Hipoterapie může dětem s handicapem otevřít nové možnosti. U malého Maxíka sehrál zásadní roli kůň Filípek z Centra hiporehabilitace Mirákl u Telče, který mu pomohl nejen fyzicky, ale i psychicky.
Když si Maxík poprvé sedl na koňský hřbet, byly mu necelé tři roky. Stejně jako mnoho jiných dětí měl i on z velkého zvířete přirozený respekt. První setkání s terapeutickým koněm Filípkem v Bohuslavicích v Centru Mirákl ale nakonec odstartovalo cestu, která jeho rodině změnila každodenní život. Po první jízdě přeskočila jiskra a obavy rychle vystřídala úleva.
Pohyb, který dává smysl
Maxíkův zdravotní stav potřeboval citlivý přístup. Jeho tělo reagovalo odlišně. Zatímco končetiny byly ztuhlé, trup byl naopak oslabený. Rehabilitace proto vyžadovala citlivé vedení i vhodné podmínky. „Jakákoli rehabilitace potřebuje zkušeného terapeuta. My jsme ho díky Miráklu našli. Pro nás to byl Filípek,“ popsala Maxíkova maminka.
Filípkův krok pomáhal uvolňovat spastické svaly a zároveň posilovat střed těla. „Nebylo to o výkonu, ale o tom, že tělo konečně dostalo podmínky, ve kterých mohlo změnu udělat samo,“ vysvětlila ředitelka a hlavní fyzioterapeutka Kateřina Maříková. Filípek děti k ničemu netlačil, dokázal počkat až změna přijde přirozeně.
Důvěra se buduje pomalu
Vedle fyzického přínosu sehrál důležitou roli i samotný vztah mezi dítětem a koněm. Filípek byl známý svou klidnou povahou a schopností dát dětem čas, aby si k němu našly vlastní cestu. „Max měl Filípka nesmírně rád, protože to byl jeho první koňský terapeut, který svou velmi klidnou povahou dokázal dodat malému klukovi jistotu a velkou radost z jízdy na koni,“ řekla jeho maminka. Podle terapeutů je pocit bezpečí jedním z klíčových faktorů, které dětem umožňují posouvat se dál nejen fyzicky, ale i psychicky.
Více než terapeutický kůň
Filípek zemřel letos v dubnu. Dětem pomáhal šestnáct let a jeho přínos zůstává patrný především v konkrétních zkušenostech rodin, které s ním přišly do kontaktu. „Pro mě byl Filípek mnohem víc než terapeutický kůň. Byl oporou, která mě provázela téměř celou mou terapeutickou cestou. A byl to kůň, který neukazoval cestu tím, že by něco dělal. Ale tím, že trpělivě čekal, až ji uvidím sama,“ vzpomínala ředitelka. V případě Maxíka shrnuje vše jediné slovo maminky. „Děkujeme.“
Dominika Zichová
Jihlavský deník
Přidejte odpověď