Pro jednu samozřejmost, pro druhou nedosažitelný sen. I obyčejná procházka s dítětem může být pro maminku s hendikepem obrovskou výzvou. Petra Filová z Litomyšle alias Pralinková teta pomáhá vracet těmto maminkám svobodu. Založila vlastní nadační fond a mění lidské osudy. Prozradila také, proč ji některé názory na mateřství zvedají ze židle. Do nadačního fondu půjde také výtěžek z prodeje její nové knížky – charitativní Kuchařky Pralinkové tety.
Čtenáři Svitavského deníku vás znají jako Pralinkovou tetu. Od vtipných glos jste však trochu odbočila a založila Nadační fond Pralinkové tety. Co bylo impulzem k jeho vzniku?
V lednu jsem dostala nabídku od litomyšlské společnosti Orion, abych se stala jejich mediální tváří. Po poradě s odborníky jsem proto založila nadační fond, kam půjdou peníze ze spolupráce. Fond bude pomáhat českým invalidním maminkám a podporovat mladého atleta Míšu Teresku z Chrudimi.
Proč právě Míša?
Znám ho devět let a pořádáme v našem fitku pravidelně akce na jeho podporu. Narazila jsem na něj náhodou, když se na Míšu sbírala v litomyšlském supermarketu plastová víčka. Výtěžek první naší akce pro Míšu bylo asi třináct tisíc korun, přispěli jsme mu na vozík na basket, protože je to velký sportovec. Myslím, že našich třináct tisíc vyšlo tak na jedno kolo vozíku.
Přemýšleli jsme, jestli každý rok podpoříme jedno dítě s hendikepem, které je sportovně založené, nebo jestli si necháme Míšu. Nakonec jsme si ho nechali a vzniklo velké přátelství. V prosinci mu bude už dvacet let a jsem ráda, že podporujeme právě jeho, protože od doby, kdy mu bylo osmnáct let, tak Míša už pro nadace není tolik „zajímavý“, protože podporují spíše menší děti.
Pomohl už někomu fond?
Ano, první příspěvek jsme využili na nákup elektrokočárku pro Terezu Odstrčilovou z Chrudimi. Původně jsem měla představu, že budeme pořizovat maminkám speciální vozíky Swisstracky. Ale Tereza mi ukázala, že ne každá maminka ten vozík chce a potřebuje. Takže elektrický kočárek je pro tuto maminku po onkologické léčbě úžasná věc. Jinak by neměla možnost s klasickým kočárkem jít na procházku. Není na vozíku, chodí o berli, takže je zbytečné ji posadit na vozík. Elektrický kočárek pro ni znamená velkou svobodu.
Jak se pohybují tyto speciální kočárky cenově?
Pořízení elektrického kočárku vyjde zhruba na 60 tisíc korun.
Máte nějakou představu, kolik peněz by mohl fond získat a koho do budoucna podpoří?
Na fond půjde výtěžek z prodeje mojí nové kuchařky, mého merche a nadační fond má také transparentní účet. Takže kdo bude chtít, může nám také přispět. Jakmile budou ve fondu peníze, tak vytipujeme další maminku. Ambasadorkou fondu je Monika Čejdová, které jsme z prodeje mojí první knihy pořídili právě speciální vozík Swisstrack.
Změnil jí hodně život?
Úplně neskutečně. Jsou věci, které si zdravé mámy vůbec neuvědomují. Dáme si dítě do kočárku, jedeme na procházku, což invalidní maminky nemohou. A já jsem si to uvědomila, když jsme točili medailonek pro fond s Monikou Čejdovou. Šli jsme pro její dceru do školy, s sebou měla mladšího syna a já jsem viděla, že tohle by bez Swisstracku vůbec nezažila. Přináší jí svobodu a možnost společných chvil se svými dětmi. Kdy si děláme vzpomínky s dětmi? Když s nimi máme nějaké aktivity. Mohou jít na houby, pro dceru do družiny, v zimě sáňkovat.
Co je pro vás největší odměnou? Jsou to ty vybrané peníze nebo pohled na šťastnou maminku?
Největší odměnou bylo, když jsem na křtu kuchařky měla svoje tři andílky. To pro mě bylo hodně silné. Byla tam usměvavá Monika, nechyběl Míša Tereska a když jsem dostala do náruče Terezky dceru Aničku, tak jsem si řekla, že ta práce stojí za to.
Jak vybíráte lidi, kterým pomůžete?
Zatím to má všechno krásné příběhy. S Terezkou Odstrčilovou, které jsme kupovali elektrický kočárek, jsem se seznámila díky Míšovi v Piešťanech, kam jezdí na léčbu. Terezka je částečně ochrnutá po onkologické léčbě a právě v lázních jsme se potkaly. Už tam jsme se domluvily, že ji přes Pralinkovou tetu podpořím. A ten čas přišel letos.
Jak vaši dobročinnost vnímá rodina? Podporuje vás?
Bez rodiny bych toto vůbec nemohla dělat, v manželovi mám velkou oporu. Cítím podporu i přímo ve městě. Když někdy o Litomyšli mluvím, tak říkám, že tady si člověk může ty sny plnit. Lidé nás, myslím, vnímají, že charitu děláme a vědí, že sto procent vybraných peněz jde na daný účel a ještě přidáváme něco svého. Přispívali jsme na pomoc obětem tornádu na jižní Moravě, povodní v Jeseníku nebo na pomoc mamince, která se ocitla v šílené situaci.
Je to závazek?
Ano, na jednu stranu je to hezké, lidé mě podporují a věří mi, ale taky je to závazek. Se zařizováním sbírky je hodně starostí, ale stojí to za tu energii.
Máte nějaké přání pro Nadační fond Pralinkové tety?
Velké. Aby se peníze kupily a mohli jsme pomáhat invalidním maminkám, kterých je hodně. Slyšela jsem argument: když je žena postižená, proč si pořizuje dítě. Tak to mě úplně zvedá ze židle, protože co je pro ženy hezčí než být mámou. Pomáhat maminkám mi dává obrovský smysl. Doufám, že se v nadačním fondu dožiju, že budeme jednou na paralympiádě fandit Míšovi Tereskovi.
Vydala jste novou kuchařku. Je taky součástí nadačního fondu?
Kuchařka Pralinkové tety je brána jako charitativní projekt. Veškerý výtěžek z jejího prodeje půjde do fondu. Zatím nebude volně prodejná, společnost Orion ji bude rozdávat svým zákazníkům při nákupu nad určitou částku. Jinak bude od první adventní neděle k mání na e-shopu Pralinkové tety.
Sepsala jste osvědčené rodinné recepty?
Kromě receptů je v knize i dvanáct exkluzivních špeků psaných na zakázku. Celá kniha je věnovaná 200. výročí prvního vydání Domácí kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové. Tu Magdalena vydala v Augustově tiskárně právě tady v Litomyšli. Dva recepty jsme do kuchařky připravovali v kuchyni na zámku v Litomyšli, kde jsem si oblékla kostým Rettigové. V knížce je celkem šestnáct receptů.
Jaký recept je váš neoblíbenější, který by si měli lidé podle kuchařky připravit?
Určitě věnečky z odpalovaného těsta a potom ještě velikonoční beránek.
Iveta Nádvorníková
Svitavský deník
Přidejte odpověď