Syn je autista. Nikdy nebude mít přátele, rodinu, vlastní život. Autisté potřebují rutinu, říkají lékaři. Přesto se Andrey Antonella jeho otec (foto) zeptal: Vyrazíme si na motorkách z rodné Itálie do Ameriky? Jeho kniha o životě s autistickým synem se stala prodejním trhákem.
Devatenáctiletý Andrea Antonello rád maluje. Občas mívá skvělé, barevné dny. Barvy jsou jeho slova, myslí si mladíkův otec Franco. Jindy syn strojově, bezduše „natírá“ papír a vše okolo. Někdy se štětce ani nedotkne.
Když se Franco ráno probudí, nikdy netuší, jaký den čeká jeho chlapce: jestli světlý, nebo tmavý. Víc než šestnáct let – lékaři nemoc u hocha diagnostikovali, když mu bylo dva a půl – je otec po probuzení bezradný. Znovu a znovu.
Kniha je bestsellerem
V létě 2010 si Antonellovi sbalili, odletěli do Miami na Floridě, toulali se po Státech, křižovali je od pobřeží k pobřeží. Tak jako v legendárním filmu Bezstarostná jízda z roku 1969 dva rebelové Dennis Hopper a Peter Fonda.
S autisty necloumají prožitky. Skrývají se ve vlastních vyjetých kolejích, změny je vykolejují. Tvrdí to lékaři, tvrdí to odborná literatura, tvrdí to rodiče.
„Dumal jsem nad tím, jakého tátu si Andrea vlastně přeje. Samozřejmě že veselého, někoho s dobrou náladou, kdo ho provede po světě,“ vzpomíná Franco. A tak se syna zeptal: „Uděláme si dovolenou? V Americe.“ Andrea se usmál od ucha k uchu a řekl: „Amerika pěkná.“
Andrea někdy vyřkne pár slov. Jinak důvěru projevuje tím, že lidi objímá. Ve škole se tak chová skoro ke každému, stisk má pevný jako svěrák. Publicista Fulvio Ervas tudíž použil pro název knihy o putování táty a syna souvětí, které Andrea nosí na triku „Když tě obejmu, neměj strach“.
Jen za deset měsíců se jí na Apeninském poloostrově prodalo přes 250 tisíc výtisků, takže na žebříčku bestsellerů dokázala konkurovat severským detektivkám, upířím ságám i příběhu sexuální otrokyně.
Objímal se i na cestě
A tak Andrea objímal v Texasu drsné jezdce rodea, v hotelu Ritz Carlton v kalifornské Santa Monice půvabnou nevěstu v bílém, v Brazílii tanečnice exotické samby. A vždy stál poblíž Franco s prostým vysvětlením: „Autistic guy, no problem.“
Ne vždy se ovšem zážitky podobaly procházce po zelené louce. Hrozbě zastřelení unikli otec a syn o vlásek v Kostarice, když při zátahu protidrogového komanda Andrea prorazil zátaras, zničehonic strhl policistovi se samopalem kšiltovku a narazil si ji na hlavu. Když vyděšený otec po zuby ozbrojeným strážcům zákona vše vysvětlil, policisté se smáli.
Ve špatných dnech syn opakuje do nekonečna pár slov jako zaseklá gramofonová deska. Když ho přepadne krize, kouše se do předloktí a paží. Během cesty v zámoří se nic takového nepřihodilo.
Ani v bujarém mumraji ve Francouzské čtvrti v New Orleansu, ani v Panamě, kde se Andrea ztratil a zase se našel. Dokonce ani tehdy, když se Franco v mexickém Puerto Escondido přiotrávil rybou a Andrea bděl celou noc u jeho lůžka.
A teď do Evropy
Frankovi je 52 let, procestoval pět kontinentů a o peníze nemá nouzi, protože jeho reklamní agentura běží jako na drátkách. S Biankou a Albertem, Andreovou matkou a jeho dnes dvanáctiletým bratrem, už čtyři roky nežijí.
„Klasický rodinný život se zhroutil. Mladší bratr to v této podobě nezvládal!“ vysvětluje Franco. Teď žijí obě dvojice ani ne 500 metrů od sebe. „Večeříme spolu, vídáme se častěji než mnohé běžné rodiny,“ dodává.
Letos v červenci Andrea dokončí po 13 letech školu. Pak se s otcem vyšvihne do sedla harleye. Namíří si to do Řecka a odtud přes kus Evropy do Skandinávie, zpátky na Sardinii to vezmou přes Francii, Španělsko a severní Afriku.
Když se se svým nápadem Franco svěřil synovi, Andrea odvětil: „Pěkné.“
—
Autismem trpěli EINSTEIN i MARK TWAIN
– autismus je tzv. vývojové duševní postižení projevující se abnormální sociální interakcí, stálými opakujícími se vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi objevujícími se před třetím rokem věku;
– příčina autismu je neznámá, proto jeho určení bývá nepřesné (u dospělých v podstatě nemožné) a zdlouhavé;
– zatímco autismus býval dříve vzácným onemocněním, dnes počet případů poměrně dramaticky roste;
– v roce 2010 jím onemocnělo jedno ze 110 dětí, zatímco v roce 2006 to bylo půl miliónu, to znamená nárůst o víc než polovinu za čtyři roky;
– slavní autisté (v různé míře postižení): Albert Einstein, Isaac Newton, Béla Bartók, Franz Kafka, Mark Twain či Nikola Tesla.
O autorovi: Vladimír Plesník, Cagliari
Přidejte odpověď