Předseda české vlády Bohuslav Sobotka se chce víc angažovat ve věci Denise a Davida (devět a šest let) Michalákových, kteří se českým, nyní již rozvedeným rodičům narodili v Norsku a už tři roky jsou podle rozhodnutí tamních orgánů sociálně-právní ochrany dětí a norských soudů v pěstounské péči.
Sobotka nechce »nijak polevit v diplomatickém tlaku na Norsko«. Bude prý dále žádat prostřednictvím norské vlády po tamních úřadech pro chlapce častější kontakt s matkou a jejich příbuznými a také výuku češtiny pro ně.
Odnárodňování dětí je národoveckým argumentem ve prospěch práva matky na její děti. Jenže když loni české velvyslanectví v Oslu nabízelo matce pomoc, podá-li v Norsku žádost, aby její syny učili česky zjednaní lektoři, paní Michaláková to odmítla a žádost nepodala, řekla nyní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Už tři roky pomáhá a radí Evě Michalákové český Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, ale ona se jeho radami neřídí.
Mluvení na děti je v rodinách imigrantů různé, někdy i rodiče mluví na děti různými jazyky a mezi sebou třetím. O zachování rodinného jazyka u dětí či naopak o rychlé asimilaci, o odnárodnění, nerozhodují úřady, ale lidé sami, a za děti rodiče, kteří ne vždy dají přednost jazyku země původu. Ten pěstují hlavně imigranti z Polska a Itálie, méně už Češi a lidé z mimoevropských zemí už jen málokdy. U Michalákových to bylo o to obtížnější, že otec chlapců je neslyšící či silně nedoslýchavý, česky své syny učit nemohl. U soudu měl tři tlumočníky do znakového jazyka. A matka nebyla doma, měla dvě zaměstnání, aby uživila rodinu. Důvodem odnětí dětí z péče matky a jejich svěření do péče dvou pěstounských rodin byly neutěšené poměry v rodině, i pokud jde o násilí, i když nebylo trestné. Nebylo prokazatelné, což je v těchto případech časté. Jde ovšem o citlivé osobní údaje, o jejichž odtajnění matka dětí nijak neusilovala. Vracet se ke starým rozhodnutím podle zákona už nelze. A nová jsou podle úmluvy OSN a navazujících norských i českých zákonů zcela v působnosti norských úřadů a soudů.
ČR i Norsko svými zákony zajišťují ochranu dítěte, a především jeho zájmy. I k zájmům matky se přihlíží, jsou ale druhotné. Státu ovšem dítě nepatří. Premiér Sobotka si ale myslí, že v působnosti české vlády onen »diplomatický tlak« jeho vlády na norské úřady prostřednictvím norské vlády, ohledně rodinných kontaktů a výuky češtiny, je. Mýlí se. Česká vláda má jen to štěstí, že Norsko není členem EU, takže jeho požadavek vzbuzuje u orgánů EU méně pozornosti.
V současnosti posuzuje Evropská komise nový český služební zákon. Jeho účinností a účinností dalších prováděcích předpisů podmiňuje Komise schválení jednotlivých operačních programů upřesňujících podmínky čerpání dotací z EU v letech 2014 až 2020. Česká vládní koalice přijetím zákona ustoupila od požadavků orgánů EU na odpolitizování státní správy. Vládu k tomu donutila opozice, hlavně ODS, ale i TOP 09. Řízení s ČR není v Evropské komisi skončeno, jeho výsledek je nejistý.
Sobotkovo ubezpečování, že diplomatický tlak jeho vlády na vládu norskou a na norské státní orgány, které jsou na vládě opravdu nezávislé, ukazuje, že se s požadavky na odpolitizovanou státní správu zatím nesmířil.
Petr UHL, novinář
Přidejte odpověď