Na bezohlednost vůči lidem s hendikepem ukazuje dramatický příběh šestatřicetileté Zuzany z Olomouce. V březnu cestou do práce spadla do výkopu. Je nevidomá a díra nebyla označena.
Zranění a následné komplikace, se kterými je nyní bezmála měsíc na rehabilitaci v léčebně, jsou pro mladou ženu značně bolestivé a tísnivé. Zejména kvůli tomu, že doma ji potřebují její dvě malé děti.
„V úterý 3. března jsem šla do práce. Trasu znám dobře. Vím, že na konci chodníku přejdu cestu a vyjdu na obrubník, který vede v trávě. Musím jít podél obrubníku, abych našla chodník, který je vlevo. Ten mě navede k domu, kde pracuji,“ popisovala Zuzana, jak s bílou holí rutinně zdolává pár desítek metrů v Olomouci-Hodolanech k sídlu Nevidomých maserů, kam se opět vrátí od října, do kdy je na rodičovské dovolené s mladším synkem.
U obrubníku, který je pro nevidomého důležitým vodítkem, byla díra. Stavební výkop. Nebyl nijak označený.
„Zahučela jsem do té díry. Naštěstí jsem neměla v nosítku mladšího syna Edouška. Následky raději nebudu domýšlet,“ líčila šok.
Sama se vyškrábala z výkopu
Byly dvě hodiny po poledni. Nikde nikdo. Blízkým se žena nedovolala. Sama se vyškrábala z výkopu a zjišťovala rozsah poranění.
„Stáhla jsem si kalhoty, jestli mi z nohy nečouhají nějaké kosti. Tekla mi krev a hodně to bolelo. Uvědomila jsem si v tu chvíli, kolik umím sprostých slov,“ vzpomínala s ironií sobě vlastní na otřesné okamžiky tato houževnatá mladá žena, která sice nevidí, ale jen tak něco ji nezlomí.
Ten den zhruba za hodinu – od pádu do výkopu – musela vyzvednout pětiletého synka Alfreda na vlakovém nádraží. Navštěvuje lesní školku.
Bolavá s nohou od krve došla paní Zuzana do práce, kde jí kolegyně poskytla první pomoc.
„Doprovodila mě k tramvaji. Strašně to bolelo, ale musela jsem. Partner byl v práci, nestihl by pro Fredíka dojet,“ popisovala těžkosti žena, kterou si Olomoučané mohou vybavit podle toho, že když její synci byli ještě mladší, mohli kolemjdoucí zaslechnout rolničky – aby měla nevidomá matka přehled o tom, kde přesně se její čiperové pohybují, upevnila jim na oděv rolničku.
Berle ke slepecké holi
Zhruba dvě a půl hodiny od pádu již seděla v čekárně na urgentním příjmu Fakultní nemocnice Olomouc. Synky hlídala kamarádka. Lékař po vyšetření konstatoval, že pacientka má podvrtnutý kotník.
„Vyfasovala jsem berle. Nebylo mi jasné, jak to s nimi zvládnu, když musím mít v ruce bílou hůl. Musela jsem,“ vzpomínala.
Po dvou dnech následovalo vyšetření na ortopedii, kde jí lékař sdělil, že zraněnou dolní končetinu může postupně zatěžovat.
„Noha se ale zhoršila. Na palci se mi navíc udělal gangliom. Skončila jsem na chirurgii, odkud jsem odešla s ortézou. Nejhorší ale byly podpažní berle. To byla pro nevidomou s holí opravdu výzva. Totálně jsem si odrovnala záda. Nemohla jsem dojít na záchod, jak jsem trpěla. Zvracela jsem bolestí,“ ohlédla se za týdnem ukrutných bolestí a slz.
Kontrola z OSPODu
Po dvanáctidenní hospitalizaci v nemocnici byla přeložena do péče odborného léčebného ústavu v Pasece k rehabilitaci.
„Bez kluků, se kterými jsem pár hodin o víkendech. Je to hrozně složité, protože je nám všem moc smutno. Starší syn mezitím musel na plánované trhání mandlí. Beze mě nechtěl, ale zvládli to,“ popisuje náročnost odloučení a těžkosti, které vzorně se starajícímu otci obou chlapců neulehčila návštěva OSPODu.
„Někdo zavolal pracovnice z oddělení ochrany dětí, že přítel přece nemůže zvládnout kluky sám bez mámy. Jsem tady online 24/7, když Bohdan něco neví, vyřešíme to společně,“ chválila partnera.
Obdiv spolupacientů
Bolesti zad podle ženy již ustupují a poraněný kotník je podle lékařů v pořádku. Zuzana, která si na oddělení v Pasece pro svoji samostatnost a nezlomnost získala obdiv pacientů, denně poctivě cvičí. I mimo naordinované hodiny.
„Vypadá to už nadějně. Brzy půjdu domů. Musím ještě vyřešit chodítko. Nesmím zatím tahat batoh na zádech a potřebuji někam dávat věci pro kluky, pití pro sebe a další věci,“ plánuje, jak brzy bude „běhat“ po Olomouci, byť s pomůckou.
Soustředit se chce nyní na prošetření okolností úrazu a potrestání viníka. Už ve chvíli, kdy skončila ve výkopu, zjišťovala zhotovitelskou firmu, aby dělníci staveniště zajistili.
Případ řeší policie
Obrátila se také na policii. Ta s ohledem na GDPR neposkytuje informace týkající se konkrétních fyzických či právnických osob. Obecně ale mluvčí sdělil, že se policisté úrazem z uvedeného dne v dané lokalitě a jeho okolnostmi zabývá.
„Policie se případem zabývá,“ potvrdil Olomouckému deníku policejní mluvčí Jaroslav Herzán.
Paní Zuzana je ve spojení s právníky. Podle výsledku policejního vyšetřování zváží následné kroky.
„O viníkovi, konkrétní firmě, se bavit nechci. To je nyní věcí policie,“ sdělila.
Zabezpečení určuje norma
Jak mají dělníci označit výkop, stanovuje norma a vyhláška.
Definuje doslova, že stavba a zařízení včetně jejich konstrukcí v průchozím prostoru podél vodicí linie musí mít ve výši 100 až 250 milimetrů nad pochozí plochou pevnou zarážku pro bílou hůl jako je spodní tyč zábradlí nebo podstavec a ve výši 1 100 milimetrů pevnou ochranu jako je tyč zábradlí nebo horní díl oplocení, sledující půdorysný průmět překážky, popřípadě lze odsunout zarážku za obrys překážky nejvýše o 200 milimetrů.
Takto musí být zabezpečeny také konstrukce s bočními stěnami nesahajícími až k zemi nebo podlaze a výkopy a staveniště.
„Do výkopu však stejně tak mohlo spadnout malé dítě nebo třeba pes,“ uzavřela nevidomá žena, jež se rozhodla svoji zkušenost medializovat zejména kvůli tomu, aby stavební firmy myslely na to, že se v ulicích pohybují i lidé s hendikepem.
Daniela Tauberová
Olomoucký deník
Přidejte odpověď