Ruský mág chce slepé Čechy naučit vidět

Reportáž TV Nova o zvláštní metodě ruského mága Marka Komissarova, jak se naučit vidět se zavřenýma očima. Chce také slepým a slabozrakým ukázat reálnou cestu, jak uvidět okolní svět.

 

účastníci kurzu Marka Komissarova, ruského mága, v Týnci na Sázavou

Tomáš : Vlastně nejdřív jsme ze začátku viděli tečky, nebo tečku. Jakkoliv barevnou a měli jsme u toho zavřený oči. A potom jsme ji furt rozšiřovali jako, aby byla větší. A potom jsme v tý tečce viděli díru jako ven.

Je to vůbec uvěřitelné? Je, říká Jan Světlák. To on a jeho žena děti z Týnce a z dalších míst učí vidět se zakrytýma očima. Co teda ty děti učíte?

Jan SVĚTLÁK, :
Ty děti si aktivují to centrum informační, ale pouze na tu způsobilost vidění a vlastně rozkoukávají se, jako kdyby měly nové oko. A ze začátku to je prostě takový mlhavý, je tam nějaká malá dirka, tím tréninkem to rozšíří a začnou vidět vlastně stejně jako fyzickýma očima. Akorát že tohle oko je nezávislý na těch fyzických. To znamená, je zdravý. Tam záleží na těch dětech, jak jsou tomu otevřený, jak moc tomu věří, jak vlastně do toho dají tu svoji, tu energii, to nadšení.

SVĚTLÁK :
některý děti se dokáží rozkoukat velice rychle, jsou fakt extrémní případy, který prostě do patnácti minut vidějí. Ale některý to trvá prostě podstatně dýl.

Co s dětmi dokáže Jan Světlák, může někomu připadat jako zázrak. Ale i on je jenom žákem. Žákem Marka Komissarova, ruského učitele takzvaného mimosmyslového vnímání. Ten dnes sice žije v USA, ale pořádá kurzy po celém světě. Letos v říjnu zavítal i k nám.

překladatelka tlumočí Marka KOMISSAROVA:
Zdá se, že je to zázrak, ve skutečnosti se jedná o schopnost lidského mozku. První předpoklad? Řekl jsem si, že všechna těla v našem materiálním světě vyzařují jakési záření, které věda zatím nezná. Sám pro sebe jsem to nazval informačním zářením. Jedná se o záření, které nese plnou informaci o předmětu, který ho vyzařuje. Další naprosto nevědecký předpoklad byl, že každý člověk má v mozku centrum, které je schopné toto záření zachytit a dešifrovat ho v nějakém nám známém režimu vnímání. A mně se zdálo důležité, zajímavé a potřebné naučit se toto centrum aktivizovat v každém.

Co očekávají lidé, kteří se přihlásili do jeho kurzu?

účastníci kurzu:
Nejdřív, když jsem se o tom zmínila u známých, tak mi řekli: ty ses zbláznila, tohlencto nemůže, to koukají nějakou dírkou. A když opravdu člověk zkusí ty brýle, tak není nic vidět. Já jsem totiž doprovázela nevidomého a nevěděla jsem kam. Řekl jenom adresu, tak jsem šla s ním, a pak jsem říkala: na co to jdete? No to musí být zajímavé, vidět bez očí? Intuitivně, no to je nádherný. Je, můžu zůstat s váma? Abych našla nové vnímání, nový rozměr vnímání a informaci. Intuitivně mě to zaujalo a řekla jsem si, že když intuice mi říká, že mám na ten seminář jít, tak že půjdu. Já jsem sem jel ani ne tak s cílem dokázat vidět bez očí, jakoby poznat tu metodiku, poznat ten způsob, tu cestu.

Není za tou výukou přece jen nějaký podvod, nebo alespoň manipulace? To byly otázky, které jsme si kladli, když jsme se kurzů rozhodli zúčastnit i s naší kamerou. Vraťme se mezitím k našim zázračným dětem a k jejich rodičům. Jak dlouho vám to trvalo, než jste se naučili takhle vidět?

Tomáš : Tak za hodinu.

Kateřina : Ono to bylo hodně rychlý.

rodič dětí: Ne, tak to není, ne, že by to bylo úplně za hodinu jo. Ale když zavřou ty oči, tak co se jim tak jakoby rozsvítí, tak je nejdřív hrozně malinký, takže když si vezmete ten papír, a je třeba červená barva, tak jako už ze začátku vnímáte jako červená. No a pak se to rozšiřuje, on už vidí celou tu čtvrtku.  Že ale ten úspěch u těch dětí, když se to startuje, je velice rychlej.

Tomáš : Já to vidím normálně, jsem tam měl zavřený oči, tak se mi tam objevil ten kroužek. A pak jsem to našel tady.

rodič dětí: Já si myslím, že většina dětí by se to mohla naučit.

rodič dětí:
Ten systém vlastně funguje tak, že když to dítě má na sobě ty brejličky a vezmete tašku, do tý dáte třeba jablíčko, zavřete to a řeknete mu: co tam je? Tak on řekne: ale otevři mi to. Já to potřebuju vidět tím vnitřním okem. A tak se to otevře, on se tam podívá. A řekne: je tam jabko. a ten druhej mód, to už je trošku něco jinýho. Tam po těch 12 letech a vejš tam už je asi to vnímání trošku jiný, tam může bejt ta taška zavřená a tam jako vycítí, nedokážu říct, ale nějakou frekvenci toho jabka, a řekne jabko.

Právě pro ten tzv. druhý mód, neboli vědění místo vidění si přišla na kurz Marka Komissarova většina dospělých účastníků. Jaký je rozdíl mezi takzvaným viděním a věděním?

Jan SVĚTLÁK :
to vidění je vlastně omezený, je to omezená část toho světa, kdy vlastně vidíme to samé, co vidíme fyzickýma očima. To znamená, oni taky nevidí.

Čili oni můžou vidět i to, co je za dveřma?

SVĚTLÁK : Tak, ne vidět, ale vědět.

Vědět, co tam je?

SVĚTLÁK: Určitě, protože kam zaměří tu svoji myšlenku, tam jim ta informace v podobě odpovědi přijde.

Přitom cvičení začíná stejně jako to dětské. Zavřete oči a snažíte se určit barvu papírů, kelímků, hodnotu karet.

Můžeme si říkat, že Mark svým studentům pomáhá sugescí, aby každý alespoň něco uhádl a byl spokojený. Že pracuje velmi umně s doteky a vůbec drobnou manipulací. I mně tak trošičku pomohl najít správný kelímek. Ale někteří studenti začnou mít schopnosti, které jsou opravdu hodně zajímavé. A žádný podvod za nimi rozhodně nestojí.

překladatelka tlumočí slova Marka KOMISSAROVa: Řekni, jaký slovo máš před sebou. Zkus to.

osoba: Léto.

překladatelka: Správně.

osoba: Puma.

překladatelka : Správně.

osoba: Myš?

překladatelka: Ne.

osoba: Sýr?

překladatelka :Sýr.

Je to pravda a není. Když na slova hleděla se zavřenýma očima, četla je poměrně přesně. Tak jako děti s neprůhlednými brýlemi. Když ale hledala správná, obrácená dolů, stoprocentně úspěšná nebyla. A navíc Mark byl přítomen. Mohl na studentku tedy nějak působit. Jenže děti jsme natáčeli v jejich přirozeném prostředí. Bez Markovy přítomnosti, aby opravdu nemohl nic ovlivnit. Máte pocit, že ho to změnilo?

rodič dětí:
Třeba paní učitelka byla překvapená, protože on je takový živý tvoreček. A najednou ona mi povídá: tam stál úplně jiný Tomáš. Stál v klidu, všechno hezky rozumně, srozumitelně povídal těm dětem. A ona byla překvapená, protože takovýho ho nezná.

K čemu to může bejt dobrý v praxi?

rodiče dětí:
K čemu to může bejt dobrý? Tohle si myslím, že ukáže čas. Pro člověka, kterej, kterej vidí, tak to pro něj není k ničemu, že. Ale dobrý je to i pro děti a i pro ty, co se do toho dostali a co to viděli, jenom to, že vědí, že je tady něco, co nás ve škole neučili, co existuje, co je pravda. A že možná takových informací se budeme postupem času dozvídat víc a víc.

Ale i kdybychom nevěřili vůbec ničemu, pak tomuhle nevidomému studentovi věřit prostě musíte. Po pětidenním kurzu najednou uměl to, co neumí ani ti, co vidí.

Martin, nevidomý účastník kurzu: Červená, žlutá, modrá, červená nebo oranžová. Zelená.

překladatelka tlumočí KOMISSAROVA: Jakou barvu má tento kelímek?

Martin, nevidomý účastník kurzu:Modrou.

překladatelka: Tenhle?

Martin, Žlutou. Červenou.

překladatelka : Tak nejdřív žlutej. Ještě je tam jeden. Tři modré. A tři červené.

Martin:Ulice?

překladatelka: Výborně.

Martin:  V ruce držíš mámu.

Vy to víte? Nebo to vidíte?

Martin: Nevidím to, určitě to nevidím. Jako jo, to je pocit. Já se na něj nemůžu spolehnout jakoby, je to moc čerstvý pro mě.

Mark KOMISSAROV: Chtěl bych, aby lidé na tom videu neviděli pouze mého skvělého studenta Martina, ale také cestu pro lidi s očními problémy. Pro slepé a slabozraké. Je to reálná cesta, jak uvidět okolní svět.

Josef KLÍMA, moderátor:
Naděje pro nevidomé, to je asi to hlavní, co jsme si odnesli z kurzů Marka Komissarova. Hledali jsme trik a podvod, ale žádný jsme nenašli. Hledali jsme vysvětlení, ale ani to jsme nenašli. Kdyby ale tahle zvláštní schopnost pomohla jedinému slepci, je to zázrak.

podle pořadu Na vlastní oči TV Nova zaznamenala invArena