnoho věcí. A dokonce my tvrdíme, že když člověk pracuje, tak lépe dbá o svoje zdraví a udržuje si to zdraví lépe. Takže je to i z tohoto pohledu velmi výhodné. My víme v současné době, že zhruba 75 000 lidí pracuje v tzv. chráněné práci. To jsou různé ty chráněné dílny a podobně. A zhruba asi 200 000 lidí se zdravotním postižením pracuje na tzv. volném trhu práce těch lidí se zdravotním postižením, kteří by mohli pracovat. Já osobně odhaduju tak zhruba do 400 000. Je potřeba si uvědomit, že hodně lidí se zdravotním postižením jsou senioři. Čili tam už ta práce přece jenom já jsem teda taky senior, pracuju, ale já nejsem to měřítko úplně správný, když to takto řeknu, ale většina těch lidí už v tom seniorském věku nemá tu sílu pracovat. A pak jsou tam samozřejmě lidé s těžkým zdravotním postižením, které jim opravdu efektivně brání v tom, aby byli zaměstnáni. Přesto si myslím, že ta zaměstnanost by měla být vyšší. Je nepochybně mnohem nižší než u zdravé populace, což je trošku logické. Ale mně se zdá, že těch lidí, kteří by mohli pracovat, je mezi osobami se zdravotním postižením podstatně více. Ta situace je především špatná v tom, a to já tvrdím dlouhodobě, že je především malá podpora zaměstnavatelů, aby zaměstnávali ty lidi jednotlivě na tzv. volném trhu práce. Já uznávám, že jsou potřeba ty chráněné dílny, ale oni mají trošku v sobě něco zabudovanýho, že vytvářejí trošku taková ghetta. Kdežto když člověk pracuje v kolektivu ostatní zdravých lidí tak je to úplně jiná práce a tam bohužel stát v této oblasti dlouhodobě zaostává. My pořád přednášíme nějaké návrhy, jak tuto situaci zlepšit, jak ji změnit. Teď komunikujeme s ministerstvem práce a sociálních věcí a zdá se mi, že tam přišli lidé, kteří by mohli nám v této věci pomoci. Tam nejen pan ministr, ale i další pracovníci, co vím, se zdá, že bysme se mohli v tomto bodě trochu pohnout dál a trochu podmínky těm zaměstnavatelům vylepšit tak, aby měli oni zájem zaměstnávat lidi se zdravotním postižením. To je důležitý. Ten člověk se může kdykoliv ucházet, ale když ten zaměstnavatel se obává toho, on bude často marodit, bude chtít nějaké podmínky, kdoví jestli to zvládne a takový – to jsou všechno obavy těch zaměstnavatelů, který já chápu.
mluvčí 3, Ale ne vždy jsou. Ne vždy jsou relevantní.
mluvčí 3, Přesně tak.
mluvčí 1, Jo, to je důležitý. Ale s jakými konkrétními problémy se tedy zdravotně postižení lidé setkávají při hledání práce?
mluvčí 1, Tak především je to skutečnost, že ti zaměstnavatelé se opravdu bojí zaměstnávat lidi se zdravotním postižením. Oni si myslí bude často nemocný bude mít nějaké potřeby které my nezvládneme nebude mít takovou výkonnost a podobně. Ta výkonnost tam může někdy být trošku slabší a právě my chceme, aby toto stát, tak jako uchráněný dílem tu výkonnost dovedl trošku tomu zaměstnavateli nahradit, protože skutečně může být, že ten člověk má nižší výkonnost. Zase já mám zkušenost, že ti lidé si té práce váží, že mají tak třeba dobré zaměstnání, dobrý plat a že jsou usilovnější v tom, že jim nezáleží na tom, jestli jsou tam o hodinu déle nebo nejsou jo, že tam není třeba ten kvalt už abych byl z práce. Teď je padla a konec, upadla mi tužka. Tak to si myslím, že opravdu tihle ti lidé mají často nemají tenhle ten problém, jo. Takže je to opravdu trošku více pomoct těm zaměstnavatelům. Já vždycky navrhuju, odpusťte zaměstnavateli na toho člověka tu částku sociálního pojištění, kterou za něj platíte. Ne tu jeho, co platí ten člověk, ale to, co platíte vy
mluvčí 3, Ano.
mluvčí 1, To je sice dost peněz, to bude zásah do sta, ale oni vůbec si neuvědomují a nedokážou to počítat. Já jim to počítám když ten člověk bude zaměstnán, tak odvádí sám sociální pojištění odvádí zdravotní pojištění, odvádí daň a ještě má víc peněz na nákupy, takže často odvádí navíc daň z přidané hodnoty a spotřební daň a často je méně má rodný, protože on se zdraží v té práci vydržet.
mluvčí 3, Takže se to vykompenzuje.
mluvčí 1, Takže daleko si to vykompenzuje a tomu státu se to vrátí nepochybně ještě víc než vlastně by zaplatil, ale zatím s tímto návrhem jsem neuspěl všichni prostě, protože jak málem je ten re resortismus a každý ten ministr si chrání ty svoje peníze, tak prostě to nepojmou tak, že on by to šlo všechno do pojištění zdravotního do ministrů financí nebo ministryní financí, dneska jako do daní atd. Ale to jsou přece ve skutečnosti, je to jeden státní rozpočet, jo. Takže ty peníze by se neztratily Marně. Zatím marně. Tak doufám, že snad teďko.
mluvčí 3, To je škoda, protože vy předkládáte i konkrétní argumenty, to znamená nejenom nějaký návrh, ale který má opravdu řešení.
mluvčí 1, A my to máme i spočítaný. My prostě se opravdu tím zabýváme do hloubky a myslím si, že umíme jednak argumentačně, ale že to umí i spočítat. Nikdo to nezpochybní, ale protože jeden pan ministr má tyhle peníze, druhej má tyhle, tak to bohužel na tohle naráží.
mluvčí 3, To znamená, že ono by vlastně takové, dá se říct, motivování těch zaměstnavatelů zaměstnávat častěji šlo. Ano, ale naráží to aktuálně prostě na těch nejvyšších míst.
mluvčí 1, Samozřejmě pro zaměstnavatele už to znamená významnou částku a každý zaměstnavatel chce mít co nejnižší daně a co nejvyšší zisk, což je vlastně účelem podnikání. To já nijak nezpochybňuju toto jo, to nějak, já jsem naopak přesvědčen, že toho podnikání jsou soutěž mezi podnikateli je nutná a bez ní bychom se nepohli dál. Ale je potřeba některý ty věci trochu jim pomoci.
mluvčí 3, Jaké jsou ty největší bariéry integrace osob se zdravotním postižením v České republice?
mluvčí 1, Tak já myslím, že dneska jsme na tom podstatně líp než před 35 lety, roky, to určitě dneska. Především se změnilo to, že je veřejné prostranství často přístupné. To já myslím, všichni vidíme nájezdy na chodníky, často i třeba ty uměle vodicí lišty pro nevidomé a další a další nebo přirozené i někdy jsou. Čili ta situace se změnila. Ale pořád té bariérovosti je problém v tý fyzický bariérovosti. Teď třeba řešíme možná to je zajímavý téma. Přístupnost výdejních boxů. Teďko všude jsou výdejní Bo, jo a my jsme jako už zaregistroval několik stížností, že se nám třeba člověk na vozíku k nim nedostane, protože jsou tam dva schody nebo je tam nepřekonatelný obrubník nebo je tam málo místa. Nevidomý zase říkají, ten displej je pro nás nečitelný. Jak si tam naťukáte ten kód? Ano, jo. Anebo nevíme, která schránka se otevře, Pak to šátráme.
mluvčí 3, Jo, máte pravdu.
mluvčí 1, Takže kdyby to bylo pod signálem, aby se ten člověk orientoval sluchem a podobně. Takže to jsou… ono je to zajímavý v tom, že tím, jak postupuje digitalizace a jak sice měníme na ty lidi, kteří žijí již elektronikou, tak vznikají nové bariéry. To si jakoby nikdo neuvědomuje. Každý si řekne, to je fajn. Já mám aplikaci, ta mi pomůže tohle tohle.. Ale řada lidí ty aplikace nezvládne. Jednak mentálně, ale i fyzicky. Třeba když má někdo postižený ruce, tak už těžko se mu ty displeje ovládají. Třeba u těch displejů, u těch výdejních boxů, tak tam je problém, jsou vysoko a když jste na vozíku, tak na ně nevidíte.
mluvčí 3, Na to jsem právě myslel.
mluvčí 1, Takže to jsou všechno věci, který teďko řešíme s těmi firmami, které mají ty výdejní boxy. Musím ale říci, že všechny ty firmy, co jsme s nimi zatím jednali, k tomu přistupujou velmi seriózně, neberou to jako hele oni si něco vymysleli, ne, Tak oni vědí, že tím budou ty lidi víc využívat taky. Takže jednáme s nimi, dohadujeme se na nějakých společných doporučeních tak, aby to těm lidem vyhovovalo. A myslím si, že dojdeme k nějakému řešení, které bude jakoby spíš dohoda, nebude to žádný zákonný předpis, protože zatím na to žádný zákon není. Ne, žádný předpis na to není. Čili je to jakoby naše iniciativa a snažíme se tyto věci dohodnout a říkám mě velmi příjemně překvapili, jak byli vstřícný, jednali jsme už se čtyřmi největšími i s výrobcem těch boxů a myslím si, že to dotáhneme do konce. Tady to je třeba naše činnost, která jakoby není vidět, která pro ty lidi je, ale přitom pro tu komunitu.
mluvčí 2, Je strašně významná.
mluvčí 1, Jo, to je. A záleží taky na naší schopnostech vycítit, kde ten problém a umět ho pojmenovat a říct jak na něj, jo. A to k tomu máme ty odborníky a to je, to je ta klasická národní rada, tady je problém, jdeme ho řešit, neobejdeme, jdeme přímo.
mluvčí 3, Lidem, kteří nemají žádné zdravotní postižení, mnohdy vůbec ani nevytane na mysl s jakými pro nás zdánlivými drobnostmi, ale pro ty, kteří nějakým zdravotním postižením trpí, s jakými problémy se musejí v běžném životě setkávat. A od toho je tady také Národní rada osob se zdravotním postižením a já tu mám předsedu pana Václava Krásu a naťukli jsme před pauzou tu problematiku vzdělávání. Vy jste mi tady říkal, je to složité, složité, těžké téma, jak je to nastavené v dnešní době? Je to vzdělání přívětivé pro osoby se zdravotním postižením?
mluvčí 1, Já bych řekl, že je přívětivé, ale především nám se stalo to, že jsme si trošku proti sobě postavili veřejnost, a to především v té inkluzi. Myslím si, že nic se nemá přehánět. A ta představa, která bohužel panuje u určité skupiny lidí, Že všichni mohou chodit do normálních škol, se ukazuje jako představa, která není úplně pravdivá, že jsou skutečně zdravotní omezení, kde i ti lidé sami jsou radši ve speciálních školách, protože tam soutěží se sobě rovnými trochu. A ono je trošku problém v tom, že když jste ve třídě, kde všichni ostatní jsou lepší a ten člověk si to uvědomuje, tak je to samozřejmě určitě věc, která neprospívá k tomu chtění se vzdělávat, jo, k té motivaci vzdělávat se. Takže já jsem přesvědčen o tom, že musíme najít nějakou mezipolohu, musíme najít a to bude teďko úkolem nás, abychom se dohodli s panem ministrem školství, už mám s ním i domluvenou schůzku myslím na začátek března, protože my navštěvujeme všechny ty ministry, když máme nějakou věci a chci vědět jeho názor na to samozřejmě a chceme nějak společně tu věc upravovat abychom došli k nějakému konsensu aby se dostalo vzdělání co největší skupině lidí se zdravotním postižením. Řeknu to standardní, klasický vzdělání a pouze tam, kde to opravdu vejde, tak abychom podpořili speciální školství. To já myslím, že je věc, kterou bychom se takhle na ní mohli shodnout a říci jsou. Teď se musíme říci, kde jsou ty mantinely, to bude to dohadování, možná i hádání, kde kde jsou ty mantinely. Ale my jsme na to nějak připraveni, máme na to i lidi vzdělaný, kteří nám radí. Není to tak, že všechno bysme uměli. Vždycky musíte mít spolupracovníky, kteří nám radí, kteří nám pomáhají. Takže to je věc. Druhá věc je přístupnost těch škol jako takových. To je samozřejmě problém. Je ještě mnoho škol, kde jsou fyzické bariéry, kde jsou i problémy třeba pro neslyšící, pro nevidomé atd. Ale musím říci, že řada škol k tomu přistupuje velmi pozitivně. Ukazuje se například, že lidé se zrakovým postižením se nejlépe integrují právě u toho vzdělání. Dneska už ta technika je taková, že jim vlastně umí počítače se speciální přídavným zařízením číst normálně texty a všechno. Čili oni se opravdu mohou učit rovně.U těch nevidomých je pouze problém orientace v prostoru. Toto muž a to oni často zvládají po nějaké době, kdy ten prostor si zmapují, tak oni to pak hodně zvládají. Čili tam já bych řekl, že je ta integrace nejdál nebo dá se. A já znám plno právníků, kteří jsou nevidomí od dětství a přesto vystudovali právn právnickou vysokou školu. Mají právnické vzdělání a jsou to vynikající právníci. My takhle využíváme prakticky tři právníky nevidomé a je to fakt jako výborný uměj a věnuji se té problematice lidí se zdravotním postižením, takže to velmi dobře umí jo. A je to dobrý problém je trochu se sluchovým postižením, kde ta komunikace je o zhoršená přece jenom, a i když si lidé myslí, že jen je horší pro tu integraci nebo pro to vzdělání zrakový, postižení, tak je to sluchový postižení, protože nejvíc těch podnětů a znalostí získáváme sluchem. Takže to je tam samozřejmě ten problém trochu je, dokonce se tvrdí, já nejsem tak úplně odborník, že je pro ně skoro lepší pro ty lidi neslyšící, když jsou v těch speciálních školách, že se to lepší naučí,,, Nevím, nechtěl bych to posuzovat a spíš tady si říkám poradit si od odborníků u tý fyzický přístupnosti to, aby se zpřístupnilo to prostředí. Pokud je člověk normálně mentálně schopen zvládat učivo, tak bychom mu měli udělat všechno pro to, aby mohl normálně chodit do školy, protože ti lidé se uplatní bez problémů.
mluvčí 3, Pokud se podíváme na nějaké srovnání České republiky a zahraničí, pokud jde o to, jak moc friendly je Česká republika tady v tomto ohledu, co se týče nějaké integrace osob se zdravotním postižením nebo tomu, jakým pomáháme, jak si jako Česká republika stojíme
. mluvčí 1, Tak já myslím, že si nemusíme jako tvářit, že jsme nějaký pozadu Určitě ne. Já jsem navštívil skoro všechna hlavní města v Evropě a musím říct, že třeba přístupnost prostředí Praha je na tom v Praze jsme na tom velmi dobře, i když máme poměrně velké centrum historické, které nám všichni závidí a Pražský hrad atd. I ten Pražský hrad je hodně zpřístupněn. Takže já se dostanu do chrámu svatého Víta, dostanu se do Španělského sálu, do vladisilavského sálu, jo, to všechno nebo do Kostela Svatého Jiří atd. jo, čili tam všude já se dostanu na vozejku bez problémů, takže i tyto věci i tyto budovy historické jsou hodně zpřístupněny. Takže já si myslím, že na tom nejsme tak špatně. My teďko se snažíme dokonce motivovat I a spolupracujeme s Národním památkovým ústavem, zpřístupňovat různé historické památky po republice a děláme výlety takový hromadný těch lidí společně s tím Národním památkovým ústavem. A tam je to dobrý. Čili tady já bych řekl, že nejsme úplně, jsme na tom dobře, Máme třeba projekt Euroklíč, který vyhrazuje ty sociální zařízení a výtahy pro osoby se zdravotním postižením. Tady jsme úplně na čele, tam je to v pořádku. Pokud jde o dopravu, tak si myslím, že tady hodně se udělalo a dneska se hodně zpřístupňují nádraží, nástupiště, ale začali jsme pozdě a je to problém, než to doženeme, je to všechno otázka peněz a samozřejmě v dnešní době to všichni víme, nejsme na tom bůhvijak.Takže musíme i my tolerovat to, že prostředky jsou jenom na něco. Tomu my rozumíme, ale přesto dochází k postupné, k postupnému zlepšování. Máme velkou spolupráci se správou železnice, s Českými drahami a podobně. Na Českých drahách se toho udělalo strašně strašně moc, teď ty vlaky už začínají být všechny přístupný atd. čili to se hrozně mění a to tam se bych řekl já, že máme největší v té zaměstnanosti, podpoře tam určitě tápeme trošku trošku možná v tom školství, ale jinak si myslím, že jsme na tom poměrně dobře.
mluvčí 3, Je hezké slyšet, že nejsme úplně pozadu v této problematice jako Česká republika. Ještě jsme neprobrali finanční stránku Národní rady. Jak jste na tom finančně? Přece jenom vaše činnost stojí peníze tak jako všechno.
mluvčí 2, Naše činnost stojí peníze. My máme takový dvě ty nohy, jak jsem říkal už úplně na začátku to poradenství, odborné sociální poradenství, to nám MPSV docela slušně financuje a jsme schopni s těmi našimi odborníky vystačit na to, jaká je potřeba toho poradenství. Horší je ta půlka druhá, kde pracuje méně z našich pracovníků a to je ta vlastní obhajoba zájmu osob se zdravotním postižením. Já vždycky říkám, je to politika pro lidi se zdravotním postižením. Bohužel to tak je. Všechno, co chcete dosáhnout, tak je vlastně politika, lidi to neradi slyší a tam samozřejmě to je velmi špatné, protože stát nám v posledních třech letech vlastně snížil tu dotaci na 1/3 a vzhledem k inflaci je to velmi složité Musím říci, že se bojím času nebo měsíce, kdy ti zaměstnanci, někteří řeknou, hele, to co umíme a to, co ty nám dáváš je tak málo, že máme to tady rádi, nechceme ubližovat, ale fakt za toto už nejde.Náš průměrný plat těch pracovníků je asi 29 500 korun a plný úvazek. Vzhledem k tomu, že ti lidé jsou především v Praze ti nejklíčoví odborníci, ale i v těch ostatních krajských městech je máme, tak musím říci, že to už je plat hodně hodně, že nás ty lidi mají rádi. My máme samozřejmě sbírkový účet, sbírku, snažíme se získávat peníze. Ono je to o tom, že lidé dají na konkrétní případ, když třeba nějaký chlapec nebo dívka potřebuje nějaký speciální vozík, potřebují nějakou pomoc při nějaké speciální nemoci tak lidé dají ochotně a to je dobře a nezpochybňuju dají dobře, dají peníze a jsem rád, že to tak dělají, ale když řeknu, že potřebujeme na Národní radu, abychom mohli obhajovat zájmy. A to je obhajovat je blbý. Já jsem to zrovna před chvílí říkal na tom stavebním zákoně nebo příspěvek na péči když mi prosadíme, že se zvýší příspěvek na péči pro nějakou skupinu lidí, tak hned pomůžeme třeba 100 000 lidem hned aktuálně, ale to je jakoby obecná věc a nikdy je to lidé nevnímají, že zatím je ta národní rada, která přišla s tím návrhem a nakonec ho i prosadila a to je to důležitý a to si ti lidé neuvědomí.Takže my těch peněz dostáváme poměrně málo i na té sbírce. Je to prostě. Já tomu rozumím, že ty lidi tak uvažujou. Nevím, možná bych jednal stejně tak, jo. Ale přesně na té druhé straně, tak to cítím trošku jinak, že jo, jo, Ale je to prostě tak. Není to pro mě jakoby si stěžovat, ale bohužel ta situace je taková, máme pár, samozřejmě pár sponzorů, kteří jsouí a podporují nás poměrně významně a já jim za to moc děkuju, ale samozřejmě nejlepší, když máte hodně dárců po menších částkách, protože ono se zdá, to je tak jako víte, kde se vybere nejvíc na daních? U těch, co platí málo, protože těch je hodně takhle to je ne na těch Bohatejch, ty za prvé to u filmu u něj chodit, aby neplatili. A je jich málo. Nejvíc vy děláte takhle, takže když je nejvíc dárců po menších částkách, tak to je ten příjem. A to je ostatně vidět ve všech těch sbírkových akcích, které se dělají.
mluvčí 1, A jak já říkám, není malé pomoci každá, každá, každá pomoc je nezanedbatelná a počítá se kde najdeme číslo vašeho sbírkového účtu? Kdybychom chtěli přispět.
mluvčí 2, My ho máme na našem Facebooku, máme ho na našich stránkách. co samozřejmě VVNRZP. CZ teďko připravujeme nějaký film, který by nás měl propagovat, ten bude na YouTube kanále, protože my samozřejmě až snad na ně my máme vlastně všechna ta média provozujeme abychom na sebe taky hlavně abychom říkali co děláme. Já píšu každý týden jednu nebo dvě informace, co všechno děláme. My chceme, aby ti lidé o nás věděli. I to, že opravdu něco děláme, že tam nesedíme a nic nevymýšlíme a aby my jsme prostě v tomto otevření, chceme, aby lidé věděli přesně, co děláme.
mluvčí 1, A myslím si, že dneska jste to naprosto krásně představil. Pane Kráso, já vám moc přeju, ať se vám daří ty vaše zkušenosti i nadále zúročovat. Protože pro osoby se zdravotním postižením jako Národní rada děláte opravdu hodně a tu podporu si zasloužíte. Moc vám Děkuju
Přidejte odpověď