ČRo, Alex a host Rozhovory Alexandry Mynářové se známými osobnostmi
Český rozhlas
Pronikla do světa nanovláken. Zabývá se výzkumem a vývojem nanovlákenných náplastí za účelem snížení rizika při operacích střev. Českolipská rodačka a vědkyně z Technické univerzity v Liberci Markéta Hujerová je naším hostem vítám vás. Jsme dnes pozvali vědkyni Markétu Hujerovou, která se vloni na podzim stala laureátkou talentového programu L’Oréal UNESCO pro ženy ve vědě. Účelem toho projektu je mimo jiné inspirovat mladé dívky k tomu, aby si vybraly právě kariéru ve vědkyně. Proč vy jste si zvolila kariéru vědkyně?
mluvčí 6, Moc děkuju za hezkou otázku. Já musím říct, že ta moje cesta k té vědkyni byla poměrně komplikovaná a musím říct, že od začátku celkem dost nejasná, protože já se vám musím přiznat, že když mi bylo 19 let, tak já jsem skutečně nevěděla kam dál, na jakou vysokou školu se přihlásit, jakým kariérním směrem se vydat a pamatuju si, že to pro mě bylo takové stresující, že se ode mě očekávalo hodně, ale zároveň mi vlastně nikdo neukázal, jak se dostat na ty prestižní univerzity, jak je to možné a chtěla bych vlastně tímhle podpořit i naše mladší posluchače, že je to naprosto v pořádku na začátcích své kariéry zkrátka a dobře nevědět a nemusí to nutně znamenat, že to dopadne špatně.
mluvčí 5, Vy jste říkala, čekalo se ode mě hodně. Čím jste si to vysloužila?
mluvčí 6, No, možná tím, že mě spousta činností už od dětství tak jako přirozeně šla a musím říct, že já jsem byla i celkem taková snaživá, že jsem se, že jsem vždycky dbala na ty svoje dobré studijní výsledky a pamatuju si, že jsem právě měla takové ty sny, že jsem si říkala, jak by to asi vypadalo na těch světových univerzitách, na tom Harvardu, na tom Cambridge, na tom Oxfordu, kde studovali a pracovali opravdové ikony vědeckého světa, ale vlastně nikdo mě jako nevedl k tomu, jak by se dalo na tyhle univerzity přihlásit. A já doufám, že tohle se už dneska mění, že právě i díky dosahu sociálních sítí, to je ta dobrá věc. Sociální sítě tvoří. Můžeme právě vidět různé příběhy různých žen i mužů, talentovaných lidí, kteří nám možná ty dveře do světa mohou trochu pootevřít.
mluvčí 5, Kdo vás tedy potom nasměroval? Kdo vám ty dveře pootevřel?
mluvčí 6, Já jsem následně studovala Fakultu mechatroniky, informatiky a mezioborových studií právě na Technické univerzitě a tam jsem se dozvěděla o fascinujícím světě nanotechnologií, o tom všem, co nám tento zajímavý obor může přinést, ale stále se vám musím přiznat, že jsem si vlastně nebyla jistá, čím se tedy jednou stanu a pořád jsem byla přesvědčená, že vědkyně to určitě nebude, protože jsem měla v sobě možná zažitý takový ten stereotyp, který se dneska už, doufám, daří bortit. A to sice to, že vědec musí být nějaký ideálně muž v bílém plášti, zavřený ve sklepení, v laboratoři, který má navenek nudný život a pouze jenom bádá do noci. No a já musím říct, že jsem určitě tuhle kariéru nechtěla, nicméně něco se ve mně zlomilo zhruba v roce 2017, kdy na naši katedru přišel pan prof. Václav Liška z Biomedicínského centra Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni.A on je kromě toho, že je skvělý vědec, tak je i gastrointestrální chirurg, tedy lékař z klinické praxe. A on nás vlastně oslovil s tím, že operace střev stále představují jistá rizika a jestli bychom ta rizika nemohli vyřešit pomocí nanotechnologií. A musím říct, že to bylo právě, to byl právě on a to téma a také důvěra možná, kterou ve mně tenkrát vložila moje školitelka, která říkala, že když jsem taková, že je mi to jedno, tak můžu zkusit tedy vyřešit tento palčivý problém a uvidíme, jak se to teda podaří a třeba se to vůbec nepodaří a já jsem možná i díky té volnosti a té důvěře jsem se opravdu do toho tématu vrhla a vlastně jsem zjistila, že najednou přirozeně tou vědkyní jsem a že ten život vlastně vůbec není nudný.
mluvčí 5, Než se dostaneme k té zázračné nanovlákenné náplasti pro krytí střev, tak vy jste ještě když se vrátím do vašeho dětství, tak vy jste a vaší silnou stránkou už tehdy byla vizualizace. Někde jsem četla nebo slyšela v rozhovoru s vámi, že jste se naučila plavat vlastně bez tréninku, že jste si to jenom představila?
mluvčí 6, No, to je zajímavé, že jsem to měla vlastně takhle vrozené už úplně od dětství. Já skutečně já mám jako hodně živé sny, škoda, že si je teda často nepamatuju nebo se nikam nezapíšu. Možná v nich jsou také skryté nějaké vědecké objevy, ale musím říct, že tenkrát jsem naprosto přirozeně asi pochopila tu sílu mysli, kterou paradoxně v sobě zase nacházím až teď, jako poslední roky. Nicméně už tenkrát jsem pochopila, že síla té představivosti a toho, když v sebe věříte a věříte v ty svoje schopnosti a zároveň jste schopní přijímat ty nové Tak je opravdu neuvěřitelná, protože já si vzpomínám, to, co jste vlastně popisovala, tak je skutečný příběh, když mi bylo 6 let a naše škola začala chodit na plavání a já jsem předtím z nějakého důvodu měla takový odpor k tomu plavání, nechtěla jsem se s rodiči učit plavat, přišlo mi to jako nesmysl a byla jsem v tomhle ohledu taková tvrdohlavá. No ale potom mě vlastně mrzelo, když jsme přišli do toho bazénu, že já jsem byla to dítě, které teda patřilo do té menší skupinky těch, co neplavou a styděla jsem se za to. Tak si vzpomínám, že jsem vždycky večer před spaním jsem si představovala jak plavu v bazénu jak úplně detailně, že mi ta voda protýká mezi prsty a že zkrátka takhle sportuji. No a potom jsem přišla do toho bazénu a uměla jsem plavat, což bylo jako velmi překvapivé a myslím si, že mi to moc lidí tenkrát nevěřilo, ale skutečně se to stalo takhle vlastně přes noc.
mluvčí 5, Uměla jste plavat, ale to neznamená, že byste ovládala všechny ty styly. Plavala jste prsa?
mluvčí 6, Ano ano, tím jsem začala.
mluvčí 5, Tu představivost jste potom využívala dále byly nějaké další věci, aktivity, které jste neuměla a právě díky té vizualizaci jste se je naučila, nepotřebovala jste trénink?
mluvčí 6, No, já si vzpomínám, že jsem dlouhou dobu na tuto schopnost zapomněla, protože možná tím, jak mi to asi nikdo nevěřil a nebylo to úplně přijaté, nějakým způsobem otevřeně, pozitivně, tak jsem asi na tuhle schopnost trochu zapomněla a vím, že jí ve mně obnovil až můj trenér Karate, protože já jsem kdysi v České Lípě právě chodila na karate a on nám vyprávěl to karate, krásný sport s takovou jako úctou k tomu mentorovi školiteli. A on vlastně nám říkal, že abychom se zlepšili v těch technikách, tak by bylo skvělé, kdybychom právě večer před spaním si mentálně zopakovali tu dnešní lekci a tu sestavu v tom karate A já si pamatuju, že tenkrát se mi to jako vlastně v hlavě propojilo a říkala jsem si, aha, tak já nejsem blázen, skutečně i mi tady můj mentor trenér mi vlastně radí tyto techniky pro sport. A přesto možná proto, že to bylo v takovém tom pubertálním věku, tak jsem tomu nevěnovala tolik pozornosti a našla jsem to v sobě skutečně až možná ty poslední roky, kdy jsem si uvědomila, že ten úspěch, což nechci, aby to znělo jenom ten pozitivní úspěch celkově jako ten posun v tom životě často je právě spojený s tou mentální silou a s tou vizualizací a od té doby, co vlastně dělám, i byznys od minulého roku 2025, tak hodně tu vizualizace používám právě pro, řekla bych, jako zhmotňování těch našich cílů a omlouvám se, jestli jste zní nějak příliš spirituálně, jestli jste čekali rozhovor čistě racionální s vědkyní. Nicméně samozřejmě je v tom i ta píle v té laboratoři v tom výzkumu vývoj inovacích, ale i samozřejmě mimo tu laboratoř ve světě. Každopádně musím říct, že mi to pomáhá se tak jako nastavit dobře to přemýšlení a soustředit se na ty dobré věci.
mluvčí 5, Jak jste říkala, bortíte ty představy o potom vědci či vědkyni té šedé myšce někde v bílém plášti, tak za malou chvíli se dostaneme k těm cílům, o kterých jste mluvila. Vy vyvíjíte nanovlákenné náplasti pro krytí střev, které dokáží výrazně omezit riziko pooperačních komplikací, proč právě střeva?
mluvčí 6, A určitě je to dobrá otázka, protože ty nanovlákna se dají používat v mnoha dalších aplikacích ve zdravotnictví. Tahle naše unikátní aplikace vyplývá právě z reálného problému, kdy za námi přišli kliničtí lékaři, kteří nás oslovili s tím, že právě operace gastrointestinálního traktu stále představují jistá rizika a přestože jsou ty operace prováděny po dobu více než 200 let, tak ty pacienti stále trpí na závažné komplikace, které v podstatě ty moderní medicínské materiály neumí řešit. A tak jsme se začali zabývat tím, jestli bychom tady tuhle problematiku nemohli zacílit a nabízelo se samozřejmě vyvinout takovou nanovlákennou náplast, kterou se dají ty ta střeva překrýt po operaci, když třeba chirurg vyjme část střeva postiženého třeba kolorektální karcinomem nebo Crohnovou chorobou a potom následně ta střeva opět zašije, tak se dá vlastně ta chirurgická spojka překrýt naší léčivou nanovlákennou náplastí.
mluvčí 5, Čili přímo na ta střeva se nalepí nanovlákenná náplast, která tedy zajistí rychlejší řekněme po operační léčbu hojení.
mluvčí 6, Ano.
mluvčí 5, Když vlákno asi každý víme, jak vypadá ale nanovlákno nanovlákenná náplast, jak si to představit?
mluvčí 6, Rozumím. No ono ten svět nanotechnologií se velmi špatně představuje, protože ony nám hodně vzdálený ty objekty jsou skutečně pouhým okem neviditelné, takže musíme použít nějaké porovnání, které známe A 1 nm je 10 na minus devátou metru, což samozřejmě zase velmi těžko se představí všem, i těm, kteří v tom oboru pracují. Ale možná by nám pomohlo, kdybychom si vlastně, kdybychom se podívali, jak tenký je náš jeden lidský vlas, tak potom ta naše nanovlákna jsou 10 tisíckrát tenčí, takže ten náš vlas proti tomu vypadá jako opravdu velký objekt a ta nanovlákna jsou velmi jemná. Takže zhruba takhle a potom kdybyste si je chtěli představit nějakým způsobem jako makroskopicky, kdybyste chtěli vidět, jak vlastně vypadají, tak by se dalo říct, že to je, jak dobře jste si představila jako velmi tenkou jemnou bílou látku, která skoro nic neváží. Přesto má vlastně velký měrný povrch, protože tam je několik miliard různých vlákýnek různě přes sebe položených, který, která jsou právě velmi jemná a velmi tenká.
mluvčí 5, Tak a sama ta nanovlákna způsobí ten hojivý efekt nebo v sobě mají něco obsaženo?
mluvčí 6, No to je skvělá otázka, protože tohle zrovna v tom našem produktu, to může být kombinace. On je totiž ta nanovlákna jako taková tak když se podíváme na to, z čeho je vlastně složené naše tělo, tak zjistíme, že mezi našimi buňkami v našem těle se nachází něco, co se jmenuje mezibuněčná hmota. A protože ty buňky samozřejmě nejsou ve vzduchoprázdnu, neplavou tam úplně volně ale jsou na něčem uchycené, na něčem, co jim pomáhá mezi sebou komunikovat a fungovat v tom těle. No a co je taková zajímavost, tak je to, že ta mezibuněčná hmota se právě přirozeně skládá z mikro a nanovlákenných komponent, samozřejmě přírodního původu. To znamená, že ty naše buňky jsou na ta nanovlákna zvyklá, by se dalo říct, a my všichni jsme přirozenými nositeli nanovláken v našich tělech. A potom vlastně, když se podíváme na to, jak nám mohou ta syntetická nanovlákna námi vyrobená, mohou pomoci, tak když si to představíme, tak vlastně ty buňky v našem těle pokud dosednou na nějaký nanovlákenný materiál, tak oni ho velmi dobře rozeznají, oni si řeknou, aha, to vypadá jako ta moje mezibuněčná hmota. Tady se mi líbí, tady budu růst a vytvořím tu novou tkáň. Takže ony mohou sloužit jako tzv. Lešení pro ten další růst samy o sobě tou svojí strukturou, A to, co jste vlastně říkala, že mohou být i obohaceny o různé léčivé látky, tak to je pravda. A to je taky něco, co dělá ty nanotechnologické materiály unikátními. A to je právě to, že ony dokážou pojmout velké množství těch léčivých látek, přestože ten obsah toho materiálu může být malý. Proč tomu tak je? No, je tomu tak opět proto, že ta vlákýnka jsou neuvěřitelně tenká, jemná a je jich tam opravdu hodně. Takže vlastně vy máte spoustu spoustu plochy a prostoru, kam můžete tu léčivou látku uložit a která se potom, když je ten materiál tak připravený, tak se z těch nanovláken může postupně třeba uvolňovat. Takže to skutečně může třeba podporovat hojení, pokud tam jsou nějaké vhodné látky?
mluvčí 5, Říká vědkyně Markéta Hujerová.
Přidejte odpověď