Filip, Tomáš a Renda podnikli výpravu na dvou čtyřkolkách a BMW 800 GS kolem Černého moře. Na tom by nebylo nic zas až tak zvláštního, kdyby dva členové výpravy nebyli na invalidním vozíku. Povídali jsme si o přípravách i průběhu neobyčejné cesty.
– Jak jste vůbec přišli na nápad podniknout tak náročnou cestu?
Filip: Odmala mám rád motorky, po úrazu jsem motocykl vyměnil za čtyřkolku a s klukama založil motoklub vozíčkářů. Začali jsme jezdit do Rumunska, na Ukrajinu. Nevím, kdy to už bylo, ale dostal se mi do rukou dokument Long Way Round, který mne pěkně rozsekal. Věděl jsem, že tohle je to, co chci. Cesta kolem světa by na začátek byla velkým soustem, a tak jsem si řekl, že si musíme udělat menší trénink. Postupně jsme se dohodli na tom, že objedeme Černé moře. Přesný plán cesty jsme ale neměli.
Tomáš: Plánovali jsme to společně, chtěli jsme na východ. Tam nám lidi přijdou tak nějak zajímavější – nezkažení. Před mapou nám padla do oka Gruzie a chtěli jsme kolem Černého moře. ! René: Já sám jsem dřív o Gruzii četl, byl to můj sen.
Filip: Já a Tomáš jsme na kárách. Na samostatný výlet po Čechách jsme se občas vydali, ale vždy to bylo s obavou, že třeba někde zůstaneme viset. Většinou jsme se snažili mít s sebou nějakého „choďáka“ – kamaráda, se kterým si rozumíme. Na tom pak bylo, aby nás po příjezdu na místo nějak obstaral (sundal káry, nandal káry, sbalil karimatky). Na cestu kolem Černého moře jsme věděli, že potřebujeme dva. Renda byl jasnej, jen čtvrtého do party jsme nemohli sehnat. Týden před odjezdem se to však zlomilo. Renda nadhodil, že jede s námi nebo bez nás. ! René: Každá cesta je výzva, takže jsem se s tím musel poprat. Nakonec bylo možná dobře, že jsme jeli ve třech. Hodně totiž záleží na tom, s kým jedeš. Pokud si nesednete, můžou se z pěkných plánů stát velké problémy. Nakonec rozhodlo hlavně to, že se známe opravdu dlouho.
– Jaké jste měli technické úpravy?
Filip: Vzhledem k tomu, že jsem si při úrazu zlomil šestý krční obratel, tak to částečně odnesly i ruce. Úpravy se týkaly ovládání plynu, brzdy, zádové opěrky a mechanismu pro připevnění vozíku. Ovládání plynu mám vyřešené klasickým heftem. S brzdou to bylo ale mnohem složitější. Vymyslel to náš kamarád Standa Hegedüš, kterej je podobně zlomenej jako já a dokáže vymyslet parádní věci. Všechny úpravy, které mám na mašině, dělal on. Vývoj byl sice dlouhej, ale teď to konečně funguje.
– Jak probíhalo plánování samotné trasy?
Filip: Nebyl čas řešit víza do Ruska, proto jsme se rozhodli pro trasu přes Ukrajinu. Z Oděsy totiž jezdí trajekt až do gruzínského přístavního města Poti. Tlačil nás čas návratu. Byla to jediná možná varianta. Odjezd trajektu jsme si našli na netu. „ádné jiné plánování nebylo – nebyl čas.
René, jak se ti jelo na GS spolu se dvěma čtyřkolkami?
René: Kluci jeli strašně pomalu (smích). Tak kolem 80 a 90 km/h. Hned na Slovensku jsme ale měli na Can-Amu poruchu – protržená manžeta na zadní poloose. Manžety měli kluci náhradní, ale byli jsme kousek od Bratislavy, tak jsme nechali opravu na značkovém servisu z důvodu úspory manžety pro případ dalšího protržení. V servisu jsme se dozvěděli, že k výměně je třeba speciálního klíče, o kterém jsme neměli vůbec tušení. Druhý den se s námi rozloučil variátorový řemen.
– Kde jste vlastně přespávali?
Filip: Vzhledem k tomu, že jediní naši sponzoři jsme byli my sami, celá cesta byla pojata jako nízkorozpočtová. Převážně jsme spávali pod širákem. ! René: Stan jsme stavěli jen kvůli dešti nebo komárům. ! Tomáš: Ale pár ubytování taky bylo – většinou, když jsme potřebovali vyprat nebo usušit věci. ! René: Taky ve městech se těžko shánělo ubytování pod širákem.
Filip: Třeba ve vesničce Ushguli jsme zastavili u prvního krásného -kiosku“ s červenou plachtou a tam jsme zůstali dva dny. ! Tomáš: Večer tam byla strašná zima.
Filip: Byly tam snad dva stupně.
– Jak na vás vlastně lidé reagovali -na to, že jedete na čtyřkolkách?
Filip: Byli jsme velkou atrakcí. Když přijedeš s batohem, tak to není nic moc, ale jak přijedeš na motorce nebo na čtyřkolce, je to docela pozdvižení. A zvlášť, když zjistili, že jsme na vozíku.
Tomáš: Čtyřkolky jsme tam nepotkávali, takže to bylo hodně neobvyklé.
Filip: Většinou se lidi seběhli a začali se vyptávat, kolik to žere, kolik to stojí a kolik to jede. A nakonec se vždycky zeptali, co to máme s sebou za kola? Mysleli si, že si normálně vezeme jízdní kola. Takže jsme vysvětlovali, že jsme na vozíku.
Filip: Gruzínci jsou ale jinak hrozně hodní. ! René: Ale trochu takoví neomalení.
Filip: Když někde zastavíš, tak je moc nezajímá, že je to třeba tvoje. Oni nic nevezmou, ale myslí si, že na všechno můžou sáhnout, sednout, vyzkoušet si. Jsou prostě takoví, že když tě vidí, hned tě chtějí zastavit a nabídnout nějaké pohoštění.
– Na cestě jste se taky potkali s výpravou Moto cestou necestou. Jaké to bylo?
Filip: To byla úplná náhoda. Věděli jsme, že kluci jedou taky do Gruzie, ale s nějakým setkáním jsme vůbec nepočítali. Najednou zastavíme a vidíme skupinku motorek a já říkám, hele, to jsou kluci z Moto cestou necestou. Tak jsme se chvíli rozmýšleli, jestli se vydat k nim.
René: A vydali jsme se.
Filip: Když jsme se s kluky vítali, bylo to pro ně velké překvapení, že mluvíme česky.
Tomáš: Byli jsme navíc zarostlí, potrhaní, špinaví. ! Filip: Oni nás vůbec neznali, nevěděli, o koho jde. Měli celý ten štáb, kamery, začali natáčet. Dost je zarazilo, že jsme na vozíku. Ale bylo to hodně pěkný setkání. Myslíme si, že každá cesta má svoje. Pro ně je to dokument, je to určitě taky náročné. Je to něco jiného, než jsme jeli my.
René: Myslím, že si to taky dost užili. ! Filip: Každopádně klukům děkujeme, že nás podpořili v jejich dokumentu.
– Kam se chystáte příště?
René: Na Bajkal.
Tomáš: Když už budeme tak daleko, cestou zpět bychom to chtěli vzít přes Mongolsko a Kazachstán. Jelikož je cesta zatraceně dlouhá, rozhodli jsme se přiblížit z Moskvy do Irkutska vlakem po Transsibiřské magistrále. Cesta by měla trvat zhruba dva a půl měsíce a najedeme něco kolem 12 000 km.
Filip: Jó a z celé této cesty chceme natočit pořádnej biják. Vše záleží na tom, zda se nám na něj podaří sehnat prachy. Rozjeli jsme kampaň na www.startovac.cz. Pokud bude kampaň úspěšná, bude film. V opačném případě se lidem vrátí prachy a my pojedeme sami. Bližší informace na www.facebook.com/Dokolakolem.
redakčně kráceno, celý rozhovor najdete v dnešním vydání časopisu Motocykl
Přidejte odpověď