Jezdíme na kole s nevidomými, jsme jako jejich oči

ilustrační foto: Flickr.com

Čtveřice nevidomých sportovců si splnila svůj sen. Díky navigátorům mohli začít jezdit na kole a jako jediní v Evropě se specializují na jízdu v horském terénu.

Sednout na kolo a vyrazit do lesa nebo do hor. Pro řadu nevidomých je to nesplnitelný sen. Čtveřice sportovců z Opavy však našla podporu v mladých lidech, kteří fungují jako jejich navigátoři. V průběhu tří let vytvořili sehraný tým, který se jako jediný v Evropě specializuje na cyklojízdu v horském terénu.

„Když mi kamarád řekl, že může jezdit zdravý a nevidomý na dvoukole, myslel jsem, že si dělá legraci. Jednou mě ale pozval, ať si to zkusím. Ze začátku jsem stěží udržel balanc, ale po půl hodině už to šlo snadno. Já jsem jel v roli pilota a nevidomý byl jako můj „motor“. Začali jsme společně jezdit tréninky a po dvou týdnech už z nás byla sehraná dvojka,“ vzpomíná devatenáctiletý Vojtěch Vymětal.

Jejich opavský tým se postupně rozrostl na deset členů, čtyři nevidomí a jejich šest pilotů, kteří se střídají. Na kolo vyráží kdykoliv mají volnou chvilku. Mladí sportovci ale nejezdí po cyklostezkách. Vydávají se do hor, někdy podle turistických značek a někdy prostě tam, kde se jim líbí okolní příroda.

„Občas slyšíme, že jízda v terénu může být nebezpečná, ale nám hodně pomáhají tréninky. Samozřejmě, že si musíme dávat větší pozor. Je to jiné než na klasickém kole, kde řešíte maximálně pět metrů před sebou. Tandemové kolo je mnohem robustnější a musíte ho dokonale ovládat. Díky tréninkům už máme dobrý odhad, jak zamezit tomu, aby se stala vážnější nehoda,“ vysvětluje Vojtěch, který jezdí s nevidomými také na cyklistické závody, a zároveň dodává: „Někdy se sice stane, že zahučíme třeba do kaluže, ale z toho máme spíš legraci. Nejdůležitější na naší společné jízdě je absolutní důvěra. Musíme si důvěřovat natolik, že se nebojíme svěřit svůj život tomu druhému. My jsme jako jejich náhradní oči a oni zase jako náš „motor“.

Několikrát za měsíc vyráží jejich tým poměřit síly se zdravými sportovci. „Pro nevidomé je to úžasná zkušenost, když mohou na závodech ukázat, že zvládnou víc než zdraví lidé. Necháme za zády třeba i padesát jezdců a to vůbec není špatný pocit,“ říká Vojtěch.

Jediné, co mladé sportovce donedávna trápilo, byl nedostatek tandemových kol. Do jejich týmu se hlásili další zájemci, ale museli je odmítat, právě kvůli tomu, že si nemohli dovolit platit drahé půjčovné.

„Jsem moc rád, že se nám podařilo sehnat finance z programu Think Big od Nadace Telefónica. Díky této podpoře jsme mohli nakoupit dvě kola. Je to pro nás obrovská pomoc, protože už nemusíme řešit, kde seženeme peníze na půjčovné. Určitě chceme do našich jízd nadchnout další mladé lidi. Chystáme se do opavské základní školy pro zrakově postižené a budeme se snažit o spolupráci s Charitou Opava. Věříme, že se k nám brzy někdo přidá. Na našich cyklovýletech si člověk užívá nejen radost z jízdy, ale taky si uvědomí, že má kamarády, na které se může ve všem spolehnout,“ uzavírá Vojtěch.

Jeho tým pojede příští sobotu na akci Silesia Merida bike marathon v Opavě.

Judita Matyášová
Mladá fronta DNES

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.