Obecně prospěšná společnost Spokojený domov působí na hranici tří krajů. Jedním z nich je i Královéhradecký kraj, kde činnost organizace zasahuje do okolí Jinolic a Libuně.
Jičínsko – Obecně prospěšná společnost Spokojený domov působí na hranici tří krajů. Jedním z nich je i Královéhradecký kraj, kde činnost organizace zasahuje do okolí Jinolic a Libuně. Přinášíme rozhovor s mluvčím společnosti Petrem Novákem.
Co je ve Spokojeném domově vaším cílem?
Naším cílem je pečovat o seniory a hendikepované občany v jejich domácnostech. To znamená, že jde o pečovatelskou službu a osobní asistenci. Smyslem je, že se lidé nemusí stěhovat do domovů pro seniory, léčeben dlouhodobě nemocných a podobných zařízení. Také jde o to, že si může odpočinout rodina postižených. A ještě naším specifikem je, že se orientujeme na malé obce a že naše péče je dostupná především během večerů, víkendů a svátků. To jsou takové naše pilíře.
Kde působíte?
Začali jsme v Mnichově Hradišti a postupně se naše působnost rozšiřovala, jak vzrůstal zájem mezi klienty. Nyní jsme na většině okresu Mladá Boleslav, potom je to Turnov a okolí, včetně vesniček, a část Jičínska, hlavně v Jinolicích a Libuni.
Slavili jste desáté výročí založení. Co vlastně tehdy bylo tím hlavním impulzem vzniku?
Naše zakladatelka Kamila Sedláková od roku 1998 řídila nestátní zdravotnické zařízení. Spousta lidí si ale plete zdravotnické služby se sociálními. Přitom zdroje financování jsou úplně odlišné, není možné to směšovat. Pod pojmem zdravotnické služby si představme činnosti jako například píchání injekcí, převazy. Do sociální péče třeba spadá pomoc s hygienou a jídlem. Aby se paní Sedláková vyhnula tomu, že klienti kromě zdravotní péče začnou požadovat i tu sociální, na což by nebyly prostředky, založila občanské sdružení. Sídlilo v Mnichově Hradišti a už od začátku byly prioritou malé obce. Tehdy to bylo docela průkopnické, dnes už je nabídka větší. Postupně jsme se rozšiřovali a jednou z klíčových změn byla transformace na obecně prospěšnou společnost, která se uskutečnila v roce 2012.
To je složitější organizace než občanské sdružení?
Na jednu stranu je to složitější, na druhou se otevřely nové možnosti přivýdělku. Dnes už by ani občanské sdružení nemělo jako poskytovatel služeb třetím osobám fungovat. Bylo to tedy pro nás nutné.
Kolik lidí nyní pracuje pro Spokojený domov?
Celkově je to okolo třiceti, ale jsou v tom započítány i brigádnice, tedy nejenom pečovatelky na hlavní pracovní poměr. Logicky musíme využívat všechny síly. Vzhledem k zaměření naší práce na večery a víkendy musíme být flexibilní. Brigádnice většinou někde pracují a k nám chodí jenom vypomáhat, pokud je to nutné.
Služby poskytujete bezplatně, nebo ne?
Vyhláška stanovuje maximální úhradu za hodinu ve výši sto dvacet korun. Existují ale slevy pro klienty, kteří služby odebírají více a dlouhodobě. Snažíme se o kompromis. Na druhou stranu naše náklady jsou poměrně vysoké. Jsou dány i tím, že jezdíme do vesnic. Služba, která by probíhala v jednom sídle, kde by klienty stačilo oběhat, samozřejmě takové finanční nároky nemá. Souvisí s tím také náročnost časová. Víme, že 120 korun je docela hodně, ale bohužel tato částka ani nepokryje naše náklady, a proto ještě musíme přijímat dotace.
Jak o sobě dáváte vědět? Jak se klienti mohou dozvědět o tom, že existujete a jaké služby nabízíte?
Je to skrze praktické lékaře, nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných, pokud tato zařízení propouští klienta. Potom to jsou obecní úřady, regionální tisk, webové stránky a také vydáváme vlastní časopis. Je to zpravodaj, který distribuujeme v různých částech regionu, kde působíme. Nemluvíme v něm jenom o sobě, ale soustředíme se také na volnočasové aktivity, místní historii a události v regionu. Přinášíme v něm také informace ze sociální, zdravotnické a právní oblasti a také o spolupracujících organizacích.
Je něco, co vás trápí? Nějaký problém, který by měl třeba stát řešit?
Trápí nás samozřejmě peníze, to ale není nic překvapivého. Trochu to rozvedu. Sociální služby jsou složitá problematika. Když řeknu jednoduše, co konkrétně trápí nás: poskytujeme služby na trojmezí tří krajů, tedy ve Středočeském, Královéhradeckém a Libereckém. Každý k financování přistupuje trochu jinak. Musíme všechno vyplňovat třikrát, statistiky, žádosti o dotace a podobně. Další věcí je, že poskytujeme služby na malých obcích, což je pro klienty vítané, ale pro nás obrovsky náročné. Děláme to z nadšení a jde o naši filozofii. Kdybychom na to šli pragmaticky, tak působíme jenom ve větším městě a v uvozovkách by se nám to vyplatilo více.
Povězte něco o svých klientech. Máte tam třeba nějakého, který je u vás už právě těch deset let?
Ano, to máme. Paní Marie Hloušková z Mnichova Hradiště má 91 let a byla jednou z našich prvních klientek. Byla hostem našeho benefičního koncertu. Přítomen byl i hendikepovaný zpěvák Jakub Kazda z Jičína. Potom máme tři hendikepované občany na vozíčku, kteří jsou s námi už také od prvopočátku. Třeba vozíčkář Jirka Flekna proslul tím, že vytváří kreslené vtipy. V Turnově byla vernisáž jeho humoru. Už jsme mu několik těchto akcí pořádali, tentokrát je to poprvé v Turnově. Nevylučujeme, že to v budoucnu zkusíme i v Jičíně.
Jičínský deník
Přidejte odpověď