Jonáš Kešnar se narodil bez ruky. I přes svůj handicap závodně plave. Jeho snem je paralympiáda.
V červnu třináctiletý Jonáš Kešnar závodí nejen za handicapované plavce SK Kapři Jindřichův Hradec, ale i za místní plavecký klub. Vyhrává a sbírá medaile za oba oddíly.
„Je to budoucí paralympijský vítěz. Narodil se jako ryba, jen se příroda spletla a místo žáber a ploutví mu nadělila ruce a nohy. Plave, vlastně neplave. On je ryba, připadá mi, že ve vodě snad žije,“ říká o Jonášovi Roman Pišný, který s Kapry plaval a handicapovaného sportovce dobře zná.
Kvůli postižení začal v pěti letech při rehabilitaci s plaváním. V bazénu se mu natolik zalíbilo, že ho často přirovnávají k vodním živočichům. Odmítl nabídku od triatlonistů a kolektivní hry ho tolik nebaví.
„Když trénuje, tak z vody vůbec nevyleze. Buď plave nebo je stále pod vodou,“ popisuje matka Alena jeho stoprocentní tréninkové využití. Pokyny trenérů moc neposlouchá. Vydrží jen pár vteřin, pak si stejně dělá, co chce. Klidně se potopí a za chvilku vynoří na druhé straně bazénu.
„Nechci ztrácet čas,“ přiznává nedisciplinovanost. Z plaveckých stylů má nejradši volný způsob, nejméně oblíbený je znak.
Z každých závodů si pravidelně vozí medaile nebo poháry. „Když jsem jel na první závody, tak jsem o ní jenom snil. A splnilo se mi to,“ vzpomíná Jonáš na premiérový kov ve své sbírce.
Spolu se sestrou, dvojčetem Barčou, která se věnuje sportovní gymnastice ve Slovanu Jindřichův Hradec, už získali přes čtyřicet medailí. S Bárou nijak mezi sebou nesoupeří, ale vzájemně si přejí sportovní úspěchy.
Jeho snem je paralympiáda
Jonáš je stále usměvavý a optimisticky naladěný. Dokáže mít radost z každé maličkosti.
„Jednou bych se chtěl dostat na paralympiádu,“ prozradil Jonáš své přání. Jeho vzorem je paralympionik a mistr světa Arny Petráček a dvaadvacetinásobný olympijský medailista Michael Phelps.
I ve škole patří k nejlepším, jako žák páté třídy měl na vysvědčení pouze dvojku z češtiny a matematiky. Baví ho tělocvik. Jeho zálibami jsou dinosauři a vesmír.
„Chtěl bych být paleontolog,“ naznačil Jonáš. Na pozdrav nebo na rozloučenou podává běžně protézu, kterou pak nechává druhému v ruce. To působí neznalým docela šok. Jonáš se se svým handicapem ale srovnal. A neřeší ho. Naopak, chce se vyrovnat zdravým vrstevníkům. Občas si s protézou ve škole s kamarády zahraje baseball.
Přidejte odpověď