Co si o soudu o valorizaci důchodů myslí ústavní právníci?

ČT 24
Základní fakta, kterými se ústavní soudci zabývají. Kvůli velké inflaci měly loni v červnu důchody podle původních pravidel vzrůst o 1 770 Kč. Vláda ale prosadila novelu, která tento nárůst zhruba o 1 000 Kč redukovala. I po nižší valorizaci průměrný důchod přesáhl 20 000 Kč. Opozice naopak omezení valorizace označila za neústavní krok. Stát díky novele ušetřil jen loni 19 miliard korun. Toto rozhodnutí ale sníží výdaje hlavně letos a v následujících letech. Celkově jde podle ministrů financí a práce o 400 miliard korun. No a prvními hosty dnešní Devadesátky je dvojice ústavních právníků z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch a Ondřej Preuss. Pánové, vítejte, dobrý večer.

Začnu u vás, pane profesore. Ústavní soud po pěti letech svolal veřejné jednání. Ústavní soud vyslechl kromě účastníků řízení taky třeba zástupce České národní banky nebo Národní ekonomické rady nebo Českého statistického úřadu. Co to všechno vypovídá o vážnosti, se kterou Ústavní soud k této kauze přistupuje?

Aleš GERLOCH, vedoucí katedry teorie práva a právních učení
——————–
Máte pravdu, že se v podstatě upustilo od ústních jednání. Myslím si, že obecně u těch závažných posuzování by to mělo být nařizováno. A tady konkrétně asi přece jenom je dobré pro Ústavní soud, aby si vyjasnil, jaké byly okolnosti z hlediska hospodářského a zejména rozpočtového dopadu, zejména z hlediska stavu vyhlášení legislativní nouze. To myslím, že byl asi rozhodující argument, který se nyní bude vyhodnocovat.

Jiří Václavek, moderátor
——————–
Připomeňme, pane doktore, že Ústavní soud rozhoduje o ústavnosti nebo neústavnosti toho napadeného zákona. Toto všechno, co jsme před malou chvílí popsali, bylo nutné k tomuto posouzení, nezbytně nutné?

Ondřej Preuss, katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK
——————–
Tak my nevíme, o čem přesně diskutovali ústavní soudci, protože oni, pokud vím, se nad touto věcí už vlastně opakovaně v tom plénu sešli a možná i z toho, z té jejich diskuze vyplynula ta nutnost vyslechnout, jak ty členy vlády, tak vlastně ty odborníky nebo úředníky. Já bych připomněl, že to připomíná vlastně řízení ve věci tzv. regulačních poplatků, které je často zmiňováno, byť to nebylo rozhodně jediné řízení, kde to ústní jednání proběhlo v minulosti, kde takzvaně ten Ústavní soud skutečně griloval ministra zdravotnictví. Ale také bych chtěl připomenout, že nakonec ten Ústavní soud zůstal rozdělen a tu reformu tehdy vlastně by těsně nezrušil.

Jiří Václavek, moderátor
——————–
Jde mi o to, zda ty vnější okolnosti, to jednání, které jsme dnes viděli, nevypovídají o tom, že to je spíš politická než právní bitva?

Ondřej Preuss, katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK
——————–
No, já bych možná ještě vlastně chtěl poznamenat, že je trochu škoda, že Ústavní soud sice přistoupil k tomu veřejnému jednání, ale neumožnil vlastně přímý přenos z toho jednání, takže my vlastně teď čerpáme z nějakých reportáží, které to shrnují, z tiskových konferencí těch aktérů, ale my vlastně nevíme tím, že jsme to neviděli, nebo většina lidí to neviděla, jak přesně to probíhalo, což nám právě omezuje i tady tu možnost odpovědět na vaši otázku, nakolik vlastně to bylo nezbytné.

Jiří Václavek, moderátor
——————–
Jde mi o to, pane profesore, a když se znovu vrátím k té nezbytnosti, zda to veřejné jednání a předvolání všech těch zástupců, o kterých jsem mluvil, zda hlavní význam těchto kroků spočíval v tom, aby Ústavní soud skutečně rozhodl co nejlépe a nejvíc erudovaně a skutečně posoudil věrohodně ústavnpost či neústavnost toho napadeného zákona, nebo zda hlavní přínos a hlavní význam toho všeho spočíval v symbolické rovině, v tom, že Ústavní soud chtěl veřejnosti ukázat „ano, považujeme to stejně jako veřejnost za zásadní věc, a proto se jí zabýváme i touto formou“.

Aleš GERLOCH, vedoucí katedry teorie práva a právních učení
——————–
Pak by ale bylo namístě, aby skutečně to bylo mediálně sledováno, umožněno tedy nejenom ta veřejnost, tuším, 50 zástupců veřejnosti a nějaké zprostředkované zpravodajství, ale to trošku pak posouvá do té společensko-politické roviny. Já bych připomněl, že Listina základních práv a svobod používá relativně neurčitý pojem, že občané mají právo na přiměřené zabezpečení ve stáří,čili tady je tou klíčovou otázkou z hlediska Ústavního, jestli to zabezpečení je přiměřené nebo není. Co to znamená? Jsou k tomu už nějaké samozřejmě jak doktrinální názory, tak i určitá dílčí rozhodnutí. A tohle to samozřejmě mohlo dokreslit, co v té dané konkrétní situaci vysoké inflace, to znamená to, co tady bylo uvedeno, že ten pokles byl o 1 000 Kč měsíčně zhruba, tak to je samozřejmě průměrný starobní důchod, takže na některé skupiny starobních důchodců to mohlo dopadnout výrazně tíživěji než na jiné smaozřejmě.

Jiří Václavek, moderátor
——————–
Pane profesore, decentně naznačujete, že bych měl přejít k obsahu od té formy. Tak pojďme k těm obsahovým argumentům. Pane doktore, Ústavní soud se bude muset nejdříve vyrovnat s tím, zda ten zákon sněmovna přijala řádně tak, jak měla, respektive zda opravdu bylo nebo nebylo možné ten zákon přijmout ve stavu legislativní nouze, který je možné vyhlásit pouze v přesně stanovených podmínkách, mimo jiné tehdy, když státu hrozí značné ekonomické škody, což je tento případ. Tím argumentovala vládní koalice. Potvrdilo se dnes přitom jednání Ústavního soudu, že takovéto škody státu hrozily a že bylo nutné jednat promptně a rychle ve stavu legislativní nouze?

Ondřej Preuss, katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK
——————–
Je potřeba říci, že ten návrh je velmi dobře připravený, je velmi dobře argumentováno přímo k věci právě i v té otázce, kterou jste teď naznačil, protože máte naprostou pravdu, že to jsou vlastně dvě úplně oddělené věci. To, o čem hovořil pan profesor, kde převládá podle mě ještě spíš ten argument toho legitimního očekávání…

Jiří Václavek, moderátor
——————–
K tomu se dostaneme posléze.

Ondřej Preuss, katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK
——————–
A pak právě ta otázka toho legislativního procesu a tam je potřeba říct, že je vůbec otázka, jestli navýšení nebo valorizace důchodů může být chápáno jako škoda. To je totiž jako docela zajímavá otázka, protože škodu my jinak jako právníci chápeme jako důsledek spíše nějakého porušení nějakého protiprávního jednání. A tady vlastně to je výplata důchodu. To je otázka, jestli vůbec může být škoda. A pak, a k tomu, myslím, směřovalo to dnešní jednání, je otázka té mimořádnosti, protože Ústavní soud v minulosti vlastně deklaroval, že ten stav legislativní nouze je možný použít jenom v situaci, kdy to je vlastně skutečně mimořádná situace a ti navrhovatelé se snaží, řekněme, přesvědčit ten soud, že to nebylo mimořádné, že ten ministr financí a ti další členové vlády to minimálně už třeba na podzim toho roku 2002 museli vědět, takže k tomu asi i směřovalo to dnešní jednání.

Jiří Václavek, moderátor
——————–
A mimochodem to, o čem jste teď mluvil, dokresluje i dotaz diváka Pavla, který píše: „Vláda argumentuje hrozící hospodářskou škodou pro stát. Máme chapat vyplácení penzí občanům jako hospodářskou škodu? Potom by asi správný hospodář měl zrušit penze kompletně.“ To souvisí s tím, o čem jsme mluvili.

Ondřej Preuss, katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK
——————–
To je přesně ten argument, že vlastně je vůbec otázka, jestli my vůbec můžeme chápat vyplácení penzí jako škodu, protože škoda je třeba, když musím zaplatit nějaký úrok navíc nebo nějakou sankci nebo když mi spadne dům a já tím pádem musím znovu investovat do jeho zbudování. Ale to, že já zaplatím něco, na co je právní nárok, to těžko vlastně můžu chápat jako škodu.

Jiří Václavek, moderátor
——————–
Vy se, pane profesore, kloníte k tomu, že je možné uvažovat v intencích škody, anebo ne? Nebo že ten pojem škoda, mimořádná škoda, škoda velkého rozsahu tady vůbec nepřipadá v úvahu?

Aleš GERLOCH, vedoucí katedry teorie práva a právních učení
——————–
Taky bych se přiklonil k tomu, co říkal teď pan kolega, že to je dosti problematické. Samozřejmě se tam dá argumentovat tím, že před časem se rozhodlo o změně zákona v tom smyslu, že se bude přihlížet k inflaci překračující 5 %, a pak se argumentovalo, to nečekal nikdo, že by taková situace reálně nastala. A vidí se to jakoby nepředpokládaný náklad státu, ale jakmile něco přijmete, byť je to pro nějakou situaci, která není běžná, tak musíte očekávat, že to skutečně někdy nastane. A tady skutečně vláda mohla zasáhnout dříve. Tam nejde už o to, jestli ta inflace byla třeba 10 % 12 nebo ještě vyšší, nebo o pár desetin nižší, ale v podstatě bylo jasné, a nakonec to bylo v určité míře v celé Evropské unii a podobně v jiných státech, že tady ta vysoká inflace je a bude v tom roce 23 pokračovat.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
Mimochodem k tomu dnes padala celá plejáda otázek ústavních soudců směrem, mohli jste vědět, nebo mohla vláda vědět, zda ta inflace bude takto vysoká už dříve, třeba na konci roku 2022. Ale ještě k té škodě, chápu správně, pane profesore, že ty cifry, které dnes padly, 19 miliard ušetřených v rozpočtu roku 23, celkově cifra 400 miliard, to je číslo, které dnes uváděli ministři práce a sociálních věcí a financí, tedy, že do budoucna by dohromady, kdyby nebyla snížena ta mimořádná valorizace v tom dalším nasčítání, mohlo dojít k výdajům veřejného rozpočtu přes 5 %, což v dnešní cenách dělá těch 400 miliard, že ta čísla jsou vlastně irelevantní.

Aleš GERLOCH, vedoucí katedry teorie práva a právních učení
——————–
No, říct úplně irelevantní asi, to bych neřekl, ale tady bych argumentoval tím, že se jedná o navýšení schodku státního rozpočtu a v podstatě vláda, ale i Poslanecká sněmovna, která rozpočet schvaluje, má usilovat samozřejmě o snižování schodku, zejména je-li takto extrémně vysoký, ale je otázkou, jestli může říci, teď nastala nějaká mimořádná situace typu velkých povodní nebo zemětřesení, to u nás asi nepřipadá celkem v úvahu, a tak dále, a tady prostě jsme to nemohli předvídat, a to je ta objektivní situace. Takže tady ten schodek by se samozřejmě navýšil, ale to je věc nějaké politické úvahy a není to důvod pro vyhlášení stavu legislativní nouze zřejmě, jo, z tohoto hlediska, naopak tam je další důvod, a to je ohrožení základních práv a svobod, které by bylo důvodem vyhlášení nějakého stavu legislativní nouze a někdo by možná trošku jako demagogicky mohl namítat, že vlastně tím postupem došlo k nějakému ohrožení vlastně nejenom toho legitimního očekávání, ale toho základního práva na přiměřené zabezpečení, protože to souvisí s tou vysokou inflací, samozřejmě, pokud by byl běžný stav 2, 3 % inflace, tak tady vlastně ta situace by vůbec nenastala.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
Ještě poslední věc k té legislativní nouzi, v roce 2010 Ústavní soud rozhodoval o sociálních zákonech vlády Petra Nečase a tehdy se zabýval taky tím, že vláda Petra Nečase často používala ten stav legislativní nouze k prosazování svých návrhů a v rozhodnutí o této věci mimo jiné ústavní soudce, když to budu volně parafrázovat, řekl, že vláda nesmí zkrátit legislativní proceduru jenom proto, aby se vypořádala s odporem opozice. Soud to řekl trochu sofistikovaněji, mám tu citaci, nicméně toto je ten význam. I tentokrát to bude něco, co ústavní soudci budou posuzovat, zda vláda a koalice nepoužily stav legislativní nouze jenom proto, aby umlčely opozici.

Ondřej PREUSS, katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK
——————–
No, je pravda, že i na tento judikát samozřejmě odkazuje ten návrh poslanců opozičních. Na druhou stranu vláda argumentuje nebo argumentuje se i v tom veřejném prostoru, že tento judikát je do jisté míry překonán další judikaturou Ústavního soudu, například ve věci toho tzv. EET, kdy Ústavní soud sice konstatoval, že byly porušena ta práva nebo byla porušena ta práva té opozice, respektive těch jednotlivých poslanců, ale nemělo to tu intenzitu ústavní, to znamená, když je porušen jednací řád jako zákon, tak to automaticky neznamená, že je porušen ten ústavní pořádek. A na to samozřejmě může ten Ústavní soud teoreticky navázat, zase konstatovat, že třeba ten stav legislativní nouze byl vyhlášen protiprávně nebo nemístně, ale jelikož prostě poslanci desítky hodin strávili stejně v té sněmovně, tak vlastně to nebylo tak intenzivní, že by ta opozice vlastně vůbec nemohla promluvit a tím pádem by to nebylo protiústavní. A jenom ještě poslední bod, když ta vláda argumentuje, to s tím totiž souvisí, s tím politickým argumentem, že vlastně ta škoda není těch 19 miliard nebo škoda v uvozovkách, ale nějakých 400 miliard, tak ten argument je takový rafinovaný, protože přece jim nic nebránilo nevyhlásit tu legislativní nouzi a v normálním procesu vlastně o to víc zkrátit ty penze do budoucna nebo úplně změnit ten mechanismus, protože parlament samozřejmě může změnit úplně ten mechanismus toho navyšování.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
K čemuž mimochodem posléze došlo, ale nad rámec té…

Ondřej PREUSS, katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK
——————–
Takže vlastně jakoby to nabalování té škody je jenom částečné, že jo, protože se to dalo řešit jiným způsobem.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
Argument dvě, a kolem toho jste už, pane profesore, kroužil, to je to, do jaké míry vláda zasáhla nebo nezasáhla do legitimního očekávání seniorů, že jim budou penze zvýšeny o nějakou konkrétní částku podle toho původního valorizačního vzorce. Pochopil jsem správně, že z vašeho pohledu to legitimní očekávání bylo narušeno?

Aleš GERLOCH, vedoucí katedry teorie práva a právních učení
——————–
Myslím si, že ano, že v podstatě tento argument možná je o něco slabší než ten stav legislativní nouze, který jsme rozebírali, ale že určitá legitimní očekávání tam bylo vzhledem k té zákonné úpravě, která byla nastavena, tuším, 2015, nebo tak nějak, prostě už před řadou let, takže vlastně se nastavila pro ty krizové situace, jinak by to vlastně nemělo smysl, takže v důsledku toho pak očekáváte, že když nastane tato situace, takže ten stát vám vlastně bude kompenzovat to, co vlastně vám ta inflace odebírá.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
A co říkáte tomu, co dnes před soudem řekl ministr financí Zbyněk Stanjura, když ho budu citovat: „Jen výrazná menšina seniorů mohla kvůli komplikovanému systému výpočtu dovodit, kolik přesně by při mimořádné valorizaci měli dostat. Ale senioři věděli, že když je vysoká inflace, takže jim stát pomůže, a to jsme dodrželi.“ Jinými slovy, stejně byste si to nespočítali, počítat jste mohli jenom s tím, že to nějak zvýšíme, a to jsme udělali. Platí to?

Aleš GERLOCH, vedoucí katedry teorie práva a právních učení
——————–
No, zase vlastně se vracíme k tomu, že toto vláda mohla navrhnout, ale měla to učinit dříve. Samozřejmě se dá asi argumentovat právě tou přiměřeností nejenom ve vztahu k dosavadnímu stavu, řekněme, nebo k té vysoké inflaci, ale přiměřenosti k stavu veřejných financí a státního rozpočtu. Takže tam, když by se to udělalo řádně, tak v podstatě ten argument legitimního očekávání by byl výrazně oslaben podle mého názoru, jo, protože tam by se řeklo, tak skutečně teď je situace taková, že musíme přihlížet k vysokému schodku státního rozpočtu, což skutečně je mimořádné a musíte se jakoby uskromnit, dělají to i jiné profese nakonec, ale je teď otázka, protože někdo skutečně na to asi doplatil více z těch starobních důchodců, to nakonec je, myslím, zřejmé z těch i jakoby mediálních příběhů, které se objevují, a někoho to zase tolik nepoškodilo. Takže i toto mohla ta vláda nějak navrhnout, zohlednit.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
Tam by vám vláda argumentovala, že důchodci s nejnižšími penzemi, tak ten nový systém jim přidala, ale jsou to desetikoruny, v součtu 900 Kč za těch několik měsíců. To, o čem teď mluvil pan prof. Gerloch, odpovídá, pane doktore, dalšímu rozhodnutí Ústavního soudu, z roku 2012 to bylo rozhodnutí o zdanění obnovitelných zdrojů a tehdy Ústavní soud řekl: „Princip právní jistoty, to je to legitimní očekávání, nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy. Ta podléhá mimo jiné sociálně ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu.“ Tedy i tentokrát bude muset zohledňovat Ústavní soud to, co řekl tehdy, že právní úpravu je možné měnit, pokud to vyžaduje kondice státního rozpočtu?

Ondřej PREUSS, katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK
——————–
Víte, tohle je jako velké téma v celém světě v oblasti ústavního práva, nakolik vlastně Ústavní soud nebo obecně soudy by měly určovat tu politiku, to znamená tu politiku v tom smyslu policy v tom státě, dokonce někteří autoři hovoří o tom, že ty ústavní soudy jsou jakýmisi pastýři parlamentu, že oni vlastně v tom rozhodnutí přesně řeknou, jak to má být, přičemž ta teorie demokratické legitimity to chápe většinou zejména historicky úplně opačně, jo, že to je ten parlament, který určuje ta pravidla, a proto ten, řekněme, princip toho legitimníhoočekávání může být chápán problematicky, protože kdybysme ho vykládali příliš široce, právě tak, jak jste naznačil, jak se k tomu vymezoval ten Ústavní soud, tak vlastně strašně snižujeme vůbec ten prostor pro nějakou demokratickou diskuzi v tom parlamentu, vlastně omezujeme to rozhodování, které vychází i z voleb a i z nějaké veřejné diskuze, protože bysme všude dali nějaké mantinely, překážky a ten parlament a vláda ještě méně než parlament vlastně nebo Poslanecká sněmovna by nemohly rozhodovat, a to je problém, to se ukazuje třeba teď s tou energetickou krizí, že my někoho činíme odpovědným za něco, třeba tu vládu nebo ministra průmyslu, ale on má vlastně relativně malé možnosti, jak do toho zasáhnout, protože máme nějaké nezávislé orgány, máme ty soudy, takže já souhlasím s panem profesorem, že vlastně je silnější ta rovina procesní tady.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
Omlouvám se, čas běží, vy jste chtěl reagovat.

Aleš GERLOCH, vedoucí katedry teorie práva a právních učení
——————–
Jednu větu jenom. U nás je možná důležité připomenout, že se původně uvažovalo, tak jako v jiných státech Evropské unie, o přijetí ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti a po velkých diskuzích to skončilo běžným zákonem, to znamená, když pan Dr. Preuss upozorňoval, že zákon o jednacím řádu je běžný zákon, tak u nás právě v té ústavní rovině nemáme to takto nastaveno, jako třeba Spolková republika Německo, kde nedávno vlastně právě spolkový Ústavní soud upozorňoval tam na nedodržení těch ústavních limitů.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
A poslední věc, pánové, nevíme v tuto chvíli, kdy Ústavní soud rozhodne, tam se můžeme domnívat, že to bude v řádu týdnů, možná někdy zkraje jara a hlavně nevíme, jak rozhodne. Hypotetická situace, Ústavní soud vyhoví tomu návrhu poslanců hnutí ANO, řekne, že ta novela nebo to snížení valorizace bylo protiústavní. Jaký dopad to, pane doktore, bude mít? Bude to znamenat, že se budou dopočítávat a doplácet penze a přepočítávat stávající penze, nebo může vláda spoléhat na to, že ty účinky budou od toho okamžiku vyhlášení nebo od momentu, který určí Ústavní soud a bude to vlastně jenom akademické rozhodnutí a nic se nezmění?

Ondřej PREUSS, katedra ústavního práva, Právnická fakulta UK
——————–
Ono právě bude záležet na tom, z jakých důvodů vlastně Ústavní soud by býval byl přijal takové rozhodnutí, protože pokud by to bylo čistě z těch procesních důvodů, to znamená, že byl porušen ten stav legislativní nouze, tak vlastně může jít i tou cestou, že vlastně odloží vykonatelnost toho svého rozhodnutí a nechá ten parlament to napravit a pak by skutečně šlo částečně o akademický výrok, který by ale stejně mohl mít důležitost, protože víme, že od té doby ty poměry v Poslanecké sněmovně se vlastně zhoršují a Ústavní soud by podle mého názoru měl trošku zvednout prst nad tím, jak se rozvolňují ty práva těch opozičních poslanců. No, ale ty další možnosti jsou samozřejmě, že opravdu to zruší takovým způsobem, že bude muset stát doplatit vlastně ty důchody za celý ten rok a ještě navýšit ty současné. I tahle varianta je možná.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
Pane profesore, vy se přikláníte ke které variantě?

Aleš GERLOCH, vedoucí katedry teorie práva a právních učení
——————–
Já v zásadě souhlasím s tím, co bylo řečeno. Domnívám se, že soudci Ústavního soudu se tady rozejdou trochu v tom posuzování. V zásadě, když bylo nařízeno ústní jednání a bylo odročeno, tak by mělo být stanoveno, kdy další jednání bude pokračovat. Ale tady se má zjevně za to, že už se vyhlásí ten nález a že se bude teď asi ještě dosti zevrubně diskutovat o různých variantách a dílčích argumentech a tak dále. Takže nemyslím si, že to rozhodnutí bude jednoznačné nebo jednomyslné nebo velmi blízké jednomyslnosti a je možné postupovat tak i tak, jak bylo připomenuto panem doktorem.

Jiří VÁCLAVEK, moderátor
——————–
Tak uvidíme, necháme se překvapit, jaké rozhodnutí přijde od Ústavního soudu. Pánové, děkuju, přeju hezký večer.